ECLI:CZ:NSS:2011:6.ADS.158.2011:143
sp. zn. 6 Ads 158/2011 - 143
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci
žalobkyně: J. P., zastoupené JUDr. Lucií Drahovzalovou, advokátkou, se sídlem Polepská 410,
Kolín 4, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu
376/1, Praha 2, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 9. 2011, č. j. 2011/41876 - 421,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti výroku II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne
19. 10. 2011, č. j. 4 Ad 78/2011 - 25,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně se nedatovanou žalobou domáhala přezkumu rozhodnutí žalovaného ze dne
13. 9. 2011, č. j. 2011/41876 - 421, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil
rozhodnutí Úřadu práce České republiky - krajské pobočky v Příbrami ze dne 12. 4. 2011,
č. j. KHD - 160/2011 - 16, jímž byla žalobkyně podle ustanovení §30 odst. 2 písm. e), odst. 3
a ustanovení §31 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o zaměstnanosti“), ode dne 19. 1. 2011 vyřazena z evidence uchazečů
o zaměstnání z důvodu maření součinnosti s úřadem práce.
Součástí žaloby byla i žádost o osvobození od soudních poplatků a žádost o ustanovení
zástupce na ochranu práv žalobkyně. Městský soud v Praze o těchto žádostech rozhodl
usnesením ze dne 19. 10. 2011, č. j. 4 Ad 78/2011 - 25, kterým ve výroku I. přiznal žalobkyni
osvobození od soudních poplatků a kterým ve výroku II. zamítl žádost žalobkyně o ustanovení
zástupce. Městský soud uvedl, že žalobkyně splňuje předpoklady pro osvobození od soudních
poplatků, ovšem žádosti o ustanovení zástupce nevyhověl s tím, že ustanovení zástupce není
třeba k ochraně práv žalobkyně, neboť žaloba obsahuje všechny formální a obsahové náležitosti
stanovené zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „s. ř. s.“), a projednávaná věc není natolik složitá, aby bylo namístě žalobkyni zástupce
ustanovit. Usnesení bylo zmocněnci žalobkyně doručeno dle ustanovení §50 odst. 1 zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“),
dne 21. 10. 2011.
Podáním ze dne 9. 11. 2011 učiněným v elektronické formě se zaručeným elektronickým
podpisem, jež bylo městskému soudu doručeno téhož dne, podala žalobkyně
(dále jen „stěžovatelka“) proti výroku II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2011,
č. j. 4 Ad 78/2011 - 25, kasační stížnost, ve kterém s posouzením městského soudu zásadně
nesouhlasila a poukazovala na svou tíživou životní a sociální situaci. Podání totožného obsahu
učinila i prostřednictvím držitele poštovní licence.
Podáním ze dne 10. 11. 2011, doručeným Městskému soudu v Praze dne 14. 11. 2011,
stěžovatelka prostřednictvím advokátky JUDr. Lucie Drahovzalové, jež jí byla určena
rozhodnutím Česká advokátní komory ze dne 4. 11. 2011, č. j. 3069/11, doplnila svou kasační
stížnost tak, že ji podává podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť je přesvědčena,
že splnila obě podmínky normované ustanovením §35 odst. 8 s. ř. s. Městskému soudu bylo
známo, že veškerá podání nečinila stěžovatelka osobně, ale prostřednictvím zmocněnce,
svého manžela. Jeho možnosti zastupovat stěžovatelku jsou však z důvodu velmi špatného
zdravotního stavu značně omezené. Stěžovatelka kvůli své špatné sociální situaci a neznalosti
právních předpisů nemůže svá práva dostatečně a efektivně hájit.
Stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byla účastníkem
řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (ustanovení §102 s. ř. s.),
tuto kasační stížnost ale nepodala včas. Podle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. kasační stížnost
musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží
tato lhůta znovu od doručení tohoto usnesení. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze
prominout.
Napadené usnesení městského soudu bylo stěžovatelce doručeno v souladu
s ustanovením §50 odst. 1 o. s. ř. v pátek 21. 10. 2011, lhůta dvou týdnů proto stěžovatelce
počala běžet následující den a uplynula v pátek 4. 11. 2011, tj. dnem, který se svým označením
shoduje se dnem, který určil počátek běhu lhůty - shodně usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 16. 9. 2003, č. j. 4 Azs 10/2003 - 34.
Podala-li stěžovatelka svou kasační stížnost až 9. 11. 2011, učinila tak zjevně po lhůtě
pro podání kasační stížnosti. Pro zachování lhůty pro podání kasační stížnosti nelze aplikovat
ani ustanovení §40 odst. 4 s. ř. s., neboť stěžovatelka svou veškerou procesní aktivitu učinila
až po 4. 11. 2011, tj. svá podání odeslala elektronicky i písemně nejdříve dne 9. 11. 2011. Na běh
výše uvedené lhůty pro podání kasační stížnosti nemá vliv ani to, že stěžovatelka podala k České
advokátní komoře žádost o určení advokáta podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění
pozdějších předpisů. Lhůta pro podání kasační stížnosti neběží podle ustanovení §35 odst. 8
s. ř. s. pouze v případě, že o žádosti o ustanovení advokáta rozhoduje soud.
Otázkou posuzování lhůty k podání kasační stížnosti se mj. zabýval Ústavní soud
ve svém usnesení ze dne 26. 11. 2007, sp. zn. IV. ÚS 2043/07, v němž uvedl, že jestliže je lhůta
určena na týdny, je rozhodný pro počítání nikoli začátek, ale konec lhůty. Lhůta k podání kasační
stížnosti počne sice běžet dnem, který následuje po dni doručení rozsudku krajského soudu,
avšak den, který určil počátek lhůty, je den doručení, takže konec lhůty se svým označením
shoduje s označením dne doručení. Uvedený výklad odpovídá všeobecně známé, dostupné
a konsolidované doktríně i judikatuře správních soudů.
Nejvyšší správní soud tedy musel kasační stížnost stěžovatelky proti výroku II. usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2011, č. j. 4 Ad 78/2011 - 25, odmítnout
podle ustanovení §120 s. ř. s. za přiměřeného použití ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Výrok o nákladech řízení má odůvodnění v ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. (za použití
ustanovení §120 s. ř. s.), podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li žaloba (v tomto případě kasační stížnost) odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. prosince 2011
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu