ECLI:CZ:NSS:2011:6.ADS.104.2011:179
sp. zn. 6 Ads 104/2011 - 179
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobkyně: M. B.,
zastoupené Mgr. Monikou Ipserovou, advokátkou, se sídlem Sladkovského 505, Pardubice,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o kasační
stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, ze dne
9. 5. 2011, č. j. 50 Cad 6/2008 - 136, kterým byl odmítnut návrh žalobkyně na obnovu řízení
vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, pod sp. zn. 50 Cad 6/2008,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalovaná n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobkyně Mgr. Monice Ipserové, advokátce, se sídlem
Sladkovského 505, Pardubice, se přiznáv á odměna za zastupování a náhrada
hotových výdajů ve výši 960 Kč, která je splatná do 60 dnů od právní moci
tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví
označeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, který odmítl
její návrh na obnovu řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 50 Cad 6/2008. Krajský soud
konstatoval, že stěžovatelka již jednou totožný návrh podala a krajský soud o něm pravomocně
rozhodl usnesením ze dne 14. 10. 2010, č. j. Na 1056/2010 - 30. Opětovnému rozhodování
o tomto návrhu tedy brání překážka věci rozsouzené. Na závěr krajský soud stěžovatelku
upozornil, že má-li k dispozici nové lékařské posudky, může podat novou žádost o přiznání
plného invalidního důchodu.
V kasační stížnosti stěžovatelka namítá, že ve svém druhém návrhu na obnovu řízení
uplatnila skutečnosti a důkazy, které nemohla uplatnit v řízení původním. Jde zejména o závěry
endokrinologické a ortopedické (padající klenba chodidel) a rovněž o skutečnosti relevantní
pro posouzení snížení schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Stěžovatelka rovněž tvrdí,
že krajský soud neměl důvod nevyhovět jejímu prvnímu návrhu na obnovu řízení s odkazem
na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2008, č. j. 4 As 25/2008 - 107,
neboť se v jejím případě skutečně jedná o ochranu před zásahem správního orgánu, a návrh
na obnovu řízení tedy měl být podle §114 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále
jen „s. ř. s.“), přípustný.
Žalovaná ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že plně souhlasí s odůvodněním
krajského soudu, podle něhož se v daném případě jedná o překážku věci rozsouzené.
Poté, co Nejvyšší správní soud zhodnotil, že se jedná o kasační stížnost přípustnou,
zabýval se v rozsahu uplatněného kasačního důvodu podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
její důvodností.
Pro posouzení této kasační stížnosti je stěžejní především tvrzení stěžovatelky,
že se v případě nyní odmítnutého návrhu na obnovu řízení jedná o návrh odlišný od toho,
o němž krajský soud rozhodl dne 14. 10. 2010.
Totožnost návrhu je podle dosavadní judikatury zdejšího soudu dána totožností účastníků
řízení a napadeného rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
16. 6. 2011, č. j. 2 As 63/2011 - 60, všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
jsou dostupná na www.nssoud.cz). V posuzovaném případě vzešly oba návrhy od téže osoby -
stěžovatelky - a v obou případech šlo o návrh na obnovu řízení o žalobě proti rozhodnutí
žalované ze dne 16. 7. 2008, č. X. V souladu s výše uvedeným se tedy o totožný návrh
nepochybně jedná.
Podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. přitom soud usnesením odmítne návrh, jestliže o téže
věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá. V nyní posuzované věci je zřejmé,
že překážka věci rozsouzené nastala. Na tom nic nezmění ani tvrzení stěžovatelky, že ve druhém
návrhu na obnovu řízení uplatnila nové skutečnosti. Stěžovatelka soudu společně
s tímto návrhem doručila asi dvacet dokumentů, převážně lékařských zpráv, které se datují
z let 1992 - 2010. Část z nich tedy mohla doložit již společně se svou žádostí o plný invalidní
důchod, kterou podala dne 7. 5. 2008 (stěžovatelka minimálně v návrhu neuvedla žádnou
konkrétní skutečnost, která by svědčila o tom, že je k žádosti připojit nemohla). Ostatní
dokumenty jsou pozdějšího data než 7. 5. 2008, kdy podala žádost o důchod. Nejvyšší správní
soud tedy nemohl přisvědčit námitkám stěžovatelky, která dovozovala nezákonnost postupu
krajského soudu. Nejvyšší správní soud poukazuje na informaci krajského soudu v závěru
napadeného rozsudku, podle které, má-li stěžovatelka za to, že u ní došlo ke zhoršení
zdravotního stavu, je oprávněna požádat o plný invalidní důchod opětovně, a tím zahájit nové
řízení o přiznání této důchodové dávky.
Stěžovatelka současně uplatnila námitku vůči rozhodnutí ze dne 14. 10. 2010,
č. j. Na 1056/2010 - 30, jímž krajský soud rozhodl o jejím prvním návrhu na obnovu řízení.
Tvrdí, že krajský soud neměl důvod tomuto návrhu nevyhovět s odkazem na §114 s. ř. s.,
neboť se v daném případě jednalo o ochranu před zásahem správního orgánu a podmínky
pro obnovu řízení tak byly splněny. Tuto námitku však Nejvyšší správní soud nepovažuje
za relevantní, neboť nyní projednávaná kasační stížnost směřuje proti jinému rozhodnutí
krajského soudu (ze dne 9. 5. 2011, č. j. 50 Cad 6/2008 - 136). Pouze na okraj však zdejší soud
odkazuje na svůj rozsudek ze dne 29. 4. 2005, č. j. 4 As 17/2004 - 55, publikovaný
pod č. 626/2005 Sb. NSS, z něhož vyplývá, že „pod pojem zásahu spadá velké množství faktických
činností správních orgánů, ke kterým jsou různými zákony oprávněny. Jde o úkony neformální, pro které mohou
a nemusí být stanovena pravidla, např. faktické pokyny (typické v dopravě), bezprostřední zásahy (při ohrožení,
při demonstraci, příkazy ke zjednání nápravy), zajišťovací úkony atd., tedy obecně úkony, které nejsou činěny
formou rozhodnutí, ale přesto jsou závazné pro osoby, vůči nimž směřují, a ty jsou povinny na jejich základě něco
konat, nějaké činnosti se zdržet nebo nějaké jednání strpět, a to na základě jak písemného, tak i faktického
(ústního či jinak vyjádřeného) pokynu či příkazu.“ Z výše uvedeného lze dovodit, že rozhodnutí
žalované o nepřiznání dávky plného invalidního důchodu není možné považovat za nezákonný
zásah, neboť jde o typické rozhodnutí správního orgánu, proti němuž lze podat žalobu ve smyslu
§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Byť uvedené rozhodnutí stěžovatelka mohla považovat za citelný zásah
do svého života, není toto rozhodnutí nezákonným zásahem ve smyslu §82 s. ř. s., neboť dikce
uvedeného ustanovení předpokládá, že zásah, pokyn nebo donucení správního orgánu není
rozhodnutím.
Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud nepovažoval kasační stížnost
za důvodnou a v souladu s §110 odst. 1 poslední větou s. ř. s. ji zamítl.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodoval podle §60
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelce, jako neúspěšnému účastníku řízení, právo
na náhradu nákladů řízení podle §60 odst. 1 s. ř. s. nepřísluší. Žalovaná, jako správní orgán
ve věcech důchodového pojištění, pak nemá na náhradu nákladů řízení právo podle §60 odst. 2
s. ř. s.
Stěžovatelce byla usnesením krajského soudu č. j. 50 Cad 6/2008 - 155 ze dne 15. 6. 2011
ustanovena pro řízení o kasační stížnosti zástupkyně Mgr. Monika Ipserová, advokátka, se sídlem
Sladkovského 505, Pardubice. Na základě výzvy k vyčíslení nákladů zastoupení tato zástupkyně
požaduje odměnu celkem 2400 Kč za dva úkony právní služby (první porada s klientkou včetně
převzetí a přípravy zastoupení a sepis kasační stížnosti). Vzhledem k tomu, že ustanovená
advokátka nedoložila, že by se s klientkou v souvislosti s převzetím zastoupení a přípravou
kasační stížnosti sešla, přiznal jí Nejvyšší správní soud odměnu pouze za jeden úkon právní
služby - sepis kasační stížnosti - podle §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).
Odměna za jeden úkon právní služby činí podle §9 odst. 2 ve spojení s §7 citované vyhlášky
500 Kč. Dále náleží ustanovené zástupkyni stěžovatelky paušální náhrada hotových výdajů
ve výši 300 Kč podle §13 odst. 3 advokátního tarifu. Vzhledem k tomu, že je ustanovená
zástupkyně plátkyní DPH, přiznal jí Nejvyšší správní soud na odměně za zastupování a náhradě
hotových výdajů celkem 960 Kč a pro zaplacení odměny stanovil přiměřenou lhůtu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. září 2011
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu