ECLI:CZ:NSS:2011:6.AS.21.2011:187
sp. zn. 6 As 21/2011 - 187
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobkyně:
FTV Prima, spol. s r. o., se sídlem Na Žertvách 24/132, Praha 8 - Libeň, zastoupené
Mgr. Ludmilou Kutějovou, advokátkou, se sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8, proti žalované:
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2,
zastoupené JUDr. Pavlem Dejlem, Ph.D., LL.M, advokátem, se sídlem Jungmannova 24,
Praha 1, proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 6. 2010, č. j. KOZ/2111/2010,
sp. zn. 2010/276/KOZ/FTV, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) RTA JIŽNÍ ČECHY,
s. r. o., se sídlem Neplachova 2297/1, České Budějovice, 2) RTA JIŽNÍ MORAVA, a. s.,
se sídlem Podnikatelská 2902/4, Brno - Královo Pole, 3) RTA OSTRAVA s. r. o., se sídlem
Boleslavova 710/19, Ostrava - Mariánské Hory, 4) RTA ZLÍN, s. r. o., se sídlem Filmová 174,
Zlín, 5) RTA VÝCHODNÍ ČECHY, s. r. o., se sídlem areál letiště objekt č. 126, Hradec
Králové - Věkoše, všechny zúčastněné osoby ad 1) - 5) zastoupeny Mgr. Mojmírem Náplavou,
advokátem, se sídlem Krakovská 25, Praha 1, v řízení o kasačních stížnostech 1) žalované
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2010, č. j. 6 A 162/2010 - 72, 2) osob
zúčastněných na řízení ad 1) - 5) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2010,
č. j. 6 A 162/2010 - 72,
takto:
Kasačním stížnostem žalované ze dne 10. 3. 2011 a osob zúčastněných na řízení ad 1) - 5)
ze dne 23. 3. 2011 proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2010,
č. j. 6 A 162/2010 - 72, se přiznáv á odkladný účinek .
Odůvodnění:
Dne 9. 3. 2010 byla žalované doručena žádost žalobkyně o změnu licenčních podmínek
ve smyslu §21 odst. 1 písm. d) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového
a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon
o vysílání“), spočívající v doplnění nové licenční podmínky č. 38 pro digitální vysílání.
Podle této podmínky by byl provozovatel vysílání (žalobkyně) oprávněn „celoplošně vysílat původní
plnoformátový program Prima televize digitální technologií až 24 hodin denně tak, že není povinen umožňovat
provozovatelům místního (lokálního, regionálního) vysílání připojování jejich programů a poskytovat jim vysílací
časy“. Dne 22. 6. 2010 pak žalovaná vydala rozhodnutí č. j. KOZ/2111/2010, kterým neudělila
souhlas ke změně skutečností uvedených v žádosti o licenci.
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu k Městskému soudu v Praze,
v níž namítala především to, že žalovaná přijala a vydala napadené správní rozhodnutí
až po uplynutí šedesátidenní lhůty uvedené v §21 odst. 3 zákona o vysílání, v důsledku
čehož nastala podle téhož ustanovení fikce vyslovení souhlasu s požadovanou změnou licenčních
podmínek.
Městský soud žalobě rozsudkem ze dne 9. 12. 2010, č. j. 6 A 162/2010 - 72, vyhověl,
napadené správní rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Městský soud dospěl
k závěru, že žalovaná skutečně rozhodla po uplynutí lhůty uvedené v §21 odst. 3 zákona
o vysílání. Závěrem městský soud konstatoval, že jestliže ustanovení §21 odst. 3 zákona
o vysílání spojuje s marným uplynutím lhůty fikci, že žalovaná vyslovila se změnou licenčních
podmínek souhlas, nemohla po uplynutí lhůty o žádosti rozhodnout, a tím méně tak, že souhlas
neudělila.
Proti tomuto rozsudku byly podány dvě kasační stížnosti - jedna ze strany žalované
a druhá ze strany osob zúčastněných na řízení. Současně tyto subjekty požádaly, aby Nejvyšší
správní soud přiznal jejich kasačním stížnostem odkladný účinek.
Žalovaná svůj požadavek odůvodnila jednak tím, že konstatoval-li na jedné straně
městský soud, že po marném uplynutí lhůty stěžovatelka již nemůže o žádosti o udělení souhlasu
se změnou licence rozhodovat, a na druhé straně žalované vrátil věc k dalšímu řízení,
které by mělo skončit správním rozhodnutím, neposkytl jí jasný právní názor ohledně dalšího
průběhu řízení a jeho rozsudek je tak nepřezkoumatelný. Dále žalovaná zdůraznila, že licence
žalobkyně a osob zúčastněných na řízení jsou vzájemně úzce propojeny v důsledku koncepce
sdílených kmitočtů. V případě fikce souhlasného rozhodnutí žalované by tak přestala být licence
žalobkyně konzistentní s licencemi osob zúčastněných na řízení. Ačkoli by žalobkyně nebyla
nadále povinna poskytovat jim vysílací časy, osoby zúčastněné na řízení by nadále byly oprávněny
a současně povinny [§63 odst. 1 písm. c) zákona o vysílání] sdílené kmitočty pro své programy
využívat.
Osoby zúčastněné na řízení na podporu svého návrhu uvedly, že by pro ně výkon
nebo jiné právní důsledky napadeného rozsudku městského soudu znamenaly nenahraditelnou
újmu, neboť základním pilířem, od něž se odvíjí činnost celého koncernu RTA, je vysílání
v rámci centrálního programu pro regionální a lokální televizní vysílání Prima televize šířeného
žalobkyní, které je garantováno minimálně do 28. 6. 2018. Pokud by žalobkyně znemožnila
osobám zúčastněným na řízení digitálně vysílat v příslušné vysílací síti, došlo by k:
- zmaření (v návrhu specifikovaných) investic vložených do společností osob zúčastněných
na řízení
- vysoké škodě způsobené výpadkem výnosů spojených s šířením regionálního televizního
vysílání (s tím by souvisel i akutní nedostatek likvidních finančních zdrojů k úhradě
nabíhajících závazků, což by mělo za následek nemožnost udržet stávající tým osob
podílejících se na vysílání a spolupráci s externími odborníky v oblasti televizního vysílání)
- poškození dobrého jména osob zúčastněných na řízení u obchodních partnerů
i televizních diváků
- hrozbě soukromoprávních i veřejnoprávních sankcí [smluvní pokuty a náhrady škody
za neodvysílané reklamní kampaně či pokuta za neplnění licenčních podmínek podle §60
odst. 2 písm. g) zákona o vysílání]
- přerušení kontinuity v budování archivů zpravodajských příspěvků a ke snížení stávající
hodnoty těchto archivů
- faktické ekonomické likvidaci osob zúčastněných na řízení.
Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační
stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat.
Ustanovení §73 odst. 2 až 4 s. ř. s. se přitom užije přiměřeně. Podle §73 odst. 2 tohoto předpisu
soud přizná odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nenahraditelnou újmu, přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným
způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.
Pokud jde o návrh žalované, judikoval již dříve Nejvyšší správní soud, že soudy
ve správním soudnictví poskytují primárně ochranu veřejným subjektivním právům a že rovněž
institut odkladného účinku je koncipován především jako dočasná procesní ochrana účastníka
správního řízení před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého správního rozhodnutí. Situace,
kdy bude možno dovozovat vznik nenahraditelné újmy na straně žalovaného správního orgánu
v důsledku rozhodnutí krajského soudu, tak budou nepochybně představitelné v omezenější míře.
Nejvyšší správní soud však rovněž zdůraznil, že je návrh na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti ze strany žalovaného správního orgánu velmi na místě v případech, kdy lze touto cestou
zamezit nežádoucí existenci dvou opačných vykonatelných správních rozhodnutí (správního
rozhodnutí „obživlého“ v důsledku zrušujícího rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
a správního rozhodnutí vydaného v mezidobí). Tyto důsledky přitom v nyní posuzovaném
případě mohou reálně hrozit, přičemž se jedná o situaci o to složitější, že je ve hře institut fikce
pozitivního (souhlasného) rozhodnutí. Žalovaná ostatně sama uvádí, že jí z rozhodnutí
městského soudu není zřejmý další postup ve věci, když nemůže vydat rozhodnutí (neboť začalo
existovat na základě fikce), přičemž jí však městský soud vrátil věc k dalšímu řízení. Přiznáním
odkladného účinku na návrh žalované v nyní posuzované věci lze tedy zamezit nežádoucím
důsledkům zrušujícího rozhodnutí krajského soudu (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, publikované pod č. 1255/2007 Sb.
NSS).
Žalovaná dále, stejně jako osoby zúčastněné na řízení, argumentuje ve prospěch přiznání
odkladného účinku tím, že se fiktivní pozitivní rozhodnutí ve smyslu §21 odst. 3 zákona
o vysílání, nepřiměřeně dotkne práv třetích osob - tedy osob zúčastněných na řízení. Osoby
zúčastněné na řízení poukazují především na to, že jsou pro ně s fikcí pozitivního rozhodnutí
spojeny velmi nežádoucí právní, ale zejména faktické následky, jako jsou významné ztráty
na výnosech, zmaření investic, narušení kontinuity vytváření archivů, aj. Tyto následky
by skutečně mohly mít natolik závažný (ne-li likvidační) vliv na další ekonomickou existenci osob
zúčastněných na řízení, že by u nich mohly vyvolat újmu, která by byla nevratná.
Nejvyšší správní soud přitom neshledal, že by se přiznání odkladného účinku v daném
případě jakkoli dotklo práv třetích osob (spíše naopak), ani že by takové rozhodnutí bylo
v rozporu s veřejným zájmem.
Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud přiznal kasačním stížnostem žalované a osob
zúčastněných na řízení odkladný účinek podle §73 odst. 2 až 4 ve spojení s §107 s. ř. s.
Přiznáním odkladného účinku kasačním stížnostem bude z hlediska právních účinků napadeného
rozsudku městského soudu obnoven stav, který zde byl před právní mocí rozsudku městského
soudu, a to až do právní moci rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Do doby právní moci
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu se tak obnoví též účinky zrušeného rozhodnutí žalované
ze dne 22. 6. 2010.
Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud žádným způsobem
nepředjímá své rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. června 2011
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu