ECLI:CZ:NSS:2011:3.ADS.127.2010:39
sp. zn. 3 Ads 127/2010 - 39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: E. H., proti
žalovanému: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení
o kasační stížnosti žalobci ustanoveného opatrovníka Mgr. Milana Procházky, advokáta
se sídlem Divadelní 4, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 8. 2010,
č. j. 41 Ad 20/2010 - 13,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobou označenou jako odvolání ze dne 9. 11. 2009 žalobce napadl rozhodnutí žalované
ze dne 26. 8. 2009, které jinak blíže neoznačil an i nedoložil jeho stejnopis. Uvedl, že s tímto
rozhodnutím nesouhlasí a opětovně žádá o správné posouzení lékařských posudků. V žalobě
uvedl doručovací adresu T. P. D, T. – C.
Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) zaslal na uvedenou adresu žalobc i výzvu
podle ustanovení §37 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), aby svou žalobu doplnil o nutné náležitosti a opis napadeného
rozhodnutí, a zároveň mu zaslal poučení ve smyslu ustanovení §8 s. ř. s. Tato zásilka byla
však krajskému soudu vrácena s tím, že adresát se odstěhoval a je na uvedené adrese neznámý
(„moved/unknown“). Krajský soud proto učinil druhý pokus o doručení na adresu 22 C. A., T.,
O. C., kterou zjistil ze spisu žalované. Tato zásilka se opět vrátila jako nevy zvednutá
(„unclaimed“). Na tuto adresu krajský soud provedl ještě jeden pokus o doručení, avšak se
stejným výsledkem (nevyzvednutá zásilka).
Krajský soud proto usnesením ze dne 11. 8. 2010, č. j. 41 Ad 20/2010 – 13 (dále jen
„napadené usnesení“) ustanovil žalobci podle §29 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s §64 s. ř. s.
opatrovníka pro toto řízení z důvodu neznámého pobytu, a to Mgr. Miloše Procházku, advokáta
se sídlem na Divadelní 4, Brno (dále jen „stěžovatel“).
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel včas kasační stížnost, v níž navrhl zrušení
napadeného usnesení krajského soudu. V odůvodnění uvedl, že krajský soud doručoval
písemnosti žalobci na jemu známé adresy, přičemž na adrese 119 B . A., T. – O. C. vyznačil
poštovní doručovatel jako důvod nepřevzetí zásilky anglicky „unknown, moved“, což znamená,
že žalobce byl na uvedené adrese neznámý. Naproti tomu na doručence vrácené z pokusu o
doručení na adresu 22 C. A., T., O. C. poštovní doručovatel vyznačil „unclaimed“, tj.
nevyzvednuto. Z toho stěžovatel dovodil, že žalobce se na této adrese s nejvyšší
pravděpodobností zdržuje a místo jeho pobytu tak není neznámé. Kromě toho žalobci krajský
soud nedoručoval na jeho poslední známou adresu v ČR (H. 20, B.) a nebyla an i prověřena
možnost, zda žalobce nebyl z území státu Kanada vyhoštěn zpět do ČR. Z uvedených okolností
stěžovatel dovodil, že krajský soud nevyčerpal veškeré možnosti zjištění místa pobytu žalobce.
Žalovaná se k podané kasační stížnosti nijak nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud obdržel v rámci řízení o kasační stížnosti cestou krajského
soudu přípis stěžovatele ze dne 12. 10. 2010, jímž stěžovatel sdělil soudu novou adresu žalobce,
a to 119 B. A., T., C. Na to Nejvyšší správní soud zaslal na tuto adresu žalobci poučení ve smyslu
ustanovení §8 s. ř. s., v němž ho zároveň opětovně informoval o tom, že mu byl ustanoven
v žalobním řízení opatrovník a že si proti svému ustanovení podal kasační stížnost. Na tento
přípis soudu žalobce nereagoval. Dne 14. 2. 2011 stěžovatel opět cestou krajského soudu zaslal
přípis, v němž sdělil novou adresu žalobce, a to 1, D. L., T. – O., C. Nejvyšší správní soud
na tuto adresu zaslal opětovně informaci o probíhajícím řízení a výzvu, aby žalobce soudu
potvrdil, že se na této adrese skutečně zdržuje a přebírá písemnosti.
Přípisem ze dne 30. 3. 2011, který byl zdejšímu soudu doručen dne 11. 4. 2011, žalobce
sdělil, že na posledně uvedené adrese skutečně bydlí a lze mu tam doručovat písemnosti ,
a v odpovědi výslovně uvedl číslo listu, kterým byla označena informace o probíhajícím řízení
a výzva.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti, přičemž
zjistil, že je podána osobou oprávněnou a je proti označenému usnesení přípustná za podmínek
ustanovení §102 a §104 s. ř. s. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost jako kasační
stížnost ustanoveného opatrovníka, nikoliv žalobce, neboť kasační stížnost ustanoveného
opatrovníka proti usnesení, jímž jej soud opatrovníkem ustanovil, je přípustná (viz k tomu
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 9. 2006, č. j. 7 As 18/2006 – 76, dále také
rozsudek téhož soudu ze dne 30 . 1. 2008, č. j. 1 As 34/2007 – 48, přístupné na www.nssoud.cz).
Dále Nejvyšší správní soud posuzoval, zda jsou dány podmínky pro vydání rozhodnutí
ve věci a zda není důvod k odmítnutí této stížnosti. Přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost
za současného stavu řízení není možné věcně projednat, a to z následujících důvodů.
Nejvyšší správní soud vycházel z dikce ustanovení §29 odst. 3 o. ř. s. ve spojení
s ustanovením §64 s. ř. s. , které uvádí, že „pokud neučiní jiná opatření, může předseda senátu ustanovit
opatrovníka také účastníku, jehož pobyt není znám, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který
byl stižen duševní poruchou nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit
řízení nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat.
V právní teorii i soudní praxi je zastáván shodný názor, že opatrovník vykonává
svou funkci vždy jen po takovou dobu, po kterou trvá důvod, pro nějž byl ustanoven. Jestliže
takový důvod odpadne, funkce opatrovníka bez dalšího zaniká a soud nadále jedná s účastníkem.
Rozhodnutí o odvolání opatrovníka není třeba vydávat (k tomu např. Bureš J., Drápal L.,
Mazanec M., Občanský soudní řád, Komentář, 5. vydání, Praha: C. H. Beck 2001, s. 118,
nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2005, čj. 4 Azs 12/2004 - 61, přístupný
na www.nssoud.cz).
V posuzované věci je zřejmé, že krajský soud pravomocně ustanovil opatrovníkem
žalobce stěžovatele z důvodu neznámého pobytu žalobce, který se trvale zdržuje v Kanadě.
K závěru, že žalobce je neznámého pobytu, dospěl krajský soud na základě tří neúspěšných
pokusů o doručení výzvy a poučení podle ustanovení §37 odst. 5 a §8 s. ř. s. na jemu známé
adresy žalobce v Kanadě. Napadené usnesení má však účinky jen do doby, než bude prokázán
opak, tzn. že pobyt žalobce v Kanadě není neznámý. Nejvyšší správní soud má ze žalobcova
přípisu ze dne 30. 3. 2011 za prokázané, že žalobce se nyní zdržuje na adrese 1, D. L., T. – O., C.,
kterou výslovně označil jako adresu pro doručování soudních písemností.
Z toho vyplývá, že nejpozději k datu doručení tohoto přípisu Nejvyššímu správnímu
soudu (11. 4. 2011) funkce stěžovatele coby opatrovníka žalobce v řízení o žalobě proti
jím označenému rozhodnutí žalované ze dne 26. 8. 2009 zanikla v důsledku změny okolností
(rebus sic stantibus), a osoba stěžovatele tak přestala být osobou oprávněnou podat kasační
stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. V současné době tedy nejsou dány podmínky pro to, aby Nejvyšší
správní soud o kasační stížnosti stěžovatele proti napadenému usnesení krajského soudu
věcně rozhodl [§46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ], neboť stěžovatel již není opatrovníkem žalobce
a jeho ustanovení ani nemůže žádným způsobem bez dalšího rozhodnutí krajského soudu znovu
„ožít“. Důvod vedení kasačního řízení tedy odpadl.
Krajský soud proto bude povinen v dalším průběhu žalobního řízení jednat přímo
se žalobcem a doručovat mu písemnosti na jím uvedenou adresu, nikoliv na adresu stěžovatele.
Nejvyšší správní soud nad rámec nutného odůvodnění dodává, že stěžovatelovy úkon y v zájmu
žalobce, které učinil v řízení o jeho žalobě, zůstávají platnými procesními úkony žalobce.
Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud předmětnou kasační stížnost podle §46
odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 téhož zákona odmítl (viz obdobně usnesení
zdejšího soudu ze dne 4. 3. 2008, č. j. 8 As 59/2007 – 63 přístupné na www.nssoud.cz). Nejvyšší
správní soud dodává, že za této procesní situace již nezkoumal další náležitosti kasační stížnosti
a ani se jí věcně nezabýval.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo
na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. dubna 2011
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu