ECLI:CZ:NSS:2011:6.AS.32.2011:98
sp. zn. 6 As 32/2011 - 98
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: P. Č.,
proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, proti rozhodnutí
žalované ze dne 18. 2. 2010, č. j. 443/10, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2011, č. j. 5 A 88/2010 - 85,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalované se nepřizn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Dne 18. 2. 2010 vydala žalovaná rozhodnutí č. j. 443/10, jímž žalobci určila advokáta
podle §18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, za účelem
jeho zastoupení v odvolacím řízení proti rozhodnutí Okresního soudu v Českých Budějovicích
ze dne 27. 1. 2010, č. j. 27 C 645/2009 - 14.
Podáním doručeným Městskému soudu v Praze dne 2. 4. 2010 se žalobce domáhal
přezkumu tohoto rozhodnutí a navrhoval nařízení předběžného opatření (aby určený advokát
upustil od nesmyslného vymáhání zálohy na hotové výlohy po žalobci a vykonal požadovanou
právní službu). Městský soud v Praze žalobce dne 16. 4. 2010 vyzval, aby ve stanovené lhůtě
uhradil soudní poplatek za řízení o žalobě a za návrh na předběžné opatření (2500 Kč), a poučil
jej o možnosti požádat o osvobození od soudních poplatků. Na tuto výzvu žalobce reagoval tím,
že městskému soudu zaslal vyplněné prohlášení o svých osobních, majetkových a výdělkových
poměrech (č. l. 11 soudního spisu). Na základě tohoto prohlášení městský soud usnesením ze dne
1. 6. 2010, č. j. 5 A 88/2010 - 14, návrh žalobce zamítl podle §36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“), z důvodu, že jeho návrh zjevně nemůže být úspěšný. Dále
pak městský soud usnesením ze dne 1. 6. 2010 zamítl návrh žalobce na vydání předběžného
opatření. Nejvyšší správní soud pak ke kasační stížnosti potvrdil usnesení, kterým městský soud
zamítl návrh žalobce na osvobození od soudních poplatků, a to rozsudkem ze dne 18. 11. 2010,
č. j. 6 Ads 107/2010 - 47.
V navazujícím řízení tedy městský soud žalobce znovu dne 20. 1. 2011 vyzval k uhrazení
soudního poplatku za řízení o žalobě, a to ve lhůtě do 3 dnů od doručení této výzvy. Městský
soud žalobce současně poučil o tom, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen,
bude řízení o žalobě zastaveno. Tato výzva byla stěžovateli doručena dne 26. 1. 2011. Dne
3. 2. 2011 stěžovatel městskému soudu doručil jednak podání, které označil jako „odvolání
pro nesprávnost vyměřené poplatkové povinnosti“ a jednak opětovně vyplněné prohlášení
o svých osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Domáhal se především toho,
aby mu byl vyměřen soudní poplatek pouze ve výši 2000 Kč, neboť návrh na předběžné opatření
již byl odmítnut, dále aby výzva stanovila přiměřenou lhůtu k uhrazení soudního poplatku
a konečně aby obsahovala poučení o možnosti požádat o osvobození, posečkání s úhradou
soudního poplatku či jeho úhradu ve splátkách. Městský soud toto podání posoudil jako kasační
stížnost a předložil ji k projednání a rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu, který ji usnesením
ze dne 14. 4. 2011, č. j. 6 Ads 28/2011 - 78, odmítl z důvodu, že se jedná o kasační stížnost
ve věci, o níž již jednou Nejvyšší správní soud rozhodl svým rozsudkem ze dne 18. 11. 2010,
č. j. 6 Ads 107/2010 - 47. V návaznosti na to městský soud usnesením ze dne 11. 7. 2011,
č. j. 5 A 88/2010 - 85, zastavil řízení o žalobě pro nezaplacení soudního poplatku.
Proti usnesení o zastavení řízení o žalobě podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační
stížnost, v níž se domáhá jednak zrušení výroku o zastavení řízení. Stěžovatel má za to,
že městský soud nepostupoval dobře, pokud jej vyzval k uhrazení soudního poplatku ve výši
2500 Kč za situace, kdy jeho návrh na předběžné opatření, zpoplatněný částkou 500 Kč, již byl
odmítnut. Dále stěžovatel žádá, aby Nejvyšší správní soud vrátil věc městskému soudu
s pokynem, aby stěžovatele poučil o způsobu a místě podání žádosti o posečkání s úhradou
soudního poplatku či o jeho uhrazení formou splátek nebo o nebankovních subjektech
poskytujících úvěry osobám v hmotné nouzi na soudní poplatek. Stěžovatel rovněž poukazuje
na to, že jeho podání doručené soudu dne 3. 2. 2011 nemělo být posuzováno jako kasační
stížnost, nýbrž jako žádost o osvobození od soudního poplatku za žalobu. V neposlední řadě
se stěžovatel domáhá toho, aby Nejvyšší správní soud opravil výrok svého usnesení ze dne
14. 4. 2011, č. j. 6 Ads 28/2011 - 78, tak, aby z něj bylo zřejmé, zda jím byla odmítnuta kasační
stížnost ze dne 28. nebo 29. 1. 2011.
Dříve, než Nejvyšší správní soud posoudil stěžovatelovo podání věcně, zkoumal,
zda tato kasační stížnost splňuje všechny formální požadavky. Nejvyšší správní soud dospěl
k závěru, že kasační stížnost byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a osobou k tomu oprávněnou
(§102 s. ř. s.). Vzhledem k tomu, že se u stěžovatele jedná o kasační stížnost proti rozhodnutí,
jímž bylo řízení o žalobě zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, netrval Nejvyšší správní
soud na splnění podmínky povinného zastoupení v řízení o kasační stížnosti, neboť by došlo
ke zbytečnému řetězení problému, který je předmětem tohoto soudního řízení (k tomu
srov. rozsudek zdejšího soudu ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77, všechna zde uvedená
rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz).
Dále Nejvyšší správní soud konstatuje, že napadené rozhodnutí přezkoumá z hlediska
naplnění kasačního důvodu podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., ačkoli sám stěžovatel své námitky
pod některý ze zákonem stanovených důvodů blíže nepodřazuje (viz rozsudek ze dne 8. 1. 2004,
č. j. 2 Afs 7/2003 - 50, publikovaný pod č. 161/2004 Sb. NSS).
Úvodem Nejvyšší správní soud poukazuje na to, že se otázkou, zda bylo podání
stěžovatele doručené městskému soudu dne 3. 2. 2011 kasační stížností, zabýval
již ve svém rozsudku č. j. 6 Ads 28/2011 - 78. Konstatoval zde, že v předmětném podání
stěžovatel vyjadřoval nesouhlas s postupem městského soudu a že opětovně hodlá požadovat
osvobození od soudních poplatků, a uzavřel, že se tedy podle jeho obsahu o kasační stížnost
jedná. Nejvyšší správní soud se tedy s poukazem na §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. touto námitkou
již v nyní posuzované věci dále nezabýval. V podání doručeném městskému soudu dne 3. 2. 2011
byla již rovněž obsažena námitka, že městský soud nepostupoval správně, pokud stěžovatele
vyzval k úhradě soudního poplatku ve výši 2500 Kč (tedy za žalobu i návrh na předběžné
opatření, přestože ten byl městským soudem odmítnut). Nejvyšší správní soud ji tedy vzal
do úvahy již při projednávání a rozhodování věci pod č. j. 6 Ads 28/2011 - 78. Pouze na okraj
se uvádí, že městský soud odmítl návrh na předběžné opatření, za který byl stěžovateli vyměřen
soudní poplatek ve výši 500 Kč, z důvodu jeho nepřípustnosti. Nejvyšší správní soud
se pak ztotožňuje s městským soudem, že zákon vrácení soudního poplatku při odmítnutí návrhu
na provedení úkonu z důvodu jeho nepřípustnosti neumožňuje. V některých případech
se od výběru soudního poplatku upouští z důvodu zabránění přílišnému formalismu či z důvodu
procesní ekonomie, nicméně v tomto případě se o formalismus ani o nerespektování zásady
procesní ekonomie nejednalo, neboť městský soud v každém případě vyzýval k uhrazení
soudního poplatku za žalobu a výzvu k uhrazení soudního poplatku za předběžné opatření
s ní tak spojil.
Dále stěžovatel ve své kasační stížnosti uvádí námitky vztahující se k hrazení soudního
poplatku za řízení o žalobě - stěžovatel jednak vytýká městskému soudu, že jej nepoučil
o možnosti požádat o posečkání s úhradou soudního poplatku, o možnosti uhradit
jej ve splátkách či o možnosti získat jako osoba v hmotné nouzi úvěr od nebankovního subjektu
za účelem jeho uhrazení, a dále napadá samotné zastavení řízení z důvodu nezaplacení soudního
poplatku.
Rozsah poučovací povinnosti soudu o procesních právech účastníka v soudním řízení
správním podle §36 odst. 1 s. ř. s. je podle dosavadní judikatury Nejvyššího správního
soudu (srov. např. rozsudek ze dne 14. 4. 2005, č. j. 6 Ads 13/2004 - 20, publikovaný
pod č. 616/2005 Sb. NSS) dán újmou, která by mohla postihnout účastníka řízení. V nyní
posuzovaném případě bylo touto újmou zastavení řízení o žalobě pro nezaplacení soudního
poplatku. Na městském soudu tedy bylo poučit stěžovatele o tom, že taková újma hrozí
a za jakých podmínek k ní může dojít. Této své povinnosti městský soud dostál, když stěžovatele
poučil o tom, že „nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude řízení
před soudem zastaveno“. Judikatura zdejšího soudu dále dovodila, že za účelem poskytnutí
účastníkům řízení stejné možnosti k uplatnění jejich práv je soud povinen poučit je i o tom,
že mohou požádat o osvobození od soudních poplatků (srov. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 29. 9. 2005, č. j. 5 Ans 5/2005 - 59). Rovněž tuto povinnost vyplývající z judikatury
správních soudů městský soud respektoval a ve výzvě stěžovatele upozornil na možnost
osvobození od soudních poplatků a způsob, jakým toho lze dosáhnout. Nejvyšší správní soud
však má za to, že součástí této poučovací povinnosti není poučení o tom, jak získat finanční
prostředky v případě, kdy účastník řízení osvobození od soudních poplatků nedosáhne. Účel
poučovací povinnosti spočívající v zabránění procesní újmě účastníka řízení je naplněn již tím,
že je tento účastník upozorněn na to, jaká újma mu hrozí a za jakých okolností (v daném případě
tedy zastavení řízení v případě neuhrazení soudního poplatku). Další informování účastníka
o způsobech získání finančních prostředků nebo o možnostech zmírnění dopadu splnění
poplatkové povinnosti do jeho majetkové sféry (o úvěrech od nebankovních subjektů,
o posečkání s úhradou soudního poplatku nebo o možnosti jeho úhrady ve splátkách,
jak navrhuje stěžovatel) se již této poučovací povinnosti o procesních právech účastníka řízení
v soudním řízení správním vymyká.
Nejvyšší správní soud nepovažuje za důvodný ani požadavek stěžovatele ohledně opravy
výroku usnesení ze dne 14. 4. 2011, č. j. 6 Ads 28/2011 - 78, tak, aby z něj bylo zřejmé,
zda jím byla odmítnuta kasační stížnost ze dne 28. nebo 29. 1. 2011. Stěžovatel doručil
dne 3. 2. 2011 městskému soudu dvě písemnosti: jednak podání ze dne 29. 1. 2011 označené
jako „odvolání pro nesprávnost vyměřené poplatkové povinnosti“ a dále vyplněné prohlášení
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků
datované dne 28. 1. 2011. Je tedy zřejmé, že se výrok usnesení č. j. 6 Ads 28/2011 - 78 nemůže
než týkat pouze podání stěžovatele ze dne 29. 1. 2011. Nejvyšší správní soud ostatně
tuto písemnost v odůvodnění citovaného usnesení označil a rovněž stručně reprodukoval
její obsah.
Na závěr Nejvyšší správní soud poukazuje na to, že v posuzované věci ostatně již odpadl
samotný předmět řízení - Okresní soud v Českých Budějovicích řízení vedené
pod sp. zn. 27 C 645/2009 zastavil pro nezaplacení soudního poplatku usnesením ze dne
31. 5. 2010, č. j. 27 C 645/2009 - 36, které nabylo právní moci dne 23. 7. 2010. Vzhledem k tomu,
že napadeným správním rozhodnutím byl stěžovateli určen advokát pro zastupování
v odvolacím řízení vedeném proti rozhodnutí Okresního soudu v Českých Budějovicích
č. j. 27 C 645/2009 - 14, stal se tak celý spor bezpředmětným.
Vycházeje ze shora uvedeného tedy Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a podle §110 odst. 1 poslední věta s. ř. s. ji zamítl.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodoval podle §60
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení úspěšný, proto mu právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti podle §60 odst. 1 a contrario nenáleží. Žalované, jako procesně
úspěšnému účastníku řízení, Nejvyšší správní soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal,
neboť jednak právo na náhradu nákladů řízení neuplatnila, a ani ze spisového materiálu
nevyplývá, že by jí v souvislosti s řízením o této kasační stížnosti vznikly náklady nad rámec
její běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. října 2011
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu