ECLI:CZ:NSS:2011:3.ADS.121.2011:273
sp. zn. 3 Ads 121/2011 - 273
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: S. M., proti
žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 3. 2005, č.j. KUOK/6186/05/OSV -DS/7025/SD-49, o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 5. 2010, č. j. 38
Cad 10/2005–173,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 4. 5. 2010, č. j. 38 Cad 10/2005 – 173 (dále jen „napadený rozsudek“), kterým
Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) zamítl stěžovatelovu žalobu proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 25. 3. 2005, č.j. KUOK/6186/05/OSV-DS/7025/SD-49.
V kasační stížnosti stěžovatel namítal, že krajský soud vydal bez jeho souhlasu napadený
rozsudek v jeho nepřítomnosti. Ohradil se také proti osobě samosoudkyně, která je podle
něj podjatá, protože údajně rozhodla v předchozím řízení nesprávně. Podle jeho názoru měl být
totiž zabezpečen sociálními dávkami. Navrhl proto, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený
rozsudek a požádal, aby mu krajský soud ustanovil pro řízení o kasační stížnosti zástupce m
advokáta Mgr. Františka Drlíka.
Nejvyšší správní soud rozhodl usnesením ze dne 27. 10. 2010, č. j. Nao 86/2010 - 225,
že samosoudkyně, která vydala napadený rozsudek, není vyloučena z projednávání a rozhodování
ve věci vedené krajským soudem pod sp. zn. 38 Cad 10/2005. Nejvyšší správní soud poté vrátil
předmětný spis krajskému soudu, aby ve věci pro vedl řízení podle §108 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Krajský soud návazně rozhodl usnesením ze dne 8. 12. 2010, č. j. 38 Cad 10/2005 - 234,
že se stěžovateli neustanovuje zástupce z řad advokátů a dále jej podle §37 odst. 5 s. ř. s. vyzval ,
aby podle §106 odst. 3 s. ř. s. ve lhůtě 1 měsíce doložil, že je v řízení o kasační stížnosti
zastoupen advokátem, a dále aby kasační stížnost čitelně doplnil o údaje, kdy mu bylo napadený
rozsudek doručen, v jakém rozsahu jej napadá a aby doplnil také důvody kasační stížnosti podle
§103 odst. 1 s. ř. s. Současně byl stěžovatel poučen, že nedoplní-li soudu ve stanovené lhůtě
požadované náležitosti kasační stížnosti a nebude -li v řízení o ní zastoupen advokátem, bude
kasační stížnost odmítnuta. Kasační stížnost podanou proti tomuto usnesení Nejvyšší správní
soud zamítl rozsudkem ze dne 11. 5. 2011, č. j. 3 Ads 27/2011 - 254, který stěžovateli doručil
krajský soud dne 31. 5. 2001. Protože stěžovatel svou kasační stížnost proti napadenému
rozsudku navzdory výzvě učiněné citovaným usnesením podle §37 odst. 5 s. ř. s. nijak nedoplnil,
krajský soud předložil dne 3. 8. 2011 spis k rozhodnutí o kasační stížnosti Nejvyššímu správnímu
soudu.
Stěžovatel poté, co byl Nejvyšším správním soudem poučen o složení senátu
projednávající a rozhodující o kasační stížnosti, zaslal Nejvyššímu správnímu soudu přípis ze dne
10. 8. 2011, v němž uvedl, že „ve výše uvedené věci opakovaně, již 3000x jednají soudci Nejvyššího spr ávního
soudu, kteří jsou podle zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu,
vyloučeni z projednávání a rozhodování věcí. Navrhl proto, aby byl zrušen zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů, a Nejvyšší správní soud, protože jeho činnost je v plné rozsahu v rozporu
s Ústavou České republiky“.
Nejvyšší správní soud připomíná, že před posouzením merita věci se musí vždy zabývat
tzv. podmínkami řízení. Mezi tyto podmínky řízení patří i povinné zastoupení stěžovatele
advokátem dle §105 odst. 2 s. ř. s. Rovněž musí kasační stížnost splňovat náležitosti stanovené
v §106 odst. 1 s. ř. s. Pokud je kasační stížnost postrádá, případně stěžovatel nedoloží,
že je pro řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem nebo že má vysokoškolské vzdělání,
které je vyžadováno pro výkon advokacie, musí tyto náležitosti doplnit podle §106 odst. 3 s. ř. s.
ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení vyzývajícího k odstranění vad.
Přestože byl stěžovatel usnesením podle §37 odst. 5 s. ř. s. vyzván k doplnění kasační
stížnosti o chybějící náležitosti (zejména o listinu prokazující, že je zastoupen adv okátem podle
§105 odst. 2 s. ř. s.) a byla mu k tomu krajským soudem poskytnuta dostatečná lhůta, na výzvu
navzdory poučení nereagoval. Stěžovatel tedy nedoplnil kasační stížnost o doklad prokazující,
že pro kasační řízení zastoupen advokátem ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s., ani nedoplnil další
náležitosti kasační stížnosti podle §106 odst. 1 s. ř. s., a proto nebylo možné v řízení kasační
stížnosti pokračovat a věcně ji projednat. Nejvyšší správní soud z těchto důvodů stěžovatelovu
kasační stížnost podle §37 odst. 5 s. ř. s. odmítl, když zároveň byly naplněny i důvody
pro odmítnutí podle §46 odst. 1 písm. a) ve spojení s §120 s. ř. s. (viz usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 12. 11. 2003, č. j. 3 Afs 9/2003 - 19, či usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 4. 6. 2003, č. j. 2 Ads 29/2003 - 40, přístupná na www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud podotýká, že stěžovatelův výše zmiňovaný přípis ze dne 10. 8. 2011
nijak nereagoval na výzvu k doplnění kasační stížnosti a ani jej nelze považovat za námitku
podjatosti proti členům senátu projednávajícího a rozhodujícího tuto věc. Námitka , že ve výše
uvedené věci opakovaně jednají soudci Nejvyššího správního soudu, kteří jsou vyloučení
z projednávání a rozhodování věci, je neprojednatelná, protože stěžovatel neuvedl ani konkrétní
soudce, kteří by měli poměr k věci nebo k jeho osobě. Pouhé tvrzení, že soudci Nejvyššího
správního soudu jsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci podle zákona č. 198/1993 Sb.,
o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, totiž nijak neuvádí, že by měli
k uvedené věci jakýkoli vztah, a je tak zcela nekonkrétní. Nelze ani přehlédnout, že stěžovatelovy
obecné výhrady zřejmě směřovaly proti všem soudcům Nejvyššího sprá vního soudu, nikoli
jen některým, jmenovitě určeným soudcům k projednání a rozhodnutí této věci. Přitom Nejvyšší
správní soud je v tomto typu řízení nezastupitelný a nebyl by ta k ani žádný jiný soud,
který by o takto formulované námitce mohl rozhodnout. Jen na okraj je možné poznamenat,
že Nejvyšší správní soud není vůbec oprávněn rozhodovat o návrhu na zrušení zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, a samotného Nejvyššího
správního soudu, jak navrhuje stěžovatel.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 téhož zákona tak, že žádný
z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné
V Brně dne 21. září 2011
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu