ECLI:CZ:NSS:2011:6.ADS.44.2011:23
sp. zn. 6 Ads 44/2011 - 23
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobkyně: L. L.,
proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1,
Praha 2, o žalobě proti „vyrozumění“ žalovaného ze dne 4. 10. 2010, č. j. 2010/73329 - 212,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2011,
č. j. 1 Ad 5/2011 - 11,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas podanou kasační stížností brojí proti shora
uvedenému usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byl zamítnut
návrh stěžovatelky na ustanovení zástupce pro řízení o žalobě proti „vyrozumění“ žalovaného
ze dne 4. 10. 2010, č. j. 2010/73329 - 212, ve věci podání stěžovatelky, které žalovaný vyhodnotil
jako podnět k přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení dle ust. §94 zákona
č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Tímto „vyrozuměním“ žalovaný
stěžovatelce sdělil, že neshledal důvody pro zahájení přezkumného řízení.
Městský soud v odůvodnění svého usnesení konstatoval, že se stěžovatelka
se svou žalobou ze dne 12. 10. 2010 domáhá přezkoumání rozhodnutí Magistrátu hlavního města
Prahy ze dne 14. 7. 2010, č. j. MHMP 451070/2010, ve věci přiznání příspěvku na živobytí,
dále rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 14. 7. 2010, č. j. MHMP 451072/2010,
ve věci přiznání doplatku na bydlení, a konečně proti „vyrozumění“ Ministerstva práce
a sociálních věcí ze dne 4. 10. 2010, č. j. 2010/73329 - 212. Městský soud přitom usnesením
ze dne 17. 12. 2010, č. j. 1 Ad 5/2011 - 1, vyloučil žaloby proti rozhodnutí Magistrátu hlavního
města Prahy ze dne 14. 7. 2010, č. j. MHMP 451072/2010, ve věci přiznání doplatku na bydlení,
a proti „vyrozumění“ Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 4. 10. 2010, č. j. 2010/73329 -
212, k samostatnému projednání. Stěžovatelka v žalobě uvádí, že se obrátila na Úřad městské
části Praha 3 s žádostí o přiznání dávek v hmotné nouzi v souladu s rozsudkem Nejvyššího
správního soudu sp. zn. 7 As 47/2009 ze dne 17. 7. 2009 a rozsudky Městského soudu v Praze
sp. zn. 1 Cad 28/2008 a sp. zn. 1 Cad 115/2008 ze dne 19. 3. 2008. Dále podle zjištění městského
soudu stěžovatelka uvádí, že požádala žalovaného, aby přihlédl k těmto rozhodnutím, ale ten bez
dalšího potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Stěžovatelka má za to, že rozhodnutím
bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. Následně podáním ze dne 5. 12. 2010
stěžovatelka požádala o ustanovení advokáta k řádné ochraně jejích práv. Městský soud na
základě prohlášení stěžovatelky o osobních, majetkových a výdělkových poměrech ze dne 24. 1.
2011 dospěl k závěru, že splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků, a zabýval se
v souladu s ust. §35 odst. 8 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“),
otázkou, zda je ustanovení zástupce stěžovatelky zapotřebí k ochraně jejích práv. Městský soud
proto posoudil veškerá stěžovatelčina podání (žalobu, žádost o ustanovení zástupce) a zjistil, že
z jejich obsahu je zřejmé, jaké rozhodnutí stěžovatelka napadá, z jakého důvodu, co ji vedlo
k podání žaloby a čeho se domáhá. Na základě této úvahy městský soud dospěl k závěru, že se
stěžovatelka obrátila na soud dostatečně kvalifikovaným způsobem a svými úkony učinila vše, co
mohla k ochraně svých práv učinit. Proto podle názoru městského soudu nejsou v případě
stěžovatelky splněny podmínky pro ustanovení advokáta a městský soud tedy návrh stěžovatelky
na ustanovení advokáta zamítnul.
Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka kasační stížnost, v níž namítá, že nemá
právnické vzdělání, je pokročilého věku, a proto i s ohledem na své labilní zdraví není schopna
úspěšně čelit protizákonným a protiústavním jednáním a rozhodnutím městského soudu.
S ohledem na to se stěžovatelka domnívá, že skutková zjištění městského soudu nejsou zcela
správná. Tato zjištění jsou podle názoru žalobkyně nepostačující a jsou podle slov žalobkyně
„dostatečně viditelným důkazem pro veřejnosti dostatečně a trvale známou ochotu soudu
rozhodovat protiústavně a protizákonně, v daném případě v neprospěch žalobkyně“.
Stěžovatelka zároveň žádá o určení advokáta k ochraně jejích práv a vypracování podání kasační
stížnosti. Tyto stěžovatelkou uváděné důvody lze podle názoru Nejvyššího správního soudu
podřadit pod ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (nezákonnost spočívající v nesprávném
posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení).
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného usnesení (§106 odst. 2 s. ř. s.), a je podána osobou oprávněnou,
neboť stěžovatelka byla účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§102 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud dále podotýká, že v řízení u Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti
proti usnesení krajského soudu (příp. městského soudu) o zamítnutí návrhu na ustanovení
zástupce žalobců není podle judikatury Nejvyššího správního soudu nedostatek právního
zastoupení důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
č. j. 6 Azs 27/2004 - 41 ze dne 28. 4. 2004, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu pod č. 486/2005).
Podmínky pro ustanovení zástupce účastníku, který splňuje předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků, upravuje ust. §35 odst. 8 s. ř. s. Jak správně konstatoval městský soud,
je vždy třeba při rozhodování o ustanovení zástupce podle ust. §35 odst. 8 s. ř. s. zkoumat
mimo toho, zda jsou u účastníka dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků,
také druhou podmínku stanovenou citovaným ustanovením - tedy zda je ustanovení zástupce
třeba k ochraně práv účastníka. V projednávané věci je pro rozhodnutí ve věci směrodatné právě
zhodnocení této druhé zákonné podmínky.
Rozhodnutí městského soudu o neustanovení zástupce stěžovatelce bylo vydáno v řízení
o žalobě stěžovatelky proti „vyrozumění“ žalovaného, kterým žalovaný sděluje, že neshledal
důvody k zahájení přezkumného řízení. Nejvyšší správní soud považuje za vhodné
v tomto případě nejprve zhodnotit povahu tohoto „vyrozumění“. Ohledně této problematiky
odkazuje Nejvyšší správní soud na svou předchozí judikaturu, zejména na rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 14. 2. 2008, č. j. 7 As 55/2007 - 71, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu pod č. 1831/2009, podle něhož přípis, jímž správní orgán sděluje,
že neshledává důvody k zahájení přezkumného řízení (§94 odst. 1 správního řádu z roku 2004),
je pouhým sdělením úřadu straně a není rozhodnutím ve smyslu §65 s. ř. s.; takový úkon
je vyloučen z přezkoumání soudem ve správním soudnictví a žalobu proti němu podanou správní
soud odmítne jako nepřípustnou [§46 odst. 1 písm. d), §68 písm. e), §70 písm. a) s. ř. s.].
Jak vyplývá z uvedené judikatury, stěžovatelka žalobou podanou k městskému soudu brojí
proti úkonu žalovaného, který není rozhodnutím a je proto vyloučen ze soudního přezkoumání.
Městský soud je za daných okolností povinen žalobu stěžovatelky odmítnout, k čemuž již nebude
třeba další součinnosti se stěžovatelkou. Zdejší soud tedy shledal, že v projednávaném případě
není ustanovení zástupce třeba k ochraně práv stěžovatelky, protože ustanovený zástupce
by nemohl být stěžovatelce nijak nápomocen v dalším řízení k ochraně jejích práv.
Nejvyšší správní soud považuje za vhodné též připomenout závěry plynoucí z rozsudku
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Ans 6/2008 - 48, publikovaného ve Sbírce
rozhodnutí Nejvyššího právního soudu pod č. 1741/2009, v němž byl zdejším soudem vysloven
názor, že je-li v době podání návrhu zcela zjevné, že nejsou splněny podmínky řízení o podaném
návrhu a že tento nedostatek podmínek řízení je neodstranitelný, není úkolem soudu toto řízení
dále vést a rozhodovat např. o žádosti navrhovatele o ustanovení zástupce dle §35 odst. 8 s. ř. s.,
ale naopak řízení bez dalšího ukončit tím, že bude příslušný návrh dle §46 s. ř. s. odmítnut,
či v zákonem stanovených případech řízení zastaveno. V projednávané věci tedy přicházelo
v úvahu odmítnutí žaloby stěžovatelky směřující proti sdělení žalovaného, aniž by městský soud
rozhodoval o žádosti stěžovatelky o ustanovení zástupce.
Nad rámec nutného zdejší soud též podotýká, že odmítnutí žaloby stěžovatelky
proti sdělení žalovaného nebude v projednávaném případě nikterak na újmu právům
stěžovatelky. Rozhodnutí, jejichž přezkoumání žalovaným v přezkumném řízení ve smyslu §94
správního řádu se stěžovatelka podnětem podaným žalovanému domáhala, budou
totiž přezkoumávána soudem v řízení o žalobách stěžovatelky vyloučených k samostatnému
projednání usnesením městského soudu ze dne 17. 12. 2010, č. j. 1 Ad 5/2011 -1.
Ze všech shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost není důvodná a zamítl ji podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ust. §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ust. §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, proto jí právo
na náhradu nákladů řízení nenáleží. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu náklady řízení
nad rámec jeho běžné úřední činnosti podle obsahu spisu nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. dubna 2011
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu