ECLI:CZ:NSS:2011:6.ADS.130.2011:30
sp. zn. 6 Ads 130/2011 - 30
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: P. Ř.,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o
přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 8. 4. 2011, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2011, č. j. 1 Ad 53/2011 - 20,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2011, č. j. 1 Ad 53/2011 - 20, se r uš í
a věc se vra cí tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se u Městského soudu v Praze domáhal zrušení v záhlaví označeného
rozhodnutí, kterým žalovaná zamítla námitky proti rozhodnutí, jímž byl žalobci snížen invalidní
důchod tak, aby odpovídal invaliditě druhého (nikoli již třetího) stupně. Současně žalobce
požádal o ustanovení zástupce pro toto řízení. Městský soud svým usnesením ze dne 6. 9. 20 11,
č. j. 1 Ad 53/2011 - 20, rozhodl tak, že se návrh žalobce na ustanovení zástupce zamítá. Městský
soud konstatoval, že první ze zákonných podmínek pro ustanovení zástupce, spočívající v tom,
že jsou u žalobce dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, se naplnila. Vycházel
přitom z majetkových poměrů žalobce, z nichž vyplývá, že nemá dostatečné finanční prostředky
a že v jeho případě jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Dalším
zákonným důvodem pro ustanovení zástupce je pak naplnění podmínky, že je to třeba k ochraně
práv účastníka řízení. Městský soud nejprve konstatoval, že žalobce nesprávně postupoval
ve správním řízení před žalovanou a vytkl žalobci, že si svým postupem znemožnil soudní
ochranu proti snížení stupně své invalidity, neboť námitkami napadl již pravomocné rozhodnutí
žalované. Poté městský soud uvedl, že posoudil žalobu a dospěl k závěru, že je srozumitelná
a že se žalobce dostatečně kvalifikovaným způsobem obrátil na soud. Dále pak městský soud
podotkl, že v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu není zastoupení povinné.
Městský soud uzavřel, že ustanovení zástupce není potřeba k ochraně práv žalobce,
a proto zástupce žalobci neustanovil.
Proti uvedenému usnesení městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) k asační
stížnost, v níž namítá, že byl řidičem autobusu MHD, později uklízel chodníky a dokud to bylo
možné, tak poctivě pracoval. Dále uvádí, že je slabomyslný a že i městský soud v napadeném
usnesení připouští, že při hájení svých zájmů postupoval nespráv ně. Stěžovatel si myslí,
že jako slabomyslný by měl být zastoupen profesionálním právníkem. Navrhuje rovněž,
že skutečnost, že potřebuje zástupce, by mohl osvědčit jeho ošetřující lékař. Stěžovatel dále
vyjádřil obavu, že v případě, že mu nebude ustanoven zástupce, nedostane možnost
se kvalifikovaně bránit v soudním řízení, vezmou mu důchod i podporu, nebude schopen zaplatit
byt ani obědy v jídelně a nezbude mu nic jiného než se někde v tichosti oběsit. Závěrem
pak stěžovatel uvedl, že stojí proti mocnému p rotivníkovi, který disponuje dostatečnými
možnostmi, a aby se mohl náležitě bránit, potřebuje bezplatného právního zástupce.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že již z podpisu podání, učiněných stěžovatelem
v průběhu soudního řízení, i jejich úpravy je jednoznačné, že mu s jejich zpracováním zřejmě
pomáhala jiná osoba, neprávník. Ze soudního spisu pak plyne, že je stěžovatel duš evně nemocný
(organická porucha emoční, organická porucha osobnosti, lehká demence s emočními změnami
a poruchou osobnosti, smíšená porucha osobnosti). Ze soudního spisu rovněž vyplývá,
že stěžovateli v roce 1983 (ve věku jeho třiceti let) bylo z důvodu ztráty zdravotní způsobilosti
odňato řidičské oprávnění pro všechny skupiny, v roce 1999 mu byl řidičský průkaz odebrán
a skartován a v roce 2004 byla po přezkoumání tělesné nebo duševní schopnosti zamítnuta
žádost o vrácení řidičského průkazu. Pozornosti soudu neuniklo ani to, že stěžovatel městskému
soudu předložil stránku plnou jím nakreslených obrázků různých předmětů. Stěžovatel
v prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních
poplatků uvedl, že není zaměstnán z důvodu duševní nemoci, trpí mozkovou nedostatečností,
je částečně slabomyslný, má zhoršenou paměť, není schopen se soustředit delší čas na jeden
problém. Dále uvádí v příslušném prohlášení, že neporozuměl jedné z otázek.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil přípustnost kasační stížnosti ve světle formálních
náležitostí na ni kladených soudním řádem správním. Dospěl k závěru, že kasační stížnost byla
podána včas osobou k tomu oprávněnou, která byla účastníkem řízení, z něhož napadené
rozhodnutí vzešlo [§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“)].
Vzhledem k tomu, že stěžovatel podává kasační stížnost proti usnesení městského soudu,
jímž byl odmítnut jeho návrh na ustanovení zástupce, jedná se o kasační důvod podle §103
odst. 1 písm. e) s. ř. s. Stěžovatel ve své kasační stížnosti nesplnil podmínku povinného
zastoupení podle §105 odst. 2 s. ř. s., což však dle konstantní judikatury Nejvyššího správního
soudu v posuzovaném případě není nutné. Nejvyšší správní soud totiž konstatoval, že „v řízení
u Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu
na ustanovení zástupce žalobci není důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti nedostatek právního zastoupení“
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004, č. j. 6 Azs 27/2004 - 41,
publikovaný pod č. 486/2005 Sb. NSS, dostupný na www.nssoud.cz) a že by „opětovné trvání …
na podmínce povinného zastoupení ve svém důsledku znamenalo jen další řetězení téhož problému, což by popíra lo
smysl samotného řízení, a zároveň by nesvědčilo ani zásadě hospodárnosti a rychlosti řízení“ (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77, dostupný
na www.nssoud.cz). Kasační stížnost je tedy přípustná.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že je důvodná.
Nejvyšší správní soud poznamenává, že je Česká republika od 28. 9. 2009 vázána
Úmluvou o právech osob se zdravotním postižením, která byla publikována pod č. 10/2010
ve Sbírce mezinárodních smluv. Jedná se o mezinárodní smlouvu, k jejíž ratifikaci dal souhlas
Parlament a která má tedy v souladu s článkem 10 Ústavy ČR aplikační přednost před zákonem.
Tato Úmluva ve svém článku 12 ukládá zajistit os obám se zdravotním postižením účinný přístup
ke spravedlnosti, mimo jiné i prostřednictvím procedurálních úprav s cílem usnadnit jim účinné
plnění jejich role jako přímých účastníků ve všech soudních řízeních. Citovaná Úmluva o právech
osob se zdravotním postižením dále ukládá přijmout „přiměřené úpravy“, tedy „ reasonable
accommodation“. Z toho vyplývá, že orgány veřejné moci jsou povinny při postupu vůči osobám
se zdravotním postižením přihlížet k charakteru jejich postižení a toto přiměřeně kompenzovat
ve svém přístupu k nim. Nejvyšší správní soud již ve svém rozhodnutí č. j. 6 Ads 133/2009 - 78
ze dne 24. 6. 2010 zdůraznil povinnost českých státních orgánů poskytnout stěžovateli
spravedlivý soudní proces i přístup k sociálním právům s přihlédnutím k jeho duševnímu
onemocnění (schizofrenii). Nejvyšší správní soud rovněž upozorňuje na Doporučení Rady
Evropy R 99 (4) Vý boru ministrů členským státům o zásadách právní ochrany nezpůsobilých
dospělých osob (dostupné na https://wcd.coe.int, v českém jazyce
na www.reformaopatrovnictvi.cz nebo www.kvalitavpraxi.cz), z nějž vyplývá, že by měly existovat
spravedlivé a efektivní postupy pro přijímání opatření k ochraně dospělých nezpůsobilých osob
při maximálním zachování jejich právní způsobilosti (zásada 7 a zásada 3). Z uvedených důvodů
je tedy třeba, aby příslušný soud i úřední osoby, podílející se na rozhodování o právech
stěžovatele, přijaly efektivní opatření k ochraně jeho práv. Minimem takovýchto efektivních
opatření je právě ustanovení kvalifikovaného zástupce pro soudní řízení, pokud o něj stěžovatel
požádá.
Lze tedy uzavřít, že požádá-li o ustanovení zástupce pro řízení před soudem účastník,
o němž lze na základě skutečností vyplývajících se ze soudního či správního s pisu zjistit,
že je osobou s duševním nebo mentálním postižením, je naplněna druhá z podmínek v §35
odst. 8 s. ř. s., a sice že je ustanovení zástupce nezbytně třeba k ochraně jeho práv. Pokud je
naplněna rovněž první podmínka citovaného ustanovení (předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků), soud takové osobě zástupce ustanoví i v případě, že se jedná o řízení,
v němž není právní zastoupení obligatorní. Případnou výjimkou z tohoto pravidla by byl účastník
s postižením, jehož projevem je kverulatorní vytváření velkého množství soudních případů,
aniž by to bylo v jeho zájmu. Pak by v odůvodněném případě mohl převýšit zájem státu
na ochraně před kverulantstvím a ochrana zájmu samotného účastníka (k tomu srov. rozsudek
Evropského soudu pro lidská práva ve věci Salontaji - Drobnjak proti Srbsku ze dne 13. 10. 2009,
stížnost č. 36500/05).
Z procesní situace, kterou v odůvodnění napadeného rozhodnutí předestřel městský
soud, vyplývá, že se městský soud předběžně domnívá, že stě žovatel zmeškal uplatnění
svých práv v předcházejícím řízení, v němž bylo vydáno napadené správní rozhodnutí.
I v takovéto situaci je však třeba, aby byl stěžovatel právn ě zastoupen. V prvé řadě je
zde možnost, že kvalifikovaný zástupce předloží takovou právní argumentaci, v níž předestřený
deficit překoná. Je zde však i taková možnost, že zástupce doporučí stěžovateli jiný postup,
který by byl pro stěžovatele procesně výhodnější.
S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že pro spravedlivé rozhodování o právech
stěžovatele je nutno přihlížet k jeho duševnímu onemocnění a umožnit mu náležitou obranu
jeho práv. K takovémuto postupu je nezbytné, aby byl stěžovatel zastoupen kvalifikovaným
zástupcem.
Nejvyšší správní soud z důvodů výše uvedených napadené usnesení městského soudu
podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V tomto řízení je městský soud
vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu, který byl vysloven v odůvodnění
tohoto rozsudku, a je tudíž zavázán ustanovit stěžovateli zástupce.
O případné náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém
rozhodnutí (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. listopadu 2011
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu