ECLI:CZ:NSS:2011:6.AZS.39.2010:67
sp. zn. 6 Azs 39/2010 - 67
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Kateřiny Šimáčkové, JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jakuba
Camrdy, Ph.D., v právní věci žalobkyně: B. T., zastoupené Mgr. Tomášem Šetinou, advokátem,
se sídlem Doudlebská 1699/5, Praha 4, adresa pro doručování: Zeleného 803/13, Brno,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem
Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7 , proti rozhodnutí žalovaného ze dne
21. 4. 2008, č. j. OAM - 310/VL - 07 - 11 - 2008, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 6. 2010, č. j. 64 Az 42/2008 - 24,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n em á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci stěžovatelky, Mgr. Tomáši Šetinovi, advokátovi, se sídlem
Doudlebská 1699/5, Praha 4, se přizn á vá odměna za zastupování a náhrada
hotových výdajů ve výši 2880 Kč, která je splatná do 60 dnů od právní moci
tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“), státní příslušnice Mongolska, se svou kasační
stížností domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 6. 2010,
č. j. 64 Az 42/2008 - 24, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 21. 4. 2008, č. j. OAM - 310/VL - 07 - 11 - 2008. Napadeným správním rozhodnutím
žalovaný rozhodl tak, že se stěžovatelce neuděluje mezinárodní ochrana podle §12, §13, §14,
§14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu).
Stěžovatelka přijela do České republiky konc em května 2006 na desetidenní vízum
na základě pozvání a po vypršení jeho platnosti zůstala v Praze a tam pracovala. Stěžovatelka
jako důvody žádosti pro udělení mezinárodní ochrany uvedla ekonomické potíže a obavy
z postoje rodinných příslušníků i dalších Mongolů ke skutečnosti, že otcem jejího dítěte
je muslim. Žalovaný v napadeném správním rozhodnutí odůvodnil neposkytnutí mezinárodní
ochrany zejména tak, že podle zpráv ministerstev zahraničí USA i ČR mongolské zákony
privilegují buddhismus, islám a šamanismus, ústava zaručuje náboženskou svobodu. Zákonná
úprava v Mongolsku tedy zvýhodňuje mimo většinový budhismus také islám a mongolská
společnost je k příslušníkům menšinových náboženských směrů tolerantní, což dokazuje
i nekonfliktní soužití se stotisícovou menšinou Kazachů, kteří jsou muslimové. Žalovaný
také odůvodnil své rozhodnutí tím, že stěžovatelka není rod innou příslušnicí azylanta,
ani v jejím případě nenastávají důvody hodné zvláštního zřetele pro udělení azylu
z humanitárního důvodu či nejsou naplněny důvody pro udělení doplňkové ochrany.
Ve své kasační stížnosti stěžovatelka uvádí kasační důvody podle §103 odst. 1 písm. a)
a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“). Nesprávné právní posouzení
věci, tedy naplnění kasačního důvodu dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. , stěžovatelka spatřuje
v tom, že měl krajský soud konstatovat, že má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu
náboženství otce jejího dítěte. Dále měl podle stěžovatelky krajský soud zohlednit, že s otcem
své dcery, který má povolení k dlouhodobému pobytu v České republice, žije ve společné
domácnosti a chce své dceři vytvořit rodinné zázemí. Pokud jde o vady řízení před správním
orgánem, tedy kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. b), ten podle stěžovatelky spočívá v tom,
že nebyla vzata v potaz její reálná obava z odjezdu zpět do vlasti ani skutečnost, že je v české
společnosti integrována, učí se česky a že by jí i její dceři neudělení azylu způsobilo vážné
existenční problémy.
Dříve, než Nejvyšší správní soud přistoupil k věcnému posouzení kasační stížnosti, bylo
na něm zhodnotit, zda kasační stížnost splňuje všechny formální n áležitosti. Dospěl k závěru,
že kasační stížnost byla podána včas, napadené rozhodnutí je rozhodnutím, proti kterému lze
tento mimořádný opravný prostředek ve smyslu §102 s. ř. s. podat, a stěžovatel ka je osobou,
která byla účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo. Rovněž je řádně zastoupen a
ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s. Kasační stížnost je tedy přípustná.
Vzhledem k okolnosti, že se v dané věci jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní
ochrany, zabýval se Nejvyšší správní soud dále ve smyslu §104a s. ř. s. otázkou, zda kasační
stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžova telky. Pokud by t omu
tak nebylo, musela by být kasační stížnost podle citovaného ustanovení odmítnuta
jako nepřijatelná.
K otázce přijatelnosti kasační stížnosti, a tudíž výkladu pojmu „přesah vlastních zájmů
stěžovatele“, se Nejvyšší správní soud podrobně vyjádřil ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikovaném pod č. 933/2006 Sb. NSS a dostupném
na www.nssoud.cz.
V témže usnesení pak Nejvyšší správní soud konstatoval, že je v zájmu samotného
stěžovatele, aby uvedl, v čem spatřuje, v mezích kritérií přijatelnosti popsaných výše,
v konkrétním případě přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší
správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat. Ve zde posuzovaném případě
však stěžovatelka ve své kasační stížnosti žádný takový důvod či okolnost neuvádí,
přičemž takový důvod nevyplývá ani z kasační stížnosti či soudního spisu.
Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost
svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky . S ohledem na výše uvedené
shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost nepřijatelnou, a proto ji podle §104a s. ř. s. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost
odmítnuta.
Krajský soud svým usnesením ze dne 23. 7. 2010, č. j. 64 Az 42/2008 - 47, ustanovil
stěžovatelce zástupce Mgr. Tomáše Šetinu, advokáta, se sídlem Doudlebská 1699/5, Praha 4 ,
pro řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přiznal zástupci stěžovatelky v souladu s §35
odst. 8 s. ř. s. odměnu za zastupování, a to za jeden úkon právní služby po 2100 Kč spočívající
v sepsání kasační stížnosti ve smyslu §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) , ve znění
pozdějších předpisů, a také náhradu hotových výdajů podle §13 odst. 3 advokátního tarifu
po 300 Kč za jeden úkon právní služb y. S ohledem na skutečnost, že je ustanovený zástupce
plátce DPH, Nejvyšší správní soud přiznanou částku zvyšuje o 20 %. Ustanovený advokát
sice požadoval odměnu za dva úkony, aniž by jakkoli upřesnil, oč svůj požadavek opírá;
Nejvyšší správní soud mu přiznal odměnu za jeden úkon (sepis kasační stížnosti),
jehož provedení je zjistitelné ze soudního spisu. Celkově tak Nejvyšší správní soud přiznal
zástupci stěžovatelky částku 2880 Kč jako odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů.
K výplatě uvedené částky pak Nejvyšší správní soud stanovil přiměřenou lhůtu.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. ledna 2011
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu