ECLI:CZ:NSS:2011:5.AS.40.2011:131
sp. zn. 5 As 40/2011 - 131
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně:
Skanska a. s., se sídlem Líbalova 1/2348, Praha 4, Chodov, proti žalovanému: Ministerstvo
životního prostředí, se sídlem Praha 10, Vršovická 1442/65, v řízení o kasační stížnosti
žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 8 Ca 283/2007 - 76 ze dne 15. 6. 2010,
o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze zrušil výše uvedeným rozsudkem ze dne 15. 6. 2010 rozhodnutí
žalovaného ze dne 4. 9. 2007 č. j. 520/665/07, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti
rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Plzeň ze dne 12. 7. 2007
č. j. 43/OOH/0625149.33/07/ZJM (dále též „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“).
Rozhodnutím správního orgánu I. stupně byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 1.590.000,- Kč
pro porušení ustanovení §12 odst. 2 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších
předpisů, neboť v období od 21. 8. 2004 do 6. 9. 2004 bylo nakládáno s odpady v zařízení, které
k tomu nebylo určeno. Jednalo se o pozemkovou parcelu č. p. X v k. ú. Ž. ve vlastnictví fyzické
osoby p. F. H. Pokuta byla dále uložena za porušení §12 odst. 4 zákona o odpadech, a to za
předání 5 964 m3 odpadu p. H., ačkoliv ten nebyl k jeho převzetí oprávněn.
Kasační stížností, která byla městskému soudu doručena dne 23. 7. 2010, se žalovaný jako
stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku. Dne 17. 9. 2010 byl Nejvyššímu
správnímu soudu doručen návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
V návrhu stěžovatel uvádí, že podle ustanovení §68 odst. 3 zákona o odpadech, jsou
pokuty uložené inspekcí z 50 % příjmem obce, na jejímž katastrálním území došlo k porušení
právních předpisů a z 50 % příjmem Státního fondu životního prostředí.
V dané věci žalobkyně dle evidence České inspekce životního prostředí pokutu řádně
zaplatila a mohla by na základě napadeného rozsudku městského soudu požadovat vrácení
zaplacené pokuty, což by však znamenalo nepřiměřený zásah do práv třetích osob, konkrétně
Státního fondu životního prostředí a města Přeštice v podobě vrácení již použitých finančních
prostředků dříve, než bude rozhodnuto o kasační stížnosti.
Žalobkyně ve svém vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku uvádí, že k návrhu
by se mohly vyjádřit i třetí osoby, které mohou být rozhodnutím soudu dotčeny s tím, že zásah
do práv třetích osob je nutno posuzovat ke dni vydání rozhodnutí o návrhu na přiznání
odkladného účinku a nikoliv zpětně ke dni podání návrhu.
V této souvislosti žalobkyně informuje, že Česká inspekce životního prostředí vydala dne
28. 1. 2011 rozhodnutí o vrácení přeplatku, kterým rozhodla, že se žalobkyni vrací vratitelný
přeplatek ve výši 1 591 000,- Kč, přičemž k vrácení výnosu je povinno město Přeštice ve výši
795 000,- Kč, Státní fond životního prostředí ČR ve výši 795 000,- Kč a Česká inspekce životního
prostředí ve výši 1000,- Kč (náklady řízení). Podle žalobkyně lze z důvodu uhrazení výše
uvedených finančních prostředků usoudit, že se nejednalo o nepřiměřený zásah do (údajných)
práv třetích osob.
Žalobkyně je názoru, že v posuzovaném případě nejsou splněny předpoklady pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti, když důkazní břemeno v souvislosti s hrozbou
nenahraditelné újmy nese stěžovatel, který ve svém návrhu na přiznání odkladného účinku žádné
takové tvrzení nepředložil. Návrh tak neobsahuje všechny náležitosti, proto je třeba jej odmítnout
nebo zamítnout.
Podle ustanovení §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele (jímž je v této věci žalovaný) přiznat. Přitom přiměřeně užije
ustanovení §73 odst. 2 až 4 s. ř. s. Podle ust. §73 odst. 2 s. ř. s. soud přizná odkladný účinek,
jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou
újmu a přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích
osob a není v rozporu s veřejným zájmem.
Nejvyšší správní soud po zvážení návrhu stěžovatele nedospěl k závěru, že by výkon
rozhodnutí napadeného kasační stížností znamenal pro stěžovatele nenahraditelnou újmu.
Tvrzený nepřiměřený zásah do práv třetích osob v daném případě nemůže vést k přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti vzhledem k mimořádné povaze institutu odkladného účinku.
Kasační stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není řádným opravným
prostředkem, u nějž by bylo možno odkladný účinek očekávat. Přiznáním odkladného účinku
kasační stížnosti odnímá Nejvyšší správní soud před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní
účinky pravomocnému rozhodnutí krajského (městského) soudu, na které je třeba hledět jako
na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání
odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce opsal
slovy o nenahraditelné újmě.
Při rozhodování o přiznání odkladného účinku soud zjišťuje splnění zákonných
předpokladů pro přiznání odkladného účinku uvedených v ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. Přiznání
odkladného účinku je vázáno na kumulativní splnění všech tří podmínek.
Jelikož stěžovatel netvrdil ani neprokázal, že výkon či účinky rozhodnutí napadeného
kasační stížností by vedly ke vzniku jeho nenahraditelné újmy, soud se již nezabýval tím, zda
by se přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nedotklo nepřiměřeným způsobem nabytých
práv třetích osob a zda není v rozporu s veřejným zájmem.
Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud návrh na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. června 2011
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu