ECLI:CZ:NSS:2011:4.ADS.19.2011:66
sp. zn. 4 Ads 19/2011 - 66
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: M. I., zast. JUDr.
Šárkou Bendovou, advokátkou, se sídlem K. Sliwky 125, Karviná, proti žalované: Česká správa
sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 11. 2010, č. j. 18 Ad 4/2010 - 43,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupkyni žalobce JUDr. Šárce Bendové, advokátce, se p ř i z n á v á odměna
za zastupování ve výši 960 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 8. 10. 2009, č. X, odňala žalovaná Česká správa sociálního
zabezpečení žalobci podle §56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“), od 22. 11. 2009 plný invalidní
důchod. V odůvodnění rozhodnutí uvedla, že podle posudku Okresní správy sociálního
zabezpečení v Karviné (dále jen „OSSZ“) ze dne 24. 9. 2009 již žalobce není plně invalidní, ale
jen částečně invalidní, neboť pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti činil pouze 50 %. O
nároku na částečný invalidní důchod bude rozhodnuto dodatečně.
V podané žalobě žalobce s rozhodnutím žalované nesouhlasil, neboť podle jeho názoru
není možné posoudit zdravotní stav v průběhu dvou až tří minut, přičemž posudkový lékař
nebral na vědomí zprávy odborných lékařů, že je jeho zdravotní stav nezměněn, že je pod stálým
dohledem specialistů z oboru neurologie. Uvedl, že dvakrát až třikrát ročně dochází na série
infuzí do ordinace léčby chronické bolesti, kde mu provádí CT opichy páteře. Popsal, že se léčí
se srdcem, chronickým zánětem jater, má potíže se žaludkem, urologické problémy, osteoporózu,
trpí nespavostí, nervozitou, zácpou, hemeroidy, zhoršeným zrakem, artrózou kyčelního kloubu
a poruchami erekce. Zdůraznil, že je plně invalidní po dvou nezdařených operacích páteře nikoli
svou vinou. Poukázal na to, že do první operace pracoval, přičemž si zvyšoval pracovní
kvalifikaci o další profese; do práce by rád docházel, ale vzhledem k jeho zdravotnímu stavu
to není možné. Konstatoval, že se jeho zdravotní stav spíše zhoršuje, za poslední pololetí
mu primář léčby chronické bolesti v Havířově zvýšil dávku opiátů. Navrhoval, aby bylo
rozhodnutí žalované zrušeno. Uvedl, že bude-li to nutné, souhlasí s přezkoumáním zdravotního
stavu nezaujatým lékařem v Praze nebo v Brně.
Podáním ze dne 11. 4. 2010 požádal žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 4. 2010, č. j. 18 Ad 4/2010 - 16, ustanovil žalobci
zástupkyni JUDr. Šárku Bendovou, advokátku.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 25. 11. 2010, č. j. 18 Ad 4/2010 - 43, žalobu
zamítl, rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a odměnu
zástupkyně určil částkou 6420 Kč. Ve svém rozhodnutí vycházel z obsahu posudku
ze dne 13. 5. 2010 Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě
(dále jen „posudková komise“) a jeho doplnění ze dne 26. 10. 2010 Z těchto posudků vzal soud
za prokázané, že rozhodující zdravotní postižení bylo stanoveno podle kapitoly XV, oddílu F,
položky 3 písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. pro stav po opakované operaci páteře,
t.č. s lehce až středně těžkou omezenou funkcí s poklesem schopnosti soustavné výdělečné
činnosti na horní hranici rozmezí 50 %. Zánik plné invalidity posudková komise zdůvodnila
zlepšením zdravotního stavu a jeho stabilizací po delší dobu. Ponechání plné invalidity
při kontrolních prohlídkách se posudkové komisi jevilo jako nadhodnocené. Soud hodnotil
posudek posudkové komise ze dne 13. 5. 2010 ve znění jeho doplnění ze dne 26. 10. 2010
jako úplný, objektivní a dostatečně přesvědčivý, neboť vycházel z úplné zdravotní dokumentace
žalobce a vyrovnal se všemi jeho námitkami. Soud zdůraznil, že závěry posudkové komise stran
zdravotního stavu žalobce jsou zcela totožné se závěrem lékaře OSSZ. Uzavřel, že žalobce nebyl
k datu vydání napadeného rozhodnutí plně invalidní a invalidní důchod mu nenáležel. Žalobu
proto jako nedůvodnou zamítl.
Proti tomuto rozsudku podal včas kasační stížnost žalobce (dále jen „stěžovatel“)
z důvodu podle §103 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel spatřoval nepřezkoumatelnost spočívající v jiné vadě řízení
před soudem v tom, že nebyly provedeny důkazy, které v průběhu řízení navrhoval, a to zejména
znalecký posudek z oboru neurologie. Uvedl, že při jednání krajského soudu navrhoval,
aby byl jako svědek vyslechnut jeho ošetřující lékař MUDr. B., který se mohl fundovaně vyjádřit k
tomu, zda závěry posudkové komise jsou odpovídající jeho zdravotnímu stavu. Namítal, že
posudková komise ani lékař OSSZ nevyhodnotili řádně předloženou lékařskou dokumentaci.
Zpochybňoval, že lékařská dokumentace, kterou měla posudková komise k dispozici, je
kompletní, neboť předložil veškerou zdravotnickou dokumentaci, která byla lékařkou během
několika vteřin prohlédnuta a poté vrácena s tím, že ji to nezajímá. Poukázal na to, že soud vzal
za prokázané tvrzení posudkové komise, které se nezakládá na pravdě, že nálezy MUDr. W.
nebyly při jejím jednání odmítnuty, byly zhodnoceny a stěžovateli vráceny. Měl za to, že posudky
posudkových komisí jsou tendenční, nemajíce oporu ve zjištěném zdravotním stavu ke dni vydání
napadeného rozhodnutí žalované, a že posudková komise byla vůči němu podjatá. Podjatost v
žalobě namítal a žádal, aby byl vyšetřen mimo Severomoravský kraj, čemuž soud nevyhověl.
Zdůraznil, že nebyl posudkovou komisí ani lékařem OSSZ fyzicky vyšetřen, nebylo nařízeno
žádné podrobnější vyšetření RTG nebo CT. Zastával názor, že jeho zdravotní stav nebyl
objektivně zjištěn, posudková komise nemůže vycházet pouze z předložené zdravotnické
dokumentace, a řízení tedy trpí takovou vadou, pro kterou nemohlo být rozhodnuto pouze na
základě posudků posudkové komise. Uvedl, že v jeho zdravotním stavu se nejedná o trvalé
zlepšení, ale o částečné a krátkodobé utlumení bolestí, které nastane na základě hospitalizace,
během níž mu jsou zavedeny infuze s tlumícími preparáty. Po několika dnech po hospitalizaci se
bolest postupně vrací. Poukázal na to, že pro jeho bolesti a chůzi o dvou francouzských holích je
nemožné sehnat jakoukoli práci, natož v oboru podlaháře, kterou před onemocněním vykonával.
Byl toho názoru, že jeho zdravotní by po doplnění dokazování znaleckým posudkem mohl být
posouzen ve smyslu kapitoly XV, oddílu F, položky 3 písm. c) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Navrhoval, aby byl rozsudek krajského soudu zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že krajský soud rozhodl zcela správně,
a proto navrhovala, aby byla kasační stížnost zamítnuta jako nedůvodná.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek z hledisek uvedených v §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody uvedenými v kasační stížnosti.
Z obsahu kasační stížnosti plyne, že ji stěžovatel podává z důvodu uvedeného v §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s. Podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu
tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů
rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé. Námitky stěžovatele týkající se merita věci brojí
proti neúplnosti a nepřesvědčivosti posouzení zdravotního stavu a dochované pracovní
schopnosti a podle judikatury Nejvyššího správního soudu je lze podřadit pod kasační důvod
uvedený v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. jakožto jinou vadu řízení (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu sp. zn. 4 Ads 13/2003 ze dne 25. 9. 2003, publikovaný ve sbírce rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu pod č. 511/2005, dostupný na www.nssoud.cz).
Z obsahu posudkové dokumentace bylo zjištěno, že je vedena od roku 2000.
Podle záznamu o jednání ze dne 10. 2. 2000 byl stěžovatel uznán plně invalidní podle §39 odst. 1
písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. pro páteřové onemocnění a stav po operativním zákroku
na páteři ze dne 12. 1. 2000. Pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti byl stanoven
podle kapitoly XV, oddílu E, položky 4 písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. o 70 %.
Podle kontrolní lékařské prohlídky ze dne 14. 2. 2001 byl stěžovatel shledán nadále plně invalidní
pro stav po neukončené léčbě způsobené pooperačními potížemi EHD L5, S1, přetrvávající stav
nebyl stabilizovaný. Lékařka OSSZ hodnotila míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti podle kapitoly XV, oddílu F, položky 4 písm. c) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb.
o 70 %. Podle záznamu o jednání ze dne 1. 8. 2001 byl stěžovatel nadále plně invalidní pro stav
po neukončené léčbě po nutné opětovné reoperaci intervertebrálního prostoru L5, S1 ze dne
14. 5. 2001 a odpovídal postižení ve smyslu kapitoly XV, oddílu H, položky 1 přílohy č. 2
vyhlášky č. 284/1995 Sb. a poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 70 %.
Při kontrolní prohlídce dne 24. 7. 2002 byl stěžovatel nadále plně invalidní; hlavní příčinou
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je stav po EHD L5/S1 s postdiskotonickým
syndromem, stav po revizi prostoru L5/S1 ze dne 14. 5. 2001 s disektomií a intersomatickou fúzí
s nutností chůze v korzetu a o dvou francouzských holích. Zdravotní postižení odpovídalo
postižení uvedenému v kapitole XV, oddílu F, položky 3 písm. c) přílohy č. 2 vyhlášky
č. 284/1995 Sb. a poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 70 %. Podle záznamu
o jednání ze dne 13. 7. 2006 byl stěžovatel nadále plně invalidní pro stav po operaci plotének
a opakovaných revizích L5/S1 v roce 2001 s podstatným omezením pohyblivosti. Lékařka OSSZ
hodnotila toto postižení podle kapitoly XV, oddílu F, položky 3 písm. c) přílohy č. 2 vyhlášky
č. 284/1995 Sb. při poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 70 %.
Podle záznamu o jednání ze dne 20. 8. 2009 byla kontrolní lékařská prohlídka plné
invalidity odročena za účelem vyžádání neurologického vyšetření včetně EMG. Při kontrolní
lékařské prohlídce ze dne 24. 9. 2009 již stěžovatel nebyl shledán plně invalidní, ale nadále
jen částečně invalidní. V posudkovém zhodnocení bylo uvedeno, že hlavní příčinou dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu je stav po opakovaných operacích LS páteře s reziduální
radikulopatií L5/S1 vlevo. Míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanovil lékař
OSSZ v rozmezí 30 - 50 % na 50 % vzhledem k charakteru postižení a povolání. Dlouhodobě
nepříznivý zdravotní stav odpovídal postižení podle kapitoly XV, oddílu F, položky 3 písm. b)
přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Bylo uvedeno, že stěžovatel není schopen práce
s nadměrnou fyzickou zátěží, se zvedáním těžkých břemen, práce ve strnulých polohách, v chladu
a vlhku. Vzhledem k věku a charakteru onemocnění upustil lékař OSSZ od dalších kontrolních
lékařských prohlídek. Nato bylo vydáno přezkoumávané rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud se předně zabýval tvrzením stěžovatele o tom, že posudková
komise je podjatá, a že její podjatost namítal již v žalobě.
Nejvyšší správní soud podotýká, že stěžovatel v žalobě podjatost posudkové komise,
případně jejích jednotlivých členů nenamítal. Spatřoval-li stěžovatel uplatněnou námitku
podjatosti v tom, že v žalobě uvedl: „Také je-li to nutné souhlasím s prozkoumáním mého zdravotního
stavu nezaujatým lékařem v Brně, nebo v Praze a je mi jedno v které nemocnici. Souhlasím s převozem sanitkou,
netroufám si na tak dlouhou cestu. Je to snad účel, nebo záměr, nadělat mrzáky a pak jim vzít to minimum
co od státu dostanou? Na soudy nemám, takže jsem ochoten se obrátit na tisk, televizi a třeba i na EU. Někdo
přece musí udělat pořádek s těmi samozvanými polobohy z LPK v Moravskoslezském kraji. Nevěřím, že jinde
v ČR se chovají doktoři z LPK k pacientům jako k odpadu, který je třeba zlikvidovat.“, nelze
v tom námitku podjatosti vůči posudkové komisi shledat.
Podle §14 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“),
každá osoba bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu (úřední osoba),
o níž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení
nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat
o její nepodjatosti, je vyloučena ze všech úkonů v řízení, při jejichž provádění by mohla výsledek
řízení ovlivnit. Za poměr k věci se považuje osobní zájem úřední osoby na jejím výsledku
(srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 12. 1996, č. j. 6 A 21/95 - 29,
č. 480/1999 Soudní judikatury ve věcech správních). Pro poměr k věci je vyloučena též úřední
osoba, která o ní získala poznatky jiným než procesně stanoveným způsobem.
Žádné takové skutečnosti však ve vztahu k posudkové komisi nebo jejím členům stěžovatel
neuvedl. Pouze žádal o to, aby byl vyšetřen „nezaujatým“, tj. nestranným, lékařem v Brně nebo
v Praze, a kritizoval způsob hodnocení zdravotního stavu ze strany lékařů OSSZ
v Moravskoslezském kraji. Z uvedeného vyplývá, že stěžovatel námitku podjatosti v žalobě
(ani později ve svých podáních a při jednání před krajským soudem) vůči posudkové komisi
nevznesl. Tvrzení o podjatosti posudkové komise v kasační stížnosti bez bližšího vymezení
důvodů, v nichž stěžovatel podjatost spatřuje, považoval Nejvyšší správní soud za námitky
proti postupu této komise, jimiž se v tomto rozsudku zabýval.
Nejvyšší správní soud považuje - pro lepší pochopení věci - za nutné shrnout organizační
uspořádání sociálního zabezpečení, působnost orgánů státní správy v sociálním zabezpečení
a v řízení ve věcech důchodového pojištění a důchodového zabezpečení. Tato oblast je upravena
v zákoně č. 582/1991 Sb. Podle §3 odst. 1 písm. a), b), c) jsou orgány sociálního zabezpečení
Ministerstvo práce a sociálních věcí, Česká správa sociálního zabezpečení a okresní správy
sociálního zabezpečení. Řízení ve věcech důchodového pojištění se zahajuje podle §81 odst. 1
zákona č. 582/1991 Sb. na základě písemné žádosti nebo podle §81 odst. 2 i z moci úřední,
přičemž posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti občanů náleží do působnosti
okresních správ sociálního zabezpečení. Podle §8 odst. 1 písm. a) zákona č. 582/1991 Sb.
posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost občanů ve věcech sociálního zabezpečení okresní
správy sociálního zabezpečení při zjišťovacích a kontrolních lékařských prohlídkách;
za tím účelem svými lékaři posuzují plnou invaliditu nebo částečnou invaliditu, přitom se řídí
vyhláškou č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České
národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení. Podle §6 odst. 4
písm. j) zákona č. 582/1991 Sb. okresní správy sociálního zabezpečení opatřují a předkládají
podklady pro rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení o dávkách důchodového pojištění.
Podle §5 písm. a) bod 1 téhož zákona Česká správa sociálního zabezpečení rozhoduje o dávkách
důchodového pojištění, pokud není v tomto zákoně stanoveno, že o nich rozhoduje jiný orgán
sociálního zabezpečení, a zařizuje výplaty těchto dávek.
Podle §4 odst. 2 citovaného zákona posuzuje ministerstvo zdravotní stav a pracovní
schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění
a za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Složení posudkových komisí upravuje
vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 182/1991 Sb., podle níž posudkovými lékaři
a tajemníky posudkových komisí pověřuje ministerstvo své pracovníky se souhlasem těchto
pracovníků (§3 odst. 1). Dalšími členy posudkových komisí jsou odborní lékaři jednotlivých
klinických oborů. Podle §3 odst. 2 této vyhlášky je posudková komise ministerstva schopna
jednat a usnášet se, je-li přítomen posudkový lékař, který je předsedou této komise, tajemník
a další lékař. Posudková komise ministerstva se usnáší většinou hlasů a při rovnosti hlasů
rozhoduje hlas jejího předsedy.
Úpravu §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. neshledal Ústavní soud protiústavní
(srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 1995, sp. zn. II. ÚS 92/95) s ohledem na tehdy platný
§250q i §246c o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2002, která umožňovala a umožňuje aplikaci
zásady zjišťování skutečného stavu věci prováděním i jiných důkazů, a dále s ohledem na složení
komise upravené v §3 vyhlášky č. 182/1991 Sb. Sama skutečnost, že posudková komise
je orgánem Ministerstva práce a sociálních věcí, není důvodem k pochybnostem o objektivitě
jejích závěrů; ta má být garantována složením posudkových komisí předepsaným v §3 odst. 1
vyhlášky č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České
národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, podle níž jsou členy
posudkových komisí nejen posudkoví lékaři a tajemníci z řad pracovníků Ministerstva práce
a sociálních věcí, ale i odborní lékaři jednotlivých klinických oborů, tedy osoby odlišné od
pracovníků Ministerstva práce a sociálních věcí (shodně též rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 29. 5. 2003, č. j. 5 Ads 4/2003 – 35, publikovaný pod č. 33/2003 Sbírky rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu), a tedy i lékařů OSSZ. Místní příslušnost posudkových komisí není
nikde stanovena, v praxi se však krajské soudy obracejí na „místně nejbližší“ detašované
pracoviště Ministerstva práce a sociálních věcí, v jehož rámci posudkové komise působí.
V postupu krajského soudu tedy neshledal Nejvyšší správní soud žádného pochybení.
Předmětem přezkumného soudního řízení v posuzované věci bylo rozhodnutí žalované
ze dne 8. 10. 2009, jímž byl stěžovateli odňat od 22. 11. 2009 plný invalidní důchod podle §56
odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. s odůvodněním, že stěžovatel již není plně invalidní, ale
je nadále částečně invalidní podle §44 odst. 1 citovaného zákona. Jedním z předpokladů trvání
nároku na plný invalidní důchod je existence plné invalidity pojištěnce ve smyslu §39 odst. 1
zákona č. 155/1995 Sb. Bylo tedy třeba zjistit, zda stěžovatel ke dni 8. 10. 2009 splňoval nadále
podmínky plné invalidity ve smyslu tohoto ustanovení, tj. zda pokles schopnosti soustavné
výdělečné činnosti u něho činil nejméně 66 %, nebo zda u něj šlo o schopnost pro zdravotní
postižení vykonávat soustavnou výdělečnou činnost za zcela mimořádných podmínek. Je třeba
uvést, že v daném případě se jedná o důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním
stavem a rozhodnutí soudu závisí především na jeho odborném lékařském posouzení.
V přezkumném soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav
a pracovní schopnost občanů podle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění
sociálního zabezpečení, Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje
jako své orgány posudkové komise. Posudkové komise jsou oprávněny nejen k celkovému
přezkoumání zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti občanů, ale též k posouzení
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti i k zaujetí posudkových závěrů o plné
či částečné invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku. Posudkové řízení je tedy specifická forma
správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků
z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Jde o postup
posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle
odborných lékařských znalostí i znalosti z oboru posudkového lékařství. Nicméně i tyto posudky
hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v §77 odst. 2 s. ř. s., avšak takový
posudek, který splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a který se vypořádává
se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím pro posouzení správnosti
a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr by měl být náležitě odůvodněn,
aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá a ani nemůže mít odborné lékařské znalosti,
na nichž posouzení invalidity plné či částečné závisí především.
V případě, kdy dochází k odnímání pobírané dávky důchodového pojištění, je posudková
komise povinna přesvědčivě odůvodnit, co se při porovnání s obdobím, kdy byla odnímaná
dávka přiznána, ve zdravotním stavu pojištěnce přesně změnilo, jinak řečeno, určit a objasnit
důvod nebo příčinu zániku nebo změnu stupně invalidity. Posudková komise je v takovém
případě povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení zdravotního stavu
nebo jeho stabilizace při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána či naposledy
ponechána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu.
Pro přesvědčivost posudkových závěrů je nezbytné, aby v posudku uváděný důvod zániku
nebo změny stupně invalidity byl zcela konkrétně a jednoznačně vysvětlen, neboť jen tak může
soud získat potřebný skutkový základ pro správné právní posouzení věci. V této souvislosti
nutno zdůraznit, že případné chybějící či nepřesně formulované náležitosti posudku,
jež způsobují jeho nepřesvědčivost či neúplnost, nemůže soud nahradit vlastní úvahou,
jelikož pro to nemá - na rozdíl od posudkových komisí - potřebné medicínské znalosti.
Z výše uvedeného pro posuzovanou věc vyplývá, že bylo třeba zjistit, zda ke dni
8. 10. 2009 byly řádně zjištěny rozsah a intenzita zdravotního postižení stěžovatele
a zda byla náležitě odůvodněna míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
k uvedenému dni. Současně mělo být posouzeno, zda byl přesvědčivě odůvodněn zánik plné
invalidity z hlediska tří výše uvedených okruhů příčin.
Nejvyšší správní soud nesouhlasí se stěžovatelem v tom, že nebyl vyšetřen posudkovou
komisí. V posudku posudkové komise ze dne 13. 5. 2010 je uvedeno: „Při jednání posudkové
komise byl přešetřen přítomno u neuroložkou: objektivně: rovná pánev, páteř v ose, plochá bederní
lordóza, na bederní páteři lehké omezení hybnosti o 1/3 ve všech směrech. Reflexy L2-S2 oboustranně výbavné,
Lassegue 50-60 s aktivním odporem, na paty a špičky se postaví, hyperstezie v dermatomu S1 vlevo, nosí bederní
korzet. Chůze s oporou dvou francouzských holí. Trofika dolních končetin symetrická.“ Skutečnost,
že byl při jednání posudkové komise přešetřen, plyne i z protokolu o jednání ze dne 13. 5. 2010
podepsaného stěžovatelem.
Nelze přisvědčit stěžovateli ani v tom, že by posudková komise nevycházela z kompletní
lékařské dokumentace. Posudková komise měla k dispozici dokumentaci praktického lékaře
stěžovatele MUDr. K., dokumentaci neurologické ambulance Karvinské hornické nemocnice, a.
s., která je vedena od roku 1999 (zahrnující zprávy MUDr. B. ze dne 5. 12. 2008, 19. 6. 2009, 20.
8. 2009, 4. 12. 2009, 12. 3. 2010, 11. 6. 2010 a 15. 6. 2010), lékařské zprávy MUDr. W. ze dne 17.
9. 2009, 9. 5. 2010, 8. 7. 2010 a 22. 7. 2010, jakož i nálezy MUDr. D. ze dne 12. 6. 2008 a Infekční
ambulance ze dne 23. 10. 2009. Posudková komise tedy vycházela i ze všech lékařských zpráv, jež
stěžovatel předložil při jejím jednání a v řízení u krajského soudu. Podle protokolu o jednání ze
dne 13. 5. 2010, který je podepsán jak členy posudkové komise, tak stěžovatelem, je k lékařským
zprávám předložených stěžovatelem uvedeno: „Při jednání komise předkládá lékařské nálezy, která
měla již komise k dispozici a byly zhodnoceny při posouzení, dále předkládá lékařské nálezy z Karvinské
hornické nemocnice, neurologické ambulance MUDr. M. B. ze dne 12. 3. 2010, lékařský nález z NsP Havířov,
ambulance pro léčbu bolesti MUDr. W. ze dne 9. 5. 2010, účastník řízení souhlasí s založením předložených
nálezů v PK do spisu OSSZ Karviná.“ Námitka, že lékařské zprávy, jež stěžovatel předkládal při
jednání posudkové komise, byly odmítnuty, tak není důvodná. K výslechu MUDr. B. Nejvyšší
správní soud dodává, že by byl nadbytečný, neboť v posudkové dokumentaci bylo množství
lékařských nálezů od tohoto lékaře, v nichž dostatečným způsobem popsal zdravotní stav
stěžovatele. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že úlohou ošetřujícího lékaře je stanovit
diagnózy onemocnění, jimiž pacient trpí, není však oprávněn hodnotit zdravotní stav
z posudkového hlediska, kteréžto hodnocení náleží pouze posudkovým orgánům.
Posudková komise určila v posudku ze dne 13. 5. 2010 za rozhodující zdravotní postižení
stav po opakované operaci páteře, t.č. s lehce až středně těžkou omezenou funkcí s poklesem
schopnosti soustavné výdělečné činnosti na horní hranici rozmezí 50 % podle kapitoly XV oddílu
F, položky 3 písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., přičemž přihlédla k ostatním
zdravotním potížím a předchozímu pracovnímu zařazení stěžovatele. Nejednalo se o postižení
uvedená pod písmeny c) a d) uvedené položky. Na dlouhodobě nepříznivém stavu se podílí
i osteoporóza. Stěžovatel není schopen těžké fyzické práce s přetěžováním páteře, zvedáním
a přenášením těžkých břemen, prací ve vynucených polohách a nepříznivých podmínkách
nadměrného vlhka a chladu. Lehčí práce za výše uvedených omezení je schopen. Byl schopen
rekvalifikace i zaučení.
V doplňujícím posudku ze dne 26. 10. 2010 posudková komise uvedla,
že se při hodnocení zdravotního stavu zabývala všemi odbornými nálezy založenými
ve zdravotnické dokumentaci praktického lékaře. Za rozhodující příčinu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu považovala stav po operaci bederní páteře v roce 2000 a 2001,
jak konstatovala ve svém předchozím posudku. K námitce, že zcela pominula hodnocení
zdravotní dokumentace MUDr. B., poukázala posudková komise na to, že v posudku
jsou citovány zejména odborné nálezy týkající se zdravotního stavu stěžovatele k datu vydání
rozhodnutí žalované, tj. k 8. 10. 2009. Podle kompletní zdravotní dokumentace neurologické
ambulance karvinské nemocnice (t. č. MUDr. B.) je stěžovatel dispenzarizován od 18. 7. 1999,
kdy MUDr. S. uváděla asi dva měsíce trvající bolesti LS páteře s propagací do celé dolní
končetiny. Celkově byl za jedenáct let dispenzarizace na neurologické ambulanci vyšetřen celkem
jedenatřicetkrát; z toho třináctkrát v předoperačním a pooperačním období do konce roku 2002.
Od roku 2003 docházel stěžovatel dvakrát až třikrát ročně na kontrolní vyšetření. V nálezu
neurologa MUDr. B. ze dne 15. 6. 2010, který v posudku ze dne 13. 5. 2010 nemohl být
zhodnocen, byly uvedeny subjektivní potíže, léčba opiáty a hrubá porucha statodynamiky bederní
páteře. V tomto ani jiném lékařském nálezu minimálně od roku 2006 není uvedeno dráždění
nervů prokázané EMG vyšetřením, není popisována těžká výpadová symptomatologie, porucha
funkce svěračů, závažné parézy ani výrazné svalové atrofie. Ve zmiňovaném nálezu je dále
uvedeno, že se jedná o chronický bolestivý stav, bez perspektivy zlepšení, to vše za cenu
kombinované medikace opiáty, NSA a adjuvantními preparáty. Posudková komise poukazovala
na to, že MUDr. B . popisovaný nepříznivý funkční nález není konstatován při kontrolních
neurologických vyšetřeních ze dne 4. 12. 2009, 12. 3. 2010 nebo 11. 6. 2010. V nich bylo
uvedeno, že není zřejmé oslabení síly dolních končetin, reflexy patellární byly symetrické, zvládl
stoj na špičkách i patách a předklon páteře - Thomayer. Chůze byla výrazně bolestivá pro levou
dolní končetinu. RTG levého kolenního kloubu a levého bérce ze dne 4. 12. 2009 popisuje
přiměřené kloubní štěrbiny, kloubní plochy hladké, bez patologie. Bez patrných strukturálních
změn skeletu. Poslední EMG vyšetření ze dne 26. 8. 2009 prokazuje jen diskrétní známky
radiokulopatie S1 vlevo staršího data. Posudková komise konstatovala, že se nejedná o trvalé
silné projevy kořenového dráždění, ale jedná se o projevy nervového dráždění prokázané EMG, i
když jen diskrétní. Dále se v neurologickém nálezu ze dne 26. 8. 2009 uvádí, že stěžovatel je
lucidní, orientovaný, spolupracující. Nález na hlavových nervech je v normě, předklon hlavy je
volný, reflexy C5-8 jsou symetrické, iritační pyramidové jevy negativní, v Mingazinim bez
poklesu, taxe přesná. Reflexy kožní jsou symterické, reflexy břišní symetrické, na dolních
končetinách reflexy L2-4 symetrické. L5-S2 vlevo výbavné až po facilitaci, vpravo nízké.
Pyramidové jevy negativní, Lassegue vpravo 60 st., vlevo 45 st. DF oslabena vlevo, vpravo plnou
silou, Thomayer 40 cm, záklon nula, úklony - 2/3, jizva po operaci klidná. Ani toto vyšetření
neprokazuje parézu dolních končetin. Stěžovatel je po stabilizační operaci L5-S1 oblasti, proto
nelze podle posudkové komise očekávat, že hybnost bederní páteře bude volná. Dále posudková
komise uvedla, že nálezy MUDr. W. nebyly odmítnuty. V posudkovém zhodnocení je uvedeno,
že posudková komise prostudovala mimo jiné i lékařský nález z NsP Havířov, ambulance bolestí
MUDr. W. ze dne 9. 5. 2010 předložené při jednání komise. Nálezy předložené při jednání
komise byly ofoceny a vráceny stěžovateli. Fotokopie nálezů předložených při jednání jsou
založené ve spisu posudkové komise. Nálezy v posudkovém zhodnocení nejsou rozepisovány,
posudkově se jevily nevýznamné, protože pouze konstatují subjektivní sdělení stěžovatele,
objektivně bolestivou chůzi a doporučenou léčbu. Parézy nebo závažnější klinický nález nejsou
uváděny.
Posudková komise zpracovala posudky v řádném složení, za účasti lékaře z oboru
posudkového lékařství a z oboru neurologie, tedy medicínské specializace, kam spadá léčba
dominantního postižení stěžovatele. Přitom je nutno zdůraznit, že posudek byl vypracován
po studiu a vyhodnocení veškeré zdravotní dokumentace, včetně té, kterou předložil komisi
stěžovatel. Posudková komise hodnotila v doplňujícím posudku velice podrobně nález MUDr. B.
ze dne 15. 6. 2010, na nějž stěžovatel při hodnocení zdravotního stavu poukazoval především, a
nálezy, které posudková komise neměla při vypracování posudku ze dne 13. 5. 2010 k dispozici.
Všechny tyto lékařské nálezy jsou založeny v posudkovém spise. Uvedené nálezy posléze
vyhodnotila, a to včetně dokumentace ošetřujícího lékaře. Po jejich vyhodnocení dospěla k
závěru, že u stěžovatele je nadále přítomen dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož
rozhodující příčinou je postižení páteře – stav po operaci výhřezu ploténky L5/S1 po opakované
operaci páteře s lehce až středně těžce omezenou funkcí. V souladu s lékařskými neurologickými
nálezy posudková komise konstatovala, že vyšetřením EMG byly prokázány pouze diskrétní
projevy nervového dráždění radikulopatie S1 vlevo staršího data, těžká výpadová
symptomatologie není popisována, nejsou přítomny parézy, svalové atrofie, či poruchy svěračů
[takže podřazení rozhodujícího zdravotního postižení pod položku 3 písm. c) téhož oddílu
a kapitoly nepřichází v úvahu].
Nejvyšší správní soud k tomu připomíná, že rozhodující zdravotní postižení stěžovatele –
stav po operaci výhřezu ploténky L5/S1 z let 2000 a 2001, komise podřadila pod přílohu č. 2 k
vyhl. č. 284/1995 Sb., kapitolu XV, oddíl F, položku 3, písm. b). Podle zde uvedeného
posudkového hlediska se míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanoví
podle míry rozsahu anatomického a funkčního postižení páteře, z toho vyplývajícího omezení
výkonnosti a pohyblivosti. Významnost postižení výdělečné schopnosti určuje rozsah a lokalizace
postižení (monosegmentální, plurisegmentální poruchy), časový průběh, charakter a rozsah
strukturálních změn (komprese, dislokace, nestabilita, osteoporóza, degenerativní změny,
zánětlivé změny), omezení pohyblivosti, neurologická symptomatologie, zejména přítomnost
senzitivní a motorické léze, svalové slabosti, spazmu, paréz, atrofií aj. Přitom je třeba vyloučit
případné extravetebrální příčiny potíží.
Stavy po operacích a úrazech páteře a plotének jsou zařazeny do 4 stupňů, které tvoří
písm. a) až d) kapitoly XV, oddílu F, položky 3, přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb.:
a) stavy s mírným reziduálním funkčním nálezem, u nich pokles schopnosti soustavné výdělečné
činnosti činí 10 - 20 %,
b) stavy s často recidivujícími nebo dlouhotrvajícími projevy nervového a svalového dráždění
prokázanými EMG, insuficiencí svalového korzetu a podstatným snížením celkové výkonnosti
organismu, u nichž pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti činí 30 - 50 %,
c) stavy s nepříznivým reziduálním funkčním nálezem a trvalými silnými projevy dráždění nervů
a svalů prokázanými EMG, těžkou výpadovou symptomatologií, zpravidla s poruchami funkce
svěračů, závažnými parézami, výraznými svalovými atrofiemi, podstatné omezení pohyblivosti
a těžké omezení denních aktivit, s mírou poklesu uvedené schopnosti 70 - 80 %,
d) stavy v perioperačním období a rekonvalescenci (zpravidla po dobu jednoho roku), s mírou
poklesu uvedené schopnosti o 70 %.
Z výše uvedené právní úpravy plyne, že základním předpokladem pro posouzení intenzity
zdravotního postižení a jeho podřazení pod příslušný stupeň položky 3, oddílu F, kapitoly XV.,
je rozsah projevů páteřního onemocnění zjištěných EMG vyšetřením. Takové vyšetření
bylo provedeno dne 26. 8. 2009 v Karvinské hornické nemocnici. V komentáři k tomuto
vyšetření je uvedeno: „v kond. studii senz. vedeni n. suralis v norme, také Hrelfex bez signif.rozdilu amplit.
ci latenci, v jehle myotomus S1 bez denervace, jen zn. chron. neurogenni lehkeho stupne.
re: jen diskr. zn. radikulopathie S1 vlevo st. data.“
Pro podřazení zdravotního postižení pod písmeno c) citované položky 3 by musel
být zjištěn zdravotní stav s trvalými silnými projevy nervů a svalů, těžkou výpadovou
symptomatologií, zpravidla s poruchami funkce svěračů, závažnými parézami a výraznými
svalovými atrofiemi. Pokud tedy posudková komise na základě EMG vyšetření neshledala důvod
pro podřazení stěžovatelova zdravotního postižení pod písmeno c) položky 3, není její závěr
v rozporu s výsledky EMG vyšetření. Není rovněž v rozporu ani s dalšími lékařskými
nálezy, neboť popis stěžovatelova zdravotního postižení neobsahuje projevy uvedené
v písmenu c) této položky.
Posudková komise usoudila, že charakteru a intenzitě zdravotního postižení stěžovatele
odpovídá písm. b) citované položky oddílu F s mírou poklesu ve výši 50 %, tj. na horní hranici
rozmezí. Komise uvedla, že v tomto bodovém hodnocení jsou zohledněny i další zdravotní
potíže stěžovatele, které se vyskytují v souhrnné klinické diagnóze a uvedla rovněž, že zohlednila
též jeho předchozí pracovní zařazení. Za této situace nemá Nejvyšší správní soud pochybnosti
o správnosti závěrů posudkové komise v určení dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
a při hodnocení poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatele.
Zbývalo tedy posoudit, zda posudková komise dostatečným a objektivním způsobem
vysvětlila, v čem se zdravotní stav stěžovatele změnil v porovnání s obdobím, v němž byl uznán
plně invalidní. V posudku ze dne 13. 5. 2010 posudková komise uvedla, že od doby přiznání plné
invalidity je zdravotní stav stěžovatele již delší dobu stabilizován na úrovni středně těžkého
funkčního postižení bez dalšího prokazatelného zhoršování, infuzní léčba je efektivní jeden
až dva měsíce, dále perorální analgetika. Posudková komise považovala ponechání plné invalidity
při kontrolních prohlídkách jako nadhodnocené. V doplňujícím posudku ze dne 26. 10. 2010
posudková komise k dotazu, kdy mělo u stěžovatele dojít ke zlepšení, respektive stabilizaci
jeho stavu vedoucí k zániku plné invalidity, konstatovala, že rekonvalescence po provedených
operacích páteře u stěžovatele byla dostatečně dlouhá. Od roku 2007 již nedochází k výraznějším
změnám v jeho klinickém obrazu. Zdůraznila, že v propouštěcí zprávě neurologického oddělení
nemocnice v Karviné z 22. 10. 2007 až 29. 10. 2007 je uvedeno, že stěžovatel je orientovaný,
hlavové nervy jsou bez patologie, na horních končetinách je aktivní i pasivní hybnost symetrická
ve všech směrech, svalový tonus normální, Mingazini negativní se statickým tremorem aker
horních končetin, taxe lehce nepřesná, diadochokinoza normální. Stisk symetrický. Na dolních
končetinách normální konfigurace, aktivní hybnost možná ve všech segmentech, svalová síla
normální. Citlivost bez deficitu, Mingazini negativní, taxe přesná, Lassegue 45/45. Páteř
oploštělá, bederní lordosa, vleže Lp do 1 , extenze 0, inklinace disfunkční. Těžká výpadová
symptomatologie nebyla prokázána.
Nejvyšší správní soud má za to, že z hlediska posouzení důvodu zániku plné invalidity
posudky posudkové komise výše uvedeným hlediskům dostály a že byl zjištěn potřebný skutkový
základ pro posouzení zániku plné invalidity stěžovatele. Lze tedy uzavřít, že důvod zániku plné
invalidity spočívá ve stabilizaci zdravotního stavu, přičemž předchozí ponechání plné invalidity
při kontrolních prohlídkách považuje posudková komise za nadhodnocené.
Nejvyšší správní soud nezpochybňuje závažnost stěžovatelova zdravotního postižení,
nicméně pro podřazení zdravotních postižení pod příslušnou položku přílohy č. 2 k vyhlášce
č. 284/1995 Sb. musí být splněna tam uvedená kriteria, která vyjadřují rozsah takového postižení
a s ním spojují příslušný pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Odborné lékařské
nálezy, z nichž posudková komise vycházela, projevy zdravotního postižení uvedené v položce 3
písmeno c) citované přílohy neprokázaly.
Se zřetelem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že zdravotní stav
stěžovatele byl přezkoumán řádně a objektivně, přičemž bylo nepochybně prokázáno, že ke dni
vydání napadeného rozhodnutí, tj. k datu 8. 10. 2009, nebyl nadále plně invalidní podle §39
odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. a nárok na plný invalidní důchod mu k uvedenému dni zanikl.
Nejvyšší správní soud proto neshledal (stejně jako krajský soud) potřebu dalšího dokazování,
a tedy ani přibrání znalce z oboru posudkového lékařství. K tomu dodává, že by jistě nemohl
takový důkaz odepřít, jestliže by posudek posudkové komise byl - i po případném doplnění
- neúplný, nepřesvědčivý a neobjektivní (viz nález Ústavního soud ze dne 1. 11. 1995,
sp. zn. II. ÚS 92/95, v němž Ústavní soud připustil možnost přibrání znalce, avšak pouze
za účelem odstranění rozporů či nejasností v posudkovém hodnocení se zřetelem k zásadě
zjištění skutkového stavu věci). K takové situaci však v posuzovaném případě podle názoru
Nejvyššího správního soudu nedošlo. Za tohoto stavu považuje Nejvyšší správní soud postup
Krajského soudu v Ostravě za správný a zákonu odpovídající. Kasační stížnost tedy neshledal
důvodnou, a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že žádný
z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť stěžovatel ve věci úspěšný nebyl a žalované
právo na náhradu nákladů řízení ze zákona nevzniklo (§60 odst. 1 a 2 za použití §120 s. ř. s.).
Stěžovateli byla ustanovena zástupkyně z řad advokátů, JUDr. Šárka Bendová; v takovém
případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8 s. ř. s.). Ustanovené
zástupkyni stěžovatele byla přiznána odměna a náhrada hotových výdajů za řízení o kasační
stížnosti v celkové částce 800 Kč [za jeden úkon právní služby ve výši 500 Kč spočívající
v písemném podání soudu ve věci samé podle §11 odst. 1 písm. d) ve spojení s §9 odst. 2 a §7
bodem 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb (advokátní tarif), a jeden režijní paušál ve výši 300 Kč podle §13 odst. 3
advokátního tarifu, celkem tedy 800 Kč]. Zástupkyně stěžovatele je plátkyní DPH,
proto se odměna zvyšuje o částku odpovídající této dani, tj. 20 % z částky 800 Kč. Zástupkyni
stěžovatele tedy bude vyplacena částka ve výši 960 Kč z účtu Nejvyššího správního soudu
do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. dubna 2011
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu