ECLI:CZ:NSS:2011:4.ADS.139.2011:400
sp. zn. 4 Ads 139/2011 - 400
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: S. M., zast. Mgr.
Františkem Drlíkem, advokátem, se sídlem náměstí Míru 9, Šumperk, proti žalovanému: Krajský
úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, zast. JUDr. Petrem Ritterem,
advokátem, se sídlem Riegrova 12, Olomouc, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 9. 2011, č. j. 38 Cad 15/2005 - 357,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupci žalobce Mgr. Františku Drlíkovi, advokátovi, se nepřiznává odměna
za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 2. 5. 2005, č. j. KUOK/9881/05/OSV -DS/7025/SD-80, žalovaný
k odvolání žalobce změnil rozhodnutí Městského úřadu Zábřeh ze dne 25. 3. 2005,
č. j. Soc/552/2695/2005/Dv, kterým žalobci nebyla přiznána dávka sociální péče, tak, že žádost
žalobce o přiznání dávky sociální péče od 1. 12. 2003 zamítl.
Toto rozhodnutí napadl žalobce žalobou ke Krajskému soudu v Ostravě a požádal
o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 13. 7. 2011, č. j. 38 Cad 15/2005 - 336,
ustanovil zástupcem žalobce Mgr. Františka Drlíka, advokáta. V odůvodnění soud popsal
dosavadní průběh řízení a konstatoval, že žalobce je omezen ve způsobilosti k právním úkonům
tak, že je schopen samostatně činit právní úkony, kromě právních úkonů v oblasti
pracovněprávní. V projednávané věci se jedná o přezkoumání rozhodnutí správního orgánu
ve věci dávky sociální péče, žalobce je tudíž způsobilý v tomto soudním řízení samostatně jednat
jako účastník řízení. Na základě informací uvedených v potvrzení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech dospěl krajský soud k závěru, že žalobce splňuje předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků a splňuje i podmínku potřeby zastoupení pro ochranu
práv, proto soud žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů vyhověl. Z důvodu procesní
ekonomie ustanovil žalobci advokáta se sídlem v Šumperku.
Podáním ze dne 27. 7. 2011 ž alobce požádal soud o opravu nesprávností v odůvodnění
citovaného usnesení. Domáhal se vymazání textu, že je omezen ve způsobilosti k právním
úkonům tak, že je schopen samostatně činit právní úkony, kromě právních úkonů v oblasti
pracovněprávní. Žalobce dále požadoval, aby soud předložil k důkazu rozhodnutí o jeho omezení
a doklad o tom, jak mu bylo doručeno.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 6. 9. 2011, č. j. 38 Cad 15/2005 - 357, návrh
žalobce na opravu odůvodnění zmíněného usnesení zamítl. V odůvodnění soud uvedl,
že důvodem pro opravu odůvodnění rozhodnutí je toliko administrativní chyba v psaní
nebo nemá-li odůvodnění podklad ve zjištění skutkového stavu. K administrativnímu pochybení
v dané věci nedošlo a podle rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 9. 1987,
č. j. Nc 1565/86 - 42, je žalobce omezen ve způsobilosti k právním úkonům tak, že je schopen
samostatně činit veškeré právní úkony kromě právních úkonů v oblasti pracovněprávní, kde není
schopen samostatně uzavírat pracovní smlouvy a vykonávat zaměstnání, ve kterém by odmítnutí
příkazu z chorobných příčin mohlo vést k ohrožení vlastního nebo cizího zdraví či ke značným
hmotným škodám. S ohledem na tyto skutečnosti soud návrhu na opravu odůvodnění usnesení
nevyhověl.
Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost.
Namítal, že rozsudek Okresního soudu v Olomouci nikdy neobdržel, u soudu nikdy nebyl,
o ničem nevěděl a v okrese Olomouc neměl bydliště, ani přechodné. Tvrdil, že soudkyně
Krajského soudu v Ostravě propaguje komunistické justiční zločiny deklarované zákonem
č. 198/1993 Sb. Podle stěžovatele je soud povinen prokázat, jak mu byl zmíněný rozsudek
doručen. Dále je soud povinen prokázat, z čeho stěžovatel žije, kde má příjem, kde má vyděláno
na důchod a proč nevykonává své občanské povolání strojvedoucího. Stěžovatel namítal,
že rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 9. 1987 byl zrušen společně s rozsudkem
Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 8 C 126/83, o neplatnosti výpovědi z pracovního poměru,
podle §21 odst. 1 písm. a) a c) a §22 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb. Soud nemá podle stěžovatele
právo diskutovat o tom, co bylo zrušeno přímo ze zákona. Stěžovatel navrhl, aby bylo napadené
usnesení krajského soudu zrušeno.
Dne 18. 10. 2011 byl spis krajského soudu předložen Nejvyššímu správnímu soudu
k rozhodnutí o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud se nejprve zaměřil na posouzení přípustnosti podané kasační
stížnosti. Vycházel přitom ze své konstantní judikatury, podle které „[p]roti opravnému usnesení
podle §54 odst. 4 s. ř. s. je kasační stížnost přípustná, a to i v př ípadě, že byl opravován výrok o náhradě
nákladů řízení; předmětem přezkumu však je pouze splnění podmínek pro provedení opravy. “ (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2007, č. j. 4 Ans 3/2006 - 123, publikovaný ve Sbírce
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 1177/2007, www.nssoud.cz). Kasační stížnost
je tudíž přípustná.
Poté Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů; zkoumal při tom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti. Stěžovatel v kasační stížnosti uvedl důvody podle §103 odst. 1
písm. a), b), c) a d) s. ř. s., z obsahu kasační stížnosti je však zřejmé, že se dovolává toliko důvodu
podle písm. a).
Podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné právní
posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní
názor, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen.
Kasační stížnost není důvodná.
Podle §55 odst. 5 s. ř. s. o usnesení platí přiměřeně ustanovení o rozsudku .
Podle §54 odst. 4 s. ř. s. předseda senátu opraví v rozsudku i bez návrhu chyby v psaní a počtech,
jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká -li se oprava výroku, vydá o tom opravné usnesení a může odložit
vykonatelnost rozsudku do doby, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.
Citované ustanovení umožňuje soudu, aby v rozhodnutí opravil početní a písařské chyby
a zjevné nesprávnosti, které jsou podobného původu jako písařské chyby. Za zjevnou
nesprávnost tak může být považována pouze chyba, ke které došlo zjevným a okamžitým
selháním v duševní či mechanické činnosti osoby, za jejíž účasti bylo rozhodnutí vyhlášeno
či vyhotoveno, a která je každému zřejmá. Zřejmost takové nesprávnosti vyplývá především
z porovnání výroku rozhodnutí s jeho odůvodněním, případně i z jiných souvislostí. Tento názor
vyslovil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 27. 9. 1968, sp. zn. 2 Cz 57/68, publikovaném
ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 37/1969, a Nejv yšší správní soud neshledal
žádný důvod se od tohoto názoru odchýlit.
Domnělá chyba či nesprávnost, o jejíž odstranění stěžovatel usiloval, měla spočívat v tom,
že krajský soud v odůvodnění svého usnesení ze dne 13. 7. 2011 uvedl, že žalobce je omezen
ve způsobilosti k právním úkonům tak, že je schopen samostatně činit právní úkony,
kromě právních úkonů v oblasti pracovněprávní. Již z textu samotného požadavku stěžovatele
na provedení opravy, obsaženého v jeho podání ze dne 27. 7. 2011, je zcela evidentní, že nejde
o opravu chyby v psaní či v počtech.
Stěžovatelem požadovaná oprava nevykazuje ani znaky zjevné nesprávnosti, neboť pasáž
odůvodnění zpochybňovaná stěžovatelem není nesprávná, natožpak aby tvrzená nesprávnost
byla každému zřejmá.
Krajský soud při formulaci odůvodnění vycházel z obsa hu soudního spisu,
ve kterém je založena kopie rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 9. 1987,
č. j. Nc 1565/86 - 42, jejíž shodu s originálem ověřil Okresní soud v Šumperku, dále stejnopis
rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 15. 2. 2007, č. j. 40 P 335/88 - 999, a kopie
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 8. 2007, č. j . 13 Co 371/2007 - 1126,
rovněž s ověřovací doložkou.
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 9. 1987, č. j. Nc 1565/8 6 - 42,
byl stěžovatel omezen ve způsobilosti k právním úkonům tak, že je schopen samostatně činit
právní úkony, kromě právních úkonů v oblasti pracovněprávní, kde není schopen samostatně
uzavírat pracovní smlouvy a vykonávat zaměstnání, ve kterém by odmít nutí příkazu
z chorobných příčin mohlo vést k ohrožení vlastního nebo cizího zdraví nebo ke značným
hmotným škodám.
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 15. 2. 2007, č. j. 40 P 335/88 - 999,
byl pod bodem II. výroku zamítnut návrh stěžovatele na zr ušení citovaného rozsudku Okresního
soudu v Olomouci, a to s odůvodněním, že duševní porucha trvalého rázu stěžovateli nadále
brání samostatně činit právní úkony v oblasti pracovněprávní. Tento rozsudek byl potvrzen
rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 8. 2007, č. j. 13 Co 371/2007 - 1126.
Nejvyšší správní soud shrnuje, že omezení stěžovatele ve způsobilosti k právním úkonům
v rozsahu uvedeném v rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 9. 1987,
č. j. Nc 1565/86 - 42, trvá, což ostatně konst atoval Nejvyšší správní soud i ve svém rozsudku
ze dne 26. 5. 2011, č. j. 4 Ads 93/2009 - 322, www.nssoud.cz.
Stěžovatelem zpochybňovaná část odůvodnění usnesení Krajského soudu v Ostravě
ze dne 13. 7. 2011 má tudíž jasnou a zřetelnou oporu v soudním spisu, a proto ji nelze považovat
za nesprávnou, resp. dokonce za zjevnou nesprávnost. Podmínky ustanovení §54 odst. 4 s. ř. s.
pro provedení opravy rozhodnutí nebyly v projednávané věci naplněny; krajský soud
tedy postupoval a rozhodl správně, když návrh na provedení opravy zamítl.
Další argumenty stěžovatele obsažené v kasační stížnosti shledal Nejvyšší správní soud
zčásti irelevantními (tvrzení o nedoručení rozsudku Okresního soudu v Olomouci), zčásti
nepodloženými (tvrzení o zrušení rozsudku Okresního soudu v Olomouci podle zákona
č. 87/1991 Sb.) a zčásti absurdními (tvrzení o povinnosti soudu prokázat, z čeho stěžovatel žije,
a tvrzení, že soudkyně Krajského soudu v Ostravě propaguje komunistické justiční zločiny
deklarované zákonem č. 198/1993 Sb.), prot o se jimi blíže nezabýval.
Nejvyšší správní soud tedy nezjistil namítanou nezákonnost napadeného rozhodnutí,
a proto kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 9. 2011,
č. j. 38 Cad 15/2005 - 357, podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 a 2 s. ř. s. za použití
ustanovení §120 téhož zákona. Protože úspěšný žalovaný nemá právo na přiznání náhrady
nákladů řízení ze zákona a stěžovatel v řízení nebyl úsp ěšný, bylo rozhodnuto tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Ustanovenému zástupci stěžovatele Mgr. Františku Drlíkovi, advokátovi Nejvyšší správní
soud nepřiznal odměnu za zastupování v řízení o této kasační stížnosti, neboť z obsahu soudního
spisu nezjistil, že by zástupce stěžovatele v tomto řízení učinil jakýkoliv úkon uvedený v §11
vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. listopadu 2011
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu