ECLI:CZ:NSS:2011:2.AS.92.2011:124
sp. zn. 2 As 92/2011 - 124
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobkyně: V. J., zast.
Mgr. et Bc. Lubošem Klimentem, advokátem, se sídlem Žďár nad Sázavou, Nádražní 21, proti
žalovanému: Krajský úřad kraje Vysočina, se sídlem Jihlava, Žižkova 57, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 26. 3. 2010, č. j. KUJI 21994/2010, o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 5. 2011, č. j. 29 A 49/2010 - 108,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokáta Mgr. et Bc. Luboše Klimenta se u r č u je částkou 2400 Kč. Tato
částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně jako stěžovatelka domáhá
zrušení shora označeného rozsudku krajského soudu, jímž byla zamítnuta její žaloba proti
rozhodnutí Krajského úřadu Vysočina, odboru územního plánování a stavebního řádu, ze dne
26. 3. 2010, č. j. KUJI 21994/2010, sp. zn. OUP 58/2009/Kov-2. Žalovaný tímto rozhodnutím
zamítl jako opožděné stěžovatelčino odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Bystřice
nad Pernštejnem, odboru územního plánování a stavebního řádu, ze dne 29. 12. 2009,
č. j. OÚP/39719/2009/Bi, sp. zn. OÚP 33502/2009Bi.
V dané věci stěžovatelka požádala dne 2. 11. 2009 o prodloužení lhůty k dokončení
stavby, povolené dodatečným stavebním povolením ze dne 4. 6. 2007, č. j. Výst. 225/05. Žádost
odůvodnila ztrátou zaměstnání a finančními problémy a žádala o prodloužení termínu
k dokončení stavby o jeden rok. Stavební úřad jí vyhověl a změnil podmínku č. 5 stavebního
povolení tak, že původní termín ukončení stavby „do 31. 1. 2010“ nahradil termínem
do „18. 12. 2010“. Stěžovatelka napadla toto rozhodnutí odvoláním, v němž vyslovila
nespokojenost s nově určeným termínem, poukázala na další důvody ke změně termínu
a na potřebu změnit i další podmínky dodatečného stavebního povolení.
Žalovaný vycházel ze skutečnosti, že rozhodnutí bylo stěžovatelce doručeno dne
4. 1. 2010 a lhůta k podání odvolání skončila dne 19. 1. 2010. Odvolání bylo podáno k poštovní
přepravě dne 21. 1. 2010 a bylo adresováno odvolacímu orgánu, který je neprodleně postoupil
prvostupňovému orgánu, jímž bylo převzato dne 27. 1. 2010. Žalovaný odvolání posoudil jako
opožděné, a proto dále zkoumal, zda nejsou důvody pro přezkumné řízení či pro obnovu řízení;
dospěl k závěru, že nikoliv.
Krajský soud v napadeném rozsudku vycházel ze stejných rozhodných skutečností
a posouzení opožděnosti odvolání označil za odpovídající zákonu.
Stěžovatelka proti tomu v kasační stížnosti uplatňuje kasační důvod podle §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s., tedy nesprávné posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
Soud, podle kasační stížnosti podané ustanoveným zástupcem stěžovatelky, nezohlednil
důležitou okolnost, a to, že stěžovatelka se svým právním zástupcem naprosto nekomunikuje,
nepřebírá zásilky a nedává o sobě vědět. Tato netečnost může vypovídat o její fatální indispozici,
která jí znemožňuje účinně hájit její práva. Podle §41 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní
řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád“) je možno požádat o navrácení lhůty
do 15 dnů od doby, kdy odpadla překážka bránící ve výkonu procesního oprávnění. Přesto,
že stěžovatelka podala odvolání opožděně a ke správnímu orgánu druhého stupně, měla jí být
lhůta prodloužena. Pokud překážka, znemožňující tento postup uplatnit, nastala po podání
odvolání, nemohla uplatnit řádně svá práva bez svého zavinění. Byla-li pak v září roku 2009
podána žaloba, mohlo to způsobit přerušení prekluzivní lhůty stanovené v citovaném ustanovení.
Nekomunikace s právním zástupcem může znamenat i to, že stěžovatelka není schopna bránit
svá práva ani nyní, na což zástupce soud upozorňuje. S ohledem na tyto důvody navrhuje zrušení
napadeného rozsudku a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný nevyužil možnosti vyjádření ke kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval přípustností kasační stížnosti. Kasační stížnost
je dle §102 s. ř. s. zásadně přípustná, s výjimkou případů taxativně vypočtených v §104 s. ř. s,
pokud splňuje zákonné náležitosti (§106 odst. 1 s. ř. s.), je podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.)
a stěžovatel je řádně zastoupen (§105 s. ř. s.).
V daném případě kasační stížnosti nesplňuje podmínky přípustnosti uvedené v §104
s. ř. s. Podle §104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody,
než které jsou uvedeny v §103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem,
jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
Žaloba včetně jejich doplňků stála na tvrzení, že nebylo plně vyhověno žádosti žalobkyně
o prodloužení termínu k dokončení stavby o jeden rok, přičemž podaná žádost byla telefonicky
doplněna o zdravotní důvody. Správní orgán nezjišťoval v jakém stadiu se stavba nachází. Přesto
žalobkyně s novým termínem vyslovila souhlas, ovšem nemohla se spokojit s obsahem sepsaného
protokolu a s důvody rozhodnutí. Současně také žádala o přezkoumání a upravení podmínek
stavebního povolení, což správní orgán neučinil. Její odvolání nemělo být zamítnuto, ale žalovaný
měl rozhodnutí stavebního úřadu zrušit. Dále žalobkyně brojila proti povinnosti uhradit správní
poplatek. K žalobě připojila text odvolání stojící na obdobných důvodech. Soud stěžovatelce
k její žádosti opakovaně ustanovoval zástupcem advokáty, důvody žaloby rozšířeny nebyly.
Je tedy zřejmé, že v žalobě nebyly uplatněny důvody, které jsou obsahem kasační
stížnosti. Stěžovatelka měla možnost v žalobě namítnout, že včasné odvolání nemohla podat
pro překážku, která jí v tom bránila a že je třeba z tohoto důvodu podané odvolání považovat
za včasné, případně, že z těchto důvodů lhůta pro podání odvolání dosud neskončila. Tato
námitka nebyla vznesena ani poté, kdy jí byl k ochraně práv ustanoven zástupcem advokát.
Z ničeho neplyne, že by stěžovatelka neměla plnou procesní způsobilost a na její nedostatek nelze
soudit z toho, že nekomunikuje s ustanoveným advokátem. Krajský soud vynaložil dostatek úsilí
k tomu, aby stěžovatelce zajistil odbornou právní pomoc, přičemž ze spisu je zřejmé, že význam
právního zastoupení stěžovatelka chápe; sama o ustanovení zástupce požádala a na úkony soudu
v tomto směru reagovala.
Kasační stížnost je opřena o nepřípustné důvody, a proto nezbylo, než ji odmítnout
[§46 odst. 1 písm. d), §120 s. ř. s.].
O nákladech řízení rozhodl soud podle §60 odst. 3, §120 s. ř. s., podle něhož žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh odmítnut.
Stěžovatelka byla v řízení o kasační stížnosti zastupována soudem ustanoveným
advokátem; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8,
§120 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud proto ustanovenému advokátovi přiznává odměnu za jeden
úkon právní služby (podání kasační stížnosti) ve výši 2100 Kč [§7, §9 odst. 3 písm. f) a §11
odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif] a náhradu hotových výdajů ve výši
300 Kč (§13 odst. 3 téže vyhlášky), celkem 2400 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. října 2011
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu