ECLI:CZ:NSS:2011:4.ADS.76.2011:32
sp. zn. 4 Ads 76/2011 - 32
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: M. A.,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o kasační
stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2011, č. j. 43 Ad
51/2010 – 16,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalované ze dne 23. 6. 2010, č. j. X, byly zamítnuty námitky a potvrzeno
rozhodnutí žalované ze dne 16. 2. 2010, č. j. X, jímž byl žalobci podle §56 odst. 1 písm. a)
zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ke dni vydání rozhodnutí
(dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) a podle §39 odst. 1 téhož zákona od 24. 3. 2010
odňat invalidní důchod. V odůvodnění žalovaná uvedla, že podle posudku Okresní správy
sociálního zabezpečení (dále též „OSSZ“) v Kolíně ze dne 4. 2. 2010 žalobce již není podle
ustanovení §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti poklesla pouze
o 10 %.
Proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 6. 2010 se žalobce bránil žalobou ze dne 9. 8. 2010,
v níž uvedl, že trvá na svých námitkách proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 2. 2010, týkajících
se zejména povrchnosti vyšetření posudkovou lékařkou OSSZ v Kolíně a skutečnosti, že žalobce
se stále léčí z bolestí a potíží, které mu neumožňují se zapojit do plného pracovního procesu.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 2. 2011, č. j. 43 Ad 51/2010 – 16, rozhodnutí
žalované ze dne 23. 6. 2010, č. j. X, zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Současně
rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění krajský soud
poukázal na ustanovení §68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších
předpisů, podle něhož v odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho
vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o
tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům
rozhodnutí. Dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí žalované tyto úvahy neobsahuje a
neobsahuje ani žádné informace o tom, jak se žalovaná vypořádala s námitkami žalobce a s jeho
vyjádřením k podkladům rozhodnutí.
Proti rozsudku Krajského soudu v Praze se žalovaná (dále též „stěžovatelka“) bránila
kasační stížností ze dne 25. 3. 2011, podanou z důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Rozsudek
napadla v plném rozsahu a uvedla, že kasační stížnost bude dodatečně podrobně odůvodněna.
Současně požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 ve spojení s §73
odst. 2 s. ř. s.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 5. 4. 2011, č. j. 43 Ad 51/2010 – 23, stěžovatelku
vyzval, aby ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení doplnila kasační stížnost
o podrobné odůvodnění ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. o uvedení konkrétních
důvodů, v nichž stěžovatelka spatřuje nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky soudem v předcházejícím řízení.
Dříve než mohl Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti, resp. žádosti o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti rozhodnout, bylo mu dne 26. 5. 2011 prostřednictvím
Krajského soudu v Praze doručeno zpětvzetí kasační stížnosti ze dne 17. 5. 2011, podané
stěžovatelkou písemně prostřednictvím držitele poštovní licence s odůvodněním, že stěžovatelka
po následném zvážení souhlasí s napadeným rozsudkem.
Podle ustanovení §37 odst. 1 věty první s. ř. s. účastníci a osoby zúčastněné na řízení mohou činit
své úkony jakoukoli formou, pokud zákon pro některé úkony určitou formu nestanoví. Podle odst. 2
téhož ustanovení podání obsahující úkon, jímž se disponuje řízením nebo jeho předmětem, lze provést písemně,
ústně do protokolu, popřípadě v elektronické formě podepsané elektronicky podle zvláštního zákona (zákon
č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů /zákon o elektronickém
podpisu/, ve znění pozdějších předpisů). Bylo-li takové podání učiněno v jiné formě, musí být do tří dnů potvrzeno
písemným podáním shodného obsahu nebo musí být předložen jeho originál, jinak se k němu nepřihlíží.
Podle §37 odst. 4 s. ř. s. navrhovatel může vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud
nerozhodl. Podle ustanovení §47 písm. a) s. ř. s. před středníkem soud řízení usnesením zastaví,
vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět. Toto ustanovení je přitom na základě §120 s. ř. s. třeba přiměřeně
použít i pro řízení o kasační stížnosti, v tomto případě poté, co byla věc předložena Nejvyššímu
správnímu soudu. Pro úplnost přitom lze poukázat na ustanovení §108 odst. 2 s. ř. s.,
podle něhož byla-li kasační stížnost před předložením věci Nejvyššímu správnímu soudu vzata zpět, krajský
soud usnesením řízení o kasační stížnosti zastaví.
Jelikož právní úkon stěžovatelky, kterým došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti, jako projev
vůle směřující ke vzniku, změně či zániku jejích subjektivních práv a povinností, které právní
norma s takovým projevem spojuje, zde zastavení řízení o kasační stížnosti, splňuje veškeré
právem požadované formální i obsahové náležitosti, Nejvyšší správní soud v souladu
s ustanovením §47 písm. a) s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. řízení o kasační stížnosti
proti napadenému rozsudku Krajského soudu v Praze zastavil.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, neboť řízení o kasační stížnosti bylo zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. května 2011
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu