ECLI:CZ:NSS:2011:5.AS.36.2011:78
sp. zn. 5 As 36/2011 - 78
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D a JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. v právní věci
žalobců: a) A. M., b) A. M., oba zastoupeni Mgr.et Mgr. Radimem Dostalem, advokátem
se sídlem Na Rybárně, Palackého 168, 755 01 Vsetín, proti žalovanému: Městský úřad Vsetín,
Svárov 1080, 755 01 Vsetín, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 6. 2010,
č. j. MUVS-S8842/2009/OÚPSŘ-330/Hrn-14, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 11. 2010, č. j. 22 A 133/2010 - 28,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokáta Mgr. et Mgr. Radima Dostala, se u r č u je částkou 11 292 Kč,
která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci
tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Kasační stížností napadeným usnesením odmítl Krajský soud v Ostravě
(dále jen „krajský soud“) žalobu žalobců proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 6. 2010,
č. j. MUVS-S8842/2009/OÚPSŘ-330/Hrn-14, kterým žalovaný nařídil žalobcům odstranit
stavbu – oplocení na pozemku p. č.1355/4 v katastrálním území Zděchov, provedené
bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadované stavebním zákonem. Krajský soud
shledal žalobu žalobců nepřípustnou ve smyslu §68 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), neboť žalobci nevyčerpali před podáním žaloby opravné
prostředky v řízení před správním orgánem.
Proti usnesení podali žalobci (dále jen „stěžovatelé“) včas kasační stížnost. V té namítali,
že bydlí v chatové oblasti, kde je od roku 2000 zakázáno stavět. I přesto stavební úřad vydával 13
let stavební povolení a jednal protizákonně. Stěžovatelé mají zato, že vyhlášky vydávané
zastupitelstvem obce jsou protiústavní a mají být zrušeny. Stěžovatelé v kasační stížnosti dále
popisují problémy se svým bydlením v chatové oblasti a potíže při jednání s úřady. Kasační
stížnost dne 18. 4. 2011 doplnil ustanovený zástupce stěžovatelů. Namítá nezákonnost usnesení
dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Uvádí, že je stěžovatelům nesprávně vytýkáno, že nevyužili
opravných prostředků ve správním řízení, když proti napadenému rozhodnutí se stěžovatelé dne
22. 6. 2010 v zákonné lhůtě odvolali. Žalovaný se však odvoláním nezabýval a nepostoupil
jej odvolacímu orgánu.
Stěžovatelé navrhují napadené usnesení zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu
řízení. Současně požádali o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti, neboť jim byl
nařízen výkon rozhodnutí odstraněním předmětné stavby - oplocení.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadané usnesení krajského soudu a dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost
takto:
Podle §4 odst. 1 s. ř. s. soudy ve správním soudnictví rozhodují o
a) žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné,
orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným
orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických
a právnických osob v oblasti veřejné správy (dále jen „správní orgán“),
b) ochraně proti nečinnosti správního orgánu,
c) ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu,
d) kompetenčních žalobách.
Podle §5 s. ř. s. nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, lze se ve správním
soudnictví domáhat ochrany práv jen na návrh a po vyčerpání řádných opravných prostředků,
připouští-li je zvláštní zákon.
Dle §68 písm. a) s. ř. s. je žaloba nepřípustná také tehdy, nevyčerpal-li žalobce řádné
opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon,
ledaže rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu jeho práv změněno k opravnému prostředku
jiného.
Podmíněnost vyčerpání opravných prostředků ve správním řízení před podáním žaloby
k soudu [§5, §68 písm. a) s. ř. s.] je nutno vnímat jako provedení zásady subsidiarity soudního
přezkumu a minimalizace zásahů soudů do správního řízení. To znamená, že účastník správního
řízení musí zásadně vyčerpat všechny prostředky k ochraně svých práv, které má ve své procesní
dispozici, a teprve po jejich marném vyčerpání se může domáhat soudní ochrany. Soudní
přezkum správních rozhodnutí je totiž koncipován až jako následný prostředek ochrany
subjektivně veřejných práv, který nemůže nahrazovat prostředky nacházející se uvnitř veřejné
správy.
V projednávané věci byla podána žaloba proti prvostupňovému rozhodnutí žalovaného,
kterým žalovaný nařídil žalobcům odstranit stavbu a ve kterém byli stěžovatelé poučeni
o možnosti podat odvolání. Ze správního spisu ani z obsahu podané žaloby nevyplývá,
že by stěžovatelé proti napadenému rozhodnutí brojili odvoláním. Ve spise jsou založeny
doručenky, ze kterých je zřejmé, že stěžovatelům bylo napadené rozhodnutí doručeno dne
17. 6. 2010. Právní moc je na rozhodnutí vyznačena ke dni 8. 7. 2010. K výzvě krajského soudu
žalovaný sdělil soudu přípisem ze dne 9. 11. 2010, že stěžovatelé odvolání nepodali. Podání
odvolání stěžovatelé taktéž netvrdili v žalobě. Žalobou stěžovatelé napadli, mimo rozhodnutí
žalovaného - tedy Městského úřadu ve Vsetíně ze dne 9. 6. 2010, taktéž rozhodnutí Krajského
úřadu Zlínského kraje, kterými bylo rozhodováno o odvoláních stěžovatelů proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 4. 11. 2009 č. j. MUVS-S14383/2008OÚPSŘ-330/Hr-11 ( rozhodnutí
o odstranění přístavby a stavebních úprav chaty stěžovatelů) a rozhodnutí ze dne 4. 11. 2009
č. j. MUVS-S15745/2008OÚPSŘ- 330/Hr-12 o odstranění kůlny. Tato rozhodnutí jsou
předmětem řízení u krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 A 119/2010. U výše uvedených
rozhodnutí je z obsahu žaloby zřejmé a stěžovatelé tuto skutečnost taktéž tvrdí, že odvolání bylo
podáno. Krajský úřad Zlínského kraje současně s Městským úřadem ve Vsetíně jsou jako
žalovaní stěžovatelem v žalobě označeni. Žalobu ve věci přezkoumání rozhodnutí Městského
úřadu Vsetín ze dne 9. 6. 2010, č. j. MUVS-S8842/2009/OÚPSŘ-330/Hrn-14, kterým žalovaný
nařídil žalobcům odstranit stavbu – oplocení na pozemku p. č.1355/4 v katastrálním území
Zděchov, Krajský soud v Ostravě vyloučil k samostatnému projednání, a tato žaloba byla
u uvedeného soudu projednávána pod sp. zn. 22 A 133/2010. Kasační stížností napadeným
usnesením krajský soud tuto žalobu odmítl, poté, co zjistil, že stěžovatelé odvolání proti
rozhodnutí Městského úřadu Vsetín ze dne 9. 6. 2010, č. j. MUVS-S8842/2009/OÚPSŘ-
330/Hrn-14, nepodali. V žalobě stěžovatelé ani netvrdili, že proti uvedenému rozhodnutí
odvolání podali a taková skutečnost nevyplývala ani ze správního spisu.
Teprve až v kasační stížnosti stěžovatelé poprvé uvádějí, že odvolání proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 9. 6. 2010 o odstranění plotu podali, a dokládají kopii dopisu datovaného dne
22. 6. 2010 adresovaného Ing. L. K., vedoucímu odboru výstavby - kontrolního oddělení,
územního plánování, stavebního řádu a dopravy na MěÚ ve Vsetíně, nazvaného jako odvolání.
Odvolání není opatřeno dokladem o tom, že bylo žalovanému odesláno a tak vypovídá
maximálně o tom, že dne 22. 6. 2010 bylo podání stěžovateli sepsáno. Navíc tato skutečnost
nemá oporu ve správním spisu. Podání odvolání, jak již bylo výše uvedeno, z obsahu správního
spisu ani z textu žaloby nevyplývá. Stěžovatelé v žalobě zmiňují pouze dvě odvolací řízení,
předmětem kterých nebylo rozhodnutí ze dne 9. 6. 2010. V doplnění kasační stížnosti ze dne
18. 4. 2011 stěžovatelé dále tvrdí, že žalovaný se jejich odvoláním nezabýval, ani je nepostoupil
odvolacímu orgánu. Za takové situace nelze krajskému soudu účinně vytýkat, že žalobu shledal
nepřípustnou z důvodu nevyčerpání opravných prostředků.
Nad rámec rozhodovacích důvodů je třeba v projednávané věci konstatovat, že i kdyby
se stěžovatelům podařilo prokázat, že odvolání dne 22. 6. 2010 podali, nebyl by krajský soud
oprávněn o žalobě rozhodnout jinak, než ji odmítnout dle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
pro předčasnost. Do doby skončení odvolacího řízení by krajský soud nebyl oprávněn
poskytnout stěžovatelům ochranu ve správním soudnictví. Pokud, jak tvrdí stěžovatelé, odvolání
podali a žalovaný o věci nerozhodl, mohou se stěžovatelé po splnění podmínek v §79 s. ř. s.
domáhat ochrany prostřednictvím žaloby na ochranu proti nečinnosti.
Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná a zamítl
ji (§110 odst. 1 s. ř. s.), protože stěžovatelé skutečně podali žalobu za procesní situace,
kdy nevyčerpali v řízení před správním orgánem řádný opravný prostředek (tzn. odvolání), který
připouští správní řád a o kterém byli stěžovatelé ve správním řízení řádně poučeni.
Za procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl neprodleně
po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu, se z důvodu
nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Stěžovatelé, kteří neměli v tomto soudním řízení úspěch, nemají právo na náhradu
nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl,
že se žalovanému náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává (§60 odst. 1, §120
s. ř. s.).
Stěžovatelům byl pro řízení o kasační stížnosti před soudem ustanoven zástupcem
advokát; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8, §120
s. ř. s.).
Ustanovený zástupce požadoval odměnu za zastupování v celkové výši 15 252,30 Kč,
sestávající se ze 3 úkonů právní služby (převzetí a příprava věci, seznámení se se spisem
Krajského soudu v Ostravě dne 30. 3. 2011, sepis doplnění kasační stížnosti, to vše
při zastupování obou stěžovatelů á 3360 Kč, tj. celkem 10 800 Kč, 3x režijní paušál 900 Kč
a cestovní náhrady ve výši 1730,20 Kč.
Nejvyšší správní soud k této kalkulaci uvádí následující:
Je-li zástupcem ustanoven advokát, nelze úkon právní služby posuzovat podle §11 odst. 1
písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť podle tohoto písmene náleží odměna při zastoupení
na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb. Je tedy třeba postupovat podle §11 odst. 1
písm. b) citované vyhlášky, podle něhož mimosmluvní odměna náleží za první poradu s klientem
včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce
ustanoven soudem. Poradu s klientem – klienty ustanovený zástupce ve svém vyúčtování nákladů
ze dne 18. 4. 2011 netvrdil. Vyúčtoval si však jako samostatný úkon seznámení se se spisem
u Krajského soudu v Ostravě dne 30. 3. 2011.
Nahlížení do spisu a studium spisu, které ustanovený advokát prováděl na počátku
zastupování v řízení o kasační stížnosti, je třeba pro určení odměny a náhrady hotových výdajů
advokáta považovat za součást úkonu právní služby spočívajícího v převzetí a přípravě
zastoupení dle §11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb, nikoli za samostatný úkon právní služby (viz usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2008, č. j. 5 Azs 33/2008-40).
Ustanovený zástupce dále vyúčtoval odměnu za celý úkon za sepis doplnění kasační
stížnosti.
Podle §11 odst. 2 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., mimosmluvní odměna náleží za úkon
právní služby - písemné podání soudu nebo jinému orgánu týkající se věci samé.
Ustanovený zástupce požadoval přiznání náhrady nákladů řízení o kasační stížnosti
podle §12 odst. 4 advokátního tarifu, tedy odměnu pro každého ze stěžovatelů, sníženou o 20 %.
Podle tohoto ustanovení, jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více
osob, náleží advokátovi za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu mimosmluvní
odměna snížená o 20 %.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že ustanovenému advokátovi náleží odměna za 1 úkon
právní služby podle §11 odst. 1 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb., tedy za převzetí a přípravu
zastoupení, když nedostatek porady s klientem – klienty může nahradit seznámení se se spisem
dne 30. 3. 2011 u Krajského soudu v Ostravě a odměna za 1 úkon podle §11 odst. 2 písm. d)
vyhl. č. 177/1996 Sb., za doplnění kasační stížnosti. Výši odměny za jeden úkon činí 2100 Kč.
Pokud jde o výši paušální náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 3 advokátního tarifu, odvíjí
se od počtu úkonů právní služby; činí proto za dva úkony 600 Kč. To vše za jednoho
zastoupeného činí 4800 Kč. Totéž pak za druhého zastoupeného. Za oba celkem 9600 Kč,
sníženo o 20%, 7680 Kč.
Dále soud přiznal ustanovenému advokátovi na základě §13 odst. 1 advokátního tarifu
jako náhradu na cestovní výdaje za jízdné ze Vsetína do Ostravy a zpět vynaložené dne
30. 3. 2011 osobním automobilem tov. zn. VOLVO V70 COMBI, reg. zn. 3Z22727,
na celkovou vzdálenost 170 km, při spotřebě 9,33 l/100 km, a průměrné ceně benzínu 31,60
Kč/l, celkem 1130 Kč a dále náhradu ve výši 600 Kč za promeškaný čas v souvislosti
s prostudování spisu dne 30. 3. 2011 podle §14 odst. 3 advokátního tarifu. Celkem z tohoto
důvodu 1730 Kč.
Zástupci stěžovatelů se tedy přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů
ve výši 7680 Kč + 1730 Kč, celkem 9410 Kč. Protože ustanovený advokát je plátcem daně
z přidané hodnoty (dále jen „daň“), zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku odpovídající dani,
kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle
zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§35 odst. 8 s. ř. s.). Částka daně, vypočtená
dle §37 a §47 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb., činí 1882 Kč. Celková částka odměny včetně
nákladů tedy činí 11 292 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. května 2011
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu