ECLI:CZ:NSS:2011:4.AS.35.2011:92
sp. zn. 4 As 35/2011 - 92
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce: P. Č., proti
žalovanému: Ústavní soud České republiky, se sídlem Joštova 8, Brno, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 1. 2011, č. j. 30 Ca 85/2009 - 53,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 6. 1. 2011, č. j. 30 Ca 85/2009 - 53, zprostil
ustanoveného zástupce JUDr. Michala Elzera, advokáta, povinnosti zastupovat žalobce v řízení
o podání žalobce ze dne 26. 6. 2009 a přiznal mu odměnu za zastupování a náhradu hotových
výdajů ve výši 2400 Kč.
Podle soudu byl žalobci ustanoven usnesením ze dne 16. 3. 2010, č. j. 30 Ca 85/2009 - 20,
zástupcem uvedený advokát, a to na základě žalobcovy žádosti ze dne 18. 1. 2010. Na to reagoval
žalobce podáním ze dne 1. 4. 2010, kterým vyjádřil nespokojenost s ustanoveným zástupcem
vzhledem k místu jeho bydliště a sídla advokáta. V dalším podání ze dne 17. 5. 2010
potom tyto skutečnosti žalobce zopakoval a poukázal na to, že ustanovený zástupce
s ním nekomunikuje. Následně podáním ze dne 29. 11. 2010 vzal žalobce svou žádost
o ustanovení zástupce zpět. Na základě toho soud rozhodl podle §35 odst. 8 soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“) o zproštění povinnosti zastupovat žalobce. Soud dále přiznal
ustanovenému zástupci odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů podle §11 odst. 1
písm. b) a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů,
a to za jeden úkon právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení v podobě nahlédnutí
do spisu ze dne 13. 4. 2010 a za jeden režijní paušál. Soud však zástupci žalobce nepřiznal
odměnu podle §11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, neboť žádný takový úkon právní služby
nebyl učiněn. Celkově tedy soud přiznal zástupci žalobce částku 2400 Kč.
Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost.
V ní předně uvedl, že dotyčný advokát mu vůbec neměl být ustanoven, a to z důvodu
vzdálenosti. Ostatně na to soud upozorňoval, ten toho nedbal, čímž přiměl stěžovatele,
aby za tři čtvrtě roku vzal svou žádost o ustanovení zástupce zpět a nedocházelo tak k průtahům.
Dále stěžovatel upozornil na skutečnost, že soud nereflektuje jeho podání ze dne 17. 5. 2010,
založené na č. l. 29. Stěžovatel namítl, že ustanovenému zástupci neměla vůbec být přiznána
odměna, neboť se neuskutečnila první porada s klientem, která je podle §11 odst. 1 písm. b)
advokátního tarifu podmínkou pro přiznání odměny. Ani náhrada hotových výdajů mu neměla
být přiznána, neboť je nedoložil. Stěžovatel rovněž namítl, že soud správně neměl rozhodnout
o zproštění, nýbrž mělo být zrušeno rozhodnutí o ustanovení zástupce. Vedle toho stěžovatel
uvedl, že poučení napadeného usnesení je vadné, neboť jde o rozhodnutí, jímž se toliko upravuje
vedení řízení.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s.,
podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež byly stěžovatelem v kasační stížnosti uplatněny.
Neshledal přitom vady, k nimž by podle §109 odst. 3 s. ř. s. musel přihlédnout z úřední
povinnosti.
Podle Nejvyššího správního soudu je kasační stížnost proti rozhodnutí o zproštění
zastupování stěžovatele přípustná. Nejedná se proto o rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení
řízení [§104 odst. 3 písm. b) s. ř. s.], jak uvádí stěžovatel. Ostatně podle rozsudku Nejvyššího
správního soudu ze dne 3. 8. 2005, č. j. 3 Azs 187/2005 - 52, publikovaného pod č. 684/2005 Sb.
NSS „rozhodnutí o ustanovení advokáta … není rozhodnutím, jímž se ve smyslu §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s.
pouze upravuje vedení řízení; kasační stížnost … je proto přípustná.“. Ve smyslu argumentu a contrario
je třeba přijmout uvedené závěry i vůči rozhodnutí opačnému, resp. rozhodnutí krajského soudu
o zproštění ustanovení původně ustanoveného zástupce. Dovedeno ad absurdum, požadavek
stěžovatele by vedl k odmítnutí kasační stížnosti, neboť ta by ve zbytku směřovala výlučně
proti výroku o nákladech a byla by ve smyslu §104 odst. 2 s. ř. s. nepřípustná.
K tomu srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 6. 2010,
č. j. 7 Afs 1/2007 - 64, publikovaného pod č. 2116/2010 Sb. NSS, podle něhož „§104 odst. 2
s. ř. s. se vztahuje pouze na kasační stížnost podanou výlučně proti výroku o nákladech řízení.“.
Protože se v daném případě jedná o kasační stížnost, jíž stěžovatel napadá rozhodnutí
krajského soudu, kterým byl zproštěn původně ustanovený zástupce, nelze za takových okolností
trvat na naplnění podmínky povinného zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti.
Pokud podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004, č. j. 6 Azs 27/2004 - 41,
publikovaného pod č. 486/2005 Sb. NSS „v řízení … o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu
o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce žalobců není důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti nedostatek
právního zastoupení (§105 odst. 2 s. ř. s.).“, pak tyto závěry tím spíše platí i o řízení o kasační
stížnosti proti usnesení krajského soudu o zproštění ustanovení zástupce.
Podle Nejvyššího správního soudu však kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud uvádí, že stěžovatel v kasační stížnosti, vedle stížnostních námitek,
poukazuje rovněž na řadu dalších skutečností, které se týkají postupu soudu a vycházejí
ze stěžovatelova přesvědčení ohledně jejich nesprávnosti. Je pravdou, že stěžovatel podáním
ze dne 17. 5. 2010, založeným na č. l. 29 spisu, provedl změny žaloby. Pro účely
přezkoumávaného rozhodnutí je však zcela nerozhodné, zda soud hovoří o „podání ze dne
26. 6. 2009“, nebo měl zahrnout a zohlednit i stěžovatelovo podání ze dne 17. 5. 2010.
Nicméně z odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí je zřejmé, že krajský soud má povědomost
o existenci podání ze dne 17. 5. 2010.
Pokud stěžovatel namítá, že ustanovení zástupce bylo kontraproduktivní a spíše
způsobilo průtahy v řízení, je třeba vyjít i z toho, že stěžovatel s ustanoveným zástupcem odmítl
spolupracovat (viz jeho vyjádření ze dne 17. 5. 2010 založené na č. l. 28). Za daných okolností
je zřejmé, že zastoupení nemohlo přinést očekávaný výsledek. Ustanovení advokáta z místa sídla
soudu stěžovateli, který se údajně zdržuje ve velké vzdálenosti, sice není z hlediska procesní
ekonomie nejvhodnější, nicméně stěžovatel v žádosti o ustanovení zástupce neuvedl,
kde se zdržuje a to není ani zřejmé z jeho korespondence. Lze tak pouze usuzovat (s ohledem
na uskutečněné nahlížení do spisu, viz č. l. 77 a 78), že stěžovatel se převážně zdržuje
v Českých Budějovicích a uvítal by proto ustanovení advokáta z této lokality. Na druhou
stranu, ale stěžovatel neposkytl ustanovenému zástupci nezbytnou míru součinnosti,
jak již bylo zmíněno.
Nejvyšší správní soud však zdůrazňuje, že stěžovatel vzal svou žádost o ustanovení
zástupce zpět. Krajskému soudu tudíž nezbylo, než o zpětvzetí rozhodnout. Z výroku krajského
soudu a odůvodnění jeho rozhodnutí zcela jednoznačně vyplývá, jaké jsou důsledky napadeného
usnesení. Jestliže byl tedy ustanovený advokát zproštěn ustanovení, tak stěžovatel v řízení
před krajským soudem nadále není zastoupen advokátem a ustanovený advokát
není stěžovatelovým zástupcem, čehož se stěžovatel domáhal.
V dalších námitkách stěžovatel vyjadřuje svou nespojenost ohledně výše odměny
za zastupování a náhrady hotových výdajů ustanoveného advokáta. V daném ohledu se nejedná
o nepřípustnou kasační stížnost, či nepřípustný okruh námitek, neboť byly uplatněny
v souvislosti s námitkami výše uvedenými. Nejvyšší správní soud dále uvádí, že podle §11 odst. 1
písm. b) advokátního tarifu odměna náleží za úkon právní služby „první porada s klientem
včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem“.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2007, č. j. 1 As 41/2006 - 75,
nebo podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2008, č. j. 5 Azs 33/2008 - 40,
nahlížení do spisu a studium spisu, které ustanovený advokát prováděl na počátku zastupování,
je třeba pro určení odměny a náhrady hotových výdajů advokáta považovat za součást úkonu
právní služby spočívajícího v převzetí a přípravě zastoupení dle §11 odst. 1 písm. b) advokátního
tarifu, a nikoli za samostatný úkon právní služby. K převzetí věci, tedy k seznámení se s ní,
došlo v tomto případě až prvním studiem spisu. Krajský soud přitom uvedl, jaký úkon právní
služby a jak zohlednil. Podle Nejvyššího správního soudu je proto rozhodnutí krajského soudu
správné. Na to nemá vliv skutečnost, že zastoupení stěžovatele advokátem nepřineslo očekávaný
výsledek, jakož ani stěžovatelovy výhrady vůči postupu ustanoveného zástupce. Náhrada
hotových výdajů podle §13 odst. 3 advokátního tarifu je spojena s uskutečněným úkonem právní
služby. Navíc se jedná o paušální částku, jak vyplývá z uvedeného ustanovení. Z těchto důvodů
není třeba dokládat vynaložení těchto výdajů (nákladů).
Z výše uvedených důvodů krajský soud nepochybil, když rozhodl o zproštění
ustanoveného zástupce a přiznal mu odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů.
S ohledem na tyto skutečnosti Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou,
a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §120 a §60
odst. 1 s. ř. s., neboť neúspěšnému stěžovateli náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému
v souvislosti s řízením o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. října 2011
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu