ECLI:CZ:NSS:2011:6.ANS.6.2011:124
sp. zn. 6 Ans 6/2011 - 124
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: P. Č.,
zastoupeného Mgr. Davidem Urbancem, advokátem, se sídlem Na Poříčí 1046/24, Praha 1,
proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, o nečinnosti žalované,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2011,
č. j. 5 Ca 269/2009 - 88,
takto:
I. Kasační stížnost se za m ítá .
II. Žalované se nep řizn á vá náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce podal dne 30. 12. 2009 Městskému soudu v Praze žalobu na nečinnost žalované.
Městský soud žalobu rozsudkem ze dne 3. 11. 2010, č. j. 5 Ca 269/2009 - 59, zamítl.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) dne 20. 12. 2010 kasační stížnost,
která je na Nejvyšším správním soudě vedena pod sp. zn. 6 Ans 1/2011.
Městský soud v Praze následně vyzval usnesením č. j. 5 Ca 269/2009 - 67 ze dne
4. 1. 2011 stěžovatele k úhradě soudního poplatku za kasační stížnost. Na základě žádosti
stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce městský soud přiznal
stěžovateli pro řízení o kasační stížnosti osvobození od soudních poplatků a dalším usnesením
ze dne 15. 4. 2011, č. j. 5 Ca 269/2009 - 88, mu ustanovil pro řízení o kasační stížnosti zástupcem
Mgr. Davida Urbance, advokáta, se sídlem Na Poříčí 1046/24, Praha 1. Podáním ze dne
26. 4. 2011 stěžovatel brojil proti usnesení městského soudu č. j. 5 Ca 269/2009 - 88; toto podání
stěžovatele vyhodnotil Nejvyšší správní soud jako samostatnou kasační stížnost a řízení
o ní vyloučil k samostatnému projednání pod sp. zn. 6 Ans 6/2011.
V kasační stížnosti stěžovatel nesouhlasí s tím, že mu byl ustanoven zástupcem advokát,
přestože původní kasační stížnost je vedena proti žalované, kterou je Česká advokátní komora.
Dále stěžovatel brojí proti ustanovení advokáta z Prahy vzhledem k tomu, že nemá prostředky
pro komunikaci s ním.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil přípustnost kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost je podána včas (§106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen
„s. ř. s.“), osobou oprávněnou (§102 s. ř. s.) a stěžovatel uplatňuje důvody přípustné pro kasační
stížnost podle §103 s. ř. s. Stěžovatel je pro řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem.
Nejvyšší správní soud tedy posoudil kasační stížnost, vázán v ní uvedenými důvody (§109 odst. 3
s. ř. s.).
Podle §35 odst. 8 s. ř. s. může navrhovateli , u něhož jsou předpoklady, aby byl
osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, předseda senátu na návrh
ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát.
Podle §105 odst. 2 s. ř. s. musí být v řízení o kasační stížnosti stěžovatel zastoupen
advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej
zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno
pro výkon advokacie.
První námitka stěžovatele se týká toho, že byl zástupcem ustanoven právě advokát,
když v původním sporu je žalovanou Česká advokátní komora. Jak vyplývá z výše citovaných
ustanovení, pro řízení o kasační stížnosti musí být splněna podmínka zastupování advokátem
s výjimkou případů, kdy má stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej
zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno
pro výkon advokacie. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nedoložil, že by měl vysokoškolské
právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie,
a že by nemusel být pro řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem, nemohl mu krajský soud
ustanovit jiného zástupce než právě advokáta, v opačném případě by byla následná kasační
stížnost stěžovatele neprojednatelná. První námitka je tedy nedůvodná.
Druhou námitkou stěžovatel brojí proti ustanovení advokáta z Prahy za situace,
kdy stěžovatel nemá dostatek prostředků, aby s tímto zástupcem komunikoval.
Nejvyšší správní soud nejprve konstatuje, že usnesení městské ho soudu neobsahuje
podrobnější odůvodnění výběru právě uvedeného advokáta se sídlem v Praze. Absence
odůvodnění však není vadou, která by způsobovala nezákonnost uvedeného rozhodnutí,
vzhledem k tomu, že podle §55 odst. 4 s. ř. s. „ [u]snesení, jímž se řízení nekončí
a jímž se nikomu neukládá povinnost, nemusí obsahovat odůvodnění.“ V nyní posuzovaném
případě stěžovatel nepožádal o ustanovení konkrétního zástupce, a proto na něj nedopadá závěr
rozšířeného senátu uvedený v usnesení ze dne 25. 4. 2006, č. j. 8 As 21/2005 - 101, publ.
pod č. 1006/2007 Sb. NSS, podle nějž je potřeba rozhodnutí o neustanovení zástupce
odůvodňovat, či závěr rozšířeného senátu v rozsudku ze dne 21. 12. 2009,č. j. 7 Azs 24/2008 -
141, publ. pod č. 1995/2010 Sb. NSS, podle kterého je nutno odůvodnit rozhodnutí o
ustanovení jiného než žalobcem požadovaného zástupce.
Smyslem ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. je poskytnutí faktické a odborně fundované
ochrany práv osobě, která by jinak měla být osvobozena od soudních poplatků a u níž je takové
ochrany třeba, neboť jen tak lze v kvalifikovaných případech (za splnění §35 odst. 8 s. ř. s.)
dostát zásadě rovnosti, jež se promítá v zákonem výslovně vyjádřené zásadě rovného postavení
účastníků podle §36 odst. 1 s. ř. s.
Ve své rozhodovací činnosti Nejvyšší správní soud již považoval ustanovení zástupce
v sídle krajského soudu, který projednával věc stěžovatele, za vhodný z důvodu procesní
ekonomie, pokud to zástupci usnadní přístup k spisovým materiálům vztahujícím se k věci.
Tento princip nemůže převážit nad kontaktem stěžovatele se zástupcem v každém případě.
Nicméně v případě stěžovatele, jehož spor je v tomto i dalších případech zřetězený a navazuje
na jiné věci vedené u téhož soudu, a o němž je Nejvyššímu správnímu soudu z úřední činnosti
známo, že s většinou svých ustanovených či určených zástupců komunikuje s potížemi
(tento závěr dosvědčuje i obsah spisu vedeného pro řízení sp. zn. 6 Ans 1/2011, pro něž byl
advokát ustanoven), nepovažuje Nejvyšší správní soud postup krajského soudu za svévolný
či nezákonný. Nejvyšší správní soud nadto zdůrazňuje, že v tomto případě stěžovatel žádné bližší
požadavky na ustanovení zástupce neuváděl, neuvedl ani jméno zástupce, k němuž by měl důvěru
a o němž by tedy městský soud měl možnost zvažovat, zda jej neustanovit. Má -li tedy stěžovatel
za to, že ustanovení advokáta Mgr. Davida Urbance je nezákonné, případně že mu lze vytknout
jakoukoli jinou nesprávnost, jež by se stěžovatele dotkla na jeho právech, Nejvyšší správní soud
tomuto tvrzení nepřisvědčuje. I druhou námitku tedy shledal nedůvodnou.
Nejvyšší správní soud tedy shledal kasační stížnost nedůvodnou a podle §110 odst. 1
in fine s. ř. s. ji zamítl. Nejvyšší správní soud neshledal žádné vady, k nimž by musel přihlížet
z úřední povinnosti ve smyslu §109 odst. 3 s. ř. s.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatel v řízení neměl úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nepřísluší. Žalované,
které by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu náklad ů řízení příslušelo,
náklady řízení nevznikly. Stěžovateli byl napadeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne
15. 4. 2011, č. j. 5 Ca 269/2009 - 88, ustanoven k ochraně jeho zájmů zástupce Mgr. David
Urbanec, se sídlem Na Poříčí 24, Praha 1. Tento zástupce neučinil žádné úkony právní služby
v řízení o kasační stížnosti a nepožadoval za zastoupení stěžovatele před Nejvyšším správním
soudem žádnou odměnu. Za toto řízení mu proto nenáleží žádná odměna.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. července 2011
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu