ECLI:CZ:NSS:2011:4.AS.16.2011:37
sp. zn. 4 As 16/2011 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: P. D., zast. Mgr.
Alexandrem Vaškevičem, advokátem, se sídlem Františkánská 7, Plzeň, proti žalované: Policie
České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2010,
č. j. 11 Ca 297/2009 - 23,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 12. 2010, č. j. 11 Ca 297/2009 - 23, odmítl
žalobu napadající vyrozumění žalované ze dne 26. 7. 2009, č. j. CPR-9333/ČJ-2009-9CPR-V243,
kterým nebyl shledán důvodným žalobcův podnět k provedení přezkumného řízení s tím,
že rozhodnutí Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Plzeň,
Inspektorátu cizinecké policie Domažlice č. j. CPPL-21384-20/ČJ-2009-034061-KP4, ze dne
28. 5. 2009, , o uložení správního vyhoštění žalobci zůstává v platnosti. Podle soudu je zřejmé,
že se nejedná o rozhodnutí, nýbrž o vyrozumění ve věci podnětu žalobce k provedení
přezkumného řízení podle §94 odst. 1 správního řádu. Tento úkon žalované nezasahuje
do žalobcových subjektivních práv, nenaplňuje znaky rozhodnutí podle §65 odst. 1 s. ř. s. a spadá tak pod kompetenční výluku uvedenou v §70 písm. a) s. ř. s. Z uvedených důvodů soud
žalobu podle §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §68 písm. e) a §70 písm. a) s. ř. s. odmítl.
Ve včas podané kasační stížnosti žalobce (dále též „stěžovatel“) namítl nezákonnost
usnesení soudu o odmítnutí žaloby. Podle stěžovatele bylo v daném případě v podstatě potvrzeno
rozhodnutí správního orgánu prvního stupně o správním vyhoštění, které do jeho subjektivních
práv zasahuje. Tímto postupem byl totiž zbaven možnosti využít další opravné prostředky,
a to i pro případ, že by rozhodnutí o správním vyhoštění bylo nezákonné. Z uvedených důvodů
stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne
8. 12. 2010, č. j. 11 Ca 297/2009 - 23, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s §109 odst. 2 a 3
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), podle nichž byl vázán rozsahem a důvody,
jež byly stěžovatelem v kasační stížnosti uplatněny. Přitom neshledal vady uvedené v §109
odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Ačkoliv stěžovatel v kasační stížnosti uvádí, že ji podává z důvodu uvedeného v §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s., tak v případě rozhodnutí o odmítnutí žaloby přichází v úvahu pouze
důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Pod něj však lze zařadit i nesprávné
posouzení povahy úkonu, ohledně něhož byla žaloba soudem odmítnuta. Stěžovatel důvodnost
kasační stížnosti spatřuje v tom, že úkon správního orgánu vydaný postupem podle §94 odst. 1
správního řádu, kterým mu bylo sděleno, že nebyly shledány důvody k zahájení přezkumného
řízení, je rozhodnutím ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud neshledává tuto námitku důvodnou. Stěžovatel pomíjí smysl a účel
přezkumného řízení. To je svou povahou dozorčím prostředkem, na jehož uplatnění není právní
nárok. Nelze proto o provedení přezkumného řízení požádat a pouze je možné podat podnět
k přezkoumání daného rozhodnutí. V §94 odst. 1 správního řádu je výslovně uvedeno,
že tento podnět není návrhem na zahájení řízení. St ěžovatel tedy uplatnil podnět
a jelikož jej správní orgán neshledal důvodným, postupoval v souladu se správním řádem
a stěžovateli sdělil tuto skutečnost formou vyrozumění s uvedením příslušných důvodů. Podle
rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 5. 2008, č. j. 9 Ans 1/2008 - 135,
www.nssoud.cz, který se sice týkal předcházející právní úpravy, nicméně jehož závěry
jsou použitelné i v nyní posuzované věci „přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení podle §65
a násl. správního řádu, jehož obdobou je v současnosti přezkumné řízení podle §94 a násl. nového správního řádu
(zákona č. 500/2004 Sb.), je někdy zařazováno mezi mimořádné opravné prostředky, tedy opravné prostředky
směřující proti pravomocným správním rozhodnutím. Jde však spíše o prostředek dozoru, kterým disponuje
příslušný správní orgán za účelem nápravy právních omylů, tj. k odstranění rozporu rozhodnutí se zákony
nebo jinými obecně závaznými právními předpisy. Účastníci řízení, v němž bylo předmětné správní rozhodnutí
vydáno a jež nabylo právní moci, totiž nejsou aktivně legitimováni k zahájení daného řízení. V případě
mimoodvolacího řízení, jakožto mimořádného procesního prostředku dozorčího práva, jde vždy o zahájení řízení
z moci úřední (ex officio) a účastník řízení může podat pouze podnět k přezkoumání daného správního
rozhodnutí; zda mu však bude vyhověno a přezkumné řízení bude skutečně zahájeno, závisí zcela na úvaze
příslušného správního orgánu.“. Tento judikát je třeba doplnit závěry vyslovenými v rozsudku
Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2008, č . j. 7 As 55/2007 - 71, publikovaným
pod č. 1831/2009 Sb. NSS. Podle něj „přípis, jímž správní orgán sděluje, že neshledává důvody k zahájení
přezkumného řízení, je pouhým sdělením úřadu straně a není rozhodnutím ve smyslu §65 s. ř. s.; takový úkon
je vyloučen z přezkoumání soudem ve správním soudnictví a žalobu proti němu podanou správní soud odmítne
jako nepřípustnou [§46 odst. 1 písm. d), §68 písm. e), §70 písm. a) s. ř. s.].“. Ostatně také starší
judikatura (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 9. 1997, č. j. 7 A 179/95 - 17,
usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 2. 1998, č. j. 6 A 53/97 - 18) vyslovila, že správní
akt, jímž je výsledek přezkoumání oznamován účastníkovi, je pouhým sdělením úřadu straně,
nikoliv rozhodnutím, a nelze ho proto úspěšně napadat správní žalobou.
Nejvyšší správní soud se s těmito závěry zcela ztotožňuje a aplikuje je i na posuzovanou
věc. Vyrozumění žalované vydané podle §94 odst. 1 správního řádu tedy není rozhodnutím
podle §65 odst. 1 s. ř. s., neboť nemá vliv na subjektivní práva a povinnosti stěžovatele
a nikterak se jím nemění jeho právní postavení, když rozhodnutí správního orgánu prvního
stupně o správním vyhoštění jím zůstalo nedotčeno.
Tvrzení stěžovatele uvedené v žalobě, že vzdání se práva na odvolání proti tomuto
prvoinstančnímu rozhodnutí nebylo učiněno svobodně a že neznal veškeré důsledky svého
jednání, je pro účely nyní posuzované věci bezpředmětné a nemá na ní žádný vliv. Tuto námitku
totiž mohl stěžovatel uplatnit v opravném prostředku proti rozhodnutí správního orgánu prvního
stupně o správním vyhoštění a v na něm navazujícím soudním řízení, neboť se týkala procesního
postupu ve věci samé, která byla skončena rozhodnutím o správním vyhoštění. Na tom ničeho
nemění ani to, že by patrně bylo odvolání zamítnuto jako nepřípustné, neboť v rámci
soudního přezkumu by bylo možné se těmito námitkami zabývat. V nyní projednávané
věci je však předmět řízení soudního přezkumu vyrozumění učiněné podle §94 odst. 1 správního
řádu, kterým nebyl shledán důvodným podnět k zahájení přezkumného řízení. Tento úkon
však s ohledem na shora uvedené skutečnosti nenaplňuje znaky rozhodnutí podle §65 odst. 1
s. ř. s. a Městský soud v Praze proto postupoval správně, když žalobu jako nepřípustnou odmítl.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud neshledal kasační
stížnost důvodnou, a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
O náhradě nákladů řízení o kasační s tížnosti bylo rozhodnuto podle §120 a §60 odst. 1
věty první s. ř. s., neboť stěžovatel ve věci nebyl úspěšný a žalov ané nevznikly náklady,
které by přesahovaly její běžnou úřední činnost.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. května 2011
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu