ECLI:CZ:NSS:2011:6.ADS.48.2010:61
sp. zn. 6 Ads 48/2010 - 61
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci
žalobce: doc. MUDr. D. V., Ph.D., zastoupeného JUDr. Františkem Mozgou, advokátem, se
sídlem Špitálka 41, Brno, proti žalované: Česká lékařská komora, se sídlem Dolní náměstí 38,
Olomouc, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
11. 2. 2010, č. j. 22 Ca 268/2009 - 28,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 2. 2010, č. j. 22 Ca 268/2009 - 28,
se zr uš uje a věc se vrac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím senátu Čestné rady České lékařské komory (dále též „ČLK“) ze dne
12. 6. 2009, č. j. 04/53/424, bylo na základě rozhodnutí se nátu Čestné rády ČLK ze dne
12. 9. 2008 o zrušení rozhodnutí senátu Čestné rady OS ČLK Brno - město a zahájení řízení
před Čestnou radou ČLK v I. stupni rozhodnuto tak, že podle §13 odst. 3 písm. a)
Disciplinárního řádu ČLK se doc. MUDr. D. V., Ph.D., disciplinárně provinil tím,
že nedostatečně zajistil potřebnou lékařskou péči o pacienta L . K. a nedostatečně vedl
zdravotnickou dokumentaci, čímž porušil povinnost vykonávat lékařské povolání odborně
a v souladu se zákony stanovenou §9 odst. 2 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb., v platném znění,
a §7 odst. 2 písm. a) Organizačního řádu ČLK. Podle §18 odst. 3 písm. b) zákona
č. 220/1991 Sb. a §13 odst. 5 Disciplinárního řádu ČLK bylo doc. M. D. V., Ph.D., uloženo
disciplinární opatření - podmíněné vyloučení z České lékařské komory se zkušební dobou v trvání
1 roku. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že senát Čestné rady OS ČLK Brno - město
rozhodl dne 20. 11. 2006 o tom, že se doc. V . disciplinárně provinil tím, že porušil povinnosti
vyplývající z §9 odst. 2 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb. a poruš il ust. §2 odst. 1 a §3 odst. 1
Etického kodexu ČLK. Za toto provinění bylo lékaři uloženo disciplinární opatření - důtka. Proti
tomuto rozhodnutí podal doc. V. odvolání, o kterém rozhodoval senát Čestné rady ČLK, jenž
došel k závěru, že jsou zde okolnosti, které důvodně nasvědčují porušení povinností vyplývajících
z §9 odst. 2 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb. - povinnosti vykonávat povolání odborně,
v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným zákony - a to natolik závažným způsobem, že se
disciplinární pravomoc senátu Čestné rady okresního sdružení může jevit jako nedostatečná.
Z toho důvodu dne 12. 9. 2008 senát Čestné rady ČLK rozhodnutí senátu OS ČLK Brno - město
ze dne 20. 11. 2006 zrušil a zahájil řízení před senátem Čestné rady ČLK v I. stupni. Žalovaný
dále uvedl, že postupem při poskytování lékařské péče pacientovi se postupně zabývalo vedení II.
dětské kliniky FN Brno, Ústřední znalecká komise Ministerstva zdravotnictví ČR, Ústav
soudního lékařství LS MU, znalec z oboru toxikologie, znalec z oboru neonatologie, oborová
komise Vědecké rady ČLK pro pediatrii, Lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Hradci Králové a
disciplinární orgány ČLK. Všechny tyto odborné posudky (výjma odborného vyjádření vedení II.
Dětské kliniky FN Brno a znalce z oboru neonatologie) se shodují v závěru, že postup doc. V. byl
postup non lege artis, závěr Ústřední znalecké komise MZ ČR dokonce konsta tuje příčinnou
souvislost mezi tímto postupem a úmrtím pacienta. Na základě provedeného dokazování pak
žalovaná dospěla k závěru, že žalobce se dopustil disciplinárního provinění tím, že nedostatečně
zajistil potřebnou lékařskou péči o pacienta L. K. a nedostatečně vedl zdravotnickou
dokumentaci, čímž porušil povinnost vykonávat lékařské povolání odborně a v souladu se zákony
a za toto disciplinární provinění bylo lékaři uloženo disciplinární opatření - podmíněné vyloučení
z ČLK se zkušební dobou v trvání 1 roku.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, o níž rozhodl Krajský soud v Ostravě
rozsudkem ze dne 11. 2. 2010, č. j. 22 Ca 268/2009 - 28, tak, že rozhodnutí senátu Čestné rady
České lékařské komory ze dne 12. 6. 2009, č. j.: 04/53/424, se pro vady řízení zrušuje a věc
se vrací žalované k dalšímu řízení, přičemž žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci
na náhradě nákladů řízení částku 7760 Kč. Krajský soud nejdříve jako nedůvodnou vyhodnotil
žalobní námitku, že návrh na zahájení discipliná rního řízení revizní komisí byl vzat zpět a senát
Čestné rady žalované tedy ve věci neměl věcně rozhodovat. Poukázal na to, že řízení
před senátem bylo zahájeno nikoliv na základě návrhu revizní komise, ale právě na základě
rozhodnutí senátu ze dne 12. 9. 2008, které bylo učiněno podle §12 odst. 5 písm. d)
Disciplinárního řádu žalované. Vzhledem k tomu, že dané řízení nebylo zahájeno na základě
návrhu revizní komise, nemůže jej přirozeně revizní komise ani vzít zpět a nemůže
z tohoto důvodu dojít k zastavení řízení podle §66 odst. 1 písm. a) správního řádu. Důvodnou
však byla krajským soudem shledána žalobní námitka, že senát žalované neprovedl žalobcem
navržený důkaz posudkem z oboru neonatologie, kdy nemůže obstát argumentace v napadeném
rozhodnutí, že posudek nebyl součástí spisu, žalobce jej nebyl schopen na vyzvání předložit,
proto senát nemohl prostudovat jeho originál a vyšel z návrhu na zahájení disciplinárního řízení
revizní komise ze dne 8. 8. 2006 s tím, že je zde proveden jeho rozbor. Podle přes vědčení
krajského soudu senátu totiž nic nebránilo v tom, aby si tento znalecký posudek vyžádal
od revizní komise, která jej nepochybně s ohledem na obsah svého návrhu zjevně musela mít
k dispozici. Je zcela nepřípustné, aby senát při provádění a hodnocení důkazů vycházel z údajů
o tom kterém důkazu z jeho hodnocení revizní komisí v návrhu na zahájení disciplinárního řízení,
aniž by tento důkaz sám provedl. Pochybení žalovaného je podle názoru krajského soudu
v daném případě o to závažnější, že má jít o důkaz - znalecký posudek, jehož závěry mají být
opačné než závěry dalších v řízení k důkazu provedených znaleckých posudků, má hodnotit
postup žalobce jako lege artis. Krajský soud proto uzavřel, že senát žalované neúplně zjistil
skutkový stav věci, v disciplinárním řízení nebyl předložen originál posudku z oboru
neonatologie, nebyl učiněn ani relevantní pokus o jeho zajištění a již z tohoto důvodu trpí
disciplinární řízení vadami, pro které je třeba napadené rozhodnutí zrušit podle §76 odst. 1
písm. a), b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Důkazní břemeno,
že se žalobce správního deliktu dopustil, nese senát žalované, a pokud se mu nabízí důkazní
prostředky, na jejichž základě je možné ověřit skutečnosti rozhodné pro posouzení věci, musí
je uskutečnit. Krajský soud dále poukázal na to, že výroku napadeného rozhodnutí žalované
chybí skutková věta a není tak zřejmé, jaké konkrétní jednání se vlastně žalobci klade za vinu. Jde
tedy také o rozhodnutí nepřezkoumatelné ve smyslu §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., protože výrok
rozhodnutí o disciplinárním provinění člena žalované musí obsahovat popis skutku uvedením
místa, času a konkrétního způsobu spáchání, popřípadě uvedením jiných konkrétních skutečností,
jichž je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným. Neuvedl-li senát žalované takové
náležitosti do výroku svého rozhodnutí, současně tím také porušil ustanovení o řízení podle §76
odst. 1 písm. c) s. ř. s. ( v této souvislosti bylo odkázáno na usnesení rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2008, č. j. 2 As 34/2006 - 73).
Ze všech uvedených důvodů krajský soud bez nařízení jednání podle §76 odst. 1 písm. a),
b), c) s. ř. s. zrušil napadené rozhodnutí žalované, když současně podle §78 odst. 4 s. ř. s.
vyslovil, že se věc vrací žalované k dalšímu řízení, ve kterém je vázána právním názorem
vysloveným soudem v tomto zrušujícím rozsudku (§78 odst. 5 s. ř. s.).
Proti rozsudku krajského soudu podala žalovaná kasační stížnost podle §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s ., tj. pro nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení. Žalovaná namítla, že znalecký (odborný) posudek z oboru neonatologie,
na který žalobce ve svém podání poukazoval, objektivně v době rozhodování senátu Čestné rady
ČLK nebyl k dispozici, není tedy možné žalované vytýkat neprovedení důkazů tímto posudkem,
neboť jde o důkaz objektivně neproveditelný. Není pravdou, že tento posudek musí mít
k dispozici revizní komise OS ČLK Brno - město, neboť na základě cílených dotazů tomuto
orgánu bylo senátu Čestné rady ČLK sděleno, že originál tohoto posudku se u tohoto orgánu
nenachází. Senát Čestné rady ČLK tedy nemůže odpovídat za neexistenci tohoto posudku,
a to zvláště poté, co rozhodnutí na úrovni disciplinárních orgánů okresního sdružení ČLK zrušil
a dne 12. 9. 2008 zahájil řízení před senátem Čestné rady ČLK v I. stupni podle §12 odst. 5
písm. d) ve spojení s §13 odst. 1 písm. b) Disciplinárního řádu ČLK, což mělo mimo jiné
za důsledek nové a nezávislé provádění důkazů, bez nutné závislosti na závěrech disciplinárních
orgánů OS ČLK Brno - město vydaných před zrušovacím rozhodnutím ze dne 12. 9. 2008.
Veškeré snahy senátu Čestné rady ČLK po tomto zrušovacím rozhodnutí navrhovaný důkaz
opatřit se ukázaly jako neúčinné, neboť revizní komise OS ČLK neuvedla a ani se nepamatovala
jméno znalce, který posudek zpracovával, dále senát Čestné rady ČLK ověřil u Vědecké rady
ČLK, což je orgán stěžovatele, který posudky pro účely disciplinárního řízení vyhotovuje,
že zpracování takového posudku nikdy nebylo zadáno, tudíž jeho samotné znění nemůže být
u tohoto orgánu k dispozici, a i s vědomím, že prvotní povinnost opatřit důkaz je na straně
senátu Čestné rady ČLK, oslovila samotného žalobce, zda on sám by po vyčerpání objektivních
možností rozhodujícího orgánu nebyl schopen znění posudku dodat, přičemž ani tato možnost
nebyla proveditelná. Objektivním skutkovým stavem v době rozhodování senátu Čestné rady
ČLK tedy bylo pouhé tvrzení existence posudku ze strany žalobce, aniž by by lo reálně možné
originál posudku obstarat. Jediná možnost senátu Čestné rady ČLK tedy spočívala v možnosti
hodnotit obsah posudku zprostředkovaně z odůvodnění rozhodnutí disciplinárních orgánu
OS ČLK Brno - město, což bylo provedeno, rovněž byl proveden důkaz revizním posudkem
Lékařské fakulty UK v Hradci Králové, kdy závěry tohoto revizního posudku jsou v napadeném
rozhodnutí žalované podrobně uvedeny. Žalovaná má tedy zato, že pouhé tvrzení existence
originálu posudku ze strany žalobce rozhodně nezakládá právní důvod, aby bylo rozhodnutí
žalované krajským soudem zrušeno, když důkaz v podobě hodnocení originálu posudku z oboru
neonatologie nebylo ze strany senátu Čestné rady ČLK objektivně možné, i přesto tento senát
vyvinul maximální snahu důkaz zhodnotit alespoň zprostředkovaně. Nad rámec těchto
skutečností žalovaná zpochybnila samotnou právní relevanci posudku z oboru neonatologie,
když žalobce je lékařem, který poskytuje lékařskou péči v oboru pediatrie a stejně tak činil
i v projednávané kauze. Zásada, že rozhodující orgán je povinen hodnotit lékařskou péči
poskytovanou v určitém oboru na základě posudku zpracovaného odborníkem ve stejném oboru,
nikoliv v oboru jiném, lze dovodit i z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1997,
sp. zn. 1 Tzn 9/1997. Pokud jde o krajským soudem vytýkané vady výroku napadeného
rozhodnutí, žalovaná namítá, že ani §13 odst. 6 Disciplinárního řádu ČLK, ani podpůrně §68
správního řádu, neobsahuje taxativní ani demonstrativní výčet náležitostí, které má výrok
rozhodnutí správního orgánu obsahovat. Žalovaná tedy dostatečně ve výroku napadeného
rozhodnutí uvedla, v čem spatřuje pochybení žalobce, a dále v odůvodnění rozhodnutí podrobně
rozvedla veškeré skutečnosti, které byly podkladem tohoto výrok u. K vytýkaným vadám
odůvodnění rozhodnutí žalovaná uvádí, že odůvodnění napadeného rozhodnutí obsahuje
vypořádání se všemi provedenými důkazy i se skutečnostmi, které vyšly v průběhu řízení najevo.
Jestliže jsou kurzívou citovány závěry odborných posudků, jednoznačně je v nich obsaženo,
čím se žalobce provinil a v čem chybně postupoval. Mimo to žalovaná kromě citace dále uvádí
běžným písmem vlastní závěry, které hodnotila na základě odborných posudků, a také je
ještě jednou shrnuje v odůvodnění uloženého disciplinárního opatření. Žalovaná je
proto toho názoru, že jak výrok napadeného rozhodnutí, tak jeho odůvodnění, obsahuje
všechny náležitosti, které stanoví citované právní předpisy, z meritorního hlediska jsou
z napadeného rozhodnutí zřejmé veškeré okolnosti, na základě kterých senát Čestné rady ČLK
dospěl ke svému závěru, a žalovaná ve svém rozhodnutí nespatřuje žádnou z vad, které ji vytýká
rozsudek krajského soudu. Vzhledem k těmto skutečnostem žalovaná navrhla, aby rozsudek
krajského soudu byl zrušen a věc tomuto soudu vrácena k novému projednání a rozhodnutí.
Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že krajský soud správně v řízení,
které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, posoudil právní otázky s výhradou dále
uvedenou. Správně posoudil důvodnost žalobcovy námitky ohledně neprovedení jím navrženého
důkazu. Argumentace žalované uváděna v kasační stížnosti, ze které vyplývá, že se jejím vlastním
disciplinárním orgánům nepodařilo tento důkaz, který objektivně existuje a o jehož existenci
disciplinární orgány žalované vědí, opatřit, je zcela lichá. Poukazuje na to, že nemůže jít k tíži
žalobce skutečnost, že si revizní komise OS ČLK nepamatuje jméno znalce, který žalobcem
navržený posudek vypracovával, zejména pak zde za situace, kdy sama revizní komise
na tento posudek v návrhu na zahájení disciplinárního řízení poukazuje. Pokud jde o výhrady
krajského soudu ke znění skutkové věty a odůvodnění rozhodnutí žalované, a tím způsobenou
nepřezkoumatelnost, zde se žalobce zcela ztotožňuje se závě ry uvedenými v napadeném
rozhodnutí krajského soudu. Naproti tomu žalobce se neztotožňuje se závěrem krajského soudu,
který dovodil, že není důvodná žalobcova námitka, že senát Čestné rady žalované neměl ve věci
rozhodovat, a to pro zpětvzetí návrhu na zahájení řízení ze strany revizní komise OS ČLK Brno -
město. Polemizuje se závěrem krajského soudu a dospívá k závěru, že jestliže revizní komise
okrasního sdružení žalované vzala svůj návrh zpět, neměla Čestná rada žalované vůbec věcně
rozhodovat a nic na t om nemění její rozhodnutí o věcné příslušnosti podle §12 odst. 5 písm. d)
Disciplinárního řádu žalované. Ačkoliv se tedy žalobce neztotožňuje zcela se všemi právními
závěry vyjádřenými v odůvodnění napadeného rozhodnutí, ztotožňuje se s výrokem tohoto
rozhodnutí a navrhl, aby kasační stížnost byla zamítnuta.
Žalovaná je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byla účastníkem řízení,
z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.), a tuto kasační stížnost
podala včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). V kasační stížnosti uplatňuje důvod podle §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s., pro nějž Nejvyšší správní soud shledává kasační stížnost přípustnou. Nejvyšší
správní soud proto napadený rozsudek krajského soudu v mezích řádně uplatněných kasačních
důvodů a v rozsahu kasační stížnosti podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. přezkoumal a dospěl k závěru,
že kasační stížnost je důvodná.
Krajský soud zrušil rozhodnutí žalované především z toho důvodu, že senát Čestné rady
ČLK neprovedl žalobcem navržený důkaz posudkem z oboru neonatologie, když vyšel z toho,
že senátu nic nebránilo v tom, aby si tento znalecký posudek vyžádal od revizní komise,
která jej nepochybně musela mít k dispozici. K tomu žalovaná v kasační stížnosti uvedla,
že veškeré její snahy navrhovaný důkaz opatřit si se ukázaly jako neúčinné, neboť revizní komise
OS ČLK neuvedla a ani si nepamatovala jméno znalce, který posudek zpracovával (uvedený
posudek přitom nemá k dispozici), dále bylo ověřeno u Vědecké rady ČLK, že zpracování
takového posudku nikdy nebylo zadáno, tudíž jeho samotné znění nemůže být u tohoto orgánu
k dispozici, a rovněž samotný žalobce nebyl schopen znění posudku dodat. Je sice zarážející,
že revizní komise, která návrh na zahájení disciplinárního řízení s žalobcem podávala, nemá
k dispozici znalecký posudek, s nímž ve svém návrhu argumentuje, z toho co bylo uvedeno,
je však zřejmé, že nikdo nemá znalecký posudek z oboru neonatologie k dispozici a nikomu
ani není známo jméno znalce, jenž měl tento znalecký posudek poda t. Je tedy zřejmé,
že očekávání krajského soudu v provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru neonatologie
by se nenaplnilo, protože tento posudek nemá nikdo k dispozici a není ani známo jméno znalce,
který měl posudek podat. Nejvyšší správní soud přitom sdílí názor žalovaného, že senát Čestné
rady ČLK nemůže odpovídat za neexistenci tohoto posudku, a to zvláště poté, co rozhodnutí
na úrovni disciplinárních orgánů okresního sdružení ČLK zrušil a dne 12. 9. 2008 zahájil řízení
před senátem Čestné rady ČLK v I. stupni podle §12 odst. 5 písm. d) ve spojení s §13 odst. 1
písm. b) Disciplinárního řádu ČLK, což mělo mimo jiné za důsledek nové a nezávislé provádění
důkazů, bez nutné závislosti na závěrech disciplinárních orgánů OS ČLK Brno - město vydaných
před zrušovacím rozhodnutím ze dne 12. 9. 2008. V řízení před senátem Čestné rady ČLK
přitom byly provedeny všechny v úvahu přicházející odborné posudky k posouzení odpovědnosti
žalobce, přičemž všechny tyto posudky se shodly v tom, že žalobce nedostatečně zajistil
potřebnou lékařskou péči o pacienta L. K. a nedostatečně vedl zdravotnickou dokumentaci.
Ostatně i revizní komise v návrhu na zahájení disciplinárního řízení, v němž argumentuje
znaleckým posudkem z oboru neonatologie, s ohledem na další důkazy, které měla k dispozici a
jež navrhovala provést, vyšla z toho, že žalobce své povinnosti porušil a navrhla proto uznat jej
disciplinárně vinným a uložit mu odpovídající disciplinární opatření podle §13 odst. 3 zákona č.
220/1991 Sb. Je tedy zřejmé, že samotná z nalost celého znaleckého posudku by nemohla zvrátit
závěr vyplývající z dalších odborných posudků o zjištěných pochybeních na straně žalobce.
V neposlední řadě lze souhlasit se žalovanou, pokud zpochybňuje samotnou právní relevanci
posudku z oboru neonatologie, když žalobce je lékařem, který poskytuje lékařskou péči v oboru
pediatrie a stejně tak činil v projednávané věci. Správně je v této souvislosti poukazováno na
zásadu, že rozhodující orgán je povinen hodnotit lékařskou péči poskytovanou v určitém oboru
na základě posudku zpracovaného odborníkem ve stejném oboru, nikoliv v oboru jiném.
Krajský soud v souladu s usnesením rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 15. 1. 2008, č. j. 2 As 34/2006 - 73, správně uvedl, že výrok rozhodnutí o jiném správním
deliktu musí obsahovat popis skutku uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě
i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným. Neuvedl-li
senát žalované takové náležitosti do výroku svého rozhodnutí, současně tím také porušil
ustanovení o řízení podle §76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. S krajským soudem lze sice souhlasit v tom,
že výrok rozhodnutí senátu Čestné rady ČLK uváděnou úplnou specifikací jiného správního
deliktu nemá, krajský soud však zřejmě nesprávně vyšel z toho, že taková nezákonnost je
důvodem ke zrušení rozhodnutí správního orgánu z moci úřední. Rozšířený senát Nejvyššího
správního soudu ve zmiňovaném usnesení přitom výslovně uvedl, že v případě, zjistí-li soud
k námitce účastníka řízení existenci této vady, správně rozhodnutí z tohoto důvodu zruší.
Jde tedy o nezákonnost, k níž přihlíží soud jen k námitce, přitom z obsahu soudního spisu
nevyplývá, že by žalobce takovouto námitku vznesl. Pokud jde o vytýkané vady v odůvodnění
rozhodnutí senátu Čestné rady ČLK, lze podle názoru Nejvyššího správního soudu z odůvodnění
napadeného rozhodnutí dovodit, čím konkrétně se žalobce disciplinárně provinil a v čem chybně
postupoval. Pochybení žalobce bylo shledáno na základě závěrů uvedených v odborných
posudcích a senát Čestné rady ČLK se vypořádal i s rozpory v odborných posudcích
konstatujících postup non lege artis s posudkem a odborným vyjádřením ve prospěch žalobce
(znalecký posudek v oboru neonatologie a odborné vyjádření vedení II. Dětské kliniky FN Brno).
Výslovně bylo uvedeno, že pochybnosti se nepodařilo odstranit pouze v otázce příčinné
souvislosti mezi péči poskytovanou žalobcem a úmrtím dítěte, neboť závěr y odborných posudků
jsou v této otázce diametrálně odlišné. Z toho důvodu byl uplatněn princip in dubio pro reo
pouze v části týkající se příčinné souvislosti, kterou lze pouze dovozovat, nikoliv však bezpečně
prokázat.
Nad rámec vypořádání se se stížnostními námitkami Nejvyšší správní soud uvádí,
že se ztotožňuje s krajským soudem v tom, když jako nedůvodnou vyhodnotil žalobní námitku,
že návrh na zahájení disciplinárního řízení revizní komisí byl vzat zpět a senát tedy ve věci neměl
věcně rozhodovat. Lze přitom souhlasit s tím, že řízení před senátem Čestné rady ČLK bylo
zahájeno nikoliv na základě návrhu revizní komise, ale právě na základě rozhodnutí senátu
z 12. 9. 2008, takže revizní komise nemohla s předmětem řízení disponovat.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost je důvodná. Proto podle §110 odst. 1 věty první s. ř. s. napadený rozsudek
krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž je soud I. stupně v souladu
s §110 odst. 3 s. ř. s. vázán právním názorem vysloveným v tomto zrušovacím rozhodnutí.
V novém rozhodnutí pak Krajský soud v Ostravě rozhodne podle §110 odst. 2 věty
první s. ř. s. také o náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. dubna 2011
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu