ECLI:CZ:NSS:2011:5.AS.78.2011:37
sp. zn. 5 As 78/2011 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. a JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. v právní věci
žalobce: P. Č., proti žalovanému: Okresní soud v Českých Budějovicích, se sídlem České
Budějovice, Lidická 20, 370 01, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 6. 2011, č j. 10 Na 955/2011 - 21,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 6. 2011,
č. j. 10 Na 955/2011 - 21, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Odůvodnění:
Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) bylo dne 9. 2. 2011
doručeno podání P. Č. (dále jen „žalobce“) ze dne 31. 1. 2011 ve věci poskytování informací
Okresním soudem v Českých Budějovicích. Z důvodu, že nebyly ze strany žalobce odstraněny
vady tohoto podání, krajský soud jej usnesením ze dne 7. 3. 2011, č. j. 10 Na 955/2011 - 8 odmítl
ve smyslu ustanovení §37 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Proti tomuto usnesení podal žalobce kasační stížnost,
která byla krajskému soudu doručena dne 29. 3. 2011.
Krajský soud žalobce (dále jen „stěžovatele“) vyzval k odstranění vad podané kasační
stížnosti (usnesením ze dne 1. 4. 2011, č. j. 10 Na 955/2011 - 13) a k uhrazení soudního poplatku
za podanou kasační stížnost ve výši 3000 Kč (usnesením ze dne 1. 4. 2011,
č. j. 10 Na 955/2011 - 15).
Stěžovatel následně svým podáním ze dne 18. 4. 2011 požádal krajský soud o ustanovení
zástupce a v souvislosti s předpoklady pro osvobození od soudních poplatků odkázal na o dávky
pomoci v hmotné nouzi a na blíže nespecifikované „listiny u správce soudních poplatků (Spr
272/09)“. Krajský soud pro neúplnost, nedostatečnost a nejednoznačnost tohoto podání
přípisem ze dne 17. 5. 2011 stěžovatele vyzval k řádnému vyplnění formuláře „vzor 060 o. s. ř.“
Stěžovatel do doby rozhodování soudu formulář „vzor 060 o. s. ř.“ nedodal a pouze dne
31. 5. 2011 učinil podání, v němž sdělil, že výzvě k vyplnění formuláře vzhledem ke svému
podání z 23. 2. 2011 nerozumí, vyjádřil nesouhlas se způsobem doručování a požádal o stanovení
lhůty alespoň v délce 2 týdnů. Krajský soud následně lhůtu k řádnému vyplnění formuláře
prodloužil do 15. 6. 2011.
Krajský soud usnesením ze dne 23. 6. 2011, č. j. 10 Na 955/2011 - 21 návrh stěžovatele
na osvobození od soudního poplatku zamítl, když dospěl k závěru, že stěžovatel neprokázal
naplnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků. Stejně tak krajský soud zamítl i návrh
na ustanovení zástupce, neboť u stěžovatele nebyly sh ledány předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků a nebyla tak naplněna hypotéza §35 odst. 8 s. ř. s., dle kterého předseda
senátu může navrhovateli na návrh ustanovit zástupce, jsou-li u něj splněny předpoklady pro
osvobození od soudních poplatků a je-li to třeba k ochraně jeho práv.
Dne 14. 7. 2011 krajskému soudu došlo podání stěžovatele označené jako rozšíření kasační
stížnosti z 22. 3. 2011. Podle obsahu podání se však jedná o další kasační stížnost napadající výše
uvedené usnesení krajského soudu ze dne 23. 6. 2011, č. j. 10 Na 955/2011 - 21, konkrétně jeho
výrok o zamítnutí návrhu na osvobození stěžovatele od soudního poplatku.
Stěžovatel včasnou kasační stížnost podal z důvodu tvrzeného nesprávného posouzení
podmínek pro osvobození od soudních poplatků soudem v předcházejícím řízení a dále z důvodu
tvrzené nepřezkoumatelnosti rozhodnutí krajského soudu spočívající v nesrozumitelnosti a v jiné
vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci
samé.
Nejvyšší správní soud vázán rozsahem a důvody předmětné kasační stížnosti přezkoumal
napadené usnesení v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. a dospěl k závěru, že kasační stížnost
je částečně důvodná.
Zdejší soud v posuzované věci nepožadoval zaplacení soudního poplatku ani zastoupení
advokátem pro řízení o kasační stížnosti. Za situace, kdy je předmětem kasačního přezkumu
usnesení, jímž byla zamítnuta žádost o osvobození od soudních poplatků, by totiž trvání
na podmínce uhrazení soudního poplatku či na podmínce povinného zastoupení znamenalo jen
další řetězení téhož problému (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007,
č. j. 9 As 43/2007 - 77, dostupný na www.nssoud.cz).
Úvodem Nejvyšší správní soud poznamenává, že v dané věci je relevantní pouze
argumentace stěžovatele, která se vztahuje k zamítnutí návrhu na osvobození od soudního
poplatku a je podřaditelná pod některý ze zákonných kasačních důvodů.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel neoznačil, pod které důvody ve smyslu §103 s. ř. s.
podřazuje své kasační námitky, soud je posoudil podle jejich obsahu. Nejvyšší správní soud dle
své konstantní judikatury vychází z toho, že „ pokud ze znění kasační stížnosti vyplývají důvody seznatelné
a podřaditelné pod zákonné kasační důvody, není rozhodující, že stěžovatel své důvody nepodřadí jednotlivým
zákonným ustanovením, či tak učiní nepřesně. “ (rozsudek ze dne 8. 1. 2004, č. j. 2 Afs 7/2003 - 50,
publikovaný pod č. 161/2004 Sb. NSS).
Námitky stěžovatele míří do nesprávného posouzení podmínek pro osvobození
od soudního poplatku a do nepřezkoumatelnosti rozhodnutí krajského soudu jednak
z důvodu nesrozumitelnosti spočívající v rozporu mezi výrokem a odůvodněním rozhodnutí
a jednak z důvodu několika namítaných vad řízení před krajským soudem.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí
krajského soudu pro nesrozumitelnost. Stěžovatel ji spatřuje v tom, že krajský soud v odůvodnění
rozhodnutí uvedl, že návrh na osvobození od soudních poplatků odmítl, kdežto ve výroku
rozhodnutí konstatoval, že návrh na osvobození od soudního poplatku se zamítá.
Za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze
považovat zejména ta rozhodnutí, která postrádají základní zákonné náležitosti, z nichž nelze
seznat o jaké věci bylo rozhodováno, či jak bylo rozhodnuto, která zkoumají správní úkon
z jiných než žalobních důvodů (pokud by se nejednalo o případ zákonem předpokládaného
přezkumu mimo rámec žalobních námitek), jejichž výrok je v rozporu s odůvodněním, která
neobsahují vůbec právní závěry vyplývající z rozhodných skutkových okolností nebo jejichž
důvody nejsou ve vztahu k výroku jednoznačné (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003-130, dostupný na www.nssoud.cz).
Za důvod nepřezkoumatelnosti rozhodnutí pro nesrozumitelnost je tak považován i rozpor
mezi výrokem a odůvodněním. O takový případ se však v posuzované věci nejedná. Krajský soud
sice v odůvodnění napadeného usnesení v souvislosti s návrhem na osvobození od soudních
poplatků nesprávně použil sloveso odmítl místo zamítl, tato skutečnost však nečiní soudní
rozhodnutí nesrozumitelným. V kontextu celkového odůvodnění se totiž nejedná o rozpor mezi
výrokem a odůvodněním, když z odůvodnění rozhodnutí je jednoznačně patrné, že krajský soud
návrh stěžovatele na osvobození od soudních poplatků zamítl ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s.
z důvodu, že stěžovatel neprokázal naplnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků.
Kasační námitka nesrozumitelnosti napadeného usnesení nebyla shledána důvodnou.
Stěžovatel v kasační stížnosti dále brojí proti šikanóznímu postupu krajského soudu
z důvodu, že formulář „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“ mu byl
zaslán pouze v jednom vyhotovení a z důvodu, že mu byla stanovena lhůta k řádnému vyplnění
pouze v délce 1 týdne. Ze soudního spisu vyplývá, že krajský soud stěžovateli dne 31. 5. 2011
lhůtu pro řádné vyplnění formuláře prodloužil až do 15. 6. 2011.
Nejvyšší správní soud v postupu krajského soudu, spočívajícím v zaslání pouze jednoho
tiskopisu formuláře „vzor 060 o. s. ř.“ stěžovateli, ani v délce stanovené lhůty k řádnému
vyplnění formuláře, neshledal žádné pochybení. Taktéž za situace, kdy krajský soud stěžovateli
k řádnému vyplnění formulář „vzor 060 o. s. ř.“ zaslal, nelze za jeho pochybení považovat
skutečnost, že stěžovatele nepoučil, kde je možné tiskopis získat.
Podle obsahu argumentace stěžovatel v kasační stížnosti namítal také nesprávné posouzení
podmínek pro osvobození od soudního poplatku. V rámci této námitky je napadáno více závěrů
krajského soudu.
Předně stěžovatel považuje za nesprávnou úvahu krajského soudu o „setrvalém
rozhodovacím předpokladu“ posuzování podmínek pro osvobození od soudních poplatků
z důvodu, že odůvodnění judikátů soudů jsou závazná pro adresáta rozhodnutí v konkrétní
vyřešené záležitosti a nejsou právními normami.
Stěžovatel uvedenou námitkou reaguje na argumentaci krajského soudu, že setrvalým
rozhodovacím předpokladem (též Nejvyššího správního soudu) v případě posuzování naplnění
podmínek pro osvobození od soudních poplatků je, zda žadatel o osvobození věrohodným
způsobem prokáže nejen své majetkové a sociální poměry, tj. výši svých příjmů, množství
disponibilních prostředků apod., ale rovněž to, zda věrohodným způsobem prokáže (ne)možnost
si tyto prostředky opatřit.
Podle stěžovatele však podmínkou pro osvobození od soudních poplatků není, že žadatel
věrohodným způsobem prokáže (ne)možnost si prostředky opatřit. K takovému závěru podle
stěžovatele nelze výkladem ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. ani §136 o. s. ř. dospět.
Poukazuje-li stěžovatel na to, že krajský soud nesprávně převzal závěry ohledně výkladu
podmínek pro osvobození od soudních poplatků z jiných soudních rozhodnutí (včetně rozsudků
Nejvyššího správního soudu), ačkoli tato rozhodnutí nemají sílu zákona či precedentu, není jeho
argumentace správná, pokud krajský soud vycházel z jejich správného obsahu. Podle názoru
Nejvyššího správního soudu naopak konstantní výklad určitého ustanovení právního předpisu
i prostřednictvím jednotlivých soudních rozhodnutí plně naplňuje zásadu materiálního právního
státu a upevňuje právní jistotu adresátů práva ohledně toho, jakým způsobem bude vůči nim
postupováno (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2011,
č. j. 6 Ads 77/2011).
Osvobození od soudních poplatků v soudním řádu správním upravuje §36 odst. 3.
Z dikce tohoto ustanovení především vyplývá, že účastník může být osvobozen od soudních
poplatků při současném splnění tří předpokladů: a) podání žádosti o osvobození od soudních
poplatků, b) podaný návrh (na zahájení řízení) není zjevně neúspěšný, c) doložení nedostatku
prostředků.
Účelem individuálního osvobození od soudních poplatků je zejména ochrana účastníka,
který se nachází v tíživých poměrech, před nepřiměřeně tvrdým dopadem zákona o soudních
poplatcích, znemožňujícím ve svém důsledku právo každého na přístup k soudu, zaručené
v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. V soudním řízení správním je možnost osvobození
od soudních poplatků upravena v §36 odst. 3 s. ř. s. Předpokladem pro osvobození od soudních
poplatků je kumulativní splnění tří podmínek - podání žádosti o osvobození od soudních
poplatků, doložení nedostatku prostředků a vyloučení zjevné neúspěšnosti návrhu na zahájení
řízení. Stěžovatel v posuzované věci požádal o os vobození od soudních poplatků. Při zkoumání
podmínky doložení nedostatečnosti prostředků zatěžuje účastníka řízení jak břemeno tvrzení, tak
i břemeno důkazní. Jinými slovy, chce-li být účastník se svou žádostí o osvobození od soudních
poplatků úspěšný, musí nejen tvrdit, že mu jeho majetková a finanční situace neumožňuje
poplatky uhradit, ale musí svá tvrzení také řádně doložit (k tomu viz např. rozsudek NSS ze dne
27. 7. 2007, č. j. 8 Ans 2/2007 - 51).
Na druhou stranu soud rozhodující o návrhu na osvobození od soudních poplatků
je v souladu s §36 odst. 1 s. ř. s. povinen poskytnout účastníkům stejné možnosti k uplatnění
jejich práv a poskytnout jim poučení o jejich procesních právech a povinnostech v rozsahu
nezbytném pro to, aby v řízení neutrpěli újmu.
V nyní posuzovaném případě stěžovatel namítá, že podmínkou osvobození od soudních
poplatků není, že žadatel o osvobození věrohodným způsobem prokáže (ne)možnost
si prostředky opatřit. Stěžovatel dne 24. 2. 2011 podal u krajského soudu graficky upravenou část
formuláře Prohlášení o osobních, majetkových a výdělko vých poměrech pro osvobození
od soudních poplatků ve věci porušení práva na svobodný přístup k informacím organizační
složkou státu, kde požádal o osvobození od soudních poplatků. Uvedl v něm, že nemá žádné
příjmy z pracovního nebo obdobného poměru, ani z dohod o pracích konaných mimo pracovní
poměr, ani z podnikání či z jiné samostatné výdělečné činnosti, ani z hmotného a sociálního
zabezpečení, ani další příjmy, pouze pobírá finanční podporu podle zákona č. 111/2006 Sb.,
ve znění zákona č. 261/2007 Sb., a není zaměstnán z důvodů zdravotních. Odkázal na listiny
u správce poplatků pod Spr 272/09 a ověřené listiny ve spise 10 Ca 24/08.
Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že krajský soud pro neúplnost,
nedostatečnost a nejednoznačnost uvedeného podání stěžovatele přípisem ze dne 17. 5. 2011
vyzval k řádnému vyplnění formuláře „vzor 060 o. s. ř.“, přičemž stěžovatel do doby
rozhodování soudu formulář „vzor 060 o. s. ř.“ nedodal a pouze dne 31. 5. 2011 učinil podání,
v němž sdělil, že výzvě k vyplnění formuláře vzhledem ke svému podání z 23. 2. 2011 nerozumí.
Ze soudního spisu lze zjistit, že list č. 18 obsahuje pokyn kanceláři k zaslání formuláře
„vzoru 060 o. s. ř.“ stěžovateli a připojenou doručenku, kde je doručovaná písemnost označená
„10 Na 955/2011-18 přípis + vz. 060 31.5.“ Dle doručenky si stěžovatel obálku s písemností
zasílanou krajským soudem vyzvedl dne 27. 5. 2011. Vyplněný formulář stěžovatel krajskému
soudu nezaslal. Dne 24. 2. 2011 však u krajského soudu podal graficky upravenou část formuláře
Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních
poplatků, kde uvedl, že nemá žádné příjmy z pracovního nebo obdobného poměru, ani z dohod
o pracích konaných mimo pracovní poměr, ani z podnikání či z jiné samostatné výdělečné
činnosti, ani z hmotného a sociálního zabezpečení, ani další příjmy, pouze pobírá finanční
podporu podle zákona č. 111/2006 Sb., ve znění zákona č. 261/2007 Sb.
To, že stěžovatel vyplněný a doložený formulář vzoru 060 o. s. ř. krajskému soudu
nezaslal, je jeho pochybení, protože obsahem tohoto vzoru nejsou jen čestná prohlášení žadatele
o pravdivosti všeho, co je tam uvedeno, ale k některým bodům je třeba i potvrze ní
zaměstnavatele, nebo orgánu rozhodujícího o přiznání dávky z hmotného a sociálního
zabezpečení (blíže k tomu viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2009,
č. j. 7 Ans 1/2009 - 100, vydaný rovněž v právní věci stěžovatele). Toho si musí být stěžovatel
vědom i v případě, když podává více návrhů na zahájení řízení a v nich žádá o osvobození
od soudních poplatků. Na druhé straně jak již Nejvyšší správní soud uvedl např. ve svém
rozsudku ze dne 17. 9. 2008, č. j. 4 Ads 90/2008 - 130, zmiňovaný formulář „představuje toliko jeden
z možných prostředků sloužících ke zjištění, zda účastník řízení má či nemá dostatečné prostředky. “ Předmětné
ustanovení s. ř. s. „totiž neupravuje postup, jak má soud zjistit a ověřit, že účastník řízení nemá dostatečné
prostředky. Nemá-li účastník žádné příjmy, ani majetek větší hodnoty, stává se zmiňovaný formulář pouhým
formalizovaným čestným prohlášením. Na formě přitom nelze dogmaticky trvat, neboť rozhodující je obsah
prohlášení účastníka řízení, který o osvobození od soudních poplatků žádá.“
Krajský soud návrh stěžovatele na osvobození od soudních poplatků zamítl z důvodu,
že stěžovatel neunesl své důkazní břemeno ohledně nedostatku prostředků ve vztahu k otázce
(ne)možnosti si prostředky opatřit vlastním přičiněním. Tento jeho závěr stěžovatel také napadá.
Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, č. j. 7 Ans 1/2009 - 100 (ve věci
stěžovatele) dospěl k tomuto závěru: „Účelem osvobození od soudních poplatků je mimo jiné
ochrana účastníka, který se nachází v tíživých poměrech bez vlastního zavinění zejména pro
objektivní důvody (např. pracovní nezpůsobilost z důvodu zdravotního omezení, ztráta
zaměstnání v důsledku propouštění zaměstnanců, apod.), před nepřiměřeně tvrdým dopadem
zákona o soudních poplatcích. Osvobození od soudních poplatků je proto možno přiznat pouze
osobě, která objektivně není schopna soudní poplatek zaplatit a nemá jinou možnost, jak
se domoci svých práv než cestou soudního řízení. Vždy je však nutno přihlížet i ke konkrétním
možnostem žadatele finanční prostředky si opatřit. Tyto ok olnosti musí soud rozhodující
o žádosti o osvobození od soudních poplatků zkoumat v rámci celkových poměrů účastníka
řízení, které odůvodňují úplné nebo částečné přiznání osvobození od soudních poplatků (§13 8
o. s. ř. za použití ustanovení §64 s. ř. s.). Aktivita žadatele o osvobození od soudních poplatků
a jeho možnost zvýšit si příjem vlastním přičiněním má tedy podstatný význam při rozhodování
o uvedené žádosti. K prokázání takové aktivity měl být stěžova tel vyzván krajským soudem.
Kasační soud proto obecně nemůže souhlasit s námitkou stěžovatele, že zákonodárce jasně
vyjadřuje zákonnou podmínku osvobození od soudních poplatků tak, že rozhodující je jen
nedostatek prostředků.“ S tímto závěrem se senát Nejvyššího správního soudu rozhodující tuto
věc ztotožňuje. V obecné rovině proto kasační námitka stěžovatele, že pro osvobození
od soudních poplatků není podmínkou, že žadatel věrohodným způsobem prokáže (ne)možnost
si prostředky opatřit, není důvodná. V dalším však Nejvyšší správní soud rozhodující v této věci
přihlížel ke konkrétním skutečnostem v této právní věci.
Krajský soud v napadeném usnesení uzavřel, že o úplném nebo alespoň částečném
osvobození od soudních poplatků lze uvažovat zejména u těch navrhovatelů, kteří nemají
dostatek finančních prostředků a nemohou si bez svého vlastního přičinění sami prostředky
na svou obživu nebo na obživu osob na ně odkázaných obstarat. V posuzované věci nemůže být
podle krajského soudu jeho úvaha provedena nanejvýš podrobně a zodpovědně, když stěžovatel
nepředložil žádné doklady. Lze tak usuzovat toliko na jednu stránku poměrů žadatele
o osvobození od soudního poplatku, a sice na otázku dostatku prostředků, aniž by ve své úvaze
mohl krajský soud zohlednit i jejich druhou podstatnou složku, a to možnost si tyto prostředky
opatřit vlastním přičiněním žadatele.
K výše uvedenému závěru došel krajský soud, přestože nerozhodoval o žádosti
stěžovatele o osvobození od soudních poplatků poprvé. Již dříve se tak stalo např. i ve věci
Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 10 Ca 24/2008, v níž je stěžovatel rovněž
žalobcem, a v níž také dvakrát rozhodoval o kasačních stížnostech proti rozhodnutím krajského
soudu Nejvyšší správní soud a to rozsudky ze dne 20. 5. 2009, č. j. 7 Ans 1/2009 - 100, a ze dne
19. 8. 2010, č. j. 7 Ans 3/2009 - 184. Na spis Krajského soudu v Českých Budějovicích
sp. zn. 10 Ca 24/2008 a v něm založené listiny vztahující se k jeho požadavku na osvobození
od soudních poplatků v této věci stěžovatel také odkazoval. Krajský soud z citovaného spisu
v této věci čerpal, jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení. Vycházel ze zpráv Městského
úřadu v Poličce, že stěžovatel požádal o dávky pomoci v hmotné nouzi – dne 2. 5. 2007
o příspěvek na živobytí (je mu vyplácen ve výši 3126 měsíčně) a dne 7. 1. 2008 o doplatek
na bydlení (je mu vyplácen ve výši 2900 Kč měsíčně), že žádost o dávky pomoci v hmotné
nouzi stěžovatel odůvodnil a doložil dokladem vydaným Českou správou sociálního zabezpečení
o své plné invaliditě, přičemž kontrola zdravotního stavu měla být stanovena na leden 2011. Své
zjištění o nepříznivém zdravotním stavu stěžovatele a jeho invaliditě nebral krajský soud
v napadeném usnesení a jeho rozhodovacím důvodu vůbec v úvahu, a uzavřel, že stěžovatel
neunesl své důkazní břemeno ohledně nedostatku prostředků ve vztahu k otázce (ne) možnosti
si prostředky opatřit vlastním přičiněním.
Negativní skutečnosti, tedy že stěžovatel nemá možnost si prostředky opatřit vlastním
přičiněním, stěžovatel nemůže prokázat. Může však např. prokázat, že jeho zdravotní stav
je dlouhodobě nepříznivý a že pro něj nemůže vykonávat soustavnou výdělečnou činnost
(a od kdy) a to rozhodnutím příslušné okresní správy sociálního zabezpečení a rozhodnutím
České správy sociálního zabezpečení o přiznání dávky důchodového zabezpečení, respektive
o zamítnutí žádosti o její přiznání a důvody takového rozhodnutí. Otázka zdravotního stavu
stěžovatele může mít rozhodující význam na jeho scho pnost a možnost či nemožnost
si prostředky opatřit vlastním přičiněním.
.
Pokud tedy listiny ve spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn.
10 Ca 24/2008, na které stěžovatel odkazoval, a pokud listiny ve spisu Spr 272/09, na které
stěžovatel rovněž odkazoval, nedávaly odpověď na všechny otázky pro rozhodnutí krajského
soudu o žádosti stěžovatele na osvobození od soudních poplatků v této věci, pak měl krajský
soud stěžovatele vyzvat, jaké konkrétní doklady od něj žádá (a to přestože mu zaslal vzor 060
o. s. ř.). Nebyl vyloučen ani takový postup, podle něhož by krajs ký soud tvrzení stěžovatele,
že není zaměstnán ze zdravotních důvodů, sám ověřil, protože stěžovatel ve své písemnosti došlé
krajskému soudu dne 24. 2. 2011 (č. l. 7 spisu) uvedl i své rodné číslo, a tak k rajský soud mohl
otázku případného trvání invalidity, tedy tvrzení stěžovatele o nemožnosti pracovat, ověřit nejen
u Městského úřadu v Poličce, ale i u České správy sociálního zabezpečení, a to včetně ověření
tvrzení o nedostatku finančních prostředků z toho důvodu, tedy i zda a proč mu není vyplácena
dávka důchodového pojištění. Pokud stěžovatel příslušný orgán o takovou dávku podmíněnou
dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem požádal, musela o jeho žádosti Česká správa
sociálního zabezpečení rozhodnout.
Nejvyšší správní soud tedy shledal důvodnou kasační námitku stěžovatele, že krajský soud
nesprávně posoudil podmínky pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s., tedy z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky soudem v předcházejícím řízení.
Důvodnou Nejvyšší správní soud shledal i námitku stěžovatele napadající závěr
o přiměřenosti soudního poplatku vzhledem k disponibilnímu příjmu stěžovatele bez ohledu
na povahu dávek v hmotné nouzi. Stěžovatel v této souvislosti poukázal na rozsudek Nejvyššího
správního soudu ve věci č. j. 7 Ans 1/2009.
Krajský soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí k této otázce vyjádřil názor,
že vzhledem k tomu, že se celková částka, se kterou stěžovatel může disponovat, pohybuje
nejméně ve výši 6026 Kč měsíčně, tj. nejméně 70 .000 Kč za rok, se pak soudní poplatek ve výši
3000 Kč ve srovnání s ročním příjmem nejeví natolik nepřiměřený, aby jej nebylo možné
ze strany stěžovatele v jedné věci uhradit.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2009, č. j. 7 Ans 1/2009, na který
stěžovatel poukazoval, taktéž posuzoval otázku přiměřenosti výše soudního poplatku ve srovnání
s částkou, s níž může stěžovatel disponovat, a to u téhož stěžovatele.
Nejvyšší správní soud ve výše citovaném rozsudku konstatoval, že „Pokud by tedy
i po doplnění řízení stran skutečné výše příjmů a dalších majetkových poměrů stěžovatele činily jeho finanční příjmy
skutečně jen částku kolem 6000 Kč měsíčně (při ostatní nemajetnosti) a nebyly by zde jiné okolnosti modifikující
konkrétní možnosti stěžovatele si opatřit i jiné finanční prostředky, nelze nevidět při úvaze o použití této částky
vázanost příspěvku na živobytí v částce 3126 Kč měsíčně na zabezpečení výživy stěžovatele a ostatních základních
osobních potřeb a doplatku na bydlení v částce 2900 Kč měsíčně na použití ve prospěch stěžovatele k úhradě
odůvodněných nákladů na bydlení (nikoliv tedy k úhradě soudního poplatku, jehož zaplacení si nelze z těchto
prostředků ani představit, vzhledem k výši uvedených příjmů). V tom případě by potom byla velmi problematická
úvaha krajského soudu, že výše soudního poplatku 2000 Kč se nejeví natolik nepřiměřená ve srovnání s částkou,
s níž může stěžovatel disponovat, aby ji nebylo možné v této jedné věci uhradit.“
Nyní rozhodující senát s výše uvedenými závěry plně souhlasí. Krajský soud však svůj
závěr, že soudní poplatek se nejeví natolik nepřiměřený vzhledem k disponibilnímu příjmu
stěžovatele, vyslovil pouze nad rámec potřebného odůvodnění, když za okolnost, jež sama o sobě
postačovala k zamítnutí návrhu na osvobození od soudních poplatků, považoval, že stěžovatel
neprokázal naplnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků. Nesprávný názor
krajského soudu tak neměl vliv na výrok napadeného usnesení a z tohoto důvodu neovlivnil ani
výrok tohoto rozhodnutí o kasační stížnosti.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského soudu
podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V tomto řízení
je krajský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu, který byl vysloven
v odůvodnění tohoto rozsudku.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. září 2011
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu