ECLI:CZ:NSS:2011:6.ADS.11.2011:50
Spis 6 Ads 11/2011 byl spojen se spisem 6 Ads 10/2011 a pod touto spisovou značkou bylo rozhodnuto takto:
sp. zn. 6 Ads 10/2011 - 51
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: P. Č.,
proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, proti rozhodnutí
žalované ze dne 2. 2. 2010, č. j. 174/10, v řízení o kasačních stížnostech žalobce proti usnesením
Krajského soudu v Brně 1) ze dne 17. 3. 2010, č. j. 30 A 19/2010 - 6, 2) ze dne 13. 12. 2010,
č. j. 30 A 19/2010 - 30 a 3) ze dne 13. 12. 2010, č. j. 30 A 19/2010 - 31,
takto:
I. Věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 6 Ads 10/2011,
pod sp. zn. 6 Ads 11/2011 a pod sp. zn. 6 Ads 12/2011 se spoj ují ke společnému
projednání. Věc bude nadále vedena pod sp. zn. 6 Ads 10/2011.
II. Kasační stížnost ze dne 20. 12. 2010 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
13. 12. 2010, č. j. 30 A 19/2010 - 30, se od m ít á .
III. Kasační stížnost ze dne 20. 12. 2010 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
13. 12. 2010, č. j. 30 A 19/2010 - 31, se odm ít á .
IV. Kasační stížnost ze dne 1. 4. 2010 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
17. 3. 2010, č. j. 30 A 19/2010 - 6, se odm ít á .
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasačních stížnostech.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se žalobou u Krajského soudu v Brně (dále též „krajský
soud“) domáhal, aby krajský soud zrušil shora označené rozhodnutí žalované, jímž žalovaná
rozhodla tak, že zrušila určení advokáta stěžovateli podle §20 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb.,
o advokacii, v platném znění. Krajský soud usnesením ad 1), č. j. 30 A 19/2010 - 6 ze dne
17. 3. 2010, postoupil věc Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) jako soudu místně
příslušnému; toto usnesení stěžovatel napadl kasační stížností ze dne 1. 4. 2010. Krajský soud
následně vydal 13. 12. 2010 usnesení ad 2), č. j. 30 A 19/2010 - 30, jímž stěžovatele osvobodil
od soudních poplatků, a usnesení ad 3), č. j. 30 A 19/2010 - 31, jímž krajský soud vyzval
stěžovatele k objasnění důvodů podání kasační stížnosti a zaslání plné moci udělené advokátovi
k zastupování v řízení o kasační stížnosti. Proti oběma usnesením ze dne 13. 12. 2010 stěžovatel
podal dne 20. 12. 2010 kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud ze soudního spisu zjistil následující skutečnosti důležité
pro rozhodnutí:
Stěžovatel se žalobou ze dne 5. 3. 2010 (podanou k poštovní přepravě dne 5. 3. 2010)
u Krajského soudu v Brně domáhal, aby krajský soud zrušil shora označené rozhodnutí žalované,
jímž žalovaná rozhodla tak, že zrušila určení advokáta stěžovateli podle §20 odst. 2 zákona
o advokacii. Krajský soud usnesením ad 1), č. j. 30 A 19/2010 - 6 ze dne 17. 3. 2010, postoupil
věc Městskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému; toto usnesení stěžovatel napadl
kasační stížností ze dne 1. 4. 2010. V tomto podání je uvedeno, že stěžovatel sice nemá právo
na to podat si proti tomuto usnesení kasační stížnost, nicméně žádá, aby toto rozhodnutí bylo
změněno, protože by měl být místně příslušný krajský soud, neboť ve věci rozhodovala brněnská
pobočka žalované. Postoupení městskému soudu je podle stěžovatele nesprávné, a proto by věc
měla být předložena Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí, neboť stěžovatel s postoupením
věci městskému soudu nesouhlasí. Žalovaná se vyjádřila tak, že se závěry krajského soudu
souhlasí a že postupoval správně, když věc postoupil městskému soudu. Krajský soud následně
vydal 13. 12. 2010 usnesení č. j. 30 A 19/2010 - 30, jímž stěžovatele osvobodil od soudních
poplatků, a usnesení č. j. 30 A 19/2010 - 31, jímž stěžovatele vyzval k objasnění důvodů podání
kasační stížnosti a zaslání plné moci udělené advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti.
Proti oběma usnesením ze dne 13. 12. 2010 stěžovatel podal 20. 12. 2010 kasační stížnost,
kde uvedl, že byl osvobozen od soudních poplatků, aniž by o to žádal, že své podání
ze dne 1. 4. 2010 nezamýšlel jako kasační stížnost a že měl být vyzván k doplnění tohoto podání
o náležitosti, které by měla kasační stížnost mít. Dále stěžovatel uvádí, že neměl být vyzýván
k předložení plné moci advokátovi, pokud jej krajský soud osvobodil od soudních poplatků.
Stěžovatel dále uvedl, že krajský soud postupuje tak, že využívá procesních vad ze strany
stěžovatele k tomu, aby postoupil věc nepříslušnému soudu a že žalovaný vystupuje jako druhý
soud, protože stěžovatele mentoruje a osočuje. Dále navrhovatel potvrdil, že se domáhá kasace
usnesení založeného na č. l. 30 a 31 a změny usnesení na č. l. 6 soudního spisu.
K výroku I.
Nejvyšší správní soud rozhodl výrokem I., že se řízení o kasačních stížnostech
proti třem výše uvedeným rozhodnutím spojují podle §39 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní, (dále jen „s. ř. s.“), za použití §120 s. ř. s. V těchto řízeních vedených
před Nejvyšším správním soudem se totiž jedná o věci, které spolu úzce souvisí; jedná se o tři
usnesení téhož soudu vydaná v témže soudním řízení vedeném u tamního soudu
pod sp. zn. 30 A 19/2010. Krajský soud nejprve rozhodl o postoupení věci městskému soudu,
s čímž stěžovatel nesouhlasil. Jeho nesouhlasné podání krajský soud posoudil jako kasační
stížnost, poté v řízení o této kasační stížnosti vydal usnesení, jímž osvobodil stěžovatele
od soudních poplatků, a usnesení, jímž vyzval stěžovatele k odůvodnění jeho nesouhlasu
a doložení plné moci advokátovi. Rovněž tato dvě usnesení stěžovatel napadl kasační stížností.
K výroku II.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval kasační stížností proti usnesením,
která se týkají řízení o kasační stížnosti, aby následně mohl rozhodnout o kasační stížnosti
proti usnesení, jímž byla věc postoupena městskému soudu. V usnesení ze dne 13. 12. 2010,
č. j. 30 A 19/2010 - 30, krajský soud osvobodil stěžovatele od soudních poplatků, své rozhodnutí
pak neodůvodňoval, protože je toto rozhodnutí ve prospěch stěžovatele a vyhovuje v plném
rozsahu jeho žádosti ze dne 23. 6. 2010, vedené v soudním spise na č. l. 15.
Svou kasační stížnost proti tomuto usnesení stěžovatel odůvodnil tak, že byl osvobozen
od soudních poplatků, aniž by o to žádal, že své podání ze dne 1. 4. 2010 nezamýšlel jako kasační
stížnost a že měl být vyzván k doplnění tohoto podání o náležitosti, které by měla kasační
stížnost mít.
Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem
řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.), a tuto kasační stížnost
podal včas. Kasační stížnost je však nepřípustná podle §104 odst. 4 s. ř. s., neboť neobsahuje
žádný z důvodů uvedených v §103 s. ř. s. Stěžovatel pak ve své kasační stížnosti tvrdí,
že o osvobození od soudních poplatků nežádal, ačkoli tak učinil ve své žádosti ze dne 23. 6. 2010,
vedené v soudním spise na č. l. 15. Krajský soud pak této žádosti v plném rozsahu vyhověl,
dalším argumentem pro věcnou nedůvodnost kasační stížnosti je tudíž i ta skutečnost, že bylo
stěžovateli soudem v plném rozsahu vyhověno.
K výroku III.
Usnesením ad 3), č. j. 30 A 19/2010 - 31, krajský soud vyzval stěžovatele k objasnění
důvodů podání kasační stížnosti a zaslání plné moci udělené advokátovi k zastupování v řízení
o kasační stížnosti. Proti tomuto usnesení ze dne 13. 12. 2010 stěžovatel podal 20. 12. 2010
kasační stížnost, v níž uvedl, že neměl být vyzýván k předložení plné moci advokátovi,
pokud jej krajský soud osvobodil od soudních poplatků.
Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem
řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.), a tuto kasační stížnost
podal včas. Usnesení č. j. 30 A 19/2010 - 31, kterým byl stěžovatel vyzván k objasnění důvodů
podání kasační stížnosti a zaslání plné moci udělené advokátovi k zastupování v řízení o kasační
stížnosti je usnesením, jímž se upravuje vedení řízení, a proto je proti němu podle smyslu §104
odst. 3 písm. b) s. ř. s. kasační stížnost nepřípustná. Z tohoto důvodu tedy Nejvyššímu správnímu
soudu nezbylo než kasační stížnost proti tomuto usnesení odmítnout.
K výroku IV.
Usnesením ad 1), ze dne 17. 3. 2010, č. j. 30 A 19/2010 - 6, Krajský soud v Brně věc
postoupil Městskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému.
V kasační stížnosti stěžovatel uvádí, že napadené usnesení je usnesením ve smyslu §104
odst. 3 písm. b) s. ř. s., jímž se pouze upravuje vedení řízení, a kasační stížnost je tak proti němu
nepřípustná. Nicméně se nápravy domáhá, neboť je toho názoru, že Nejvyšší správní soud musí
o otázce místní příslušnosti soudu v řízení proti rozhodnutí pobočky žalované v Brně s konečnou
platností autoritativně rozhodnout.
Proti samotnému vyslovení místní příslušnosti Městského soudu v Praze stěžovatel
namítá, že soudní řád správní stanoví příslušnost soudu podle sídla žalovaného správního orgánu;
žalovaná má sice sídlo v Praze, nicméně její organizační složka - pobočka sídlí v Brně. Právě
touto pobočkou vykonává předseda žalované veřejnou správu na úseku určování advokátů;
z pobočky bylo stěžovateli doručováno a rovněž správní akty jsou vyhotoveny na hlavičkovém
papíře pobočky. Nadto dle stěžovatele v Praze sídlí žalovaná, nikoliv její předseda při výkonu
veřejné správy. Stěžovatel tedy zastává názor, že místně příslušným musí být soud nejbližší sídlu
žalované, tj. v Brně.
Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem
řízení, z něhož napadené rozhodnutí městského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.), a tuto kasační
stížnost podal včas. Stěžovatel nicméně nesplnil jinou z podmínek řízení o kasační stížnosti
stanovenou v §105 odst. 2 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení „[s]těžovatel musí být zastoupen advokátem;
to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské
právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.“
Nedostatek podmínky řízení v podobě absence povinného právního zastoupení,
resp. požadovaného vzdělání, je nedostatkem odstranitelným. Podle §106 odst. 3 s. ř. s. platí,
že v případě, že kasační stížnost nemá všechny náležitosti již při jejím podání, musí být
tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel
vyzván k doplnění podání. O odstranění vad tímto způsobem se postará podle §108 odst. 1
s. ř. s. předseda senátu krajského soudu, proti jehož rozhodnutí kasační stížnost směřuje.
Stěžovatel byl k doplnění náležitostí kasační stížnosti ze dne 1. 4. 2010 vyzván
usnesením ze dne 13. 12. 2010, č. j. 30 A 19/2010 - 31; stěžovatel byl vyzván k doplnění důvodů
kasační stížnosti a k doložení plné moci udělené advokátu k zastupování v řízení o podané
kasační stížnosti. V usnesení byl stěžovatel poučen o následcích nevyhovění výzvě spočívajících
v odmítnutí jeho kasační stížnosti.
Nesplněním povinností obsažených v této výzvě se naplnily podmínky k odmítnutí
kasační stížnosti, o čemž byl stěžovatel náležitě poučen. Vzhledem k tomu, že řádně doručené
výzvě uvedené v citovaném usnesení č. j. 30 A 19/2010 - 31 stěžovatel nevyhověl a nedostatky
podané kasační stížnosti neodstranil, nezbývá zdejšímu soudu než postupovat v souladu
s platnými právními předpisy. Výhrady stěžovatele proti této výzvě ve formě kasační stížnosti
byly zdejším soudem odmítnuty (ke kasační stížnosti ze dne 20. 12. 2010 proti usnesení
č. j. 30 A 19/2010 - 31 - výrok III. tohoto usnesení).
Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že stěžovatel nesplnil podmínky
přípustnosti kasační stížnosti (§105 odst. 2 s. ř. s.), přičemž se tuto vadu podání ani přes výzvu
soudu nepodařilo odstranit. Kasační stížnost ze dne 1. 4. 2010 proti usnesení krajského soudu
ze dne 17. 3. 2010, č. j. 30 A 19/2010 - 6, tedy Nejvyšší správní soudu odmítl podle §46 odst. 1
písm. a) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
Na okraj pak Nejvyšší správní soud uvádí, že stěžovatelův názor o nepřípustnosti
kasační stížnosti proti usnesení o postoupení věci místně příslušnému soudu je nesprávný. Daný
typ rozhodnutí je sice rozhodnutím procesního charakteru, avšak se závažnými důsledky pro další
řízení, nespadá tedy pod rozhodnutí, jež má na mysli §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s.
K výroku V.
O nákladech řízení rozhodl soud podle §60 odst. 3 s. ř. s., neboť v případě odmítnutí
návrhu (zde kasačních stížností ze dne 1. 4. 2010 a ze dne 20. 12. 2010) nemá žádný z účastníků
právo na náhradu nákladů řízení o něm.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. dubna 2011
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu