ECLI:CZ:NSS:2011:3.ANS.38.2010:115
sp. zn. 3 Ans 38/2010 - 115
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: B. V., zast.
Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou se sídlem Muchova 9/223, Praha 6, proti
žalovaným: 1) Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, 2)
Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 1, v řízení o
kasační stížnosti žalovaného 1) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2010, č. j. 5
Ca 169/2007 – 84, o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalovaný 1) (dále také jen „stěžovatel“) domáhal
zrušení rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 23. 6. 2010,
č. j. 5 Ca 169/2007 – 84 (dále jen „napadený rozsudek“) a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu
řízení. V rámci své kasační stížnosti stěžovatel rovněž požádal o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti v souladu s ustanovením §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Svůj návrh nijak blíže nekonkretizoval
ani neodůvodnil.
Napadeným rozsudkem městský soud uložil žalovanému 1) povinnost do 30 dnů
od právní moci tohoto rozsudku rozhodnout o odvolání žalobce datovaném dnem 12. 12. 2006
proti rozhodnutí města Čáslav ze dne 13. 7. 2005, č. j. 17741/2005 a o návrhu na obnovu řízení
datovaném dnem 12. 12. 2006 (výrok I.). Žalovanému 1) bylo dále uloženo zaplatit žalobci
na náhradě nákladů řízení ve výši 98 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Podle ustanovení §107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní
soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 4 s. ř. s. se užije
v případě rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti přiměřeně.
Ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. upravuje podmínky pro přiznání odkladného účinku.
Těmito podmínkami jsou zejména existence nenahraditelné újmy, která by vznikla stěžovateli
v důsledku výkonu nebo jiných právních následků rozhodnutí, a dále podmínka, že se přiznání
odkladného účinku nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není
v rozporu s veřejným zájmem. Přiznáním odkladného účinku se pozastavují do skončení řízení
před soudem účinky napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud proto vážil, zda mohlo napadeným rozsudkem dojít ke vzniku
nenahraditelné újmy stěžovateli, a zejména také, zda by případné přiznání odkladného účinku
nebylo v rozporu s veřejným zájmem a nedotklo se nepřiměřeným způsobem nabytých práv
třetích osob. Nejvyšší správní soud považuje za vhodné připomenout, že rozhodnutí o přiznání
odkladného účinku je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze v něm předjímat
rozhodnutí o věci samé. Nelze tedy opřít rozhodnutí o přiznání či nepřiznání odkladného účinku
kasační stížnosti pouze o to, zda soud kasační stížnosti vyhoví či ji zamítne a zda v konečném
důsledku takového rozhodnutí bude mít stěžovatel povinnost činit či naopak rušit blíže
nespecifikované právní úkony (viz k tomu usnesení zdejšího soudu ze dne 15. 12. 2006,
č. j. 8 As 52/2006 – 69, přístupné na www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud judikoval, že není-li
odkladný účinek dán ze zákona, je správní orgán poté, co bylo jeho rozhodnutí zrušeno krajským
soudem, povinen pokračovat v řízení a řídit se přitom závazným právním názorem vyjádřeným
v pravomocném soudním rozhodnutí, bez ohledu na to, zda je ve věci podána kasační stížnost
(viz blíže usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007,
č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, přístupné na www.nssoud.cz). Z tohoto rozhodnutí rovněž vyplývá,
že i správní orgán může navrhnout při podání kasační stížnosti, aby jí byl přiznán odkladný
účinek, a to ze stejných důvodů jako žalobce (§73 odst. 2 a 4, §107 s. ř. s.). Samotné podání
kasační stížnosti, není-li ze zákona spojeno s odkladným účinkem či nebyl-li vysloven soudním
rozhodnutím, nemá však na plnění povinností správním orgánem žádný vliv. V témže usnesení
sice rozšířený senát Nejvyššího správního soudu poukázal i na možné negativní dopady,
které mohou nastat v souvislosti se zrušením rozsudku krajského soudu, jímž bylo zrušeno
správní rozhodnutí, na základě kasační stížnosti podané žalovaným. Tento právní názor se ovšem
týká situace, kdy může při případném zrušení přezkoumávaného rozhodnutí krajského soudu
o kasační stížnosti rozhodnout o zákonnosti správního rozhodnutí opačně, načež původní
(zrušené) správní rozhodnutí „obživne“, aniž by důsledkem nového rozhodnutí krajského soudu
bylo současné zrušení v mezidobí případně vydaného dalšího správního rozhodnutí. Vedle sebe
tu tak mohou být dvě odlišná či dokonce opačná správní rozhodnutí o téže věci, což je nežádoucí
právní stav.
V posuzované věci se jedná o situaci, kdy je žalovaný 1) povinen (a to již od nabytí právní
moci napadeného rozsudku, tzn. od 14. 7. 2010) vydat dle výroku I. napadeného rozsudku
rozhodnutí o odvolání žalobce datovaném dnem 12. 12. 2006 proti rozhodnutí města Čáslav
ze dne 13. 7. 2005, č. j. 17741/2005 a o návrhu na obnovu řízení datovaném dnem 12. 12. 2006
(výrok I.). Dále je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 98 Kč.
Další povinnosti žalovanému v napadeném rozsudku nebyly uloženy. Jak vyplývá ze spisové
dokumentace, v odvolacím řízení zahájeném předmětným podáním stěžovatele ze dne
12. 12. 2006 a v řízení o povolení obnovy řízení tedy doposud nebylo rozhodnuto; naopak,
městský soud zde shledal nečinnost žalovaného 1). Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že v tomto případě nemůže být naplněna podmínka stanovené v ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s.
pro přiznání odkladného účinku, neboť žalovanému zde nemůže vzniknout nenahraditelná újma
v důsledku právní moci napadeného rozsudku. Navíc městský soud žalovaného 1) nijak nezavázal
v tom směru, jakým způsobem má žalovaný ve věci rozhodnout. Z povahy věci zde nemohou
nastat ani negativní důsledky, jimiž se zabýval rozšířený senát zdejšího soudu v citovaném
usnesení ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, neboť zde nebylo ve sporných otázkách
žalovaným nijak rozhodnuto, a není tu tedy žádné správní rozhodnutí, které by mohlo eventuálně
za podmínky zrušení napadeného rozsudku „ožít“. Pro přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti stěžovatele tedy nejsou dány zákonné podmínky (srv. k tomu usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 4. 7. 2006, č. j. 6 Ans 1/2006 - 116, přístupné na www.nssoud.cz).
Jelikož stěžovatel žádné konkrétní důvody pro svůj návrh neuvedl, Nejvyšší správní soud
ze všech shora uvedených důvodů nepřiznal kasační stížnosti stěžovatele odkladný účinek a návrh
zamítl (viz k tomu usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2003,
č. j. 1 Ads 10/2003 - 52, přístupné na www.nssoud.cz).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. ledna 2011
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu