ECLI:CZ:NSS:2011:3.ADS.137.2010:41
sp. zn. 3 Ads 137/2010 - 41
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně: D. P.,
zastoupené JUDr. Danuší Koldovskou, advokátkou se sídlem Náměstí TGM 169, Česká Lípa,
proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec, o
přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2009, č. j. OSV/444/2009/R/626, o kasační
stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne
31. 5. 2010, č. j. 62 Cad 60/2009 – 20,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené advokátce stěžovatelky JUDr. Danuši Koldovské se p ř i z n á v á
odměna za zastupování ve výši 1600 Kč. Tato částka bude jmenované vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady
právního zastoupení stěžovatelky nese stát.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně v záhlaví uvedené usnesení Krajského
soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, jímž byla jako opožděná odmítnuta její žaloba proti
rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 29. 6. 2009, č. j. OSV/444/2009/R/626.
Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Městského úřadu
v České Lípě ze dne 7. 5. 2009, č. j. 12847/2009/CLI, jímž jí byla přiznána dávka pomoci
v hmotné nouzi, a to doplatek na bydlení ve výši 1122 Kč měsíčně s účinností od 1. 2. 2009,
a prvoinstanční rozhodnutí potvrdil.
Krajský soud zjistil, že napadené správní rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno v pátek dne
3. 7. 2009. Posledním dnem lhůty k podání žaloby byl podle krajského soudu v souladu s §40
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s. ř. s.), čtvrtek dne 3. 9. 2009.
Vzhledem k tomu, že žaloba byla osobně podána dne 4. 9. 2009, dospěl krajský soud k závěru,
že byla podána po uplynutí dvouměsíční lhůty, tedy opožděně. Žalobu proto podle §46 odst. 1
písm. a) s. ř. s. odmítl.
Žalobkyně napadla usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci,
kasační stížností z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a), b) a e) s. ř. s. Namítla, že krajský soud
nepřezkoumal, zda nebyla dotčena její základní lidská práva a svobody, a zda správní orgán jednal
v souladu se zákonem. Krajský soud dále nerespektoval její osobní poměry, zejména při poučení
o procesním postupu. Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší správní soud usnesení krajského soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené rozhodnutí krajského
soudu a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. soud usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci
již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky
řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto
v řízení pokračovat. Podle písmene b) tohoto ustanovení soud odmítne návrh, jestliže byl podán
předčasně nebo opožděně.
Podle §72 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §65 odst. 1 s. ř. s., lze žalobu proti rozhodnutí
správního orgánu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením
písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon
lhůtu jinou; lhůta je zachována, byla-li žaloba ve lhůtě podána u správního orgánu, proti jehož
rozhodnutí směřuje. Podle §72 odst. 4 s. ř. s. zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze prominout.
Podle §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím
soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující
její počátek. Podle §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí
uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li
takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
Nejvyšší správní soud z kopie doručenky poštovní zásilky obsahující žalobou napadené
správní rozhodnutí ověřil, že rozhodnutí žalovaného bylo žalobkyni skutečně doručeno v pátek
dne 3. 7. 2009 v souladu s §49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve spojení s §42
odst. 5 s. ř. s. Tento byl tedy dnem určujícím počátek běhu lhůty ve smyslu §40 odst. 1 s. ř. s.
Den následující po dni doručení je podle tohoto ustanovení považován za první den běhu
dvouměsíční lhůty pro podání žaloby dle §72 odst. 1 s. ř. s. Konec lhůty pro podání žaloby
ve smyslu §40 odst. 2 s. ř. s. pak v návaznosti na výše uvedené připadl na den, který se svým
označením shodoval se dnem určujícím počátek běhu lhůty - t.j. dnem doručení, a to na čtvrtek
dne 3. 9. 2009. Zákonná lhůta uplynula žalobkyni marně, kasační stížnost podaná osobně v pátek
dne 4. 9. 2009 je opožděná. Krajský soud proto postupoval správně, jestliže ji pro opožděnost
odmítl. Nejvyšší správní soud zde pouze poznamenává, že krajský soud měl takto učinit nikoli
na podkladě §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ale na podkladě písmene b) tohoto ustanovení,
které jako důvod pro odmítnutí návrhu výslovně uvádí jeho opožděnost.
Nejvyšší správní soud uzavřel, že žalobkyně ve své kasační stížnosti neuvedla žádné
relevantní důvody, jimiž by zpochybnila závěr krajského soudu o opožděnosti její žaloby, žádné
vady usnesení krajského soudu pak nebyly zjištěny ani z úřední povinnosti. Nejvyšší správní soud
proto kasační stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Žalobkyně neměla ve věci úspěch, správní orgán nemá právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti ze zákona, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení (§60 odst. 1, 2 ve spojení s §120 s. ř. s.). Ustanovené zástupkyni
žalobkyně náleží v souladu s §9 odst. 2, §11 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), odměna za dva úkony
právní služby učiněné v řízení o kasační stížnosti, tj. převzetí a přípravu zastoupení a písemné
podání soudu, ve výši 1000 Kč, a dále náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky 600 Kč
za dva úkony právní služby podle §13 odst. 3 cit. vyhlášky. Ustanovené zástupkyni
se tedy přiznává náhrada nákladů v celkové výši 1600 Kč. Uvedená částka bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Náklady právního
zastoupení žalobkyně nese dle §60 odst. 4 s. ř. s. stát.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. ledna 2011
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu