ECLI:CZ:NSS:2011:4.AZS.31.2011:41
sp. zn. 4 Azs 31/2011 - 41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally, JUDr. Marie Turkové, JUDr. Petra Průchy a JUDr. Lenky
Matyášové v právní věci žalobce: S. V., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad
Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze
dne 28. 7. 2011, č. j. 49 Az 15/2011 - 24,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 3. 2011, č. j. OAM-43/LE-BE02-BE03-2011, zamítl
žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1
písm. f) zákona o azylu č. 325/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Podle žalovaného
byla důvodem podání žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany toliko snaha o legalizaci
pobytu na území České republiky, důvodem jeho odjezdu ze země původu pak byla lépe placená
práce. Žalovaný k tomu uvedl, že snahu o legalizaci pobytu a lepší pracovní příležitost
nelze podřadit pod důvody pro udělení mezinárodní ochrany podle §12 zákona o azylu.
Žalovaný poukázal na to, že žalobce požádal o udělení mezinárodní ochrany až poté,
co mu bylo uděleno již druhé správní vyhoštění. Žalovaný se taktéž vypořádal s možností udělení
doplňkové ochrany podle §14a zákona o azylu, k jejímuž udělení neshledal důvody.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 7. 2011, č. j. 49 Az 15/2011 - 24, zamítl
žalobu proti výše uvedenému rozhodnutí žalovaného. Podle soudu netrpí rozhodnutí žalovaného
nedostatky odůvodnění ve vztahu k důvodům pro udělení mezinárodní ochrany podle §12
zákona o azylu ani ve vztahu k doplňkové ochraně podle §14a zákona o azylu. Krajský soud
vytkl rozhodnutí žalovaného pouze fakt, že se v rozporu se závěrem rozšířeného
senátu Nejvyššího správního soudu vysloveného v rozhodnutí ze dne 25. 1. 2011,
č. j. 5 Azs 6/2010 - 107, www.nssoud.cz, ne zcela dostatečně vypořádal s úvahou týkající
se udělení azylu z humanitárních důvodů ve smyslu §14 zákona o azylu, nicméně soud
v tom neshledal důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí, neboť ani sám žalobce neuvedl
ve správním řízení žádné skutečnosti, které by měly vztah k institutu humanitárního azylu.
Dne 1. 9. 2011 podal žalobce (dále též „stěžovatel“) k poštovní přepravě kasační stížnost,
která byla Krajskému soudu v Praze doručena dne 5. 9. 2011. V kasační stížnosti stěžovatel
uplatnil obecné důvody kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Dále stěžovatel namítl, že nemohl podat kasační stížnost v řádné lhůtě, neboť nedošlo k doručení
předmětného rozsudku. Zároveň požádal o prominutí zmeškání lhůty. Stěžovatel proto navrhl,
aby Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2011,
č. j. 49 Az 15/2011 - 24, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dříve, než Nejvyšší správní soud začne rozhodovat o věci samé, musí přezkoumat
dodržení zákonných podmínek pro řízení o kasační stížnosti. Podle §106 odst. 2 s. ř. s.
musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Zmeškání lhůty
k podání kasační stížnosti přitom nelze prominout (§106 odst. 2 s. ř. s. in fine). Podle §46 odst. 1
písm. b) s. ř. s. soud odmítne návrh, jestliže byl podán opožděně.
Zásilka určená do vlastních rukou stěžovatele, obsahující rozsudek Krajského soudu
v Praze ze dne 28. 7. 2011, č. j. 49 Az 15/2011 - 24, byla stěžovateli doručována na adresu,
na níž se podle databáze Ministerstva vnitra měl zdržovat na propustce do 25. 8. 2011,
tedy na adresu R. 57, P. 6 - S. Tuto skutečnost si krajský soud před vydáním rozhodnutí ověřoval
a záznam o tom se nachází na č. l. 21 soudního spisu. Z důvodu nezastižení stěžovatele byla
zásilka uložena u držitele poštovní licence a připravena k vyzvednutí dne 2. 8. 2011. Tato
skutečnost je uvedena na obálce založené na č. l. 29 spisu. Stěžovatel byl v tento den rovněž
vyzván, aby si uloženou zásilku vyzvedl a byl poučen o tom, že 10. dnem od uložení se zásilka
považuje za doručenou. Podle Nejvyššího správního soudu je tento postup plně v souladu s §49
odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„o. s. ř.“). Protože si stěžovatel nevyzvedl zásilku obsahující uvedený rozsudek v zákonné
desetidenní úložní době, je třeba zásilku ve smyslu §49 odst. 4 o. s. ř. považovat za doručenou
právě uplynutím uvedené desetidenní lhůty. V daném případě byla zásilka stěžovateli doručena
fikcí v pátek dne 12. 8. 2011. Jelikož v daném případě nebylo možné zásilku po uplynutí 10 dnů
vhodit do schránky adresáta, byla následujícího dne vrácena zpět Krajskému soudu v Praze.
Jak je uvedeno shora, kasační stížnost musí být podána ve lhůtě do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí. Podle §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta počíná běžet počátkem dne následujícího
poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. V daném případě bylo rozhodnutí stěžovateli
doručeno v pátek dne 12. 8. 2011. Lhůta pro podání kasační stížnosti tak počala běžet v sobotu
dne 13. 8. 2011. Podle §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí
uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Konec
dvoutýdenní lhůty pro podání kasační stížnosti v dané věci připadl tedy na pátek dne 26. 8. 2011.
Kasační stížnost však byla podána k poštovní přepravě až dne 1. 9. 2011, jak vyplývá z obálky
založené na č. l. 35 spisu. Z toho vyplývá, že kasační stížnost byla podána opožděně. Zmeškání
lhůty pro podání kasační stížnosti přitom nelze podle §106 odst. 2 s. ř. s. in fine prominout.
Skutečnost, že si stěžovatel dne 1. 9. 2011 rozsudek osobně vyzvedl u Krajského soudu v Praze,
nemá s ohledem na výše uvedené vliv na počítání lhůty pro podání kasační stížnosti. Nejvyšší
správní soud proto kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., použitého přiměřeně
podle §120 s. ř. s., jako opožděně podanou odmítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §120 s. ř. s. §60 odst. 3
věty první s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. září 2011
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu