ECLI:CZ:NSS:2011:6.ADS.146.2011:99
sp. zn. 6 Ads 146/2011 - 99
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: M. M.,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti
rozhodnutí žalované ze dne 6. 4. 2010, o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 14. 6. 2011, č. j. 19 Ad 27/2010 - 49, o návrhu žalované na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 6. 2011,
č. j. 19 Ad 27/2010 - 49, se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě zrušil v záhlaví uvedeným rozsudkem rozhodnutí žalované
ze dne 6. 4. 2010, č. j. X, a věc jí vrátil k dalšímu řízení, neboť shledal, že rozhodnutí žalované je
nezákonné. Napadeným rozhodnutím žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) zamítla námitky žalobce
a potvrdila rozhodnutí stěžovatelky ze dne 8. 2. 2010, jímž byla zamítnuta žalobcova žádost o
starobní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení §29 zákona č. 155/1995 Sb., o
důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“),
neboť žalobcem doložené potvrzení o výkonu zaměstnání v preferované pracovní kategorii
vzniklé na základě jednání v komisi pamětníků ze dne 1. 9. 2005 stěžovatelka vyhodnotila jako
nevěrohodné z důvodu rozporu s dalšími důkazy provedenými v průběhu řízení.
V kasační stížnosti žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) navrhla, aby Nejvyšší správní soud
napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Zároveň požádala o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti. Stěžovatelka uvedla,
že v případě, pokud by Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil, dostala by se věc
do stadia nového posouzení žaloby. Krajský soud by pak mohl, jsa vázán právním názorem
Nejvyššího správního soudu, rozhodnout opačně než v prvním žalobním řízení, v důsledku
čehož by došlo k „obživnutí“ původního rozhodnutí stěžovatelky. Důsledkem nového
rozhodnutí krajského soudu by však nebylo zrušení v mezidobí vydaného nového rozhodnutí
stěžovatelky. Nastala by tak situace, kdy by vedle sebe existovala dvě opačná rozhodnutí
o téže věci. Výše nastíněný výsledek je podle názoru stěžovatelky zcela nežádoucí,
neboť takovou situaci není možné existujícími procesními instituty prakticky řešit.
Podle ustanovení §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“),
nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele
přiznat. Přitom přiměřeně užije ustanovení §73 odst. 2 až 4 s. ř. s. Podle ustanovení §73 odst. 2
s. ř. s. soud na návrh žalobce přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu, přiznání odkladného účinku
se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným
zájmem. Podle ustanovení §73 odst. 3 s. ř. s. se přiznáním odkladného účinku pozastavují
do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí.
Jak již dříve Nejvyšší správní soud ve své četné judikatuře konstatoval, poskytují soudy
ve správním soudnictví primárně ochranu subjektivním veřejným právům a rovněž institut
odkladného účinku je koncipován především jako dočasná procesní ochrana žalobce - účastníka
správního řízení - před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého správního rozhodnutí, jsou-li
pro to splněny zákonem předepsané podmínky. Situace, kdy bude možno dovozovat vznik
nenahraditelné újmy na straně žalovaného správního orgánu v důsledku rozhodnutí krajského
soudu, tak budou nepochybně představitelné v poněkud omezenější míře, než jak tomu bude
na straně žalobce. [Podle dosavadní judikatury Nejvyššího správního soudu tak např. nelze
spatřovat nenahraditelnou újmu způsobenou žalovanému v tom, že mu bude krajským soudem
uložena povinnost vyplatit žalobci dávku důchodového pojištění, přeplatek na dani
apod. (srov. usnesení ze dne 20. 9. 2006, č. j. 6 Ads 99/2006 - 33, či usnesení ze dne 5. 1. 2005,
č. j. 1 Afs 106/2004 - 49, publ. pod č. 982/2006 Sb. NSS)].
S ohledem na zásadu rovnosti účastníků řízení před soudem nicméně nelze žalovanému
správnímu orgánu upírat právo obrátit se v případě nesouhlasu s výsledky soudního přezkumu
provedeného krajským soudem na Nejvyšší správní soud s kasační stížností. Podle usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49,
pak zásadně platí, že zruší-li krajský soud rozhodnutí správního orgánu, je povinností správního
orgánu pokračovat v řízení a řídit se přitom závazným právním názorem vyjádřeným
v pravomocném soudním rozhodnutí, bez ohledu na to, zda je ve věci podána kasační stížnost.
V témže usnesení však rozšířený senát Nejvyššího správního soudu poukázal i na možné
negativní dopady, které mohou nastat v souvislosti s přezkumem rozsudku krajského soudu,
jímž bylo zrušeno správní rozhodnutí, na základě kasační stížnosti podané žalovaným. Nejvyšší
správní soud uvedl, že za situace, kdy by byl takový rozsudek krajského soudu zrušen, dostala
by se věc do stadia nového posuzování žaloby krajským soudem. Ten, vázán právním názorem
kasačního soudu (ustanovení §110 odst. 3 s. ř. s.), může rozhodnout o zákonnosti správního
rozhodnutí opačně, načež původní (zrušené) správní rozhodnutí „obživne“, aniž by důsledkem
nového rozhodnutí krajského soudu bylo současné zrušení v mezidobí případně vydaného
dalšího správního rozhodnutí. Vedle sebe tu tak mohou být dvě odlišná či dokonce opačná
správní rozhodnutí o téže věci. Při odhlédnutí od situace, že i nové rozhodnutí krajského soudu
může být napadeno kasační stížností, stejně tak jako nové správní rozhodnutí další žalobou,
následně rozsudek krajského soudu také kasační stížností, jde jistě o výsledek nežádoucí
a procesními instituty příslušných správních procesních předpisů obtížně řešitelný. Nejvyšší
správní soud připustil, že takový případ lze řešit přiznáním odkladného účinku podané kasační
stížnosti.
Nejvyšší správní soud na základě uvedeného názoru rozšířeného senátu dospěl k závěru,
že tento nežádoucí stav, který v daném případě reálně hrozí, je v rozporu s principem
právní jistoty, a lze v něm tudíž spatřovat nenahraditelnou újmu ve smyslu ustanovení §73
odst. 2 s. ř. s. Současně usoudil, že přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným
způsobem nabytých práv třetích osob a není ani v rozporu s veřejným zájmem. Proto Nejvyšší
správní soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. prosince 2011
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu