ECLI:CZ:NSS:2011:6.ADS.48.2011:24
sp. zn. 6 Ads 48/2011 - 24
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: P. Č.,
proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, proti rozhodnutí
žalované č. j. 1196/09 ze dne 18. 6. 2009, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze č. j. 6 Ca 298/2009 - 13 ze dne 21. 7. 2010,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze č. j. 6 Ca 298/2009 - 13 ze dne 21. 7. 2010 se ruš í
a věc se v rací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Kasační stížností žalobce napadá usnesení Městského soudu v Praze č. j. 6 Ca 298/2009
- 13, jímž bylo zastaveno řízení o žalobě z důvodu nezaplacení soudních poplatků.
Žalobce podal dne 24. 6. 2009 žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 6. 2009,
č. j. 1196/09, o tom, že žalobci se advokát k poskytnutí právní služby neurčuje. Žaloba byla
podána u Krajského soudu v Brně, jenž postoupil věc Městskému soudu v Praze usnesením
ze dne 29. 7. 2009, č. j. 30 Ca 86/2009 - 6.
Městský soud usnesením ze dne 22. 12. 2009 vyzval žalobce k úhradě soudního poplatku
za řízení o žalobě do tří dnů ode dne doručení usnesení a poučil jej, že nebude-li soudní poplatek
ve lhůtě zaplacen, bude řízení zastaveno. Toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 8. 1. 2010.
Dne 22. 1. 2010 bylo městskému soudu doručeno podání žalobce, v němž žalobce na kopii
rozhodnutí o snížení příspěvku na živobytí přiznaném podle zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci
v hmotné nouzi, uvedl, že „za účelem zproštění poplatku či posečkání poplatku v mnoha soudních řízeních
před správním soudem se ukládá ... aktuální doložení nedostatku prostředků“ (č. l. 11 soudního spisu). Dne
21. 7. 2010 městský soud řízení o žalobě zastavil podle §47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“), z důvodu nezaplacení soudního poplatku.
Proti usnesení městského soudu o zastavení řízení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“)
kasační stížnost, v níž uvedl, že nebylo rozhodnuto o jeho žádosti o osvobození od soudních
poplatků. Stěžovatel dále namítal, že městský soud k zaplacení soudního poplatku stanovil
nepřiměřeně krátkou lhůtu (3 dny), že městský soud nerespektuje adresu stěžovatele
a že stěžovatel neobdržel žádné vyrozumění, že by v zásilce, v níž přiložil žádost o osvobození
od soudních poplatků, chybělo některé podání. Žalovaná se k podané kasační stížnosti
nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud konstatuje přípustnost kasační stížnosti, neboť tato byla podána
včas, osobou oprávněnou a opírá se o důvod v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud nepožadoval zaplacení soudního poplatku ani zastoupení
advokátem pro řízení o kasační stížnosti. Za situace, kdy je předmětem kasačního přezkumu
usnesení, jímž bylo zastaveno řízení pro nezaplacení soudních poplatků, by totiž trvání
na podmínce uhrazení soudního poplatku či na podmínce povinného zastoupení znamenalo
jen další řetězení téhož problému (srov. rozsudek zdejšího soudu ze dne 13. 9. 2007,
č. j. 9 As 43/2007 - 77, nebo též rozsudek ze dne 5. 1. 2011, č. j. 6 Ans 13/2010 - 104, všechna
rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud
proto přistoupil k posouzení kasační stížnosti v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán
jejím rozsahem a důvody kasační stížnosti.
Zákonodárce v zákoně o soudních poplatcích určil, že řízení před soudy je zásadně
zpoplatněno. Poplatková povinnost stíhá v případě poplatků za řízení toho z účastníků,
jenž podává návrh na zahájení řízení [§1 písm. a) a §2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích]. Není-li poplatek za řízení zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě,
kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty řízení zastaví (§9 odst. 1 téhož zákona). Zákon
tedy jednoznačně stanoví jak povinnost soudní poplatek zaplatit, tak následky jejího nesplnění.
Existují však situace, v nichž soudní řízení soudnímu poplatku nepodléhá; děje se tak
proto, aby nepřiměřeně tvrdé uplatňování poplatkové povinnosti nezpůsobilo ve svém důsledku
překážku přístupu k soudu (tedy porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod). Institut
osvobození od soudních poplatků je pak právě provedením bezpodmínečného ústavního
imperativu čl. 36 Listiny. V soudním řádu správním je osvobození od soudních poplatků
upraveno v §36 odst. 3, podle něhož „účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být
na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků.“ Soud je povinen žádost
o osvobození od soudních poplatků posoudit a rozhodnout o ní dříve, než řízení z důvodu
nezaplacení soudního poplatku zastaví. Pokud by totiž žádosti vyhověl, nebylo by již možné
řízení z tohoto důvodu zastavit. Rozhodnutí o žádosti, kterou soud pominul, má
tedy nepopiratelný vliv na další postup a rozhodnutí v této věci (srov. již citovaný rozsudek
zdejšího soudu č. j. 6 Ans 13/2010 - 104, nebo též rozsudek ze dne 10. 10. 2008,
č. j. 4 Ads 82/2008 - 27).
Nejvyšší správní soud dává zapravdu stěžovateli, že třídenní lhůta k úhradě soudního
poplatku je zpravidla lhůtou příliš krátkou (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
10. 4. 2008, č. j. 2 Afs 44/2007 - 73, a nález Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2007,
sp. zn. Pl. ÚS 2/07). V posuzovaném případě však tato lhůta neměla vliv na rozhodnutí soudu,
neboť ten soudní řízení nezastavil ihned po uplynutí uvedené třídenní lhůty. Již v citovaném
rozsudku č. j. 2 Afs 44/2007 - 73 zdejší soud připustil, že pokud sice soud stanovil krátkou lhůtu
k zaplacení soudního poplatku, avšak po jejím marném uplynutí vyčkal delší dobu, a teprve poté
řízení pro nezaplacení poplatku zastavil, zhojil by tímto posečkáním nezákonnost spočívající
ve stanovení nepřiměřeně krátké lhůty. Tak tomu bylo i v tomto případě.
Stěžovatel dále namítal, že městský soud nerespektuje adresu stěžovatele. Tato námitka
není důvodná. V hlavičce usnesení městského soudu je totiž kromě adresy trvalého bydliště
stěžovatele uvedena tatáž adresa pro doručování, kterou stěžovatel označil v samotné žalobě
(„poste restante … V.“), a stěžovatel v podání ze dne 21. 1. 2010 ani v jiném podání městský
soud na změnu doručovací adresy neupozornil. Naopak, na uvedené adrese si stěžovatel vyzvedl
usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku od městského soudu. Nadto je zřejmé,
že na doručenkách k zasílanému usnesení o zastavení řízení již byla tato adresa opravena zřejmě
po zjištění změny adresy a napadené usnesení si stěžovatel po uložení vyzvedl. Označení
doručovací adresy tak nemělo žádný vliv na zákonnost rozhodnutí ani na doručování rozhodnutí.
Z přehledu procesních úkonů v řízení před městským soudem je ovšem zřejmá jiná vada
řízení. Stěžovatel totiž v řízení soudu poslal žádost o „zproštění poplatku“ dne 21. 1. 2010,
tedy zhruba dva týdny poté, co obdržel výzvu k úhradě soudního poplatku. Tato žádost byla
založena ve spisu několik měsíců před samotným rozhodnutím o zastavení řízení. Podle obsahu
tohoto podání se jednalo jednoznačně o žádost o osvobození od soudních poplatků.
O této žádosti však městský soud před zastavením řízení vůbec nerozhodl a ani ji v rozhodnutí
o zastavení řízení nezmínil. Postup městského soudu, který zastavil řízení o žalobě,
aniž by rozhodl o žádosti o osvobození od soudních poplatků podané před vydáním usnesení
o zastavení řízení nelze považovat za zákonný. Z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud
podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil usnesení městského soudu č. j. 6 Ca 298/2009 - 13 a věc soudu
vrátil k dalšímu řízení. V dalším řízení městský soud posoudí podanou žádost o osvobození
od soudních poplatků a v závislosti na výsledku jejího posouzení bude postupovat dále
v žalobním řízení.
Námitkou, že stěžovatel neobdržel žádné vyrozumění, že by v zásilce, v níž přiložil žádost
o osvobození od soudních poplatků, chybělo některé podání, se Nejvyšší správní soud nezabýval,
neboť nebylo zřejmé, o jaké chybějící podání by se mělo jednat. Nejvyšší správní soud navíc
již v jiné věci vedené tímtéž stěžovatelem konstatoval, že není povinností městského soudu
informovat stěžovatele o tom, že se v jím odeslané zásilce nenachází všechny v soupisu uvedené
dokumenty. Vzhledem k praxi stěžovatele posílat mnoho písemností v jedné zásilce a k frekvenci
jeho podání, není takový postup představitelný (srov. rozsudek ze dne 5. 1. 2011,
č. j. 6 Ads 140/2010 - 44).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. dubna 2011
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu