ECLI:CZ:NSS:2011:6.ADS.139.2010:40
6 Ads 139/2010 - 40
6 Ads 138/2010
Spis 6 Ads 139/2010 byl spojen se spisem 6 Ads 138/2010 a pod touto spisovou značkou bylo rozhodnuto takto:
sp. zn. 6 Ads 138/2010 - 42
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: P. Č.,
proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, proti rozhodnutí
žalované ze dne 12. 4. 2010, č. j. 976/10, v řízení o kasační stížnosti žalobce 1) ze dne 18. 7. 2010
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2010, č. j. 6 A 95/2010 - 14, a 2) kasační
stížnosti žalobce ze dne 19. 10. 2010 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2010,
č. j. 6 A 95/2010 - 28,
takto:
I. Věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 6 Ads 138/2010
a pod sp. zn. 6 Ads 139/2010 se spojují ke společnému projednání. Věc bude nadále
vedena pod sp. zn. 6 Ads 138/2010.
II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2010, č. j. 6 A 95/2010 - 28, se r uší.
III. Kasační stížnost z 18. 7. 2010 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2010,
č. j. 6 A 95/2010 - 14, se zamít á .
IV. Žalované se nepři znáv á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
z 18. 7. 2010.
V. Žalobci se nepřizn áv á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
z 19. 10. 2010.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se žalobou u Městského soudu v Praze (dále též „městský
soud“) domáhal, aby městský soud zrušil shora označené rozhodnutí žalované o zrušení určení
advokáta k poskytnutí právní služby podle §18 zákona č. 85/1996 Sb., o advokátovi, v platném
znění. Městský soud usnesením ad 1), č. j. 6 A 95/2010 - 14, zastavil řízení o žalobě,
6 Ads 138/2010
neboť stěžovatel nezaplatil soudní poplatek za žalobní řízení; toto usnesení stěžovatel napadl
kasační stížností ze dne 18. 7. 2010. Napadeným usnesením ad 2), č. j. 6 A 95/2010 - 28, městský
soud zastavil řízení o kasační stížnosti z 19. 7. 2010; i toto rozhodnutí stěžovatel napadl kasační
stížností (z 19. 10. 2010, předána k poštovní přepravě týž den).
Nejvyšší správní soud ze soudního spisu zjistil následující skutečnosti důležité
pro rozhodnutí :
Stěžovatel u městského soud podal žalobu ze dne 21. 4. 2010 (k poštovní přepravě
předána týž den). Městský soud stěžovatele usnesením ze dne 10. 6. 2010, č. j. 6 A 95/2010 - 9,
vyzval k zaplacení soudního poplatku za žalobu ve výši 2000 Kč a stanovil mu k tomu lhůtu
3 dnů, současně stěžovatele poučil o následcích nezaplacení soudního poplatku a o možnosti
požádat soud o osvobození od soudních poplatků. Usnesení si stěžovatel převzal 14. 6. 2010.
V soudním spise následuje přípis stěžovatele z 21. 6. 2010 (k poštovní přepravě předáno
24. 6. 2010), v němž stěžovatel uvedl, že od podání návrhu, jež považuje za přednostní, uplynuly
2 měsíce, a dále opakuje a upřesňuje svůj žalobní návrh. Dne 8. 7. 2010, městský soud vydal
usnesení ad 1), č. j. 6 A 95/2010 - 14, jímž žalobní řízení zastavil pro nezaplacení soudního
poplatku. Stěžovatel si usnesení ad 1) převzal dne 16. 7. 2010.
Usnesení ad 1) stěžovatel napadl kasační stížností z 18. 7. 2010, jak lze dovodit z obsahu
podání, a uvedl v ní námitky vůči usnesení ad 1). Městský soud usnesením z 10. 9. 2010,
č. j. 6 A 95/2010 - 22, stěžovatele vyzval k přeložení plné moci zvolenému advokátu pro řízení
o kasační stížnosti, a č. j. 6 A 95/2010 - 23, z téhož dne vyzval stěžovatele k zaplacení soudního
poplatku za kasační stížnost.
Stěžovatel na uvedená usnesení reagoval přípisem z 20. 9. 2010, v němž soud upozornil,
že Nejvyšší správní soud (dle názoru stěžovatele ústavně - nekonformně) na zaplacení soudního
poplatku a zastoupení advokátem netrvá v obdobných řízeních. Stěžovatel z tohoto důvodu
odmítl výzvám vyhovět. Městský soud dne 6. 10. 2010, usnesením ad 2), č. j. 6 A 95/2010 - 28,
řízení o kasační stížnosti z 18. 7. 2010 zastavil, neboť stěžovatel nezaplatil soudní poplatek
za řízení o kasační stížnosti; stěžovatel usnesení převzal dne 14. 10. 2010. Dne 19. 10. 2010
stěžovatel usnesení ad 2) napadl kasační stížností.
K výroku I.
Nejvyšší správní soud rozhodl výrokem I., že se obě řízení spojují podle §39 odst. 1
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), za použití §120 s. ř. s. V obou
řízeních vedených před Nejvyšším správním soudem se totiž jedná o věci, které spolu úzce
souvisí; jedná se o dvě usnesení téhož městského soudu vydaná v témže soudním řízení vedeném
u tamního soudu pod sp. zn. 6 A 95/2010. Městský soud nejprve rozhodl o zastavení žalobního
řízení (usnesení ad 1/); toto usnesení stěžovatel napadl kasační stížností ze dne 18. 7. 2010.
Řízení o této kasační stížnosti bylo městským soudem též zastaveno pro nezaplacení soudního
poplatku (usnesení ad 2/). Posléze uvedené usnesení stěžovatel napadl kasační stížností
(z 19. 10. 2010).
K výroku II.
Nejvyšší správní soud se nejprve musel z logiky věci zabývat v pořadí druhou kasační
stížností (z 19. 10. 2010), neboť pouze v případě, že bude shledána důvodnou, bude možno vést
řízení o kasační stížnosti z 18. 7. 2010, které je v současné chvíli pravomocně zastaveno.
6 Ads 138/2010
Usnesením ad 2), č. j. 6 A 95/2010 - 28, městský soud zastavil řízení o kasační stížnosti
z 18. 7. 2010 pro nezaplacení soudního poplatku za toto řízení. V kasační stížnosti stěžovatel
rozhodnutí vytýká nezákonnost a svévoli. Konkrétně uvádí, že městský soud nezohlednil
jím připomínanou judikaturu Nejvyššího správního soudu stran nevyžadování soudních poplatků
za kasační stížnost. Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení ad 2)
zrušil, rozhodnout ve věci samé přikázal jinému než městskému soudu, neboť městský soud
rozhoduje s nenapravitelnou svévolí, a konečně „předložení ust. 103-1, 105-2 SŘS v kontextu položky
sazebníku poplatků 15 ÚS, nelze-li překlenout striktní neúčelovou dikci stran podmínek řízení ústavně-
konformním výkladem“.
Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení,
z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.), a tuto kasační stížnost podal
včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). Projednání kasační stížnosti nebrání ani nedostatek zastoupení
stěžovatele ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s (srov. dále). V kasační stížnosti uplatňuje důvody,
jež lze podřadit §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. - nezákonnost rozhodnutí o zastavení řízení,
jde tedy o důvod přípustný podle §104 odst. 4 téhož zákona. Nejvyšší správní soud
za této situace usnesení ad 1) městského soudu v mezích řádně uplatněných kasačních důvodů
a v rozsahu kasační stížnosti podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. přezkoumal, přitom dospěl k závěru,
že kasační stížnost je důvodná.
K otázce nutnosti platit soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí
o zastavení žalobního řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku se Nejvyšší správní soud
již v minulosti vyjádřil, v rozsudku ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77; uvedl, že „v řízení
o kasační stížnosti, jehož předmětem je posouzení zákonnosti rozhodnutí o zastavení řízení, které bylo důsledkem
nezaplacení soudního poplatku za předchozí kasační stížnost, by opětovné trvání jak na podmínce uhrazení
poplatku pro toto řízení, tak i na podmínce povinného zastoupení ve svém důsledku znamenalo jen další řetězení
téhož problému, což by popíralo smysl samotného řízení, a zároveň by nesvědčilo ani zásadě hospodárnosti
a rychlosti řízení, která se obecně uplatňuje ve vztahu k výkonu celé veřejné správy.“ (všechna zde citovaná
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). V popsaných
případech tedy kasační řízení nepodléhá poplatkové povinnosti, ani povinnému zastoupení
advokátem.
Nejvyšší správní soud v posuzované, skutkově velmi obdobné věci neshledal důvodu
se od vysloveného názoru odchýlit, neboť jej považuje za souladný s právem účastníků na přístup
k soudu. V posuzované věci tedy zdejší soud musí konstatovat, že městský soud pochybil, trval-li
na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost z 18. 7. 2010 a poté řízení o ní zastavil.
Z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud dle §110 odst. 1 s. ř. s. usnesení ad 2) č. j. 6 A 95/2010 -
28 bez dalšího zrušil; tím se mu otevřel procesní prostor k věcnému projednání kasační stížnosti
z 19. 7. 2010 proti usnesení ad 1) č. j. 6 A 95/2010 - 14.
K výroku III.
Usnesením ad 1), č. j. 6 A 95/2010 - 14, městský soud zastavil řízení o žalobě
pro nezaplacení soudního poplatku. Stěžovatel se v kasační stížnosti z 18. 7. 2010 domáhá
zrušení napadeného rozhodnutí. Uvádí, že v poštovní zásilce ze dne 29. 5. 2010 odeslané
městskému soudu, a to k 5-ti spisovým značkám senátu 6 A, podal žádost o osvobození
od soudních poplatků pro toto řízení, a že o jeho žádosti nebylo rozhodnuto, a městský soud
řízení zastavil. Podle stěžovatele je nepochybné, že u šestého senátu městského soudu
se jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků ztrácejí opakovaně. Nadto odkazuje
na své podání soudu ze dne 31. 5. 2010 s tím, že toto podání nemůže být vyloženo jako návrh
na prodloužení lhůty pro zaplacení soudního poplatku. Podotýká, že poštovní zásilka ze dne
2. 6. 2010 se týkala žádosti o osvobození od soudních poplatků a směřovala do řízení vedených
6 Ads 138/2010
před městským soudem 6 A 92 + 93 + 94 + 95 + 96/2010. Nadto podotýká, že nebyl městským
soudem vyrozuměn, že poštovní zásilka neobsahuje všechny na obálce vypočtené písemnosti.
Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení,
z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.), a tuto kasační stížnost podal
včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). Projednání kasační stížnosti nebrání ani nedostatek zastoupení
stěžovatele ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s. (srov. odůvodnění k výroku II.). V kasační stížnosti
uplatňuje důvody, jež lze podřadit §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. - nezákonnost rozhodnutí
o zastavení řízení, jde tedy o důvod přípustný podle §104 odst. 4 téhož zákona. Nejvyšší správní
soud za této situace usnesení ad 1) městského soudu v mezích řádně uplatněných kasačních
důvodů a v rozsahu kasační stížnosti podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. přezkoumal, přitom dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Zákonodárce v zákoně č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, určil, že řízení před soudy
je zásadně zpoplatněno. Poplatková povinnost pak stíhá v případě poplatků za řízení (§1
písm. a/ zákona o soudních poplatcích) toho z účastníků, jenž podává návrh na zahájení řízení
(§2 cit. zákona). Zákon upravuje též „sankci“ za nezaplacení soudního poplatku: podle ust. §9
odst. 1 „nebyl-li poplatek za řízení [...] zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě,
kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.“ Zákon tedy jednoznačně stanoví
jak povinnost soudní poplatek zaplatit, tak následky jejího nesplnění.
V posuzovaném případě je nepochybné, že městský soud postupoval zcela v souladu
se zákonem; stěžovatele nejprve vyzval k zaplacení soudního poplatku za žalobní řízení, poučil
jej o následcích nesplnění uložené povinnosti a též o možnosti požádat o osvobození
od soudních poplatků (viz usnesení z 14. 5. 2010, č. j. 6 A 95/2010 - 5). Následně usnesením
ze dne 10. 6. 2010, č. j. 6 A 95/2010 - 9, v reakci na podání stěžovatele ze dne 31. 5. 2010,
které bylo předáno k poštovní přepravě 2. 6. 2010 a soudu doručeno 3. 6. 2010, a v němž bylo
žádáno, aby soud neukládal lhůtu ke splnění povinnosti v délce kratší dvaceti dnů, a jež bylo
soudem podle obsahu podání posouzeno jako žádost o prodloužení lhůty k zaplacení soudního
poplatku, soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku do 20 dnů od doručení
tohoto usnesení. Na tuto výzvu reagoval stěžovatel podáním ze dne 21. 6. 2010, doručeným
soudu 28. 6. 2010, ve kterém uvedl, že výzvě nerozumí, neboť o prodloužení lhůty k zaplacení
soudního poplatku nepožádal. Stěžovatel však postupu městského soudu vytýká jednak,
že mu stanovil příliš krátkou lhůtu k zaplacení soudního poplatku (3 dny), jednak že nerozhodl
o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků, jež mělo být součástí zásilky adresované
městskému soudu dne 2. 6. 2010, resp. 8. 6. 2010.
Pokud jde o lhůtu k zaplacení soudního poplatku Nejvyšší správní soud v jejím stanovení
neshledává žádnou nezákonnost. Městský soud sice stanovil lhůtu poměrně krátkou,
avšak v délce 3 dnů bývá tato lhůta stanovována obvykle; nadto je nutno zdůraznit, že splnit
poplatkovou povinnost může ve správním soudnictví účastník řízení až do okamžiku,
kdy rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku nabude právní moci
(srov. §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích „Usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku
zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo
právní moci […]“). Konečně Nejvyšší správní soud upozorňuje, že městský soud řízení zastavil
až dne 8. 7. 2010 a usnesení nabylo právní moci 16. 7. 2010, stěžovatel měl tedy fakticky
k zaplacení soudního poplatku dobu delší než dva měsíce (od 14. 5. 2010 do 16. 7. 2010).
Stěžovatelova námitka tedy není důvodná.
Namítá-li stěžovatel, že v podání ze dne 29. 5. 2010, jež předcházelo podání z 31. 5. 2010,
požádal o osvobození od soudních poplatků pro žalobní řízení a městský soud o žádosti měl
rozhodnout, nelze ani tuto námitku shledat důvodnou. Ze shora podaného přehledu úkonů
6 Ads 138/2010
je zřejmé, že soudní spis sp. zn. 6 A 95/2010 neobsahuje žádnou písemnost z uvedeného dne.
Z jiných soudních spisů městského soudu, které byly Nejvyššímu správnímu soudu
též předloženy (sp. zn. 6 A 93/2010, sp. zn. 6 A 94/2010 a sp. zn. 6 Ca 77/2009), zdejší soud
zjistil, že stěžovatel skutečně městskému soudu dne 2. 6. 2010 odeslal poštovní zásilku,
na níž bylo stěžovatelem uvedeno (zvýraznění doplněno, pozn. NSS):
„Zásilka obsahuje devatenáct podání:
- návrh na zahájení řízení (ObS P4)
- žaloba
- 10 Ca 393/09
- 3 Na 122/10 (8 A 67/10)
- 9 A 74/10
- 6 A 92-96/10 žádost
- 5 Ca 269/09
- 3 Na 123/10
- 3 Na 125/10 (6 A 95/10)
- 10 A 73/10
- 10 Ca 150/09
- žádost informace
- 6 A 93/10
- žádost“
Nejvyšší správní soud ověřil, že v žádném ze spisů sp. zn. 6 A 92/2010 až sp. zn. 6 A 96/2010
není obsažena žádost o osvobození od soudních poplatků pro uvedená řízení.
Z tohoto soupisu údajně obsažených podání nelze ještě jednoznačně doložit,
že poznámka „6 A 92 - 96/10 žádost“ měla značit žádost o osvobození od soudních poplatků
a nadto, že byla v obálce tato podání skutečně obsažena. Je jistě povinností soudu (zejména
jeho administrativního aparátu) pečlivě vést spisy a přiřadit do nich všechna došlá podání,
nicméně je třeba též brát ohled na reálný dosah lidských možností. Nejvyššímu správnímu soudu
je z jeho úřední činnosti známo, že stěžovatel vede u různých soudů v České republice
mnoho desítek soudních sporů (jen evidencí Nejvyššího správního soudu prochází ve více
než 110 případech) a že zasílání více podání (k různým spisovým značkám) v téže zásilce
je jeho běžnou praxí. Postup stěžovatele je zřejmě veden snahou o minimalizaci nákladů
na poštovné. Nejvyšší správní soud musí odmítnout stěžovatelovy námitky, pokud se snad
stěžovatel snaží dovozovat z jednání senátu 6 A městského soudu nějaký úmysl jej poškodit;
pro takové závěry ze soudních spisů nic nesvědčí.
Je to stěžovatel, kdo má tvrdit a prokázat, že poštovní zásilka z 2. 6. 2010, resp. 8. 6. 2010,
jež soudu vůbec doručena nebyla, obsahovala též předmětná podání, neboť městský soud může
jen stěží „dokazovat“ opak (srov. k nepřípustnosti tzv. negativních důkazů v obdobné skutkové
situaci rozsudek Nejvyššího správního soudu z 16. 7. 2009, č. j. 9 As 31/2009 - 231, tento názor
byl aprobován též Ústavním soudem v usnesení z 30. 3. 2010, sp. zn. I. ÚS 2480/2009). Městský
soud spolu s Nejvyšším správním soudem ve spisech sp. zn. 6 A 92/2010 až sp. zn. 6 A 96/2010
a sp. zn. 10 Ca 150/2009, jež mají k dispozici jakožto výsledky své úřední činnosti, zjistily pouze,
že se v některých z těchto spisů nachází shora zmíněná obálka od zásilky z 2. 6. 2010 s uvedeným
popisem. Nejvyšší správní soud s ohledem na to, že jiné spisy obsahují písemnosti z předmětné
zásilky, nevidí rozumný důvod, proč by právě žádost o osvobození od soudních poplatků neměla
být založena do příslušného spisu. Zdejší soud tedy dospěl k závěru, že uvedená žádost
pravděpodobně nebyla v poštovní zásilce z 2. 6. 2010 obsažena.
6 Ads 138/2010
Konečně Nejvyšší správní soud nemůže přisvědčit názoru stěžovatele, že je povinností
městského soudu informovat stěžovatele o tom, že se v jím odeslané zásilce nenachází všechny
v soupisu uvedené dokumenty. Jak již bylo uvedeno, vzhledem k praxi stěžovatele posílat mnoho
písemností v jedné zásilce (19 dokumentů jako v uvedeném případě není výjimkou) a k frekvenci
jeho podání, není takový postup představitelný. Jistě by si bylo lze představit, že podatelna soudu
při přijetí zásilky provede její kontrolu a případně zjištěné nesrovnalosti poznamená
např. na obálku; takový postup by městskému soudu konec konců umožnil provést shora
uvedený „důkaz“ negativní skutečnosti, avšak Nejvyšší správní soud je toho názoru, že jej nelze
vyžadovat a v běžném provozu možná běžně užívat.
Nejvyšší správní soud tedy uzavřel, že stěžovatel neprokázal, že městskému soudu
předložil dne 2. 6. 2010, resp. 8. 6. 2010, žádost o osvobození od soudních poplatků; městský
soud tedy rozhodl o zastavení žalobního řízení zcela v souladu se zákonem o soudních poplatcích
a soudním řádem správním. Z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost
z 18. 7. 2010 nedůvodnou a jako takovou ji dle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Návrh stěžovatele na přikázání věci jinému senátu či soudu, je nepřípustný. Nejvyšší
správní soud je ve způsobech rozhodování o kasační stížnosti vázán ustanovením §110 s. ř. s.;
způsob rozhodnutí, jenž stěžovatel navrhuje, je vlastní soudům v civilním soudním řízení
při rozhodování o odvolání. Správní soudnictví je však založeno na zásadě kasační,
při jejímž uplatnění nepřichází takovéto přikázání věci jinému soudu v úvahu. Nejvyšší správní
soud nesdílí přesvědčení stěžovatele, že kasační stížnost je „de facto odvoláním“.
Nejvyšší správní soud neshledal žádný důvod, pro který by se měl obracet na Ústavní
soud (snad) s návrhem na zrušení části právního předpisu - §103 odst. 1 či §105 odst. 2 s. ř. s.
Stěžovatel neuvedl žádné bližší důvody a Nejvyšší správní soud takovou potřebu v řízení
neshledal; naopak se domnívá, že jím zastávaný výklad umožňující podat kasační stížnost
v určitých popsaných situacích bez nutnosti hradit soudní poplatek či zastoupení advokátem,
je plně v souladu s ústavními předpisy České republiky a rozhodně neomezuje právo účastníků
na přístup k soudu.
K výroku IV. a V.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §60 odst. 1
s. ř. s. V řízení o kasační stížnosti z 18. 7. 2010 proti usnesení ad 1) neměl stěžovatel ve věci
úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží. Ve věci úspěšná žalovaná náhradu nákladů
řízení nepožadovala a ani ze soudního spisu nevyplývá, že by jí v řízení vznikly nějaké náklady
přesahující náklady její běžné úřední činnosti, Nejvyšší správní soud jí tedy žádnou náhradu
nákladů nepřiznal, ač by na ni jinak měla právo.
V řízení o kasační stížnosti z 19. 10. 2010 byl stěžovatel úspěšný, náleželo by mu tedy
právo na náhradu nákladů řízení. Stěžovatel však toto právo v řízení neuplatnil a ze soudního
spisu nelze výši nákladů stanovit, soud proto náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. ledna 2011
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu