ECLI:CZ:NSS:2011:5.AS.23.2011:46
sp. zn. 5 As 23/2011 - 46
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně:
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Praha 2, Škrétova 44/6, proti žalované:
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Praha 2, Škrétova 44/6, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně jako stěžovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
22. 12. 2009, č. j. 9 Ca 349/2009 - 28,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně, nyní stěžovatelka, se u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“)
domáhala vyslovení nicotnosti části výroku rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání
č. j. 6939/2009 vypraveného dne 9. 10. 2009. Ve výroku č. 14 předmětného rozhodnutí Rada
pro rozhlasové a televizní vysílání udělila společnosti NTV CABLE s. r. o. pokutu ve výši
200 000 Kč za porušení §32 odst. 3 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování
rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů. V rozhodnutí došlo k záměně
účastníka TV CABLE, s. r. o. za NTV CABLE, s. r. o., se kterým bylo v předmětné věci správní
řízení zastaveno rozhodnutím č. j. 3734/09 ze dne 4. 6. 2009. Rada pro rozhlasové a televizní
vysílání proto výrok č. 14 rozhodnutí č. j. 6939/2009 vypraveného dne 9. 10. 2009 považuje
za nicotný ve smyslu §77 odst. 2 a 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, neboť v předmětné
věci již bylo rozhodnuto.
Městský soud žalobní návrh stěžovatelky usnesením ze dne 22. 12. 2009,
č. j. 9 Ca 349/2009-28 odmítl s odůvodněním, že v dané věci je nedostatkem podmínky řízení
nedostatek aktivní legitimace žalobkyně k podání správní žaloby proti vlastnímu rozhodnutí
a tento nedostatek je neodstranitelný.
Městský soud v napadeném usnesení uvedl, že „Rada pro rozhlasové a televizní vysílání je v pozici
správního orgánu, který napadené rozhodnutí vydal, není v postavení fyzické či právnické osoby, o jejíchž právech
nebo povinnostech je napadeným rozhodnutím rozhodováno. Rozhodnutím Rady byla uložena povinnost
provozovateli televizního vysílání a jedině tento provozovatel je subjektem, do jehož právní sféry je uloženou sankcí
zasahováno a potažmo jedině tomu svědčí aktivní legitimace k žalobnímu tvrzení o zkrácení na jeho veřejných
subjektivních právech. Rada pro rozhlasové a televizní vysílá ní není subjektem, o jehož právech a povinnostech bylo
v řízení rozhodováno, Rada není adresátem rozhodnutí, v rozhodnutí jí nebylo přiznáno právo ani stanovena
povinnost, proti nimž by se mohla bránit podanou žalobou. Skutečnosti, že napadeným rozhodnutím nebylo
zasaženo do právní sféry žalobkyně, a to, že žalobkyně není fyzickou ani právnickou osobou, vůči níž napadené
rozhodnutí směřuje ve smyslu §65 odst. 1 s.ř.s., a že nebyla ani účastníkem řízení o pokutě podle §65 odst. 2
s.ř.s., je dáno tím, že je správním úřadem, který napadené rozhodnutí vydal a jem už dle §69 s.ř.s. v řízeních
o přezkum jeho rozhodnutí svědčí toliko pasivní legitimace jako žalovaného správního orgánu, který napadené
rozhodnutí vydal. Prostředek soudní ochrany veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob, jímž
je správní žaloba, nelze využívat k jiným účelům než soudní řád správní stanoví, tedy ani k účelu nápravy chyby,
věcné nesprávnosti či vady rozhodnutí, kterou by v rámci sebereflexe zamýšlel vyvolat sám správní orgán.“
Městský soud tak usnesením návrh stěžovatelky odmítl podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
neboť podle tohoto ustanovení, nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh,
jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již říze ní u soudu probíhá nebo nejsou-li
splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl
odstraněn a nelze proto v řízení pokračovat.
Stěžovatelka usnesení městského soudu napadla včasnou kasační stížností, kde namítala,
že správní řád v rámci úpravy správního řízení a vydávání rozhodnutí v §70 (opravné
rozhodnutí a opravné usnesení) a v §77 a §78 (nicotnost rozhodnutí) upravuje prostředky
k opravě chyb a zřejmých nesprávností a k prohlášení nicotnosti rozhodnutí ve správním řízení.
Tuto praxi stěžovatelka považuje za zcela vyloučenou, neboť Rada nemůže revokovat
svá rozhodnutí a tato skutečnost měla být městským soudem zohledněna.
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání není podle stěžovatelky příslušná k vyslovení
nicotnosti svého rozhodnutí jednak s ohledem na specifické postavení v hierarchii státní správy
a jednak s ohledem na zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání
a o změně dalších zákonů a zákon č. 500/2004 Sb., správní řád. Chybu v označení účastníka
nelze považovat za zřejmou nesprávnost, resp. písařskou chybu.
Ustanovení §76 odst. 2 s. ř. s. umožňuje zrušit správní rozhodnutí z důvodu nicotnosti
v rámci řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle §65 a násl. s. ř. s. Dikce §76
odst. 2 s. ř. s. upravující, že soud může zrušit rozhodnutí i bez návrhu znamená, že soud přihlíží
ke znaku nicotnosti správního rozhodnutí z úřední povinnosti i v případě, kdy podaná žaloba
návrh na zrušení rozhodnutí z důvodu nicotnosti neobsahuje.
Městský soud v předcházejícím řízení nesprávně návrh Rady pro rozhlasové a televizní
vysílání odmítl z důvodu nesprávného právního vyhodnocení podání Rady. S ohledem na výše
uvedené stěžovatelka navrhuje napadené usnesení městského sou du zrušit a věc vrátit tomuto
soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud vázán rozsahem a důvody podané kasační stížnosti (ustanovení
§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.) přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná.
Kasační stížností je napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, z tohoto důvodu přichází
v úvahu z povahy věci pouze kasační důvod ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.,
spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu.
Stěžovatelka pochybení městského soudu spatřuje v tom, že městský soud měl
v předcházejícím řízení zohlednit skutečnost, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání nemůže
revokovat svá rozhodnutí. Stěžovatelka tak svou kasační argumentací nenapadá rozhodovací
důvod městského soudu, který žalobu stěžovatelky odmítl pro nedostatek aktivní legitimace
žalobkyně k podání správní žaloby proti vlastnímu rozhodnutí.
Stěžovatelce jako správnímu úřadu, který napadené rozhodnutí vydal, však může v řízení
o žalobě proti jeho rozhodnutí, svědčit toliko pasivní legitimace jako žalovaného správního
orgánu. Správní žalobu ve smyslu ustanovení §65 a násl. s. ř. s., jako prostředek soudní ochrany
veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob, nemůže sp rávní orgán využívat
k nápravě svých chyb, věcných nesprávností či vad řízení.
Odmítnutí návrhu není rozhodnutím ve věci samé, městský soud tak nemohl k návrhu
stěžovatelky vyslovit nicotnost části výroku rozhodnutí stěžovatelky, protože z důvodu
neodstranitelného nedostatku jedné z podmínek řízení ve věci samé vůbec nerozhodoval. Rada
pro rozhlasové a televizní vysílání musí zvážit jiné právní prostř edky k nápravě svého pochybení.
Městský soud v posuzované věci návrh stěžovatelky odmítl usnesením dle §46 odst. 1
písm. a) s. ř. s., ačkoliv tak měl učinit podle §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s.(nestanoví-li tento zákon
jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh byl podán osobou k tomu zjevně
neoprávněnou). To však nic nemění na tom, že výrok napadeného usnesení o odmítnutí návrhu
je zákonný.
Nejvyšší správní soud po přezkoumání napadeného usnesení kasační stížnost stěžovatelky
neshledal důvodnou a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení (§60 odst. 1, §120 s. ř. s.). Žalované náklady řízení nevznikly, proto Nejvyšší
správní soud rozhodl, že se žalované náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. května 2011
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu