ECLI:CZ:NSS:2011:4.ADS.15.2011:50
sp. zn. 4 Ads 15/2011 - 50
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové
a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce: I. M., proti žalovanému:
Magistrát města Ostravy, se sídlem 30. dubna 3130/2D, Ostrava, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2010, č. j. 38 Cad 42/2008 - 16,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím ze dne 3. 11. 2008, č. j. SVZ/1/16262/08/Živ, podle §90 odst. 5
správního řádu zamítl odvolání žalobce a potvrdil odvoláním napadené rozhodnutí Úřadu
městského obvodu Ostrava - Jih ze dne 26. 9. 2008, č. j. 120790/2008/OOK, kterým žalobci
nebyl přiznán příspěvek na živobytí. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 31. 5. 2010,
č. j. 38 Cad 42/2008 - 16, žalobu proti tomuto rozhodnutí žalovaného zamítl.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost.
V ní předně uvedl, že je „zastoupen na základě plné moci advokátem JUDr. PITERKA, …“. V kasační
stížnosti dále stěžovatel poukázal na §8 odst. 3 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním
minimu a §31 zákona č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon. Odkaz učinil v souvislosti
s přerušením živnosti, kdy podle jeho názoru není třeba tuto skutečnost hlásit příslušným
orgánům. Stěžovatel zdůraznil, že přerušil živnost a napadl závěry soudy a žalovaného,
podle kterých musí být přerušení živnosti ohlášeno písemně. Proto navrhl, aby Nejvyšší správní
soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2010, č. j. 38 Cad 42/2008 - 16, zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatel přerušil živnost ke dni
10. 7. 2008 a nikoliv ke dni 5. 8. 2008. Podle něj úkony stěžovatele učiněné vůči jiným orgánům
nejsou relevantní pro řízení o dávce v hmotné nouzi. Proto žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní
soud kasační stížnost zamítl.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 6. 12. 2010, č. j. 38 Cad 42/2008 - 37, vyzval
stěžovatele, aby ve lhůtě do jednoho měsíce doložil plnou moc udělenou advokátovi
pro řízení o kasační stížnosti. Podle soudu sice stěžovatel v kasační stížnosti uvedl,
že je zastoupen advokátem JUDr. Piterkou, nicméně nedoložil plnou moc. Soud
dále stěžovatele vyzval, aby prostřednictvím zástupce doplnil kasační stížnost o údaj o tom,
kdy mu bylo napadené rozhodnutí doručeno, v jakém rozsahu jej napadá a z jakých důvodů.
Usnesení bylo stěžovateli doručeno podle §49 odst. 4 občanského soudního řádu dne
20. 10. 2010. Nijak na něj však nereagoval.
Dne 4. 2. 2011 byla věc předložena Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud ji však přípisem ze dne 8. 2. 2011, č. j. 4 Ads 15/2011 - 43, vrátil zpět
krajskému soudu s tím, že stěžovatel měl být ve výzvě soudu nacházející se na č. l. 37
rovněž poučen o možnosti ustanovení zástupce soudem, a to i přesto, že v kasační stížnosti
uvedl, že je zastoupen advokátem, jehož plnou moc ovšem nedoložil. Na základě toho Krajský
soud v Ostravě usnesením ze dne 11. 3. 2011, č. j. 38 Cad 42/2008 - 44, vyzval stěžovatele,
aby si ve lhůtě do 15 dnů zvolil pro řízení o kasační stížnosti zástupce z řad advokátů, případně
aby v téže lhůtě vrátil soudu vyplněné Prohlášení o majetkových, výdělkových a osobních
poměrech, pokud žádá o ustanovení zástupce soudem, přičemž v opačném případě bude kasační
stížnost odmítnuta. Toto usnesení bylo stěžovateli podle §49 odst. 4 občanského soudního řádu
doručeno dne 28. 3. 2011, jak vyplývá z doručenky založené na č. l. 45. Stanovená lhůta
k odstranění nedostatku povinného zastoupení tedy uplynula dne 12. 4. 2011.
Podle §105 odst. 2 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) musí být stěžovatel
v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec
nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání,
které je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie. Podle Nejvyššího
správního soudu stěžovatel vzdor výzvě soudu k doložení zastoupení advokátem poté,
co v kasační stížnosti uvedl, že je zastoupen advokátem, jehož plnou moc však nedoložil,
a vzdor opakované výzvě soudu s poučením o možnosti požádat o ustanovení zástupce soudem,
neučinil ničeho. Chybějící plnou moc nedoložil a o ustanovení zástupce soudem nepožádal.
Stěžovatel přitom ani nedoložil, že má vysokoškolské právnické vzdělání vyžadované
podle zvláštních právních předpisů pro výkon advokacie. Podle Nejvyššího správního soudu
přitom povinné zastoupení advokátem - případně vysokoškolské právnické vzdělání stěžovatele
- je podmínkou řízení o kasační stížnosti a bez jejího splnění nelze v řízení pokračovat. Nejvyšší
správní soud proto podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. užitého přiměřeně podle §120 s. ř. s.
kasační stížnost odmítl pro nesplnění uvedené podmínky řízení.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 3
věty první s. ř. s. užitého přiměřeně podle §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. května 2011
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu