ECLI:CZ:NSS:2011:4.AS.12.2011:100
sp. zn. 4 As 12/2011 - 100
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: P. A., zast. JUDr.
Miluší Drápalovou, advokátkou, se sídlem Bašty 6, Brno, proti žalovanému: Úřad
průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6, o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2010, č. j. 7 Ca 318/2008 - 45,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2010, č. j. 7 Ca 318/2008 - 45,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 12. 12. 2000, sp. zn. PUV 1992-46, žalovaný zamítl návrh na výmaz
užitného vzoru č. 48 - „Zařízení pro mechanické zabezpečení motorových vozidel proti zcizení“
a rozhodl, že užitný vzor zůstává v platnosti v plném rozsahu. V odůvodnění uvedl,
že technickým řešením chráněným užitným vzorem č. 48 je podle nároků na ochranu:
1. Zařízení pro mechanické zabezpečení vozidel proti zcizení vyznačující se tím, že zahrnuje těleso (3)
zámku (12) a v jeho nedemontovatelné části (1) upravenou samostatnou bezpečnostní vložku (2),
která je přistavena k odpruženému zajišťovacímu kolíku (5), k němuž je přiřazen třmen (10), přičemž těleso (3)
zámku (12) je zapuštěno do karoserie (9) vozidla a upevněno na jeho nepohyblivé části (8), zatímco třmen (10)
je upevněn protilehle na pohyblivé části (7) vozidla.
2. Zařízení podle bodu 1, vyznačující se tím, že nepohyblivou část (8) tvoří vzpěrná tyč řazení, zatímco
pohyblivou část (7) řadicí tyč.
Dále konstatoval, že US patent č. 2,293,197 namítaný navrhovatelkou výmazu společností
MARBO CZ a. s. (nyní DEFEND Česká republika a. s.) byl zveřejněn dne 18. 8. 1942,
tudíž může být namítán proti novosti technického řešení chráněného napadeným užitným
vzorem. Žalovaný shledal, že namítané řešení nevykazuje jeden z podstatných znaků řešení
napadeného, tj. znak „těleso zámku je zapuštěno v karoserii vozidla“, a ani popis namítaného
patentu neposkytuje návod k tomuto řešení. Podle žalovaného proto první nárok na ochranu
jako celek podmínku novosti splňuje, stejně jako druhý nárok na ochranu, který na prvním
nároku závisí a platí jen ve spojení s ním. K podmínce překročení rámce pouhé odborné
dovednosti žalovaný poznamenal, že použití znaku, kterým se technické řešení podle prvního
nároku napadeného užitného vzoru liší od stavu techniky, reprezentovaného namítaným
US patentem, překračuje míru tvůrčí úrovně, kterou musí technické řešení chráněné užitným
vzorem disponovat. Zapuštěním nosiče zámku do karoserie vozidla je totiž konstrukce zařízení
značně zjednodušena, dochází také ke zvýšení bezpečnosti zařízení.
Rozhodnutím ze dne 15. 9. 2008, č. j. PUV 1992-46, předseda Úřadu průmyslového
vlastnictví (dále též jen „úřad“) vyhověl rozkladu podanému společností MARBO CZ a. s.
a rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 12. 2000, sp. zn. PUV 1992-46, ve výroku změnil
takto:
Užitný vzor č. 48 se částečně vymazává z rejstříku užitných vzorů. Částečný výmaz působí
od počátku jeho platnosti. Ve výroku dále stanovil nároky na ochranu uvedeného užitného vzoru
v tomto znění: „Zařízení pro mechanické zabezpečení motorových vozidel proti zcizení, zahrnující do karoserie
(9) vozidla zapuštěné těleso (3) zámku (12), v jehož nedemontovatelné části (1) je upravena samostatná
bezpečnostní vložka (2), která je přistavena k odpruženému zajišťovacímu kolíku (5), vyznačující se tím ,
že k tělesu (3) zámku (12) upevněnému na nepohyblivé části (8) vozidla je protilehle přiřazen třmen (10),
upravený na pohyblivé části (7) vozidla, přičemž nepohyblivou část (8) tvoří vzpěrná tyč řazení,
zatímco pohyblivou část (7) řadicí tyč.“ Předseda úřadu rovněž rozhodl o vrácení složené kauce
ve výši 2500 Kč.
V odůvodnění předseda úřadu uvedl, že nejblíže technickému řešení chráněnému
napadeným užitným vzorem je řešení znázorněné na obrázcích 1 až 5 namítaného US patentu.
Konkrétní provedení uzamykacího zařízení podle těchto obrázků, určeného pro vozidla s řadicí
pákou umístěnou pod volantem, obsahuje řadicí tyč D umístěnou otočně v pouzdru C‘. Pouzdro
C‘ a v něm umístěná řadicí tyč D jsou umístěny ve sloupku C, který je shora opatřen krytem,
resp. skříní (2). V ní je odnímatelně upevněna řadicí páka (5) a pouzdro zámku (15),
ve kterém je upravena odpružená zámková vložka (17) spojená prostřednictvím dvojramenné
páky (21) s blokovacím kolíkem (23). Blokovací kolík (23) v případě, že je zámek v uzamčené
poloze, zasahuje do otvorů F vytvořených v pouzdru C‘ a sloupku C, čímž je zamezen otočný
pohyb řadicí páky (5). Z porovnání technického řešení podle prvního nároku na ochranu
napadeného užitného vzoru s řešením podle obrázků 1 až 5 namítaného US patentu je zřejmé,
že se obě řešení týkají zařízení pro mechanické zabezpečení vozidel proti odcizení. U napadeného
užitného vzoru je těleso zámku s vložkou přistavenou k odpruženému kolíku zapuštěno
do karoserie vozidla a upevněno na nepohyblivé části vozidla, zatímco třmen je upevněn
protilehle na pohyblivé části vozidla. U řešení podle namítaného US patentu, znázorněného
na obrázcích 1 až 5, je těleso zámku zapuštěno do krytu, resp. skříně (2), umístěného na vrchní
části sloupku C. Předseda úřadu považoval za karoserii vozidla (karosování) i sloupek C chránící
řadicí tyč D, včetně krytu, resp. skříně (2), umístěné na horním konci řadicí tyče D. V krytu,
resp. ve skříni (2), je zapuštěno pouzdro zámku (15), ve kterém je upravena zámková vložka (17),
která je přistavena k odpruženému blokovacímu kolíku (23). V obou případech je tedy těleso
zámku zapuštěno do karoserie vozidla, avšak na rozdíl od napadeného užitného vzoru není
podle namítaného US patentu těleso zámku upevněno na nepohyblivé části vozidla, neboť kryt,
resp. skříň (2), v níž je těleso zámku upevněno, je spojena s řadicí tyčí D, která musí vykonávat
minimálně otočný pohyb, a je tudíž pohyblivá. Řešení podle namítaného US patentu
rovněž neobsahuje třmen upevněný protilehle na pohyblivé části vozidla. Předseda úřadu shrnul,
že technické řešení chráněné užitným vzorem v prvním nároku na ochranu se shoduje s řešením
na obrázcích 1 až 5 namítaného US patentu v těchto znacích: těleso zámku obsahuje
samostatnou bezpečnostní vložku, bezpečnostní vložka je přistavena k odpruženému
zajišťovacímu kolíku a těleso zámku je zapuštěno do karoserie vozidla. Namítaný US patent
naopak neobsahuje tyto znaky napadeného užitného vzoru: těleso zámku je upevněno
na nepohyblivé části karoserie vozidla a třmen je upevněn protilehle na pohyblivé části vozidla.
V daném případě není na závadu novosti napadeného užitného vzoru skutečnost,
že některé z prvků obsažených v prvním nároku na ochranu byly před podáním přihlášky
užitného vzoru samy o sobě známé, jak bylo doloženo namítaným US patentem,
neboť tímto důkazem nebyla prokázána nenovost vzájemné kombinace všech prvků obsažených
v prvním nároku na ochranu. Namítaný US patent tak není chráněnému řešení podle prvního
nároku na ochranu na závadu novosti ve smyslu ustanovení §1 zákona č. 478/1992 Sb.,
o užitných vzorech, ve znění pozdějších předpisů.
Dále předseda úřadu v odůvodnění konstatoval, že první nárok na ochranu nesplňuje
podmínku přesáhnutí rámce pouhé odborné dovednosti, tj. dovednosti jdoucí nad rámec
profesionálních schopností odborníka v dané oblasti techniky. Z popisu napadeného užitného
vzoru vyplývá, že úkolem technického řešení je odstranit nevýhody dosud známých zařízení
pro zabezpečení motorových vozidel spočívající v tom, že jako odnímatelná zařízení blokují
řadicí páku, spojkový pedál nebo řízení vozidla. Nevýhody těchto zařízení byly spatřovány
zejména v tom, že jsou za použití síly či pomocných nástrojů snadno odstranitelná. Podstata
technického řešení chráněného napadeným užitným vzorem byla vymezena tím, že zahrnuje
těleso zámku, v jehož nedemontovatelné části je upravena samostatná bezpečnostní vložka
přistavená k odpruženému kolíku, přičemž těleso zámku je zapuštěno do karoserie vozidla.
Technické řešení namítaného US patentu rovněž zahrnuje pouzdro zámku, resp. těleso zámku,
zapuštěné do karoserie vozidla, v němž je upravena bezpečnostní zámková vložka,
která je přistavena k odpruženému kolíku. Z provedení podle obrázků 6 a 7 je pak zřejmé,
že pouzdro zámku je uchyceno na konzole upevněné z vnější strany na krytu mechanismu řadicí
páky, tj. na nepohyblivé části vozidla. K odpruženému kolíku je dále v obou případech přiřazen
protikus, kterým je u napadeného řešení třmen a u namítaného řešení podpůrný prvek. Třmen
i podpůrný prvek jsou upevněny na pohyblivé části vozidla protilehle ke kolíku. Namítaný
US patent podle předsedy úřadu předuveřejňuje kombinaci všech znaků konstrukčního provedení
podle prvního nároku na ochranu napadeného užitného vzoru. Pokud se bude odborník zabývat
myšlenkou lepšího zabezpečení motorových vozidel za použití mechanismu známého
z US patentu, má nepochybně představu, kam tento mechanismus za účelem zamezení
jeho destrukce ve vozidle umístí. K tomu dává dostatečný návod umístění zámků dveří a kufru
vozidla, neboť tělesa těchto zámků jsou za účelem zamezení jejich destrukce běžně zapuštěna
v karoserii vozidla, a to u vozidel vyráběných před podáním přihlášky napadeného užitného
vzoru. Pro odborníka není problém tento znak pro daný účel využít, proto jej nelze považovat
za tvůrčí činnost přesahující rámec pouhé odborné dovednosti, ale za technickou samozřejmost.
Předseda úřadu konstatoval, že řešení podle napadeného užitného vzoru v rozsahu prvního
nároku na ochranu nelze považovat za řešení přesahující rámec odborné dovednosti. Samotné
zapuštění tělesa zámku do karoserie vozidla podle předsedy úřadu nepředstavuje značné
zjednodušení konstrukce zařízení, neřeší totiž jeho konstrukci, nýbrž pouze umístění. Přínos
technického řešení podle napadeného užitného vzoru k dosavadnímu stavu techniky lze spatřovat
teprve v samotném upevnění tělesa zámku na nepohyblivé části vozidla, kterou tvoří vzpěrná tyč,
a v upevnění třmenu na pohyblivé části vozidla, kterou tvoří řadicí tyč. Toto konstrukční
provedení obsažené ve druhém nároku na ochranu nelze z namítaného US patentu seznat,
navrhovatelka výmazu ostatně ani žádné konkrétní argumenty vztahující se k tomuto řešení
neuvedla. Teprve tyto znaky v kombinaci se znaky uvedenými původně ve význakové části
prvního nároku na ochranu je možno vzhledem k namítanému US patentu považovat za souhrn
znaků definujících zařízení přesahující stav techniky. Předseda úřadu proto rozhodnutí vydané
v prvním stupni změnil a nároky na ochranu užitného vzoru č. 48 vymezil vůči známému stavu
techniky. Stanovil nové znění nároků na ochranu, ve kterých se znaky shodné s namítaným
řešením převádějí do předvýznakové části prvého nároku na ochranu, k níž se jako význaková
část připojují znaky obsažené v původním druhém nároku na ochranu. Ochrana užitným vzorem
se tak omezuje na kombinaci znaků podle nově formulovaného jednoho nároku na ochranu.
V žalobě podané proti tomuto rozhodnutí žalobce namítal, že rozhodnutí bylo vydáno
na základě nesprávného skutkového zjištění, zjevně vadného právního posouzení a v rozporu
s konstantní správní a soudní judikaturou. Předseda úřadu se nedostatečně vypořádal s důkazy
a tvrzeními žalobce, své rozhodnutí dostatečně a přesvědčivě neodůvodnil, navíc nerespektoval
závazný právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2007,
sp. zn. 5 A 130/2001. Při hodnocení novosti řešení postupoval předseda úřadu ryze účelově.
Namítaný US patent se totiž týká demontovatelné řadicí páky a zámku pro motorová vozidla,
který po odejmutí páky udržuje řazení v nečinném stavu a brání opětovnému připojení páky.
Naopak technické řešení podle užitného vzoru č. 48 žádnou odpojitelnou řadicí páku nevyžaduje;
i laik tak musí poznat technickou odlišnost těchto řešení. Správní orgán si podle žalobce účelově
upravuje namítaný US patent, kdy pozice (2) vydává za skříň nebo kryt, ač se jedná o západku
nebo podpůrný prvek (2), a klade si otázku, zda je možno jej považovat za součást karoserie.
Za tím účelem si také upravil pojem karoserie. Žalobce zdůraznil, že sloupek C, který je součástí
řadicího mechanismu a poháněcí soustavy motorového vozidla, nelze považovat
za součást karoserie. Podotkl dále, že užitný vzor neobsahuje znak - odpojitelná řadicí páka
podle US patentu a naopak US patent se nezmiňuje o karoserii, natož aby v ní bylo těleso zámku
zapuštěno. Podle názoru žalobce správní orgán tvrzením, že řešení podle užitného vzoru je nové
ve dvou znacích, potvrdil, že splňuje také kritérium vynálezecké činnosti. Ze stavu techniky
představovaného US patentem nelze zřejmým způsobem odvodit něco, co ve spisu není,
k prokázání toho, že užitný vzor nepřekračuje rámec pouhé odborné dovednosti,
a nemůže si brát na pomoc ani poznatky z užitného vzoru, který stavem techniky není.
Teprve z užitného vzoru se odborník dozvídá o znacích odlišných od stavu techniky
představovaného US patentem. Žalobce vyslovil názor, že i kdyby ze stavu techniky bylo možno
řešení zřejmým způsobem odvodit, je stále splněno kritérium překročení pouhé odborné
dovednosti. Zdůraznil, že správní orgán nemůže zkoumat jednotlivé znaky technického řešení,
které zpravidla najde v každém technickém slovníku, ale řešení musí zkoumat jako celek,
jak z hlediska novosti, tak odborné dovednosti, aniž by ignoroval znak US patentu - odpojitelnou
řadicí páku. Žalobce rovněž zmínil rozhodovací praxi žalovaného a jeho výklad pojmu odborná
dovednost; v té souvislosti poukázal na nepředvídatelnost napadeného rozhodnutí. Žalobce
navrhl, aby soud napadené rozhodnutí předsedy úřadu zrušil a věc vrátil žalovanému
k dalšímu řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 11. 2010, č. j. 7 Ca 318/2008 - 45, žalobu
zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění
soud poukázal na vymezení užitného vzoru v §1 zákona o užitných vzorech a uvedl,
že jednotlivé podmínky ochrany technických řešení mají svá vlastní hodnotící kriteria
a musí být splněny kumulativně. Konstatování novosti řešení tedy v sobě nenese překročení
rámce pouhé odborné dovednosti. Správní orgán proto zcela v souladu se zákonem s ohledem
na to, že nebyla vyvrácena novost užitného vzoru, posuzoval, „zda je vytvoření technického řešení
podle napadeného užitného vzoru toliko výsledkem rutinní činnosti odborníka v daném oboru, kdy stav techniky
ho mohl navést k vytvoření předmětného zařízení v očekávání jeho zlepšení nebo výhody“, tedy zda přesahuje
rámec pouhé odborné dovednosti, či nikoliv. Soud neshledal důvodným poukaz žalobce
na §6 odst. 1 zákona č. 527/1992 Sb. ani jeho závěr, že přiznáním novosti řešení správní orgán
fakticky potvrdil splnění kritéria vynálezecké činnosti. Za důvodnou nepovažoval soud
ani námitku, že správním orgánem zjištěný stav techniky se nepodává z obsahu spisu
a že předseda úřadu zkoumal jednotlivé znaky technického řešení, nikoliv řešení jako celek,
a ignoroval existenci odpojitelné řadicí páky. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí
je podle soudu zřejmé, že správní orgán při přezkoumání prvoinstančního rozhodnutí porovnal
technické řešení chráněné napadeným užitným vzorem s řešením znázorněným na obrázcích
1 až 5 US patentu, přitom bral v potaz odnímatelnost řadicí páky, a výsledky porovnání
srozumitelně popsal. Pokud jde o hodnocení překročení rámce pouhé odborné dovednosti,
tj. dovednosti jdoucí nad rámec profesionálních schopností odborníka v dané oblasti techniky,
předseda úřadu řádně odůvodnil, jak dospěl k závěru, že první nárok na ochranu napadeného
užitného vzoru tuto podmínku nesplňuje. Správní orgán porovnal technické řešení chráněné
užitným vzorem s technickým řešením znázorněným v namítaném US patentu a shledal shodu.
Namítaný dokument tedy předuveřejňuje kombinaci všech znaků konstrukčního provedení
podle prvního nároku na ochranu napadeného užitného vzoru, které specifikují umístění
bezpečnostní zámkové vložky v pouzdru zámku, resp. v tělese zámku, kdy zámková vložka
je přistavena k odpruženému kolíku, včetně znaků, podle kterých je pouzdro zámku, resp. těleso
zámku, zapuštěno do karoserie vozidla. I při úvaze o překročení rámce pouhé odborné
dovednosti předseda úřadu posuzoval jednotlivá řešení v celém jejich kontextu. Tvrzení
o odpojitelnosti řadicí páky v namítaném US patentu žalobce podle soudu neuvedl v takových
souvislostech, aby bylo možné je podrobněji porovnat se závěry správního orgánu v napadeném
rozhodnutí. Fakt, že řadicí páka je v namítaném řešení odpojitelná, nijak nekoliduje se závěrem
předsedy úřadu, že zapuštěním nosiče zámku do karoserie vozidla není konstrukce zařízení
značně zjednodušena, resp. že zapuštění tělesa zámku neřeší konstrukci zařízení,
jen jeho umístění. Poukaz na odpojitelnost řadicí páky nijak nezpochybňuje závěr, že přínos
technického řešení podle užitného vzoru k dosavadnímu stavu techniky lze spatřit
teprve v samotném upevnění tělesa zámku na nepohyblivé části vozidla, kterou tvoří vzpěrná tyč,
a v upevnění třmenu na pohyblivé části vozidla, kterou tvoří řadicí tyč. Žalobce nezpochybnil
napadené rozhodnutí ani tvrzením, že si předseda úřadu účelově upravil namítané řešení,
když pozice (2) vydával za skříň nebo kryt, ač se jedná o západku nebo podpůrný prvek,
přitom sloupek C nelze v žádném případě považovat za součást karoserie. Soud podotkl,
že správní orgán tento závěr vyslovil při úvaze o novosti řešení, která nakonec vyzněla
ve prospěch žalobce, a konstatoval, že toto tvrzení nijak nezpochybňuje závěr, že samotné
zapuštění tělesa zámku nepředstavuje značné zjednodušení konstrukce zařízení a výběr
nejvhodnějšího umístění zámku je činností nepřekračující rámec odborné způsobilosti. Soud
nepřisvědčil ani námitce nerespektování závazného právního názoru Nejvyššího správního soudu
vysloveného v rozsudku ze dne 19. 7. 2007, č. j. 5 A 130/2001 - 59. Uvedl, že je pravdou,
že navrhovatel výmazu užitného vzoru má povinnost tvrzení a povinnost důkazní,
nicméně ta se týká objektivně existujících skutečností, které mají ochranu poskytnutou užitnému
vzoru jeho zápisem do rejstříku vyvrátit. Tato povinnost spočívala v tvrzení jednotlivých
zákonných důvodů výmazu užitného vzoru a předložení důkazu k takovému tvrzení. Posouzení
způsobilosti k ochraně je však již povinností správního orgánu, který v tomto ohledu není vázán
výlučně tvrzeními uvedenými v návrhu na výmaz užitného vzoru. V tomto směru se tedy Městský
soud v Praze neztotožnil s žalobcem namítanými závěry uvedenými v rozsudku Nejvyššího
správního soudu, že žalovaný nezákonně doplnil argumentaci navrhovatele učiněnou
v návrhu na výmaz užitného vzoru o důvody, které nebyly navrhovatelem uplatněny.
Vzhledem ke shora uvedenému Městský soud v Praze žalobu zamítl jako nedůvodnou podle §78
odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“).
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost
z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Městský soud v Praze se podle stěžovatele
nevypořádal s námitkami obsaženými v žalobě a nesprávně je shledal nedůvodnými. Stěžovatel
namítal, že rozhodnutí předsedy úřadu nerespektuje závazný právní názor Nejvyššího správního
soudu, opírá se o technicky nesprávné a zkreslující údaje a přebírá nesprávné hodnocení stavu
techniky. US patent č. 2,293,197 a užitný vzor č. 48 se do určité míry týkají druhově stejného
předmětu, rozdíl je však v jejich konstrukci. US patent se týká řešení pro odnímatelnou řadicí
páku; pokud ji automobil nemá, musí být běžná páka odstraněna nebo přeříznuta a nahrazena
řadicí pákou podle vynálezu, který jinak nelze použít. Řešení podle užitného vzoru č. 48 žádnou
demontovatelnou páku nepotřebuje, což správní orgán účelově přehlíží. Zkresluje rovněž obsah
spisu při posuzování US patentu, sloupek C je totiž podle obrázků 1 až 5 připojen
ke sloupku A volantu B, nikoliv ke karoserii, která není ani naznačena. Poněvadž předseda úřadu
potřeboval na podporu svého odůvodnění karoserii, upravil si anglický text, kde slovo „keeper“
neznamená „kryt“ a „supportion member“ neznamená skříň. Rovněž si upravil citaci naučného
slovníku, když pojmy z karoserie motocyklu zevšeobecnil na čtyřstopá vozidla. Správní orgán
klamal také v tom, že vnější pouzdro (plášť) zámkové vložky vydával za pouzdro pro uložení
zámku a jádro zámkové vložky za zámkovou vložku; shodné díly se však různým pojmenováním
od sebe neodliší. Stěžovatel porovnal znaky US patentu podle obrázků 1 až 5 a užitného vzoru
a vyjmenoval jednotlivé rozdíly; dále porovnal užitný vzor s provedením US patentu
podle obrázků 6 až 9. Shrnul, že technické řešení chráněné podle prvního nároku na ochranu
napadeným užitným vzorem se s řešením znázorněným na obrázcích 1 až 5 namítaného
US patentu shoduje pouze v tom, že vykazuje těleso (v napadeném užitném vzoru označeno
vztahovou značkou 3 a v US patentu vztahovou značkou 2) a obsahuje samostatnou
bezpečnostní vložku. Řešení znázorněné na obrázcích 1 až 5 US patentu tedy neobsahuje
tyto znaky napadeného užitného vzoru:
1. bezpečnostní vložka je uložena v nedemontovatelné části tělesa (3) zámku,
2. bezpečnostní vložka je přistavena k odpruženému zajišťovacímu kolíku,
3. těleso zámku je zapuštěno do karoserie vozidla,
4. těleso zámku je upevněno na nepohyblivé části karoserie vozidla,
5. třmen je upevněn protilehle na pohyblivé části karoserie vozidla.
Podle stěžovatele je tak nesporné, že namítaný US patent není na závadu novosti užitného vzoru
ve smyslu ustanovení §1 zákona o užitných vzorech.
Stěžovatel dále namítal, že nelze ztotožnit přesáhnutí rámce pouhé odborné dovednosti
s dovedností jdoucí nad rámec profesionálních schopnostní odborníka, takový pojem zákon
nezná. Za nepřípustný považoval stěžovatel také výklad Městského soudu v Praze, který použil
při výkladu pojmu překročení rámce pouhé odborné dovednosti pojmy zákona č. 527/1990 Sb.
Stěžovatel dále uvedl, že správní orgán nezkoumal spis jako celek, opomenul výhody zařízení
podle užitného vzoru a nepřípustně si upravil nárok na ochranu napadeného užitného vzoru
vypuštěním znaku. I velmi špatný odborník podle stěžovatele okamžitě zjistí, že mechanismus
podle US patentu nelze použít jinak, než je v něm popsáno, tj. ve spojení s odpojitelnou řadicí
pákou, a pokud chce vytvořit lepší zařízení, musí je konstruovat jinak. K vytvoření zařízení
podle prvního nároku na ochranu napadeného užitného vzoru odborníkovi nepomůže
ani znalost zámků používaných v kufru vozidla, kterých je několik typů, přičemž zámky kufru
s cylindrickou vložkou jsou odlišné konstrukce a nepoužívají odpružený zajišťovací kolík
(např. zámek u vozidel značky Wartburg). Totéž platí pro znalost zámku dveří, který navíc
vždy bývá zapuštěn na pohyblivé části a nikoliv na zárubních nebo sloupku karoserie. Stěžovatel
poznamenal, že k vytvoření zařízení podle užitného vzoru je zapotřebí zhruba poloviny dílů
oproti US patentu, tedy je konstrukčně jednodušší. Přesáhnutí rámce pouhé odborné dovednosti
nelze podle stěžovatele stavět nad vynálezeckou činnost; odborná dovednost jsou pouze všechny
známé skutečnosti stavu techniky. Nové skutečnosti tudíž nemohly být současně součástí
odborné dovednosti (rutinní činnosti) odborníka. Stěžovatel namítal, že předseda úřadu sice vzal
na vědomí, že řadicí páka v US patentu je odnímatelná, nevzal však do úvahy její uspořádání
v řešeních podle US patentu. Správní orgán účelově opomenul, že zařízení podle US patentu
ke svému fungování vyžaduje dvě aretace - jednu pro zamezení manipulace s řadicí pákou
při jeho zamčení a druhou pro zajištění polohy řadicí páky. Dvojí aretace podle stěžovatele brání
zapuštění zařízení do karoserie a způsobuje jeho značnou složitost; napadený užitný vzor
má aretaci jen jednu. Stěžovatel dále poukázal na GB patent č. 2247442, který napadený užitný
vzor zdokonaluje a zlepšuje jeho účinky, u něhož bylo při shodném stavu techniky kritérium
vynálezecké činnosti splněno, zatímco užitný vzor nesplňuje ani kritérium překročení pouhé
odborné dovednosti. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil
a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že důvodem pro částečné zrušení
napadeného užitného vzoru nebyl nedostatek novosti, ale nepřesažení rámce pouhé odborné
dovednosti, tj. nenaplnění jednoho ze tří kumulativně stanovených zákonných znaků,
jež jsou podmínkou zápisné způsobilosti užitných vzorů. Přesažení rámce odborné dovednosti
je určitou mírou duševní činnosti, která musí být vykonána, pokud má být řešení přiznána
absolutní ochrana jako předmětu průmyslového práva. Výhodnost řešení tvrzenou stěžovatelem
zákon jako hodnotící měřítko nezná. K poukazu na GB patent žalovaný konstatoval,
že je v řízení o výmazu (čistě návrhovém a koncentrovaném) vázán návrhem a nemůže činit
srovnání s jinými dokumenty. Žalovaný uzavřel, že rozhodl v rozsahu návrhu, jeho rozhodnutí
je v souladu s právními předpisy, bylo vydáno na základě správně zjištěného skutkového stavu
a respektuje právní názor Nejvyššího správního soudu. Rovněž Městský soud v Praze nepochybil,
proto žalovaný navrhl kasační stížnost zamítnout.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů; zkoumal při tom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti. Stěžovatel se v kasační stížnosti dovolával důvodů podle §103
odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.
Podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné právní
posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní
názor, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen.
Podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené vady řízení
spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu
ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení
před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu
soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení
se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující skutečnosti podstatné
pro rozhodnutí o kasační stížnosti.
Na základě přihlášky ze dne 25. 11. 1991, č. 46-92, žalovaný dne 24. 2. 1993 zapsal
do rejstříku užitný vzor č. 48 s názvem Zařízení pro mechanické zabezpečení motorových vozidel
proti zcizení, jehož majitelem a původcem je žalobce.
Podáním ze dne 29. 2. 2000 společnost MARBO CZ a. s. navrhla výmaz užitného vzoru
č. 48 a konstatovala, že řešení popsané v tomto užitném vzoru není nové a nepřesahuje rámec
pouhé odborné dovednosti. Z hlediska novosti namítala US patent č. 2,293,197 z roku 1941
s názvem Odpojitelná řadicí páka a zámek. Společnost MARBO CZ a. s. uvedla, že v US spisu
jsou zobrazeny a popsány všechny hlavní znaky, případně jejich technické ekvivalenty,
které jsou uvedeny v prvém i druhém nároku na ochranu napadeného užitného vzoru.
Navrhovatelka výmazu spatřovala shodu v následujících znacích:
1. těleso zámku a v jeho nedemontovatelné části upravená samostatná bezpečnostní
vložka podle užitného vzoru a těleso zámku s vložkou pro ovládání klíčem podle US patentu,
2. podle užitného vzoru je bezpečnostní vložka přistavena k odpruženému zajišťovacímu
kolíku a podle US patentu je zámek vybaven vnitřní kluznou pružinou tlačenou zámkem
- vložkou, ke které je přiřazen blokovací čep, přičemž vnitřní kluzná pružina je uložena
v pouzdru - tělesu zámku,
3. podle užitného vzoru je k zajišťovacímu kolíku přiřazen třmen a podle US patentu
je k blokovacímu čepu přiřazen držák nebo podpůrný člen, na kterém je vytvořen vertikální
výstupek s otvorem (tj. třmen, kterým prochází blokovací čep - zajišťovací kolík),
4. podle užitného vzoru je těleso zámku zapuštěno do karoserie vozidla a je upevněno
na jeho nepohyblivé části a podle US patentu je zámek připevněn ke svorce - konzole připevněné
ke krytu řadicího mechanismu, což je nepohyblivá část vozidla,
5. podle užitného vzoru je třmen upevněn protilehle na pohyblivé části vozidla
a podle US patentu je držák nebo podpůrný člen s otvorem upevněn protilehle na pohyblivé části
vozidla - řadicí tyči.
Technickým ekvivalentem, který podle navrhovatelky výmazu nemůže vybočit z rámce
pouhé odborné dovednosti, je umístění tělesa zámku na vzpěrnou tyč řazení rychlosti.
Tehdy již neplatný US spis podle společnosti MARBO CZ a. s. dává průměrnému odborníkovi
dostatečný návod k tomu, aby v něm popsaný zámek přistavený k odpruženému zajišťovacímu
čepu, který blokuje prostředek řazení rychlosti prostřednictvím třmenu (protikusu umístěného
na pohyblivé části automobilu), aplikoval na ekvivalentně stejné zařízení. S ohledem na uvedené
navrhovatelka výmazu uzavřela, že technické řešení, které je předmětem napadeného užitného
vzoru, nesplňuje podmínky zákona o užitných vzorech.
Rozhodnutím ze dne 12. 12. 2000, sp. zn. PUV 1992-46, žalovaný návrh na výmaz zamítl
a rozhodl, že užitný vzor č. 48 zůstává v platnosti v plném rozsahu.
Proti tomuto rozhodnutí podala společnost MARBO CZ a. s. rozklad, v němž s odkazem
na zmíněný US patent č. 2,293,197 namítala, že tento vynález může být zabudován do motoru
vozidla, který je zabudován v karoserii. I průměrnému odborníkovi v dané oblasti je zřejmé,
že prostředky vynálezu musí však být uspořádány v karoserii vozidla tak, aby jádro zámku
bylo dostupné a mohlo být ovládáno klíčem. Taková informace je pro průměrného odborníka
dostatečná k tomu, aby těleso zámku uložil nebo zapustil do karoserie vozidla a ponechal
přístupnou část ovládání jádra zámku klíčem. Uspořádání tělesa zámku na nepohyblivé části
vozidla je známo z namítaného US patentu, tento znak napadeného vzoru proto není nový.
Zabudování prostředků vynálezu do motoru vozidla znamená, že prostředky zámku nejsou
snadno přístupné, tudíž odstranitelné. V popisu napadeného užitného vzoru není objasněno,
jak je odstraněn nedostatek známých zařízení spočívající v tom, že po znehodnocení zařízení
nebude možno automobil provozovat. Úřad ve svém rozhodnutí neuvádí, v čem je konstrukce
zařízení podle napadeného vzoru zjednodušena oproti namítanému patentu. Napadený užitný
vzor proto podle společnosti MARBO CZ a. s. nesplňuje podmínku novosti, ani podmínku
překročení rámce pouhé odborné dovednosti. Úřad nad rámec popisu a podstaty uvedené
v napadeném vzoru přiřazuje tomuto vzoru vlastnosti, které v něm nejsou uvedeny a ani z textu
nevyplývají. Společnost MARBO CZ a. s. podotkla, že zámek podle US patentu uspořádaný
v prostoru motoru vozidla vykazuje stejnou míru bezpečnosti jako zámek podle napadeného
užitného vzoru. V dosavadním stavu techniky jsou definována i zařízení vestavěná do spínací
skříňky vozidla, která tudíž nejsou uložena volně v interiéru vozidla, běžné jsou též zámky
zapuštěné do karoserie vozidla, proto vlastnost - odstranění snadné přístupnosti nosiče zámku
- daná zapuštěním tělesa zámku do karoserie, není nová a vyplývá ze známého stavu techniky.
Jediný podstatný znak napadeného řešení, tj. nosič tělesa zámku jako trvalá součást vozidla,
spočívá v upevnění tělesa zámku k nepohyblivé části vozidla a je znám z namítaného US patentu.
Ostatní prvky uvedené v nárocích na ochranu nemohou k dosažení deklarovaného účinku
přispět. Společnost MARBO CZ a. s. uzavřela, že US patent dává průměrnému odborníkovi
v dané oblasti dostatečný návod a zapuštění tělesa zámku do karoserie je ekvivalentem umístění
nosiče zámku do prostoru motoru vozidla, popsaného v US patentu. Vytčeného cíle napadeného
užitného vzoru je dosahováno postupy a prostředky ležícími v rámci pouhých odborných
dovedností v oboru, což činí navržené konkrétní řešení nezpůsobilým k ochraně užitným
vzorem. Společnost MARBO CZ a. s. navrhla, aby bylo rozhodnutí úřadu zrušeno a užitný vzor
byl vymazán z rejstříku v plném rozsahu.
Žalobce ve vyjádření k rozkladu poukázal na nesprávný překlad namítaného US patentu,
když navrhovatelka výmazu chybně považovala „the motor vehicle“ za motor vozidla,
jde však o motorové vozidlo. V US patentu se podle žalobce nehovoří o umístění zařízení
v motoru vozidla, ale o možnosti montovat zařízení při výrobě motorového vozidla
nebo i dodatečně. Řešení podle namítaného patentu se týká řadicí páky pod volantem,
lze je po vynechání některých dílů aplikovat i na svislou řadicí páku na podlaze,
nikoliv však v motoru. Žalobce dále konstatoval, že podle jeho užitného vzoru je těleso zámku
zapuštěno do karoserie, podle US patentu je zařízení namontováno na krytu řadicí páky
a je přístupné. Údaje, ze kterých vychází navrhovatelka výmazu, jsou podle žalobce založeny
na nesprávném překladu US patentu, jenž hovoří o demontovatelné řadicí páce, o které není
ani zmínka v užitném vzoru č. 48. Žalobce uzavřel, že nároky na ochranu je nutno posuzovat
jako jeden celek a nelze z kontextu vytrhovat jednotlivé znaky. Před podáním užitného vzoru
č. 48 nebylo popsáno žádné zařízení tohoto typu, tudíž je nové. Jeho průmyslová využitelnost
je nesporná, neboť podle užitného vzoru č. 48 již byly vyrobeny řádově desetitisíce zámků.
Žalobce navrhl, aby byl rozklad zamítnut a užitný vzor ponechán v platnosti v plném rozsahu.
Rozhodnutím ze dne 21. 8. 2001, č. j. PUV 1992-46, předseda úřadu vyhověl rozkladu
podanému společností MARBO CZ a. s. a rozhodnutí žalovaného sp. zn. PUV 1992-46, ze dne
12. 12. 2000, ve výroku změnil
takto:Užitný vzor č. 48 se částečně vymazává z rejstříku užitných
vzorů. Částečný výmaz působí od počátku jeho platnosti. Ve výroku dále stanovil nároky
na ochranu uvedeného užitného vzoru a rozhodl o vrácení složené kauce ve výši 2500 Kč.
Toto rozhodnutí zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 19. 7. 2007,
č. j. 5 A 130/2001 - 59, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V odůvodnění konstatoval,
že „... navrhovatel výmazu musí již v návrhu uvést veškeré důvody výmazu, které uplatňuje, a tyto důvody
musí podpořit označením důkazů k jejich prokázání. Za důvod výmazu přitom nelze považovat pouze příslušné
ustanovení zákona, tj. důvod ve formálním slova smyslu, neboť pojem důvod výmazu zahrnuje současně též tvrzení
konkrétních skutečností, které naplnění zákonného důvodu výmazu způsobují. ... Nemůže-li žalovaný v průběhu
správního řízení brát zřetel na další důvody pro výmaz užitného vzoru, které nebyly uplatněny v původním
návrhu, tím spíše není oprávněn konstruovat vlastní důvody výmazu navrhovatelem neuplatněné. V návrhovém
řízení o výmaz užitného vzoru z rejstříku je totiž správní orgán limitován obsahem návrhu na výmaz,
který představuje vymezení předmětu řízení, jež nelze překročit. ... V napadeném rozhodnutí však předseda úřadu
odůvodnil částečný výmaz užitného vzoru č. 48 z rejstříku skutečnostmi, které nejenže nebyly obsahem původního
návrhu společnosti MARBO CZ a. s., ale které nadto neplynou z žádného podání navrhovatelky výmazu.
Jde především o argumentaci existencí samonosných karoserií a umístěním tělesa zámku protilehle vzhledem
k řadící tyči nacházející se ve středovém tunelu, který je karoserií vozidla. Takový znak je podle předsedy úřadu
technickou samozřejmostí, přičemž zapuštění tělesa zámku do středového tunelu za účelem zamezení destrukce
zámkové vložky je nutno považovat za konkrétní, rutinní variantu uspořádání zámků dveří či zámku kufru
vozidla. Předseda úřadu doplnil, že samotné zapuštění tělesa zámku nepředstavuje značné zjednodušení
konstrukce zařízení, neboť nijak neřeší jeho konstrukci, nýbrž pouze umístění. ... Popsaným postupem předseda
úřadu podle názoru Nejvyššího správního soudu významně zasáhl do práv žalobce, když nepřípustně zvýhodnil
společnost MARBO CZ a. s., místo níž sám vykonstruoval důvody pro výmaz užitného vzoru č. 48.
Ve správním řízení o návrhu na výmaz užitného vzoru musí správní orgán vzít v potaz skutečnost,
že nerozhoduje o právu či povinnosti pouze jednoho subjektu, ale o právech a povinnostech více osob, jejichž zájmy
jsou v příkrém rozporu.“ Z podání navrhovatelky výmazu Nejvyšší správní soud usoudil,
že „... správně nepochopila princip a obsah namítaného US patentu, když vycházela z chybného překladu
a argumentovala možností umístit zámek do motoru vozidla. Ze srovnání užitného vzoru č. 48,
který předpokládá umístění zámku v interiéru vozidla, a zmíněné argumentace společnosti MARBO CZ a. s.
se jeví řešení navržené žalobcem mnohem praktičtějším.“
Správní orgán poté nařídil ústní jednání, které se konalo dne 21. 2. 2008. Zástupce
stěžovatele i zástupce navrhovatelky výmazu při tomto jednání setrvali na svých stanoviscích.
Předseda úřadu následně vydal žalobou napadené rozhodnutí.
Na základě takto zjištěného skutkového stavu posoudil Nejvyšší správní soud jednotlivé
kasační námitky a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Podle §1 zákona o užitných vzorech technická řešení, která jsou nová, přesahují rámec pouhé
odborné dovednosti a jsou průmyslově využitelná, se chrání užitnými vzory.
Podle §17 odst. 1 písm. a) téhož zákona na návrh kohokoliv Úřad provede výmaz užitného vzoru
z rejstříku, není-li technické řešení způsobilé k ochraně podle §1 a 3.
Podle §18 odst. 2 tohoto zákona návrh na výmaz užitného vzoru z rejstříku musí být věcně
odůvodněn a současně musí být předloženy důkazní prostředky, o které se návrh na výmaz opírá. Důvody výmazu
včetně označení důkazů, kterých se návrh dovolává, nemohou být dodatečně měněny.
Nejprve se Nejvyšší správní soud zabýval právní otázkou, zda správní orgán respektoval
právní názor vyslovený ve výše citovaném rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
19. 7. 2007, č. j. 5 A 130/2001 - 59. Z tohoto právního názoru Nejvyšší správní soud zdůrazňuje,
že správní orgán je v řízení o výmaz užitného vzoru z rejstříku limitován obsahem návrhu
na výmaz, který představuje vymezení předmětu řízení, jež nelze překročit. Správní orgán
je tak oprávněn pouze posoudit argumentaci navrhovatele výmazu, kterou může shledat
nedůvodnou, případně jí zcela nebo z části přisvědčit.
Městský soud v Praze se mýlí, pokud uvádí, že posouzení způsobilosti k ochraně
je povinností správního orgánu, který v tomto ohledu není vázán výlučně tvrzeními uvedenými
v návrhu na výmaz užitného vzoru. Naopak, Nejvyšší správní soud již v citovaném rozsudku
konstatoval, že správní orgán v průběhu správního řízení nemůže brát zřetel na další důvody
pro výmaz užitného vzoru, které nebyly uplatněny v původním návrhu, tím spíše není oprávněn
konstruovat vlastní důvody výmazu navrhovatelem neuplatněné. V návrhovém řízení o výmaz
užitného vzoru z rejstříku je totiž správní orgán limitován obsahem návrhu na výmaz.
Ustanovení §18 odst. 2 zákona o užitných vzorech zcela jednoznačně stanovuje
povinnost navrhovatele výmazu svůj návrh věcně odůvodnit, což rozhodně neznamená,
že by postačil odkaz na příslušné zákonné ustanovení. Vyžaduje se formulace konkrétních
důvodů právních i skutkových, pro které by měl být užitný vzor vymazán z rejstříku.
Tyto důvody pak navrhovatel výmaz není oprávněn dodatečně měnit. Takovéto omezení by jistě
postrádalo smysl, kdyby správní orgán nebyl tvrzeními navrhovatele vázán a mohl si domýšlet
vlastní důvody pro výmaz užitného vzoru z rejstříku.
Nejvyšší správní soud proto shledal, že Městský soud v Praze pochybil při výkladu
ustanovení §18 odst. 2 zákona o užitných vzorech a nesprávně se odchýlil od právního názoru
Nejvyššího správního soudu vysloveného v rozsudku ze dne 19. 7. 2007, č. j. 5 A 130/2001 - 59.
V projednávané věci předseda úřadu vázán právním názorem Nejvyššího správního
soudu posuzoval důvodnost námitek navrhovatelky výmazu zpochybňujících novost užitného
vzoru a těmto námitkám nepřisvědčil. Uznal-li předseda úřadu splnění podmínky novosti
technického řešení podle napadeného užitného vzoru, považoval Nejvyšší správní soud
za nadbytečné dále se otázkou novosti zabývat.
Při hodnocení překročení rámce pouhé odborné dovednosti předseda úřadu podle názoru
Nejvyššího správního soudu opětovně vybočil z předmětu řízení vymezeného návrhem na výmaz
užitného vzoru. V tomto návrhu navrhovatelka uvedla: „Za technický ekvivalent, který nemůže vybočit
z rámce pouhé odborné dovednosti je umístění tělesa (3) zámku (12) na vzpěrnou tyč řazení rychlosti,
jak je uvedeno ve druhém nároku na ochranu napadeného vzoru.“ Dále navrhovatelka výmazu tvrdila,
že „[d]nes již neplatný US spis č. dává průměrnému odborníkovi dostatečný návod k tomu, aby zde popsaný
zámek přistavený k odpruženému zajišťovacímu čepu, který blokuje prostředek řazení rychlosti prostřednictvím
třmenu - protikusu umístěného na pohyblivé části automobilu aplikoval ekvivalentně na stejné zařízení.“
Jiná tvrzení napadající užitný vzor č. 48 z hlediska nesplnění podmínky překročení rámce pouhé
odborné dovednosti navrhovatelka výmazu neuplatnila.
V rozhodnutí napadeném žalobou správní orgán zaujal názor, že přínos technického
řešení podle užitného vzoru č. 48 k dosavadnímu stavu techniky lze spatřovat v upevnění tělesa
zámku na nepohyblivé části vozidla, kterou tvoří vzpěrná tyč, a v upevnění třmenu na pohyblivé
části vozidla, kterou tvoří řadicí tyč. Toto konstrukční provedení obsažené ve druhém nároku
na ochranu nelze z namítaného US patentu seznat, navrhovatelka výmazu ostatně ani žádné
konkrétní argumenty k tomuto řešení neuvedla.
Nejvyšší správní soud shledal, že předseda úřadu ve svém rozhodnutí tímto názorem
popřel argumentaci navrhovatelky obsaženou v návrhu na výmazu užitného vzoru č. 48 týkající
se otázky překročení rámce pouhé odborné dovednosti. Namísto toho, aby za této situace,
kdy nepřisvědčil ani námitkám proti novosti užitného vzoru, ani tvrzení o nepřekročení rámce
pouhé odborné dovednosti, rozklad podaný navrhovatelkou výmazu zamítl a napadené
rozhodnutí žalovaného potvrdil, však předseda úřad vykonstruoval vlastní důvody, které jej vedly
k částečnému zrušení napadeného užitného vzoru.
Navrhovatelka výmazu totiž ve svém návrhu netvrdila, že namítaný US patent
předuveřejňuje kombinaci všech znaků konstrukčního provedení podle prvního nároku
na ochranu napadeného užitného vzoru. Také argument, že odborník má za použití mechanismu
známého z US patentu nepochybně představu, kam tento mechanismus za účelem zamezení
jeho destrukce ve vozidle umístí, je vlastní myšlenkovou konstrukcí správního orgánu. Totéž platí
pro úvahu týkající se zámků dveří a kufru vozidla zapuštěných v karoserii vozidla a vlastní úvahu
předsedy úřadu o tom, které prvky z namítaného US patentu jsou či nejsou součástí karoserie
vozidla. Žádný z těchto argumentů navrhovatelka výmazu ve svém návrhu neuplatnila, správní
orgán tudíž nebyl oprávněn na jejich základě rozhodnout o částečném výmazu užitného vzoru
č. 48 z rejstříku užitných vzorů.
Nejvyšší správní soud připomíná, že jakékoliv doplňování argumentace osoby,
která podala návrh na výmaz užitného vzoru z rejstříku, o důvody, jež tato osoba neuplatnila,
je naprosto nepřípustné, neboť se jedná o neoprávněné zvýhodnění jednoho účastníka správního
řízení oproti jinému. Obsahem návrhu na výmaz užitného vzoru musí být kompletní
argumentace navrhovatele, proč má být užitný vzor z rejstříku vymazán, a k důvodům později
uplatněným nemůže správní orgán přihlížet, natožpak si sám vlastní důvody domýšlet.
V projednávané věci tak předseda úřadu významně zasáhl do práv stěžovatele,
když nepřípustně zvýhodnil navrhovatelku výmazu, místo níž sám vykonstruoval důvody
pro částečný výmaz užitného vzoru č. 48 z rejstříku. Tímto postupem současně porušil závazný
právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2007,
č. j. 5 A 130/2001 - 59.
Námitku stěžovatele, že se předseda úřadu neřídil právním názorem Nejvyššího
správního soudu, který byl pro něj závazný, shledal Nejvyšší správní soud důvodnou. Za dané
procesní situace bylo povinností Městského soudu v Praze pro tuto důvodně vytýkanou vadu
řízení žalobou napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu
řízení. Posuzování dalších kasačních námitek shledal Nejvyšší správní soud v této situaci
nadbytečným.
Ačkoliv Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že návrh na výmaz užitného vzoru
podaný společností MARBO CZ a. s. neobsahuje dostatečné důvody pro to, aby mohl být užitný
vzor č. 48 vymazán z rejstříku užitných vzorů, považoval za vhodné poukázat ještě na další
pochybení správního orgánu. Zamítne-li totiž předseda úřadu rozklad podaný navrhovatelkou
výmazu a potvrdí rozhodnutí žalovaného, nelze vyloučit, že navrhovatelka výmazu
toto rozhodnutí napadne žalobou. Níže popsané vady by pak musely být správnímu orgánu
vytčeny v příštím žalobním řízení, proto na ně Nejvyšší správní soud upozorňuje již nyní.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, „[b]ylo-li správní rozhodnutí,
které nabylo právní moci za účinnosti správního řádu č. 71/1967 Sb., správním soudem zrušeno již za účinnosti
správního řádu č. 500/2004 Sb., postupuje se v dalším řízení podle nového správního řádu (§179 odst. 1
věta druhá správního řádu č. 500/2004 Sb., a contrario)“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
18. 10. 2007, č. j. 7 Ans 1/2007 - 100, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu pod č. 1683/2008, www.nssoud.cz).
Původní rozhodnutí předsedy úřadu ze dne 21. 8. 2001 vydané za účinnosti zákona
č. 71/1967 Sb., o správním řízení, zrušil Nejvyšší správní soud zmíněným rozsudkem ze dne
19. 7. 2007, č. j. 5 A 130/2001 - 59, v době účinnosti zákona č. 500/2004 Sb., správní řád,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád z roku 2004“). Správní orgán
tudíž měl v dalším řízení aplikovat tento procesní předpis, tedy správní řád z roku 2004,
což také činil.
Podle §16 odst. 1 správního řádu z roku 2004 v řízení se jedná a písemnosti se vyhotovují
v českém jazyce. Účastníci řízení mohou jednat a písemnosti mohou být předkládány i v jazyce slovenském.
Nejvyšší správní soud připomíná, že stěžejním důkazním prostředkem, z něhož správní
orgány při svém rozhodování vycházely, je anglicky psaný dokument zachycující slovní popis
US patentu č. 2,293,197 včetně jeho vyobrazení. Tato listina je vyhotovena a ve spisu založena
pouze v anglickém jazyce.
Správní orgán provedl touto listinou důkaz, aniž si opatřil její oficiální překlad do českého
jazyka, což současně znamená, že příslušnou část řízení musel vést v anglickém jazyce.
Takový postup mu však správní řád z roku 2004 neumožňuje. Jinými slovy, správní orgán
provedením důkazu listinou vyhotovenou pouze v anglickém jazyce porušil ustanovení §16
odst. 1 věta první správního řádu z roku 2004, které mu ukládá v řízení jednat v jazyce českém.
Samotná skutečnost, že stěžejní důkazní prostředek není ve spisu obsažen v českém
jazyce, představuje podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo
mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.]. To platí
tím spíše za situace, kdy si účastníci správního řízení již v průběhu správního řízení předmětnou
listinu překládali každý jinak a určitým pasážím tohoto dokumentu přikládali diametrálně odlišný
význam.
Nejvyšší správní soud připomíná, že podle jeho konstantní judikatury „[k]rajský soud
je oprávněn zrušit rozhodnutí správního orgánu pro vady řízení, byť by nebyly žalobcem výslovně namítány,
pokud tyto vady brání přezkoumání rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů (§75 odst. 2 s. ř. s.).“
(srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2011,
č. j. 7 Azs 79/2009 - 84, publikované ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
pod č. 2288/2011, www.nssoud.cz).
Popsaný postup správního orgánu jednoznačně naplňuje definici pojmu vada řízení
a brání soudnímu přezkumu rozhodnutí předsedy úřadu v mezích žalobních bodů,
neboť vzhledem k absenci českého překladu klíčového důkazního prostředku si soud rozhodující
ve správním soudnictví nemůže učinit náležitý úsudek o tom, jaký byl v průběhu správního řízení
zjištěn skutkový stav. K vytčené vadě řízení byl tudíž Městský soud v Praze oprávněn a současně
též povinen přihlédnout z úřední povinnosti, ačkoliv ji stěžovatel v žalobě nenamítal.
Podstatnou vadu řízení spatřuje Nejvyšší správní soud také v tom, že předseda úřadu užil
ve svém rozhodnutí neurčitý právní pojem „pouhá odborná dovednost“, aniž náležitě objasnil obsah
a význam tohoto pojmu. Za náležité objasnění nelze považovat přiřazení jiného neurčitého
pojmu „profesionální schopnosti odborníka v dané oblasti techniky“, který má navíc podle názoru
Nejvyššího správního soudu poněkud jiný význam.
Požadavek na překročení rámce profesionálních schopností odborníka shledal Nejvyšší
správní soud přísnějším než zákonem stanovené překročení rámce pouhé odborné dovednosti
(důraz doplněn soudem). Patřičné vymezení neurčitého právního pojmu je však povinností
správního orgánu a Nejvyšší správní soud není oprávněn jeho nedostatek nahrazovat vlastní
úvahou. Může toliko posoudit, zda obsah a význam, který takovému pojmu správní orgán
přiřadil, je v souladu s pravidly logického uvažování, zda přitom správní orgán neporušil nějaké
ustanovení právního předpisu a zda svou úvahu náležitě odůvodnil.
Uvedeným požadavkům, které vyplývají z konstantní judikatury Nejvyššího správního
soudu (srov. např. rozsudek ze dne 28. 7. 2005, č. j. 5 Afs 151/2004 - 73, publikovaný ve Sbírce
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 701/2005, nebo rozsudek ze dne 17. 8. 2005,
č. j. 4 As 8/2004 - 122, případně rozsudek ze dne 20. 10. 2004, č. j. 1 As 10/2003 - 58,
publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 896/2006, a další;
vše dostupné na www.nssoud.cz), předseda úřadu v projednávané věci nedostál. Žalobou
napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů rozhodnutí [§76 odst. 1
písm. a) s. ř. s.]. Městský soud v Praze měl tudíž rozhodnutí předsedy úřadu zrušit také z tohoto
důvodu, a to k námitce stěžovatele poukazující na nedostatečné a nepřesvědčivé odůvodnění
napadeného rozhodnutí a zpochybňující výklad zmíněného pojmu předsedou úřadu, případně
z úřední povinnosti. Nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí totiž pojmově brání
jeho přezkoumání v mezích žalobních bodů, tedy opravňuje soud k tomu, aby takové rozhodnutí
zrušil ex offo.
Na okraj Nejvyšší správní soud podotýká, že podmínku překročení rámce pouhé odborné
dovednosti by měl správní orgán posuzovat v kontextu doby přihlášení užitného vzoru a dbát
na odlišení požadavků kladených na užitné vzory a na vynálezy. Pokud mělo být technické řešení
podle prvního nároku na ochranu užitného vzoru č. 48 odborníkům v dané oblasti zřejmé
z namítaného US patentu již v době zápisu užitného vzoru do rejstříku, jak se domníval předseda
úřadu, je s podivem, že návrh na výmaz tohoto užitného vzoru s odkazem na předmětný
US patent byl podán až v roce 2000.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že Městský soud v Praze pochybil, pokud ze shora
uvedených důvodů, z nichž část uplatnil stěžovatel v žalobě a k části byl soud povinen
přihlédnout z úřední povinnosti, rozhodnutí předsedy úřadu nezrušil a věc nevrátil žalovanému
k dalšímu řízení. Vlastní řízení před Městským soudem v Praze tak bylo zatíženo vadou,
jež měla za následek nezákonnost napadeného rozsudku. Tuto vadu stěžovatel v kasační stížnosti
namítal pouze ve vztahu k nedodržení závazného právního názoru, ve zbytku k ní však Nejvyšší
správní soud vzhledem k její závažnosti musel přihlédnout z úřední povinnosti. Rozsudek
Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2010, č. j. 7 Ca 318/2008 - 45, proto zrušil a věc vrátil
tomuto soudu k dalšímu řízení.
Podle §110 odst. 3 s. ř. s., zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu
a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním
soudem ve zrušovacím rozhodnutí.
Na Městském soudu v Praze nyní bude, aby žalobou napadené rozhodnutí předsedy
Úřadu průmyslového vlastnictví zrušil podle §76 odst. 1 písm. a) a c) s. ř. s. ze všech
shora označených důvodů a zavázal předsedu úřadu k tomu, aby si opatřil překlad namítaného
US patentu č. 2,293,197, s tímto překladem seznámil účastníky řízení a před vydáním rozhodnutí
jim poskytl možnost se k němu vyjádřit. V rozhodnutí poté předseda úřadu náležitě objasní
rozsah a význam neurčitého právního pojmu „pouhá odborná dovednost“ a bude hodnotit
napadený užitný vzor č. 48 výhradně z hledisek uvedených v návrhu na jeho výmaz z rejstříku
užitných vzorů.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne podle §110 odst. 2 s. ř. s. v novém
rozhodnutí ve věci Městský soud v Praze.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. září 2011
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu