ECLI:CZ:NSS:2011:4.ADS.118.2010:174
sp. zn. 4 Ads 118/2010 - 174
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: R. P., zast.
opatrovnicí JUDr. Pavlou Plašilovou, advokátkou, se sídlem Jakubská 1, Brno, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 7. 2010, č. j. 33 Cad
50/2009 – 116,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 33 Cad 50/2009 – 116, ze dne 19. 7. 2010,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 23. 3. 2009, č. X, zamítla žalovaná Česká správa sociálního
zabezpečení žádost žalobkyně ze dne 6. 10. 2008 o plný invalidní důchod s datem přiznání od 1.
6. 1993, pro nesplnění podmínek §38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění,
v platném znění. V odůvodnění rozhodnutí uvedla, že podle posudku OSSZ Brno - město ze dne
18. 2. 2009 se žalobkyně stala plně invalidní podle §39 odst. 1 písm. a) téhož zákona od 1. 7.
2005. V období od 1. 6. 1993 do 30. 6. 2005 neodpovídal její zdravotní stav žádnému stupni
invalidity.
V podané žalobě žalobkyně namítala, že důvodem neuznání invalidity od 1. 6. 1993
do 1. 5. 2005 je ztráta lékařské dokumentace za uvedené období, kterou předala posudkové
lékařce Okresní správy sociálního zabezpečení ve Vyškově. Dovolávala se rozboru krve
provedeného v roce 1996, z něhož bylo prokazatelné, že trpí stresovým onemocněním vzniklým
ztrátou zaměstnání. Z lékařské dokumentace, kterou předala MUDr. K., by bylo možno zjistit, že
dvacet let vykonávala řádně svou práci i s ochrnutou rukou a těžkou poruchou páteře. Od roku
1993 trpěla revmatickým onemocněním, nikoliv onemocněním psychickým. Sice se léčila, ale
bludným onemocněním netrpěla. Stav se zhoršil poté, co jí bylo vyhrožováno zavřením do
psychiatrické léčebny.
Žalobkyně dovozovala, že to byla právě posudková lékařka, která zavinila, že jí byla dána
výpověď ze strany zaměstnavatele. První výpověď ze strany zaměstnavatele byla soudem
prohlášena za neplatnou, a řízení o druhé výpovědi není skončeno, protože se u soudu ztratil
spis. V té době se zhoršil stav systémové sklerózy, ale žalobkyně byla bez finančních prostředků
a nemohla se u soudu bránit. Z těchto důvodů skutečně onemocněla. Poté byla léčena
v psychiatrické léčebně, ale nebylo prokázáno, že trpěla bludovým onemocněním.
Navrhovala, aby soud vydal rozsudek, jímž jí bude přiznán plný invalidní důchod
od 1. 6. 1993 do 30. 6. 2005. Současně požádala o ustanovení zástupkyně JUDr. Pěvy Skýbové.
V doplnění žaloby prostřednictvím zástupkyně namítala žalobkyně nepřezkoumatelnost
napadeného rozhodnutí a vady řízení, které jeho vydání předcházelo, především nedostatečné
zjištění zdravotního stavu, a žádala, aby její zdravotní stav byl přezkoumán znalcem z oboru
posudkového lékařství.
Krajský soud v Brně výše označeným rozsudkem žalobu zamítl, žádnému z účastníků
nepřiznal náhradu nákladů řízení a rozhodl o odměně opatrovnice JUDr. Pavly Plašilové.
Ve svém rozhodnutí vycházel z obsahu posudkové dokumentace, z dávkového spisu,
z opatrovnického spisu Okresního soudu ve Vyškově vedeného pod sp. zn. 5 Nc 665/2003,
ze znaleckých posudků MUDr. N. znalce z oboru psychiatrie ze dne 19. 1. 2006 a 22. 1. 2010
vypracovaných pro účely řízení o zbavení způsobilosti k právním úkonům a pro trestní řízení
vedené pro trestný čin pomluvy podle §206 trestního zákona. Dále vycházel z posudku
posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Brně (dále jen posudková komise) ze
dne 25. 3. 2010 a 21. 6. 2010. Podle uvedených posudků byla žalobkyně shledána plně invalidní
podle §39 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., od 1. 7. 2005. Pokles schopnosti soustavné
výdělečné činnosti činil podle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., kapitoly V., položky 2c (z
rozmezí 50 – 80 %), 70 %. V doplňujícím posudku posudková komise uvedla, že datum vzniku
plné invalidity stanovuje shodně s lékařem Městské správy sociálního zabezpečení v Brně na 1. 7.
2005, tj. období půl roku před vydáním znaleckého posudku z oboru psychiatrie ze dne 19. 1.
2006, kdy již podle kvalifikovaného odhadu bylo možno předpokládat, že žalobkyně nebyla
schopna vykonávat soustavnou výdělečnou činnost a míra poklesu soustavné výdělečné činnosti
odpovídala plné invaliditě. Pro dřívější vznik plné invalidity nebyly v doplněné zdravotnické
dokumentaci i po prostudování znaleckého posudku ze dne 22. 1. 2010 nalezeny objektivní
podklady. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala,
že by k datu 1. 6. 1993 splnila podmínky pro přiznání plného invalidního důchodu. Žalobu proto
jako nedůvodnou zamítl.
Proti tomuto rozsudku podala včas kasační stížnost žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“),
a to z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., ve znění pozdějších
předpisů, soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Konkrétně namítala, že žalovaná nedostatečně
zjistila její zdravotní stav, protože si neopatřila zdravotní dokumentaci za období let 1995 – 2005.
Dále uvedla, že správnímu orgánu mělo být zřejmé, že jsou zde pochybnosti o způsobilosti
stěžovatelky řádně uplatňovat v řízení své zájmy, a proto jí měl ustanovit opatrovníka.
Ten by mohl učinit kroky k zajištění ztracené zdravotní dokumentace, čímž by se předešlo
důkazní nouzi ze strany stěžovatelky, pokud jde o dobu a charakter jejího onemocnění.
Stěžovatelka dále namítala, že již v roce 1995 Státní zastupitelství ve Vyškově uvedlo,
že je duševně nemocná a nebezpečná pro společnost, takže měla být zastoupena opatrovníkem.
Současně sdělila, že žádnou duševní chorobou „poruchou s bludy“ netrpí a nikdy netrpěla
a že jde o zneužití psychiatrie. Poukazovala na to, že po ztrátě zaměstnání se zhoršil stres,
který byl spojen s revmatickým onemocněním. Navíc se do její rodiny v souvislosti s řízením
o neplatnost výpovědi dostala vyděračka, která zničila zbytek rodinných vztahů. Navrhovala,
aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu
řízení.
Žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení se ke kasační stížnosti stěžovatelky
nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek z hledisek uvedených v ustanovení
§109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody uvedenými v kasační stížnosti.
Stěžovatelka uplatnila kasační důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.,
ale její námitky týkající se merita věci brojí proti neúplnosti a nepřesvědčivosti posouzení
zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti, konkrétně proti stanovení data vzniku
invalidity, a lze je tak podřadit pod kasační důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
(jiná vada řízení – shodně též rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 Ads 13/2003,
ze dne 29. 3. 2003, publ. ve Sbírce rozhodnutí NSS pod č. 511/2005, dostupný
na www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud již na tomto místě předesílá, že rozhodovaná věc úzce souvisí
s dalšími kasačními stížnostmi stěžovatelky ve věcech vedených u Nejvyššího správního soudu
pod sp. zn. 4 Ads 66/2010 a 4 Ads 67/2010. V posledně označených věcech jsou předmětem
přezkumného soudního řízení rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, pracoviště Brno,
jimiž byly stěžovatelce uloženy pokuty jako osobě samostatně výdělečně činné za nesplnění
povinnosti uvedené v §48 odst. 1 písm. b) a odst. 5 zákona č. 582/1991 Sb., za neoznámení
počátku a ukončení samostatné výdělečné činnosti. Tyto pokuty v celkové výši 20 000 Kč
byly stěžovatelce uloženy poté, co zaplatila pojistné za dobu od 1. 3. 1999 do 28. 2. 2001,
aby získala potřebnou dobu pojištění pro vznik nároku na plný invalidní důchod.
Z tohoto pohledu představuje posouzení data vzniku plné invalidity základní a výchozí
předpoklad pro další postup soudu i správních orgánů a proto se Nejvyšší správní soud
jeho posouzením zabýval podrobněji.
Z obsahu dávkového spisu, posudkové dokumentace a z připojených spisů Okresního
soudu ve Vyškově sp. zn. Nt 363/96, Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 A 15/96 a Krajského
soudu v Brně sp. zn. 41 Cad 105/2007, bylo zjištěno následující:
Posudková dokumentace stěžovatelky je vedena od roku 1977. V letech 1977 a 1978
stěžovatelka uplatnila bezúspěšně dvě žádosti o invalidní důchod. V té době byla základním
onemocněním stěžovatelky monoparéza pravé horní končetiny s poruchou senzibility
perinatálního původu. V roce 1992 byl stěžovatelce přiznán pro totéž onemocnění status
občanky se změněnou pracovní schopností podle §21 odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb.
V roce 2003 byla stěžovatelka uznána občankou těžce zdravotně postiženou podle §86 odst. 2
zákona č. 100/1988 Sb., přičemž její zdravotní postižení bylo posouzeno podle přílohy č. 2,
odst. 1 písm. a) k vyhlášce č. 182/1991 Sb. K výše citovanému onemocnění se přidružila středně
těžká porucha páteře. V roce 2006 se stěžovatelka dovolávala přiznání mimořádných výhod
druhého stupně, bylo však uzavřeno, že nejde o zdravotní postižení uvedené v odst. 2,
přílohy č. 2, k vyhlášce č. 182/1991 Sb. a že zdravotní stav odpovídá mimořádným výhodám
I. stupně.
Dne 22. 2. 2006 požádala stěžovatelka o plný invalidní důchod. Ze žádosti plyne,
že vystudovala střední ekonomickou školu, poté pracovala od roku 1969 do roku 1997
a od 29. 1. 2003 dosud byla vedena jako uchazečka o zaměstnání u Úřadu práce ve Vyškově.
Podle záznamu o jednání Městské správy sociálního zabezpečení v Brně byla stěžovatelka uznána
částečně invalidní podle §44 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., přičemž jako rozhodující zdravotní
postižení byla určena progresivní systémová skleróza s poklesem schopnosti soustavné výdělečné
činnosti podle přílohy č. 2, vyhlášce č. 284/1995 Sb., kapitoly III., oddílu B, položky 1, písm. b),
v celkové výši 50 %. Na posledním místě v diagnostickém souhrnu je uvedena susp. anomální
osobnost. Vznik částečné invalidity byl datován 9. 2. 2006. Rozhodnutím žalované ze dne
22. 8. 2006 byla stěžovatelčina žádost o částečný invalidní důchod zamítnuta pro nesplnění
podmínky potřebné doby pojištění pro vznik nároku, neboť v rozhodném období stěžovatelka
dosáhla pouze 3 roky a 83 dnů pojištění. Další žádost o plný invalidní důchod podala stěžovatelka
dne 20. 12. 2006, avšak dne 29. 2. 2008 požádala o zastavení řízení.
Dne 26. 3. 2008 požádala stěžovatelka opět o plný invalidní důchod. Podle záznamu
o jednání Městské správy sociálního zabezpečení v Brně ze dne 5. 6. 2008 byla stěžovatelka
uznána plně invalidní od 1. 7. 2005. V záznamu o jednání je poukazováno na znalecké posudky
psychiatra MUDr. N. ze dne 19. 1. 2006, a MUDr. P. a MUDr. R. z května 1995. Jako
rozhodující zdravotní postižení byla označena porucha s trvalými bludy způsobující pokles
schopnosti soustavné výdělečné činnosti podle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb.,
kapitoly V., položky 2c, 70 %. K datu vzniku invalidity je uvedeno: „za datum vzniku invalidity
stanovím datum 1. 7. 2005 t. j. období 1 roku p řed datem 2. znaleckého posudku psychiatr.,
kdy již dle kvalifik. odhadu se dá předpokládat, že nebyla schopna vykonávat soust. výdělečnou činnost“.
Stěžovatelka i nadále nesplňovala podmínku potřebné doby pojištění pro vzniku nároku
na důchod a podáními ze dne 1. 7. 2008, 16. 8. 2008, 28. 7. 2008 a dalšími žádala žalovanou,
aby jí umožnila doplacení potřebné doby pojištění.
Ze záznamu oddělení žalované č. 427 ze dne 8. 8. 2008 plyne, že stěžovatelka
nebyla ochotna řešit svou sociální situaci doplacením dobrovolného důchodového pojištění,
neboť částka potřebná k doplacení byla příliš vysoká. Rozhodla se proto zajistit si potřebnou
dobu pojištění zpětnou účastí na důchodovém pojištění jako spolupracující osoba OSVČ.
Podle názoru oddělení 331 a 333 se jednalo o postup, který je v podstatě obcházením zákona
a nebylo považováno za vhodné se stěžovatelkou spolupracovat ve vztahu ke zpětnému pojištění
OSVČ. Za dostatečné pro vyhovění požadavku stěžovatelky se považovalo sdělení o skutečnosti,
která doba z rozhodného období 10 let před vznikem invalidity (1. 7. 1995 – 30. 6. 2005)
jí bude hodnocena pro účely nároku. V obsáhlém přípise ze dne 25. 7. 2008 žalovaná informovala
stěžovatelku o následcích pozdního splnění povinnosti podání přehledu o příjmech a výdajích,
o možnosti uložení pokuty a dalších následcích.
Rozhodnutím žalované ze dne 17. 9. 2008 byl stěžovatelce přiznán plný invalidní důchod
od 1. 7. 2005, jeho výše činila od srpna roku 2008 7975 Kč měsíčně. Rozhodnutím žalované
ze dne 17. 9. 2008 byla výše plného invalidního důchodu upravena od 25. 8. 2008 na částku
8022 Kč měsíčně. Nicméně stěžovatelka podala dne 6. 10. 2008 další žádost o plný invalidní
důchod s datem přiznání od 1. 6. 1993.
Podle záznamu o jednání Městské správy sociálního zabezpečení v Brně ze dne
18. 2. 2009 setrvala posudková lékařka na předchozím posouzení, tj. stanovila shodně rozhodující
zdravotní postižení, pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti a datum vzniku invalidity
na 1. 7. 2005. V záznamu je dále uvedeno, že v období od 1. 6. 1993 neodpovídal zdravotní stav
posuzované žádnému stupni invalidity. Vzhledem k průběhu zdravotního stavu posuzované,
výrazně omezené možnosti rekvalifikace, s přihlédnutím k tomu, že náhled na chorobu
u posuzované není, posuzovaná se v psychiatrické ambulanci neléčí, není předpoklad zlepšení
zdravotního stavu, se upustilo od další kontrolní lékařské prohlídky. Na to bylo vydáno nyní
přezkoumávané rozhodnutí žalované.
V posudkové dokumentaci jsou založeny znalecké posudky. Jedná se o část znaleckého
posudku znalců psychiatrů MUDr. P. a MUDr. R. ze dne 12. 5. 1995. Z něho plyne,
že stěžovatelka trpěla paranoickým vývojem osobnosti, duševní poruchou v pravém slova smyslu
– psychózou. Pro tuto duševní chorobu ztratila stěžovatelka v oblasti sporu s pracovištěm
schopnost rozpoznat nebezpečnost svého jednání pro společnost a své jednání ovládat. Znalci
uvedli, že je třeba posuzovanou vyvinit v plné rozsahu z trestné činnosti pomluvy a uložit
jí ochranou léčbu. Znalci dále zdůraznili, že závěry tohoto znaleckého posudku se vztahují pouze
na trestnou činnost pomluvy.
Ze spisu Okresního soudu ve Vyškově sp. zn. Nt 363/96, bylo zjištěno, že stěžovatelce
bylo usnesením tohoto soudu ze dne 8. 9. 1995, č. j. Nt 375/95 – 9, ve spojení s usnesením
Krajského soudu v Brně ze dne 13. 11. 1995, sp. zn. 9 To 722/95, uloženo psychiatrické léčení
v ambulantní formě. Usnesením ze dne 22. 6. 1999, č. j. Nt 363/96 – 38, bylo od výkonu
ochranného léčení upuštěno. V odůvodnění bylo uvedeno, že s výkonem ochranného léčení
nebylo započato, od jeho uložení uplynuly téměř 4 roky, přičemž v této době se jmenovaná nikde
neléčila. K její osobě však nebyly zjištěny negativní poznatky.
Znalecký posudek ze dne 19. 1. 2006 vypracovaný znalcem z oboru psychiatrie MUDr. P.
N. pro účely řízení o zbavení způsobilosti k právním úkonům, dospěl k závěru, že posuzovaná
trpí duševní chorobou, a to trvalou poruchou s bludy (dříve též paranoia či paranoický vývoj),
organickým postižením mozku, tzv. organickým psychosyndromem, mírným. Znalec uvedl, že za
současného stavu, kdy posuzovaná nebyla žádným způsobem psychiatricky intervenována, nelze
bezpečně zjistit, zda jde o onemocnění trvalého nebo přechodného rázu. Jde však o onemocnění
dlouhodobé, dosud neléčené. Konstatoval, že vyšetřovaná netrpí takovým duševním
onemocněním, které by ji zbavovalo schopnosti nabývat zodpovědně vlastními úkony práv a
povinností. Tyto schopnosti nejsou u posuzované ani omezeny.
Znalecký posudek ze dne 22. 1. 2010 vypracovaný znalcem z oboru psychiatrie MUDr. P.
N. pro účely trestního řízení dospěl k závěru, že posuzovaná dlouhodobě trpí závažným
duševním onemocněním a to tzv. trvalou poruchou s bludy. Pro tuto duševní poruchu byly její
rozpoznávací a ovládací schopnosti ve vztahu k vytýkanému jednání vymizelé. Z psychiatrického
hlediska lze její pobyt na svobodě bez adekvátní terapie hodnotit jako nebezpečný, především pro
možnost pokračování ve vytýkaném jednání. Znalec doporučil ochranné léčení psychiatrické
ústavní, s vědomím svízelnosti terapie této poruchy. Uvedl, že posuzovaná vnímá probíhající
trestní řízení zkresleně pod vlivem probíhajícího duševního onemocnění.
Usnesením Okresní státního zastupitelství ve Vyškově ze dne 3. 3. 2010,
č. j. ZT 255/2009 – 98, bylo podle §172 odst. 1 písm. e) trestního řádu zastaveno trestní řízení
proti stěžovatelce pro skutky, v nichž byl spatřován trestný čin pomluvy podle §206 trestního
zákona ve znění platném do 31. 12. 2009, neboť obviněná nebyla v době činu pro nepříčetnost
trestně odpovědná.
Na základě výše uvedeného lze shrnout, že stěžovatelka, poživatelka plného invalidního
důchodu od 1. 7. 2005, žádala v tomto řízení o přiznání dávky od 1. 6. 1993. Již na tomto místě
soud uvádí, že nelze zcela souhlasit s úvahou krajského soudu spočívající v názoru,
že i kdyby stěžovatelka byla plně invalidní od požadovaného data, nebyl by jí plný invalidní
důchod zpětně doplacen s ohledem na §55 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb. K tomu Nejvyšší
správní soud uvádí, že stanovení data vzniku plné invalidity na dřívější dobu by totiž mohlo
znamenat, že stěžovatelka by bez dalšího splňovala podmínku potřebné doby pojištění pro vznik
nároku na tuto dávku, aniž by si musela další dobu „doplatit“ a nedošlo by ani k dalším správním
řízením vyúsťujícím v uložení pokuty za pozdní oznámení zahájení a ukončení výdělečné činnosti
osoby samostatně výdělečně činné. Z osobního listu důchodového pojištění ze dne 15. 9. 2008
totiž plyne, že stěžovatelka byla nepřetržitě zaměstnána až do roku 1995, takže byl-li by vznik
plné invalidity stanoven na 1. 6. 1993, stěžovatelka by podmínky potřebné doby pojištění
pro vznik nároku splňovala. Obrana stěžovatelky spočívající v žádosti o uznání vzniku invalidity
na období před 1. 7. 2005 byla zcela legitimní a rozhodně měla předcházet úvahám o dodatečném
doplacení pojistného.
Stanovení data vzniku invalidity patří nesporně k zásadním posudkovým závěrům,
a to s ohledem na jeho význam pro posouzení podmínek vzniku nároku na invalidní důchod.
Datum vzniku invalidity by mělo být objektivně a přesvědčivě odůvodněno. Vznik invalidity
je základním a výchozím předpokladem pro vymezení rozhodného období, v němž se zjišťuje,
zda žadatel o dávku získal potřebnou dobu pojištění, a také pro stanovení data,
od něhož je důchod přiznáván.
Invalidita jako posudkově – medicínská kategorie vzniká od okamžiku, kdy lze zdravotní
stav pojištěnce považovat za dlouhodobě nepříznivý v důsledku nemoci či úrazu. Ke vzniku
invalidity dochází tehdy, jestliže je zřejmé, že zdravotní postižení pojištěnce je trvalé a zlepšení
zdravotního stavu nelze očekávat.
Konstantní judikatura se shoduje v tom, že datum vzniku invalidity je objektivně
existujícím stavem a nelze ho proto stanovit na základě nahodilých skutečností,
jakými v konkrétním případě mohou být např. hospitalizace, datum lékařského vyšetření,
datum podání žádosti o invalidní důchod, datum skončení výplaty nemocenského,
je-li podle zdravotních změn a vyšetření možné spolehlivě usoudit, ke kterému datu invalidita
skutečně vznikla. Pokud nelze datum invalidity stanovit alespoň s vysokou pravděpodobností,
např. vznikala-li invalidita postupně, je třeba tuto skutečnost blíže zdůvodnit a uvést den,
kdy již byla její existence nepochybná.
Posudková komise, která je podle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. ke stanovení data
vzniku invalidity oprávněna, v doplňujícím posudku ze dne 21. 6. 2010, který byl vypracován
za účasti odborného lékaře psychiatra, uvedla následující: „PK stanovila míru poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti dle přílohy č. 2 k vyhlášce 284/1995 Sb. ve znění platném k datu vydání
napadeného rozhodnutí ČSSZ Praha 23. 3. 2009 podle vyhl. č. 40/2000 Sb. kapitola V., položka 2c
(v rozmezí 50 – 80 %) na 70 %, shodně s posudkovým hodnocením lékaře MSSZ Brno.
Psychický stav posuzované byl alterován dlouhodobě, tato duševní choroba byla u posuzované popsána
a diagnostikována ve znaleckém posudku vypracovaném v r. 1995, náhled na onemocnění chybí, neabsolvovala
žádnou psychiatrickou léčbu, nedocházela do psych. ambulance, neužívala medikaci. Datum vzniku invalidity
lze s vysokou pravděpodobností stanovit až podle Soudně znaleckého posudku o duševním stavu ze dne
19. 1. 2006.
PKMPSVČR Brno datum vzniku plné invalidity stanoví shodně s posuzujícím lékařem MSSZ
Brno, tedy na 1. 7. 2005, tj. období 1 roku p řed datem vypracování znaleckého posudku z psychiatrie 19. 1.
2006, kdy již dle kvalifikovaného odhadu bylo možno předpokládat, že nebyla schopna vykonávat soustavnou
výdělečnou činnost a míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti odpovídala plné invaliditě. Pro dřívější
vznik plné invalidity, jak požaduje posuzovaná, nebyly v doplněné zdravotní dokumentaci i po prostudování
Znaleckého posudku z 22. 1. 2010 nalezeny objektivní podklady.“
Nutno podotknout, že výše uvedený závěr zaujali i posudkoví lékaři v záznamech
o jednání MěSSZ v Brně ze dne 5. 6. 2008 a 18. 2. 2009. Lze tedy shrnout, že datum vzniku plné
invalidity stěžovatelky na 1. 7. 2005 posoudily všechny posudkové orgány dosud ve věci jednající
shodně.
Stěžovatelka však s uvedeným závěrem nesouhlasí a namítá, že nebyla zajištěna veškerá
zdravotní dokumentace z let 1995 – 2005, a současně tvrdí, že „poruchou s bludy“ netrpěla,
a že rozhodující pro posouzení věci je lékařský nález z roku 1996 vystavený pro zdravotní
postižení systémové sklerózy.
Nejvyšší správní soud nejprve uvádí, že stanovisko stěžovatelky, která dokonce tvrdí,
že v jejím případě jde o zneužití z psychiatrie, je vysvětleno ve znaleckých posudcích.
Ve znaleckém posudku ze dne 19. 1. 2006 je uvedeno, že „v obecné rovině jde o onemocnění,
které je obtížně terapeuticky ovlivnitelné. Klienti se obvykle nepovažují za nemocné, je velmi obtížné je získat
pro léčbu a pro léčení je velmi důležité vytvoření dobrého vztahu pacienta z lékařem“. Stejný závěr je obsažen
ve znaleckém posudku ze dne 22. 1. 2010.
Pokud jde o zajištění veškeré zdravotní dokumentace, lze souhlasit s tím, že pro určité
období konkrétní lékařské nálezy nejsou k dispozici, nicméně podle názoru soudu tato skutečnost
není natolik významná, aby neumožňovala úplné a objektivní posouzení zdravotního stavu
a dochované pracovní schopnosti stěžovatelky. Jak již bylo výše uvedeno, zdravotní dokumentace
je vedena od roku 1977. V roce 1992 je k dispozici zjišťovací formulář a neurologický nález
ze dne 11. 1. 1992. V roce 2003 byl vypracován lékařský nález pro posouzení zdravotního stavu
pro účely státní sociální podpory praktickým lékařem a je doložen nálezem odborného neurologa
ze dne 18. 3. 2003, 13. 5. 2003, nálezem Centra léčebné rehabilitace ze dne 4. 7. a 9. 9. 2003
a nálezem radiodiagnostického oddělení ze dne 14. 2. 2003. V souvislosti s dalšími posudkovými
řízeními je založen revmatologický nález ze dne 7. 12. 2004, 5. 1. 2005 a 15. 3. 2005,
imunologické vyšetření ze dne 13. 1. 2005 a poté již následuje řada nálezů z roku 2006 a postupně
z dalších let. Se stěžovatelkou lze souhlasit potud, že v roce 2006 bylo jako rozhodující zdravotní
postižení v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu určeno postižení revmatologické
a to progresivní systémová skleróza s poklesem schopnosti soustavné výdělečné činnosti
podle kapitoly III., oddílu B, položky 1 písm. b) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., v celkové
výši 50 %. Vývoj zdravotního stavu však směřoval k určení jiného zdravotního postižení
v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu a již v roce 2008 bylo za rozhodující zdravotní
postižení stěžovatelky považováno psychické onemocnění.
Stěžovatelka vznesla požadavek na zhodnocení zdravotní dokumentace z období
let 1995 – 2005 již při prvním jednání posudkové komise dne 25. 3. 2010, ale na dotaz,
u kterých lékařů se v té době léčila, odpověděla, že si jména lékařů nepamatuje
a neví ani kde to bylo, vzpomněla si pouze, že to bylo v Brně. Nicméně soud v této souvislosti
zdůrazňuje, že posudková komise měla k dispozici mimo jiné kompletní zdravotní dokumentaci
praktického lékaře MUDr. N. a vycházela z údajů o zdravotním stavu v ní obsažených.
K dalším námitkám stěžovatelky ohledně jejího zastupování v řízení Nejvyšší správní
soud uvádí, že na její žádost jí byla hned od počátku soudního řízení ustanovena zástupkyně,
advokátka JUDr. Pěva Skýbová, která byla přítomna u jednání posudkové komise dne
25. 3. 2010. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. 4. 2010, č. j. 33 Cad 50/2009 – 50,
byla tato zástupkyně opět na žádost stěžovatelky zastupování zproštěna, přičemž usnesením
ze dne 21. 5. 2010, č. j. 33 Cad 50/2009 – 91, byla stěžovatelce ustanovena opatrovnice,
advokátka JUDr. Pavla Plašilová, která stěžovatelku zastupuje doposud. Nejvyšší správní soud
má tedy za to, že v soudním řízení byla práva stěžovatelky dostatečně ochráněna.
Pokud jde o chybějící zdravotní dokumentaci z let 1993 – 2002, je soud přesvědčen,
že tento nedostatek není natolik významný, právě proto, že určujícím zdravotním postižením
v dlouhodobé je nepříznivém zdravotním stavu je onemocnění psychické. Navíc není
pravděpodobné, že by zastoupení stěžovatelky ve správním řízení zabezpečilo zajištění
této chybějící dokumentace, když stěžovatelka po celou dobu řízení ani při jednání posudkové
komise dne 25. 3. 2010 nevěděla, kde se v období let 1995 – 2005 léčila. Bez spolupráce
stěžovatelky by bylo lze stěží chybějící dokumentaci zajistit, i kdyby jí byl opatrovník ustanoven.
Jak již bylo výše naznačeno, je pro danou věc podle názoru soudu rozhodující to,
že určujícím zdravotním postižením v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu stěžovatelky
je psychické onemocnění. Na tomto posudkovém závěru se shodly všechny posudkové orgány
a rovněž shodně uvedly, že míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti činila
podle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., kapitoly V., položky 2c, 70 %. Zbývá
tedy posoudit, zda stanovení data vniku invalidity na 1. 7. 2005 je objektivní a přesvědčivé.
Nejvyšší správní soud uvádí, že přestože všechny posudkové orgány určily datum vzniku
plné invalidity na den 1. 7. 2005, nebyl v posudku posudkové komise včetně jeho doplnění vznik
plné invalidity úplně a přesvědčivě odůvodněn.
I když se stěžovatelka, jak vyplývá ze všech znaleckých posudků, pro duševní chorobu
nikdy neléčila, je třeba si uvědomit, že zdravotním postižením, které je v dlouhodobě
nepříznivém zdravotním stavu považováno za určující, trpěla již v roce 1995. Podle znaleckého
posudku ze dne 12. 5. 1995 ztratila stěžovatelka pro duševní chorobu – paranoický vývoj
- schopnost rozpoznat společenskou nebezpečnost svého jednání a své jednání ovládat,
a to i v oblasti sporu s pracovištěm, přičemž znalci uzavřeli, že je v daném případě třeba
posuzovanou vyvinit v plném rozsahu předmětné trestné činnosti pomluvy a uložit jí ochrannou
psychiatrickou léčbu ambulantní. Stěžovatelka se však ochrannému opatření nepodrobila
a intenzita poruchy se nezměnila. Jak vyplývá ze znaleckého posudku ze dne 19. 1. 2006, „od doby
posledního znaleckého vyšetření (1995) nedošlo ve vztahu k bývalému zaměstnavateli ze strany posuzované
ke změně v jednání a chování, a tedy nedošlo ani ke změně vlastního onemocnění, které přetrvává u posuzované
nadále a je charakterizováno tím,.že do bludného systému byly vzaty další osoby z pacientčina blízkého okolí“.
Shodné závěry obsahuje i znalecký posudek ze dne 22. 1. 2010. Vyplývá-li tedy ze všech
znaleckých posudků, že rozsah a intenzita zdravotního postižení se od roku 1995 nezměnila,
pak stanovení data vzniku invalidity právě na 1. 7. 2005 vzbuzuje důvodné pochybnosti.
Lze sice souhlasit s tím, že pokud se stěžovatelka pro duševní onemocnění dosud neléčila,
je datum vzniku plné invalidity možné stanovit na základě kvalifikovaného odhadu, ale takový
odhad musí být blíže odůvodněn. Posudkové orgány uvedly, že podle kvalifikovaného odhadu
vznikla plná invalidita půl roku před vydáním znaleckého posudku ze dne 19. 1. 2006.
Není-li ovšem kvalifikovaný odhad vůbec odůvodněn, nabízí se otázka, proč invalidita nevznikla
např. 3/4 roku před vydáním znaleckého posudku nebo již v roce 1995, kdy byla duševní
choroba posuzované bezpečně zjištěna a ovládací a rozpoznávací schopnosti byly ve vztahu
k tehdy posuzované trestné činnosti vymizelé.
Krajský soud se s takto nedostatečně odůvodněným datem vzniku plné invalidity spokojil,
avšak v situaci, kdy byl veden úvahou, že z dřívějšího data vzniku plné invalidity nelze
pro stěžovatelku ničeho vytěžit. Jak však bylo výše uvedeno, datum vzniku plné invalidity má širší
souvislosti, přičemž v případě stěžovatelky správnost jeho určení vystupuje do popředí tím spíše,
že ovlivnilo její postup při doplacení pojistného za činnost osoby samostatně výdělečné činné,
za nějž jí byly posléze uloženy pokuty.
Krajskému soudu jistě nezle upřít snahu o zajištění úplných podkladů pro objektivní
posouzení vzniku invalidity, zvláště poté, co stěžovatelka předložila u jednání dne
19. 4. 2010 usnesení Okresního státního zastupitelství ve Vyškově ze dne 3. 3. 2010
o zastavení trestního řízení. Nicméně Nejvyšší správní soud nesdílí názor krajského soudu
o objektivnosti a přesvědčivosti posudkových závěrů uvedených v posudku posudkové komise,
a to ani po jeho doplnění. Nutno připomenout, že otázka vzniku invalidity byla jediným
a tedy stěžejním předmětem tohoto řízení, neboť stěžovatelka již poživatelkou plného
invalidního důchodu byla. Odůvodnění data vzniku plné invalidity v posudcích posudkové
komise je prakticky nepřezkoumatelné, a tím neúplné a nepřesvědčivé, a posudek posudkové
komise není způsobilým podkladem pro přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí
správního orgánu.
Neúplnost a nepřesvědčivost posouzení data vzniku plné invalidity stěžovatelky vede
k závěru, že řízení před krajským soudem bylo zatíženo vadou, která mohla mít vliv
na nezákonnost rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Se zřetelem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského
soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). V tomto řízení je krajský soud vázán
shora uvedeným právním názorem (§110 odst. 3 s. ř. s.).
V dalším řízení tedy krajský soud vyžádá doplňující posudek od posudkové komise
Ministerstva práce a sociálních věcí v Brně. V tomto posudku se posudková komise zaměří znovu
na posouzení data vzniku plné invalidity stěžovatelky. Posudková komise nechť vysvětlí,
proč za situace, kdy určující zdravotní postižení v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu
bylo zjištěno již v roce 1995 (viz znalecký posudek ze dne 12. 5. 1995) a nebylo prokázáno,
že by se jeho intenzita zmírnila, považuje za datum vzniku invalidity právě datum 1. 7. 2005.
Pokud posudková komise setrvá na posudkovém závěru o vzniku invalidity 1. 7. 2005,
nechť sdělí všechny skutečnosti, které odůvodňují podle jejího názoru tento kvalifikovaný odhad.
Nejvyšší správní soud pouze připomíná, že pokud nelze datum vzniku invalidity určit
alespoň s vysokou pravděpodobností, např. vznikala-li invalidita postupně, je třeba
tuto skutečnost blíže odůvodnit a uvést den, kdy již byla její existence nepochybná. Dosavadní
odůvodnění, že invalidita vznikla půl roku před vydáním znaleckého posudku ze dne 19. 1. 2006
je z tohoto pohledu nepřezkoumatelné, a tudíž neúplné a nepřesvědčivé.
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud i o náhradě nákladů řízení o této kasační
stížnosti, včetně odměny advokátky – opatrovnice JUDr. Pavly Plašilové (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. února 2011
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu