ECLI:CZ:NSS:2011:5.AS.59.2010:126
sp. zn. 5 As 59/2010 - 126
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce: P. P., proti
žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem Praha 1, nábřeží Ludvíka Svobody 12/1222,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 7. 2010, č. j.
9 Ca 417/2009 - 104,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce ( dále „stěžovatel“) domáhá
zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 11. 2009, č . j. 843/2009-160-SPR/11 ve věci potvrzení
záznamu o počtu dosažených bodů v evidenční kartě řidiče. Současně stěžovatel požádal
o přiznání osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta ex offo, neboť, jak uvádí:
„jako zcela nemajetný stojící proti všemi mastmi na nespočitatelných seminářích vyškolené úřednické mašinerii
navštěvovaných povinně s cílem absolutního vymydlení úřednických mozků vždy v neprospěch občanů předem
promyšlenou avšak v rozporu s nálezy ÚS ČR stojící vykonstruovanou a v rozporu s tehdejší denní skutečností
stojící argumentací.... vycepovaná úřednická mašinerie PČR a MHMP Praha a MD ČR zneužitím smyslu,
ducha a účelu mnohdy nesmyslných a každodenní praxí neodpovídajících, podlých a zákeřných a trvale měněných
zákonů žalobce, jako laika – velmi často reemigranta žijícího v zahraničí- prostě převálcovala......“
Městský soud vyzval stěžovatele k doložení majetkových poměrů; v potvrzení, které
stěžovatel soudu zaslal, uvedl, že pobírá pouze starobní důchod ve výši 1186 Kč; na výzvu soudu
však nepředložil rozhodnutí o přiznání dávky nebo potvrzení plátce o její výplatě. Dále uvedl, že
má dluhy vůči dětem cca 900 000 Kč a další osobě žijící v USA ve výši cca 850 000 Kč, k tomu
uvádí, že z něčeho musí být živ. Z uvedeného vyplývá, a stěžovatel to sám rovněž uvádí, že žije
z podpory svých dětí, žijících v USA. K ověření skutečností, které soud hodlal zkoumat pro
učinění závěru o potřebě přiznat stěžovateli osvobození od soudních poplatků a ustanovení
advokáta na náklady státu, stěžovatel neposkytl součinnost. Odmítl na výzvu soudu uvést adresy
svých dětí. Soud zjišťoval majetkové poměry stěžovatele mimo jiné i dotazem o poskytnutí údajů
z registru silničních vozidel, z výpisu zaslaného odborem dopravně správních agend Magistrátu
hl. města Praha ze dne 17. 3. 2010 vyplynulo, že na jméno stěžovatele je evidováno osobní
vozidlo VW Golf, (evid. od 18. 1. 1999 – dosud, způsob nabytí kupní smlouva) a dále je
v evidenci uvedeno osobní vozidlo MITSUBISHI, (evid . od 11. 7. 2001, způsob nabytí kupní
smlouva – u tohoto vozidla je záznam změny od 19. 10. 2004 - uveden nový vlastník PhDr. A.
E., J. H., K. 11). Tvrzení stěžovatele, že nebyl vlastníkem žádného vozidla a měl je pouze
zapůjčena, nemá oporu v evidenci, která byla soudu poskytnuta. Městský soud dospěl při
posuzování poměrů stěžovatele k závěru, že nejsou splněny podmínky podle §36 odst. 3 s. ř. s.,
neboť stěžovatel věrohodným způsobem nedoložil původ prostředků, z nichž hradí své životní
potřeby, když je zcela zřejmé, že jediným zdrojem příjmů nemůže být tvrzená částka starobního
důchodu ve výši 1186 Kč, k ověření dalších skutečností odmítl stěžovatel poskytnout potřebnou
součinnost. Soud vycházel rovněž ze zjištěné skutečnosti, že stěžovatel v minulosti opakovaně
užíval motorové vozidlo (což mimo jiné vyplývá právě ze záznamu o počtu spáchaných
přestupků, resp. z evidence dosažených bodů v kartě řidiče), jakož i z faktu, že stěžovatel, jak
sám uvedl, pokuty vždy zaplatil. Dále soud vycházel z další skutečnosti, kterou stěžovatel sám
uvedl, a to, že se zdržuje nejen na území České republiky, ale i v cizině, z čehož se podává, že
disponuje finančními prostředky na úhradu cestovních nákladů. Městský soud vyhodnotil veškeré
získané poznatky a dospěl k závěru, že majetkové poměry stěžovatele nejsou natolik nepříznivé,
že by mu znemožňovaly úhradu soudního poplatku. Protože stěžovatel nedoložil splnění
předpokladů, pro které by mohl být osvobozen od soudních poplatků, nesplnil ani podmínky pro
ustanovení advokáta ex offo dle §35 odst. 8 s. ř. s.
Kasační stížnost není důvodná.
K zajištění rovného postavení účastníků řízení a stejných možností k uplatnění práv
zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.) připouští možnost na návrh ustanovit
navrhovateli zástupce, jde-li o účastníka nemajetného, u něhož jsou předpoklady k osvobození
od soudních poplatků. Podmínky pro ustanovení zástupce jsou uvedeny v ustanovení §35 odst. 8
s. ř. s., věty první; tak, že navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních
poplatků a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením
zástupce, jímž může být i advokát. Jak již bylo výše naznačeno, k tomu, aby byl stěžovateli
ustanoven zástupce, je třeba, aby byly současně splněny dvě podmínky, a to předpoklad,
že účastník bude osvobozen od soudních poplatků, a dále vyžaduje-li to ochrana jeho práv.
Posouzení těchto podmínek předpokládá určitou činnost a postup soudu vyúsťující v úvahu
a závěr, který může postavení účastníka řízení významně ovlivnit. Osvobození od soudních
poplatků lze přitom přiznat navrhovateli za podmínky, že doloží, že nemá dostatečné prostředky
(§36 odst.3 s. ř. s.). Nestačí tedy pouze skutečnost nepříznivého stavu tvrdit, ale je třeba svá
tvrzení rovněž prokázat.
Nejvyšší správní soud přezkoumal rozhodnutí městsk ého soudu a dospěl k závěru,
že stěžovatel neposkytl soudu relevantní údaje k prokázání nepříznivých majetkových poměrů
dostatečně hodnověrným způsobem, přitom nelze při zjištěních, která nadto městský soud sám
učinil, dospět k závěru, že starobní důchod ve výši 1186 Kč může být jediným zdrojem
finančních prostředků stěžovatele.
Nejvyšší správní soud v postupu městského soudu neshledal žádná pochybení; městský
soud své úvahy a závěry, k nimž dospěl na základě zjištěných skutečn ostí, rovněž řádně
odůvodnil (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 25. 4. 2006, č. j. 8 As 21/2005-101).
S přihlédnutím k výše uvedenému Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost je nedůvodná, proto ji podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ust. §60 a §120 s. ř. s.
Stěžovatel nebyl ve věci úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný, který
měl ve věci plný úspěch, žádné náklady, jež by mu v v řízení vznikly, nevynaložil, proto mu soud
náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. ledna 2011
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu