ECLI:CZ:NSS:2011:4.ADS.128.2011:74
sp. zn. 4 Ads 128/2011 - 74
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobkyně: V. Ch.,
zast. zmocněncem Ing. P. Ch., proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem
Mariánské náměstí 2, Praha 1, zast. Mgr. Tomášem Zlesákem, advokátem, se sídlem Revoluční 1,
Praha 1, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 7.
2011, č. j. 4 Ad 55/2010 – 54,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 12. 5. 2011 zrušil
rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 7. 2010, č. j. MHMP 1039080/09, PnP 1018/09, kterým bylo
potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 5 ze dne 11. 11. 2009, č. j. 24871/2009/AAE.
Tímto rozhodnutím nebyl dle §7 odst. 2 a §118 zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách,
žalobkyni přiznán příspěvek na péči. Městský soud vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení
a žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 222 Kč, sestávající z nákladů za vytisknutí
podání (134 Kč), poštovného (10 Kč) a cestovného MHD (78 Kč). Nepřiznal žalobkyni ušlý
výdělek za 18 hodin po 240 Kč, protože tento nárok nedoložila. S tím je žalobkyně nespokojena,
a proto proti tomuto rozsudku podala kasační stížnost, která je řešena v jiném řízení.
Usnesením ze dne 12. 7. 2011 městský soud zamítl návrh žalobkyně na ustanovení
právního zástupce. Soud vycházel ze závěru, že kasační stížnost proti uvedenému rozsudku
městského soudu podala žalobkyně jen proti výroku o nákladech řízení a taková stížnost je podle
§104 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), nepřípustná.
Návrh (kasační stížnost) tedy zjevně nemůže být úspěšný, a tudíž nejsou splněny podmínky
pro případné osvobození účastníka od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.). Pak ovšem
nemohou být splněny ani podmínky pro ustanovení zástupce (§35 odst. 8 s. ř. s.).
Kasační stížnost
Žalobkyně napadla usnesení městského soudu včas podanou kasační stížností. Důvod
kasační stížnosti (§103 odst. 1 s. ř. s.) nespecifikovala. Pouze v obecné rovině a bez zdůvodnění
namítla, že rozhodnutí zasáhlo do jejích práv, a uvedla, že kasační stížnost proti rozsudku
je přípustná a není bezúspěšná, tudíž, že nelze odmítat nárok dle §30 občanského soudního řádu.
Dále v této kasační stížnosti požádala bez bližšího zdůvodnění o ustanovení advokáta,
prodloužení nespecifikované lhůty a prominutí případného zmeškání lhůty dle §58 odst. 1 o. s. ř.
Posouzení případu Nejvyšším správním soudem
V řízení o kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud vázán rozsahem kasační stížnosti
(§109 odst. 2 s. ř. s.) a jejími důvody (§109 odst. 3 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud v uvedených
mezích věc posoudil a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského
soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo
osoba zúčastněná na řízení (dále jen "stěžovatel") domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Kasační
stížnost je přípustná proti každému takovému rozhodnutí, není-li dále stanoveno jinak (§102
s. ř. s.). Z hlediska tohoto případu jinak přípustnost upravuje §104 odst. 2 s. ř. s. Podle tohoto
ustanovení není přípustná kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení.
Výkladem ustanovení §104 odst. 2 s. ř. s. se zabýval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu
ve svém usnesení ze dne 1. 6. 2010, č. j. 7 Afs 1/2007 - 64, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu pod č. 2116/2010, www.nssoud.cz. Vyslovil, že „... zákon nepřipouští
kasační stížnost, je-li jejím jediným důvodem napadení výroku o nákladech řízení. Pokud by kasační stížnost byla
podána v takto jednoznačné (čisté) podobě, musela by být pro nepřípustnost odmítnuta, byť by Nejvyšší správní
soud seznal, že rozhodnutí krajského soudu o nákladech řízení není správné.“ K tomu rozšířený senát
poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2004, č. j. 4 Ans 1/2004 - 53,
podle něhož „nelze za stávající právní úpravy ve správním soudnictví napravit soudem rozhodujícím o kasační
stížnosti případné nesprávné rozhodnutí krajských soudů o nákladech řízení, pokud není současně kasační
stížností napaden též výrok o věci samé“.
Na tomto místě je třeba zdůraznit, že městský soud rozhodl správně, jestliže nevyhověl
návrhu žalobkyně, aby jí byl ustanoven zástupce pro řízení o kasační stížnosti proti shora
uvedenému rozsudku. Rozhodnutí také přesvědčivě zdůvodnil tím, že žalobkyně napadla kasační
stížností rozsudek z důvodu, který zákon nepřipouští. Formálně totiž napadla jak výrok
o nákladech řízení, tak výrok, který ve skutečnosti změnit určitě nechtěla a účinně napadnout
ani nemohla, neboť byl zcela v její prospěch a odpovídá jejímu procesnímu návrhu (žalobě proti
rozhodnutí správního orgánu dle §65 odst. 1 s. ř. s.). Ostatně, žalobkyně v kasační stížnosti proti
zmíněnému rozsudku městského soudu navrhla, aby jí Nejvyšší správní soud vyhověl vydáním
identického výroku (zrušení rozhodnutí žalovaného a vrácení věci k dalšímu řízení), jaký obsahuje
napadený rozsudek městského soudu. Jediným důvodem kasační stížnosti je tedy napadení
výroku o nákladech řízení, a to je, jak shora zdůvodněno, nepřípustné.
V takovém případě žalobkyně nesplňuje podmínky pro přiznání osvobození od soudních
poplatků, protože její návrh (kasační stížnost) zjevně nemůže být úspěšný (§36 odst. 3, věta
druhá s. ř. s.). Nemůže proto splňovat ani zákonnou podmínku dle §35 odst. 8 s. ř. s.,
podle něhož navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních
poplatků…. může předseda senátu ustanovit zástupce. Ustanovení zástupce státem není v dané
věci ze zákonných důvodů možné a pro ochranu práv žalobkyně ostatně nemá žádný význam.
V tomto případě je rozhodnutí městského soudu správné, kasační stížnost naopak není důvodná,
a Nejvyšší správní soud ji proto zamítl podle §110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1, 2 s. ř. s. Žalobkyně
nebyla v řízení úspěšná, a tedy nemá na náhradu nákladů řízení právo. Žalovanému takové právo
v daném řízení nepřísluší bez ohledu na procesní úspěch.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. října 2011
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu