ECLI:CZ:NSS:2011:4.AZS.16.2010:59
sp. zn. 4 Azs 16/2010 - 59
O P R A V N É U S N E S E N Í
Nejvyšší správní soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Dagmar Nygrínovou v právní
věci žalobce: A. B., zast. Mgr. Barborou Leiterovou, advokátkou, se sídlem Heinrichova 16,
Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7,
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2010,
č. j. 56 Az 91/2009 - 22,
takto:
Odůvodnění:
rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2010,
č. j. 4 Azs 16/2010 - 47, se na č. l. 51, v odstavci druhém větě první, v odstavci pátém větě druhé
a v odstavci šestém větě první a třetí o p r a v u je tak, že označení užitého ustanovení zákona
správně zní: §10a písm. e).
Odůvodnění:
Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 23. 6. 2010, č. j. 4 Azs 16/2010 – 47, zrušil
rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2010, č. j. 56 Az 91/2009 – 22. Zmíněným
rozsudkem Krajský soud v Brně zamítl žalobu, v níž se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí
žalovaného ze dne 29. 10. 2009, č. j. OAM-286/LE-BE02-PA03-2009, kterým žalovaný podle
§25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, v platném znění (dále jen „zákon o azylu“), zastavil řízení o žalobcově žádosti
o udělení mezinárodní ochrany s tím, že je nepřípustná podle §10a písm. e) téhož zákona,
neboť posoudil všechny informace uvedené žalobcem v průběhu stávající azylové procedury
a dospěl k závěru, že žalobce neuváděl nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly
bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany
v předchozím pravomocně ukončeném řízením ve věci jeho žádosti o udělení mezinárodní
ochrany.
Podle ustanovení §54 odst. 4 s. ř. s. předseda senátu opraví v rozsudku i bez návrhu
chyby v psaní a počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku, vydá
o tom opravné usnesení a může odložit vykonatelnost rozsudku do doby, dokud opravné
usnesení nenabude právní moci. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že opravit rozsudek je možné
jen v případech, že jde o chyby v psaní a počtech či další takové chyby, které je možno pokládat
za jiné zřejmé nesprávnosti podobného charakteru, jako chyby v psaní a počtech, k nimž došlo
jen zjevným a okamžitým selháním v duševní nebo mechanické činnosti osoby, za jejíž účasti
došlo k vyhotovení rozsudku a která je každému zřejmá; zřejmost takové nesprávnosti je na první
pohled patrná zejména z porovnání výroku rozsudku s jeho odůvodněním, popř. i z jiných
souvislostí.
Takové zřejmé nesprávnosti se dopustil Nejvyšší správní soud při vyhotovení svého
rozsudku ze dne 23. 6. 2010, č. j. 4 Azs 16/2010 – 47, a to na č. l. 51, kdy na místo správně
označeného v řízení užitého ustanovení zákona o azylu, jímž bylo ustanovení §10a písm. e),
nesprávně uvedl sice totéž ustanovení, avšak písm. a). Z kontextu celého rozhodnutí je patrné,
že na projednávanou věc dopadá a bylo aplikováno písm. e) uvedeného ustanovení
a při vyhotovení rozsudku došlo tak jen k chybě v psaní, kterou je možno napravit cestou vydání
opravy rozsudku. Proto předsedkyně senátu za použití ustanovení §54 odst. 4 s. ř. s. tak učinila
vydáním tohoto opravného usnesení. Po provedené opravě bude tudíž na č. l. 51, v odstavci
druhém větě první, v odstavci pátém větě druhé a v odstavci šestém větě první a třetí na místo
§10a písm. a) nově správně uvedeno: §10a písm. e).
Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že z citace ustanovení §54 odst. 4 s. ř. s.
sice vyplývá, že opravné usnesení je třeba vydat jen v případě, týká-li se oprava výroku
opravovaného rozhodnutí, přičemž v ostatních případech, tj. týká-li se jen jeho záhlaví
či odůvodnění, není potřebné takové usnesení vydávat a je možno provést opravu mechanicky
přímo v textu originálu rozhodnutí i jeho stejnopisech doručených účastníkům
(jakož i v ostatních stejnopisech rozhodnutí), nicméně vzhledem ke komplikovanosti
tohoto způsobu, kdy je třeba vyžadovat od účastníků zpět jim doručené stejnopisy, pokládal
Nejvyšší správní soud za schůdnější, volit i v případě opravy jen odůvodnění napadeného
rozsudku formu opravného usnesení, když zákonná úprava mu takový postup nezakazuje.
Oprava se v žádném případě nedotýká vykonatelnosti napadeného rozsudku.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. dubna 2011
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu