ECLI:CZ:NSS:2011:5.AFS.3.2011:102
sp. zn. 5 Afs 3/2011 - 102
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: Faiveley
Transport Plzeň s.r.o., se sídlem Areál společnosti DIOSS NÝŘANY a.s., Nýřany 1238, zast.
JUDr. Jiřím Dvořákem, advokátem se sídlem Hálkova 24, Plzeň, proti žalovanému: Finanční
ředitelství v Plzni, se sídlem Hálkova 14, Plzeň, v řízení o kasační stížnosti žalovaného
proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 9. 2010, č. j. 57 Ca 44/2009-72,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobci se náhrada nákladů v řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
Výše označeným rozsudkem krajského soudu byla zrušena rozhodnutí žalovaného ze dne
15. 4. 2009, č. j. 3170/09-1300-401706 a č. j. 3171/09-1300-401706. Těmito rozhodnutími
žalovaný změnil rozhodnutí správce daně I. stupně, a to platební výměry na daň z přidané
hodnoty za zdaňovací období březen 2007 a duben 2007. V rozsudku Krajský soud v Plzni (dále
jen krajský soud) nepřisvědčil názoru stěžovatele, že žalobce vystupuje jednak jako subjekt
poskytující služby svým jménem a na svůj účet, neboť podle smlouvy provozuje skladové
hospodářství a další úkony nezbytné s přijetím, vyskladněním a odesláním zboží, které přijímá
na svůj sklad, a vykonává je tedy svým jménem, a jednak jako subjekt vystupující jménem
a na účet zájemce, když objednává a přebírá díly, přebírá a kontroluje hotové výrobky a zajišťuje
jejich odeslání ke konečným zákazníkům, z čehož žalovaný dovodil, že činnost žalobce nelze
považovat za jedno poskytované plnění v podobě logistické služby, a proto se v daném případě
jedná jak o poskytování služby s místem plnění v tuzemsku podle §9 odst. 1 zákona o dani
z přidané hodnoty, tak o poskytování služby s místem plnění v jiném členském státě podle §10
odst. 12 a odst. 13 zákona o dani z přidané hodnoty. Krajský soud konstatoval, že spornou
otázkou bylo, zda plnění poskytovaná žalobcem, zjednodušeně označená jako plnění skladovací
a plnění logistické, jsou jednou službou nebo dvěma službami, přičemž dospěl k závěru, že obě
plnění jsou v dané věci tak těsně spojena, že z ekonomického hlediska objektivně tvoří celek,
jehož rozdělení by mělo umělou povahu. Krajský soud uvedl, že pro společnost FTL je přínosné
toliko komplexní plnění. Společnost FTL u žalobce objednala jak plnění logistické, tak plnění
skladovací, avšak cílem této objednávky nebyl zvláštní zájem spol. FTL na skladování a zvláštní
zájem na logistických službách. Právě vzájemná provázanost plnění skladovacího a plnění
logistického přinášela společnosti FTL sledovaný efekt, tj. možnost realizovat předmět své
ekonomické činnosti. Krajský soud uzavřel, že z pohledu zákona o dani z přidané hodnoty tak
byla žalobcem poskytnuta společnosti FTL toliko jedna služba. Žalovaný tudíž pochybil, pokud
dospěl k opačnému závěru, že žalobcem byly poskytnuty dvě od sebe oddělené služby
a z uvedeného důvodu jsou rozhodnutí žalovaného nezákonná.
S uvedeným názorem se žalovaný (dále jen stěžovatel) neztotožňuje a v podané kasační
stížnosti uplatňuje důvod dle ust. §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní spočívající v nesprávném posouzení právní otázky. Stěžovatel uvádí, že judikaturu
Soudního dvora, která je citována v rozsudku, při svém rozhodování akceptoval. Předmětem
smlouvy ze dne 1. 12. 2004 uzavřené mezi spol. FTL a žalobcem bylo zabezpečení logistických
služeb, přičemž tyto služby zahrnují realizaci dílčích aktivit v procesech nákupu a logistiky při
příjmu zboží, řízení skladu a přípravu zboží k odběru dle projektu spol. FTL. Žalobce se zavázal
k tomu, že poskytne potřebné skladovací plochy a plochy k přípravě zboží k odběru, kancelářské
prostory, potřebné přepravní prostředky a dostatečný počet personálu s odpovídající kvalifikací
pro procesy nákupu a logistiky. Dne 8. 10. 2007 byl k této smlouvě uzavřen dodatek č. 3,
z něhož vyplývá, že obsahem logistických služeb poskytovaných žalobcem je zajištění dodávek
materiálů a polotovarů ze strany spol. FTL ve prospěch subjektu provádějícího výrobu zboží pro
společnost FTL, a případně jiným subdodavatelům prací a další technologické toky materiálu
a výrobků, a to dle rozsahu a pokynů společnosti FTL atd. Stěžovatel uvádí, že s ohledem
na znění rozsudku krajského soudu, jím nikdy nebyl učiněn závěr, že ze strany žalobce bylo
uskutečňováno pouze jedno plnění v podobě logistické služby nebo dvě plnění, a to v podobě
logistické služby a služby skladovací. Ve svých rozhodnutích stěžovatel uvedl, že logistické služby
jsou pojmem obecným, neboť pod něj lze zařadit např. služby skladovací, manipulační, expedici
a přepravu, přičemž cílem každého logistického sytému je optimalizace a efektivita těchto služeb.
Logistika je tedy řízením celého dodavatelského řetězce (např. v oblasti předpovědi poptávky,
řízení zásob a nákupu, řízení zákaznického servisu, řízení distribuce, dopravy, skladování),
přičemž takovouto činnost žalobce rozhodně nevykonává, neboť v souladu se zněním smlouvy
zařizuje na základě pověření různá plnění (např. objednání zboží podle seznamu potřebných dílů
či zajištění přepravy jejím jménem a na její účet nebo provádění skladovacích služeb ve svém
samostatném středisku). Jako celek z pohledu optimalizace posuzuje logistiku v daném případě
společnost, nikoliv však žalobce, který společnosti FTL v rámci tohoto řízeného procesu
poskytuje na základě smlouvy různé služby.
Z listin předložených žalobcem v daňovém řízení (objednávky zboží, přepravy, zkoušky
funkčnosti či přejímky hotových výrobků a jejich další distribuce) vyplývá, že žalobce vystupuje
jednak jako subjekt poskytující služby svým jménem a na svůj účet, neboť podle smlouvy
provozuje skladové hospodářství a další úkony nezbytné s přijetím, vyskladněním a odesláním
zboží, které přijímá na svůj sklad, a vykonává je tedy svým jménem, a jednak jako subjekt
vystupující jménem společnosti FTL a na její účet, když objednává a přebírá díly, přebírá
a kontroluje hotové výrobky a zajišťuje přepravu dílů do jím provozovaného skladu a odeslání
hotových výrobků ke konečným zákazníkům společnosti FTL. Stěžovatel uvádí, že v souladu
s judikaturou Soudního dvora dané služby posuzoval, zda se jedná o dvě nebo několik odlišných
plnění nebo o jediné plnění. Charakteristickým prvkem dotčeného smluvního vztahu je tedy
jednak skutečnost, že žalobce v rámci dodavatelského řetězce společnosti FTL na základě jejího
pověření jejím jménem a na její účet objednává zboží, objednává přepravu, zboží přebírá,
kontroluje jej z hlediska kvality a zajišťuje i další úkony a dále skutečnost, že pro společnost FTL
zajišťuje provedení a realizaci skladového hospodaření, přičemž tuto činnost již nevykonává
jménem a na účet společnosti FTL.
Stěžovatel tedy v daném případě postupoval tak, že jednotlivá plnění, která byla žalobcem
poskytována společnosti FTL na základě jejího pověření jejím jménem a na její účet posoudil jako
jedno plnění jménem a na účet zájemce a plnění spočívající v poskytování skladovacích a dalších
služeb souvisejících jako plnění skladovací. Navíc je nutno podotknout, že v daném případě,
i když je krajským soudem uváděn zájem společnosti na komplexním přijetí služeb ze strany
žalobce, je podle charakteristických rysů plnění obtížné určit, které plnění má v tomto případě
převažující charakter, neboť charakter poskytovaných plnění není stejný a dané služby jsou
poskytovány rovnocenně. Služby poskytované žalobcem také nelze označit jako služby
poradenské v oblasti řízení výroby, řízení a kontroly zásob či dopravy, což by se nejblíže blížilo
pojmu poskytování logistických služeb, neboť v daném případě žalobce postupuje vždy
v souladu s pokyny společnosti FTL.
Stěžovatel má za to, že se krajský soud v rozsudku nevypořádal se skutečnostmi
uvedenými ve zrušených rozhodnutích. Dle stěžovatele bylo postupováno v odvolacím řízení
v souladu s platnými právními předpisy a byla respektována judikatura Soudního dvora.
Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek krajského soudu
v rozsahu stížních námitek vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti
a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud ověřil ze spisu následující podstatné skutečnosti.
Společnost FTL jako osoba registrovaná k dani v jiném členském státě uzavřela dne
1. 12. 2004 se žalobcem rámcovou smlouvu o zabezpečení logistických služeb. Dle textu smlouvy
žalobce přejal pro objednatele (tj. společnost FTL) provádění logistických služeb, přičemž
se mělo jednat o dílčí aktivity v procesech nákupu a logistiky při příjmu zboží, řízení skladu
a přípravu zboží k odběru. Žalobce se za tímto účelem zavázal k poskytnutí potřebných
skladovacích prostor a ploch, potřebných dopravních prostředků a dále se zavázal, že zajistí
dostatečný počet pracovníků pro uvedené procesy. Ve věci předmětu plnění byla provedena
ve smlouvě změna dodatkem č. 3 ze dne 8. 10. 2007, podle níž je obsahem logistických služeb
zajištění dodávek materiálu a polotovarů, a to v rozsahu a podle pokynů objednatele (FTL). Dále
bylo doplněno, co se rozumí obsahem logistických služeb, a že tyto služby jsou konány jménem
a na účet objednatele (FTL). Jak tedy uvedl stěžovatel, z listin předložených žalobcem
(objednávky zboží, přepravy, zkoušky funkčnosti a přejímky hotových výrobků a jejich další
distribuce) vyplývá, že činnost je realizována tak, že společnost FTL uzavře v tuzemsku smlouvu
se společností DIOSS NÝŘANY a.s. (dále jen společnost DIOSS) o zhotovení výrobků
a současně se zaváže k dodání potřebných dílů. Žalobce pak společnosti FTL za účelem realizace
tohoto plnění poskytuje různé služby. Od společnosti FTL obdrží seznam potřebných dílů, které
objedná a zajistí jejich přepravu (dle předložených objednávek většinou z jiných členských států),
přičemž uvádí, že díly mají být odeslány k němu do skladu. Na objednávce zboží či přepravy
je uveden název společnosti FTL včetně jejich dalších identifikačních znaků a ze jmen
zaměstnanců žalobce uvedených na těchto dokladech a jejich kontaktních telefonů lze dovodit,
že objednávka dílů byla skutečně realizována jím a dodávku a přepravu hradí společnost FTL.
Žalobce zboží ve svém skladu převezme, přetřídí a připraví jej k odeslání společnosti DIOSS,
která zhotoví výrobek, přičemž žalobce současně podle typu a rozsahu zakázky objednatele zajistí
přepravu dílů ke společnosti DIOSS a přepravu hotových výrobků zpět k sobě do skladu.
Společnost FTL následně zboží dodá ke konečnému zákazníkovi, přičemž žalobce zajistí jeho
přepravu na uvedené místo, zde však je podle předložených dokladů uveden opět název
společnosti FTL a o činnosti žalobce vypovídají uvedená kontaktní jména a telefony jeho
pracovníků, kteří přepravu zboží zajišťovali. Dle předložených dokladů je zřejmé, že jak
zpracování dílů, tak jejich přepravu opět hradí společnost FTL.
V daném případě nebylo sporu o tom, že žalobce poskytoval souhrnně dvě dílčí plnění,
a to: a) v podobě provozování skladového hospodářství a dalších úkonů nezbytných
a souvisejících s přijetím, vyskladněním a odesláním zboží, které přijímá na svůj sklad, b) plnění
v podobě objednávání a přebírání dílů, přebírání a kontrolování hotových výrobků a zajišťování
jejich odeslání ke konečným zákazníkům. Spornou otázkou však bylo, zda plnění logistické
a plnění skladovací jsou jednou službou se shodným daňovým režimem, anebo dvěma službami
s odlišným daňovým režimem.
Podle ust. §2 odst. 1 písm. b) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění
účinném pro období roku 2007 (dále jen zákon o dani z přidané hodnoty), je předmětem daně
poskytnutí služby za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti,
s místem plnění v tuzemsku. Za místo plnění při poskytnutí služby se dle ust. §9 odst. 1 zákona
o dani z přidané hodnoty považuje místo, kde má osoba poskytující službu sídlo nebo místo
podnikání, popřípadě místo pobytu nebo místo, kde se obvykle zdržuje.
Pokud je podle ustanovení §10 odst. 13 zákona o dani z přidané hodnoty služba osobou,
která jedná jménem a na účet jiné osoby, podle odst. 12 poskytnuta pro osobu registrovanou
k dani v jiném členském státě, než ve kterém je místo plnění zajištěné služby nebo zboží dle písm.
a) až c), považuje se za místo plnění území členského státu, který vydal daňové identifikační číslo,
které tato osoba uvedla pro poskytnutí služby.
Z citovaných ustanovení zákona o dani zpřidané hodnoty lze jinými slovy dovodit,
že pokud by se služby českého zprostředkovatele klasifikovaly jako služby poskytované jménem
a na účet osoby registrované k dani v jiném členském státě, byl by místem plnění členský stát,
který vydal daňové identifikační číslo zahraničnímu dodavateli, který toto číslo poskytl českému
zprostředkovateli pro poskytnutí služby. Tyto služby by tak nepodléhaly dani z přidané hodnoty
v ČR.
Pokud by se naopak služby poskytované českým zprostředkovatelem nekvalifikovaly jako
služby poskytované jménem a na účet jiné osoby, stanovilo by se místo plnění v souladu s §9
zákona o DPH podle sídla poskytovatele (zprostředkovatele) těchto služeb, tj. v ČR. Český
zprostředkovatel by pak byl povinen u výše uvedených služeb uplatnit českou DPH. V případě
poskytnutí služby zprostředkování, kdy zprostředkovatel není oprávněn jednat jménem a na účet
zastupované osoby, tedy kdy jedná svým jménem a na svůj účet, se místo plnění služby
zprostředkování stanoví podle §9 zákona o dani z přidané hodnoty. V takovém případě
je místem plnění sídlo nebo místo podnikání poskytovatele této služby a plátce je vždy povinen
uplatnit daň na výstupu při poskytnutí služby.
Z uvedeného vyplývá, že pokud český plátce jedná například na základě smlouvy jménem
a na účet osoby registrované k dani v jiném členském státě, to znamená, že účtuje o tomto plnění
v účtové třídě č. 3, poskytuje svoji službu bez české daně z přidané hodnoty, a má povinnost
vystavit daňový doklad podle §33 zákona o dani z přidané hodnoty.
Ačkoliv zákon o dani z přidané hodnoty nestanoví kritéria, z nichž by bylo možné
jednoznačně pro nyní souzenou věc odvodit, zda se jednalo o dvě služby, tj. o poskytování
logistických služeb jménem a na účet společnosti a služeb skladovacích (jménem vlastním),
je třeba vyjít především z předmětu a charakteru plnění. Zpravidla se jedná buď o jednotlivé
plnění – plnění podléhající samostatné daňové povinnosti, nebo o vícenásobné plnění – plnění
obsahující dva a více komponentů, kdy každý z nich podléhá samostatné daňové povinnosti,
a nebo o složené plnění – jednotlivá plnění skládající se z více komponentů. Na tomto místě
je pro účely souzené věci třeba rovněž připomenout, že jeden ze základních principů konstrukce
daně z přidané hodnoty, kterým je jednotnost poskytnutého plnění, které by obecně nemělo
být v zájmu fungujícího systému DPH uměle děleno, rozvedený např. v rozsudku Nejvyššího
správního soudu ze dne 22. 3. 2007, č. j. 9 Afs 5/2007 - 70, www.nssoud.cz, či v rozsudku
Soudního dvora C-41/04 Levob Verzekeringen [2005] I-9433, §30 („Pokud dvě nebo několik dílčích
plnění nebo úkonů poskytnutých osobou povinnou k dani průměrnému spotřebiteli je tak těsně spojeno,
že z ekonomického hlediska objektivně tvoří celek, jehož rozdělení by mělo umělou povahu, všechna tato dílčí
plnění nebo tyto úkony tvoří jediné plnění pro účely uplatnění DPH“). Proto je nutno smluvní plnění
skládající se z několika složek posuzovat z hlediska DPH jako jeden celek, tj. jako dodávku
souboru dílčích plnění.
Jak tedy vyplývá ze spisu, je předmětem ekonomické činnosti společnosti FTL, se sídlem
ve Spolkové republice Německo, prodej zboží jejím zákazníkům. Vzhledem k tomu,
že společnost FTL zbožím nedisponuje, musí nejprve zajistit jeho výrobu. K výrobě využívá
společnost DIOSS, se sídlem v ČR. K realizaci ekonomické činnosti společnosti FTL je nutné
objednat komponenty nezbytné k výrobě zboží, tyto od dodavatelů někde převzít, zkontrolovat,
přetřídit a následně dodat výrobci. Po výrobě zboží je nutné zboží od výrobce převzít,
zkontrolovat, přetřídit a následně dodat zákazníkům. Realizací činností uvedené v předchozích
dvou větách pověřila společnost FTL žalobce.
Jakkoli stěžovatel uvádí, že žalobce v rámci dodavatelského řetězce společnosti FTL
na základě jejího pověření jejím jménem a na její účet objednává zboží, objednává přepravu,
zboží přebírá, kontroluje jej z hlediska kvality a zajišťuje další úkony a dále skutečnost, že pro
společnost FTL zajišťuje provedení a realizaci skladového hospodaření, přičemž tuto činnost již
nevykonává jménem společnosti FTL, je třeba přisvědčit zhodnocení, jak jej provedl v rozsudku
krajský soud.
Především krajský soud zcela případně poukázal na judikaturu Soudního dvora, zejm.
na výše cit. rozsudek ze dne 27. 10. 2005 ve věci C-41/04 (Levob) z něhož vyplývá, že pokud
je plnění tvořeno souborem dílčích plnění a úkolů, je namístě vzít v úvahu všechny okolnosti,
za kterých došlo k dotčenému plnění, za účelem určení, jednak zda se jedná o dvě nebo několik
odlišných plnění, nebo o jediné plnění, a jednak zda v posledně uvedeném případě musí být toto
jediné plnění kvalifikováno jako poskytnutí služeb.
Krajský soud dále poukázal na bod 21 a 22 rozsudku ze dne 25. 2. 1999 ve věci CPP,
C-349/96, z něhož citoval, „V tomto ohledu Soudní dvůr rozhodl, že o jediné plnění se jedná zejména
v případech, kde je třeba považovat jeden nebo více prvků za plnění hlavní, zatímco naopak, jeden nebo více prvků
je třeba považovat za plnění vedlejší, sdílející s hlavním plněním stejný daňový režim (též rozsudek ze dne
15. 5. 2001, Primback, C-34/99, Recueill, s. I-3833, bod 45). Stejně tomu je, pokud dvě nebo více plnění nebo
úkonů poskytnutých osobou povinnou k dani průměrnému spotřebiteli je tak těsně spojeno, že objektivně tvoří
jediné nerozdělitelné hospodářské plnění, jehož rozdělení by bylo umělé.” V bodu 30 cit. rozsudku Soudní
dvůr uzavřel, že „článek 2 odst. 1 šesté směrnice je třeba vykládat tak, že pokud dvě nebo několik dílčích
plnění nebo úkonů poskytnutých osobou povinnou k dani průměrnému spotřebiteli je tak těsně spojeno,
že z ekonomického hlediska objektivně tvoří jeden celek, jehož rozdělení by mělo umělou povahu, všechna tato dílčí
plnění nebo tyto úkony tvoří jediné plnění pro účely uplatnění DPH.“
Ve světle citované judikatury lze v nyní souzené věci použít přístup, jaký zvolil krajský
soud při zhodnocení věci; lze tedy konstatovat, že jak plnění logistické, tak plnění skladovací jsou
v daném případě tak těsně spojena, že z ekonomického hlediska objektivně tvoří celek, jehož
rozdělení by mělo umělou povahu. Společnost FTL totiž skutečně neměla zvláštní zájem
na skladování a zvláštní zájem na logistických službách. Naopak ze skutkových okolností daného
případu lze dovodit premisu, že plnění skladovací by společnost FTL za daných podmínek
nepožadovala samostatně a bylo pro ni přínosné přijetí toliko komplexního plnění. Pokud
by totiž žalobce poskytl společnosti FTL pouze plnění skladovací, nemohla by společnost dostát
svým závazkům vůči společnosti DIOSS, neboť by mu nedodala komponenty potřebné pro
výrobu zboží, ani vůči svým zákazníkům, kterým by nemohla dodat zboží. Rovněž tak pokud
by žalobce poskytl společnosti FTL pouze plnění logistické, nebylo by kde komponenty nezbytné
k výrobě zboží a následně vyrobené zboží převzít, zkontrolovat, přetřídit a připravit k expedici
konečným zákazníkům. Cílem plnění byl efektivní a plynulý tok komponentů k výrobci (tj.
společnosti DIOSS) a tok zboží k zákazníkům společnosti FTL, přičemž oddělením jednotlivých
plnění by došlo ke zmaření tohoto cíle.
V daném případě plnění logistické a plnění skladovací neměla pro společnost FTL samy
o sobě samostatnou hodnotu, naopak pouze vzájemná provázanost skladovacího a logistického
plnění přinášela společnosti FTL sledovaný efekt, tj. realizaci ekonomické činnosti.
Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani skutečnost tvrzená stěžovatelem, že žalobce
poskytoval spíše dílčí služby, které lze sice zařadit pod pojem logistika, a to vč. skladování, avšak
neřídil celý dodavatelský řetězec v tom smyslu, v jakém je tento pojem obecně chápán.
Charakteristickým prvkem dotčeného smluvního vztahu, jak vyplývá z výše cit. smlouvy, totiž
bylo, že žalobce zajišťoval objednání a dodání materiálu v množství, sortimentu a čase
stanoveném společností FTL, prováděl jménem a na účet této společnosti zkoušky funkčnosti
zhotovených výrobků a přejímku těchto výrobků, prováděl konstrukční dohled nad realizací
výroby a zajišťoval u vybraných zakázek distribuci výrobků ke konečným odběratelům. Veškerý
materiál objednávaný a dodávaný pro realizaci zakázek a hotové výrobky určené pro distribuci
k odběratelům pak byly majetkem společnosti FTL a žalobce jej evidoval v systému skladové
evidence této společnosti. Pokud by tedy žalobce logistické plnění a plnění skladovací neposkytl
v žádané časové návaznosti, společnost FTL by jen stěží mohla řádně a včas plnit své závazky.
Lze tedy přisvědčit závěru, k němuž dospěl krajský soud, neboť ze zjištěného skutkového stavu
vyplývá, že společnost FTL měla zájem na přijetí komplexního plnění, stejnou váhu a význam
pro ni mělo jak plnění logistické, tak plnění skladovací, a pouze a právě jen ve vzájemné
spojitosti mohla přinést společnosti FTL sledovaný efekt. Z tohoto pohledu tak byla v daném
případě poskytnuta jedna služba obsahující resp. zahrnující dvě dílčí plnění.
Z výše uvedeného lze dovodit, že všechny služby zprostředkování, které jsou
poskytovány ve prospěch někoho jiného, pokud nenaplní definici komisionářského vztahu,
se klasifikují jako služby poskytované jménem a na účet jiné osoby.
Nejvyšší správní soud neshledal naplnění důvodu kasační stížnosti dle §103 odst. 1 písm.
a) s. ř. s., a proto kasační stížnost podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení (§60 odst. 1, §120 s. ř. s.), žalobce byl ve věci úspěšný, náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti však neuplatnil, resp. ze spisu nevyplynulo, že by náklady v řízení vynaložil.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 14. října 2011
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu