ECLI:CZ:NSS:2011:6.ADS.122.2011:117
sp. zn. 6 Ads 122/2011 - 117
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: V. D.,
zastoupeného JUDr. Zuzanou Špitálskou, advokátkou, se sídlem Plzeňská 4, Praha 5, proti
žalovanému: Hasičský záchranný sbor Jihočeského kraje, se sídlem Pražská 52b, České
Budějovice, proti rozhodnutí žalovaného č. j. HSCB - 1426 - 1/2010 KŘ ze dne 24. 3. 2010, v
řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č.
j. 10 A 46/2010 - 83 ze dne 13. 7. 2011,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ítá .
II. Žádný z účastníků n em á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobci bylo rozhodnutím ředitele kanceláře ředitele Hasičského záchranného sboru
ze dne 17. 2. 2009, č. j. HSCB - 76 - 12/PS - 2008, přiznáno odškodnění za bolest a ztížení
společenského uplatnění a úhrada nákladů spojených s léčením v důsledku služebního úrazu
celkem ve výši 120 433 Kč. Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný v záhlaví označeným
rozhodnutím zamítl.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, kterou Krajský soud v Českých
Budějovicích rozsudkem ze dne 26. 11. 2010, č. j. 10 A 46/20101 - 41, odmítl podle §70 písm. d)
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“). V odůvodnění uvedl,
že kompetenční výluka v tomto ustanovení se týká úkonu správního orgánu, který je
rozhodnutím po stránce obsahové a který je vydán na základě výsledků odborného posouzení
zdravotního stavu osoby.
Ke kasační stížnosti žalobce dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že rozhodnutí
o přiznání odškodnění za bolest a ztížení společenského uplatnění nespadá pod výluku dle §70
písm. d) s. ř. s., a ro zsudkem ze dne 25. 5. 2011, č. j. 6 Ads 2/2011 - 66, napadené rozhodnutí
krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V navazujícím řízení krajský soud vycházel ze zrušujícího rozsudku Nejvyššího správního
soudu a rozsudkem ze dne 13. 7. 2011, č. j. 10 A 46/2010 - 83, zrušil rozhodnutí žalovaného
a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud shledal napadené správní rozhodnutí
nepřezkoumatelným, neboť v něm nejsou uvedeny úvahy a podklady, z nichž správní orgán
při svém rozhodování vycházel. Krajský soud připustil, že je služební funkcionář za určitých
okolností povinen opatřit si vedle lékařského posudku vyhotoveného podle kritérií stanovených
ve vyhlášce č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, i jiné důkazy
(například posudky jiných lékařů). Žalovaný se však s žalobcem předloženými jinými znaleckými
posudky z oboru zdravotnictví nevypořádal. Krajský soud dále poukázal na závěr Nejvyššího
správního soudu, že rozhodnutí služebního funkcionáře o odpovědnosti za škodu nezávisí
výlučně na posouzení zdravotního stavu osoby vzhledem k tomu, že služební funkcionář musí
v souladu se zásadou materiální pravdy posoudit dostatečnost podkladů rozhodnutí a zvážit
aplikaci §7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., podle něhož ve výjimečných případech hodných
mimořádného zřetele může soud (v dané záležitosti potažmo služební funkcioná ř) výši
odškodnění stanovenou podle této vyhlášky přiměřeně zvýšit.
Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) rozhodnutí krajského soudu č. j. 10 A 46/2010 - 83
napadl kasační stížností, v níž se vyjádřil jednak k problema tice podkladů pro rozhodování
a jednak k výkladu §7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., jak jej provedl krajský soud.
Stěžovatel uvádí, že lékařský posudek pro účely stanovení výše odškodného zpracovává
posuzující lékař, který je ošetřujícím lékařem poškozeného. Nový lékařský posudek pak lze vy dat
pouze v případě výrazného zhoršení následků. Z těchto důvodů stěžovatel k posudkům,
které stěžovatel v odvolání předložil, přihlédnout nemohl - nemohl vyjít z jiných normativů,
než mu povoluje právní řád České republiky. Z tohoto důvodu je třeba přistupovat restriktivně
i k aplikaci vyhlášky č. 440/2001 Sb. na služební poměr.
Ustanovení §7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. pak podle stěžovatele svěřuje pravomoc
zvýšit náhradu nad vyhláškou stanovený limit ve zcela výjimečných případech hodných
mimořádného zřetele pouze soudům. Lékař je oprávněn pouze zvýšit bodové ohodnocení
bolestného. Zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů,
neobsahuje žádné ustanovení, jež by zmocňovalo ke zvyšování náhrady nad rámec stanoveného
limitu samotný správní orgán. Ten je oprávněn jednat pouze tehdy, kdy to zákon výslovně
stanoví.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázk ou, zda jsou splněny podmínky
k projednání a rozhodnutí o této kasační stížnosti, mimo jiné, zda tato stížnost byla podána
v zákonné lhůtě.
Podle §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnos t podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení rozhodnutí, proti kterému směřuje.
V souladu s §40 odst. 2 a 3 s. ř. s. končí lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo roků
uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není- li
takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Připadne -li poslední
den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní
den.
Podle §40 odst. 4 s. ř . s. je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno
soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní
licence, anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
Nejvyšší správní soud vychází v tomto případě ze své konst antní judikatury, navazující
na usnesení ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. 5 Afs 13/2003, publikované pod č. 57/2004 Sb. NSS:
„Počátek lhůty, v níž lze podat kasační stížnost (§40 a §106 odst. 2 s. ř. s.), je dán dnem doručení písemného
vyhotovení rozsudku krajského soudu. Následujícího dne začíná běžet dvoutýdenní lhůta pro podání kasační
stížnosti, která skončí dnem, jenž se svým označením shoduje se dnem doručení. Byl -li tedy rozsudek krajského
soudu doručen v pracovní den v pátek, je posledním dnem, kdy lze kasační stížnost podat, opět pátek druhého
týdne, je-li pracovním dnem.“
V nyní posuzovaném případě byl stěžovateli rozsude k krajského soudu ze dne
13. 7. 2011, č. j. 10 A 46/2010 - 83, doručen do datové schránky dne 28. 7. 2011
(podle doručenky ze systému datových schránek založené na č. l. 91 soudního spisu). Tento den
je rozhodující pro počátek běhu dvoutýdenní lhůty pro podání kasační stížnosti. Tato lhůta
pak uplynula dne 11. 8. 2011 (čtvrtek). Stěžovatel krajskému soudu zaslal kasační stížnost
proti předmětnému rozsudku rovněž prostřednictvím datové schránky. Podle usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2010, č. j. 9 Afs 28/2010 - 79, (publikovaného
pod č. 2131/2010 Sb. NSS), je pro posouzení včasnosti podání orgánu veřejné moci, který má
postavení účastníka řízení, vůči soudu, rozhodný okamžik jeho dodání do datové schránky.
Z detailu zprávy z datové schránky krajského soudu založeného na č. l. 98 soudního spisu
vyplývá, že kasační stížnost stěžovatele byla do datové schránky krajského soudu dodána dne
12. 8. 2011, tedy opožděně. Vzhledem k tomu, že zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze
podle §106 odst. 2 poslední věty s. ř. s. prominout, nezbývá Nejvyššímu s právnímu soudu
než tuto kasační stížnost podle §120 s. ř. s. ve spojení s §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. odmítnout.
Nad rámec toho Nejvyšší správní soud poznamenává, že žalovaný svou kasační stížností
brojí proti právnímu názoru krajského soudu převzatému z rozsudku Nejvyššího správního
soudu č. j. 6 Ads 2/2011 - 66 z 25. 5. 2011. V tomto rozsudku již Nejvyšší správní soud v téže
věci účastníků jednoznačně konstatoval, že ustanovení §7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb.,
o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, užité dle §228 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb.,
o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, je třeba vykládat tak, že o zvýšení odškodnění v případě
služebních úrazů rozhoduje služební funkcionář podle stejných kritérií ja ko soudy v občanskoprávních
a pracovněprávních věcech. Tento závěr v žádné další procesní fázi již žalovaný nemůže úspěšně
zpochybnit.
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s.,
podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla- li kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. října 2011
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu