ECLI:CZ:NSS:2011:7.AFS.23.2008:93
sp. zn. 7 Afs 23/2008 - 93
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: Skoma - Lux
s. r. o., se s ídlem Polská 553/26, Olomouc, zastoupena JUDr. Michalem Filoušem, advokátem
se sídlem Koželužská 5, Olomouc, proti žalovanému: Celní ředitelství Olomouc, se sídlem
Blanická 19, Olomouc, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 4. 12. 2007, č. j. 22 Ca 490/2006 – 30,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 12. 2007, č. j. 22 Ca 490/2006 – 30,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalované Celní ředitelství Olomouc domáhá
u Nejvyššího správního soudu vydání rozsudku, kterým by byl zrušen rozsudek Krajského soudu
v Ostravě ze dne 4. 12. 2007, č. j. 22 Ca 490/2006 – 30, a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Krajský soud v Ostravě (dále též „krajský soud“) napadeným rozsudkem ze dne
4. 12. 2007, č. j. 22 Ca 490/2006 – 30, zrušil k žalobě společnosti Skoma – Lux s. r. o. pro
nezákonnost rozhodnutí žalovaného Celního ředitelství Olomouc ze dne 20. 11. 2006,
č. j. 8784/06-1301-21, č. j. 8785/06-1301-21, č. j. 8786/06-1301-21, č. j. 8787/06-1301-21,
č. j. 8788/06-1301-21, č. j. 8789/06-1301-21, č. j. 8790/06-1301-21, č. j. 8791/06-1301-21,
č. j. 8792/06-1301-21, č. j. 8793/06-1301-21 a č. j. 8794/06-1301-21 (dále také „žalobou
napadená rozhodnutí“) o odvoláních žalobkyně – společnosti Skoma - Lux s. r. o. proti
rozhodnutím Celního úřadu Olomouc (dále také „celní úřad“) ze dne 2. 8. 2006,
č. j. 3326-6/06-1361-021, č. j. 3326-8/06-1361-021, č. j. 3326-10/06-1361-021,
č. j. 3326-12/06-1361-021, č. j. 3326-14/06-1361-021, č. j. 3326-16/06-1361-021,
č. j. 3326-20/06-1361-021, č. j. 3326-22/06-1361-021, č. j. 3326-24/06-1361-021,
č. j. 3326-26/06-1361-021 a č. j. 3326-27/06-1361-021, kterými byl žalobkyni dodatečně vyměřen
celní dluh na spotřební dani ve výši celkem 97 529 Kč, vráceno clo ve výši celkem 13 582 Kč, jež
bylo dále započteno na vzniklý celní dluh, a současně bylo rozhodnuto o splatnosti a předpisu
takto vzniklého rozdílu stanovené spotřební daně ve výši celkem 83 947 Kč (dále jen „daň“).
Krajský soud pak napadeným rozsudkem celou věc vrátil žalovanému správnímu orgánu
k dalšímu řízení. Správní soud při přezkoumávání žalobou napadených rozhodnutí došel
k závěru, že smyslem rozčlenění nápojů do čísel 2204 a 2206 kombinované nomenklatury bylo
navzájem od sebe odlišit víno jako nápoj mající svůj původ v čerstvých hroznech (číslo 2204
nebo 2205) od vín, která svůj původ ve vinných hroznech nemají (2206). Tomu odpovídá i znění
vysvětlivek k Harmonizovanému systému, konkrétně k číslu 2206 (odkazovaných Vysvětlivkami
ke Kombinované nomenklatuře), které do tohoto čísla zařazují vína jablečná, hrušková,
z hrozinek, sladové víno, rýžové víno, palmové víno, a dle poznámky 5) vína připravená
kvašením šťávy z ovoce, a to jiné než ze šťávy z čerstvých hroznů. Pokud pak za tohoto stavu
dojde k přidání cukru (jakéhokoliv původu) či alkoholu (jakéhokoliv) do šťávy z hroznů, aniž
by tím došlo ke změně podstatných rysů nápoje, tedy jeho původu v čerstvých hroznech,
a nelze-li jej zařadit pod jiné číslo kombinované nomenklatury, např. jako destilát (2207 a 2208),
ocet (2209) nebo nápoj nealkoholický (2201 a 2202), potom je třeba takový produkt zařadit podle
jeho původu z čerstvých hroznů buď do čísla 2204 nebo čísla 2205. Jelikož mezi účastníky řízení
není sporu o tom, že předmětné zboží není vermut ani víno aromatizované, lze jej zařadit
jen do čísla 2204. S ohledem na znění položek a podpoložek, jakož i poznámek k nim, je proto
případné i žalobkyní provedené zařazení do podpoložky 22042194. Dovážené zboží je tedy
vínem s přídavkem řepného cukru a kukuřičného alkoholu, které nelze podřadit pod pojem
„likérové víno“, jak jej vymezuje doplňková poznámka 5c) k číslu 2204 Přílohy I Nařízení
o celním sazebníku, nic ale nebrání zařazení tohoto produktu do čísla 2204 Kombinované
nomenklatury jako vína, které není v doplňkové poznámce 5) výslovně uvedeno. Tomu totiž
s ohledem na demonstrativnost výčtu tam obsaženého (srov. slovo „zejména“) tato poznámka
nebrání.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podalo žalované Celní ředitelství Olomouc jako
stěžovatel (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost, kterou opřelo o důvod uvedený v ustanovení
§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Stěžovatel především zdůraznil, že v předmětné věci je spornou otázka sazebního
zatřídění žalobkyní dováženého zboží - označovaného jako: „bílé víno dezertní Muškát
moldavský“ v lahvích á 0,75 LTR s obsahem alkoholu od 15,9 % vol - 16,1 % vol, (dále
jen „dovážené zboží“), resp. zda je v souladu s předpisy práva Společenství zatřídění tohoto zboží
pod číslo 2204 (víno), nebo pod číslo 2206 (ostatní kvašené nápoje) kombinované nomenklatury
celního sazebníku. Právní názor vyslovený správním soudem je chybný. Krajský soud
v napadeném rozsudku sice provedl rozsáhlé úvahy o sazebním zařazení zboží, avšak opominul
definiční okruh právních zásad, které mají podstatný vliv na zákonnost. V jeho rozhodnutí jsou
nesprávně interpretována všeobecná interpretační pravidla (dále jen „VIP“), která jsou dána
především Mezinárodní úmluvou o Harmonizovaném systému, popisu a číselném označování
zboží a protokolem o jejich změně. Není také správný výklad krajského soudu, že mezi stranami
není sporu o tom, že předmětné zboží má svůj původ v hroznech. Vadný je proto závěr,
že přidání cukru (ať již jakéhokoliv) nebo alkoholu (také jakéhokoliv) nezměnilo charakter tohoto
zboží natolik, aby se jednalo - podle všeobecného pravidla pro výklad kombinované
nomenklatury „3b)“- o cukr, cukrovinku, alkohol, destilát, popřípadě nápoj nealkoholický nebo
ocet. Není tedy přiléhavý názor, že i přes přidání cukru nebo alkoholu jiného původu
než z hroznů, dává tomuto zboží stále podstatné rysy jeho původ z čerstvých hroznů, a že je
proto třeba takovýto produkt zařadit (podle jeho původu v čerstvých hroznech) buď do čísla
2204 nebo 2205. Je tomu tak proto, že systematika všeobecných interpretačních pravidel
připouští další použití VIP 2 až 5 pouze tehdy, pokud nebylo možné již před tím provést
jednoznačné zařazení na základě všeobecného interpretačního pravidla 1. Tak tomu ale v tomto
případě nebylo. Krajský soud rovněž pochybil, pokud blíže nereflektoval na nařízení Komise
č. 600/2006, které nabylo účinnosti až 6. 5. 2006, a to i přes to, že v této věci šlo o dovoz zboží
před tímto okamžikem. Bylo totiž vydáno právě za účelem zajištění jednotného používání
Kombinované nomenklatury. Nemůže pak obstát závěr podle něhož by se dovážené zboží před
nabytím účinnosti tohoto nařízení mělo správně zařazovat do čísla 2204, a zboží dovezené
po účinnosti citovaného nařízení pak do čísla 2206. Celní správa vždy dovážené zboží
s předestřenými vlastnostmi, bez ohledu na účinnost uvedeného nařízení, zařazovala v souladu
s všeobecnými výkladovými pravidly pro výklad Kombinované nomenklatury do čísla 2206.
Je tomu tak i proto, že víno z čerstvých hroznů je definováno dle vysvětlivek
k Harmonizovanému systému jako finální výrobek alkoholového kvašení moštu z těchto hroznů,
a pokud pak je u vína přípustná nějaká přísada jako alkohol, tak jedině za podmínek stanovených
doplňkovými poznámkami 5b) a 5c) ke kapitole 22. Tyto podmínky však předmětné dovážené
zboží nesplňuje, neboť přidaný alkohol je jiného původu než z destilace vína (šlo o kukuřičný
líh). Je proto nepřípustné sem (pod číslo 2204) zařazovat i vína s přídavkem řepného cukru
a kukuřičného alkoholu, tedy esencí, které nemají původ v čerstvých hroznech. Krajský soud tedy
dospěl k nesprávnému závěru, že žalobkyní dovážené zboží - označované jako „bílé víno dezertní
Muškát moldavský“ mělo být zařazeno pod číslo 2204, když správně mělo být zařazeno
pod č. 2206 kombinované nomenklatury celního sazebníku. Z uvedených důvodů proto
stěžovatel navrhl Nejvyššímu správnímu soudu, aby k sazebnímu zařazení žalobkyní dováženého
zboží položil - mimo jiné - předběžnou otázku Soudnímu dvoru.
Žalobkyně považuje kasační stížnost celního ředitelství za neopodstatněnou. Je tomu
tak proto, že pro zatřiďování zboží pod položky kombinované nomenklatury platí dle judikatury
Soudního dvora dvě základní pravidla, kterými jsou 1) povaha hmoty, z níž je zboží vyrobeno,
a 2) účel použití tohoto zboží. Zejména poukazuje na věc C-130/02, ve věci Krings (rozsudek
ze dne 4. 3. 2004, Recueil, s. I-2121), podle které je stěžejním a rozhodujícím kritériem
pro zařazení zboží jeho objektivní charakteristika, jeho rysy a vlastnosti. Vysvětlivky
ke kombinované nomenklatuře mohou být pouze významnou „pomůckou“ při výkladu
sazebního zařazení zboží. Nejsou však právně závazné (obdobně viz rozsudek ze dne
20. 11. 1997, ve věci Wiener, C-338/95, Recueil, s. I-6495). Z rozsudku Soudního dvora ze dne
16. 9. 2004, ve věci DFDS, C-396/02, Sb. rozh. s. I-8439, lze dovodit, že rozhodujícím kritériem
je účel použití dováženého zboží (obdobně viz rozsudek Soudního dvora ze dne 19. 4. 2007,
ve věci Sunshine Deutschland, C-229/06, Sb. rozh. s. I-3251). Pokud je pak hlavním účelem
dováženého zboží pití tohoto zboží-jakožto vína, je na ně třeba nahlížet jako na víno (č. 2204),
a nikoliv jako na ostatní kvašené nápoje zatřiďované pod číslo 2206. S ohledem na zásady
stanovené Všeobecnými pravidly pro interpretaci Harmonizovaného systému bylo třeba
při zařazování dováženého zboží dodržet základní postup – to znamená vyjít: a) z názvu výrobku
(víno), b) ze základního materiálu pro jeho výrobu (vinná réva), a c) z hlavního účelu jeho použití
(pití jako víno, i když může být použito i pro jiné účely). Ze všech těchto důvodů považuje
za jediné správné zařazení dováženého zboží pod číslo 2204 kombinované nomenklatury a právní
názor krajského soudu za souladný se zákonem. Navrhuje proto, aby Nejvyšší správní soud
kasační stížnost žalovaného zamítl. Ohledně návrhu na položení předběžné otázky Soudnímu
dvoru má za to, že tohoto postupu není třeba.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek krajského soudu
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán při tom rozsahem a důvody, které uplatnil
stěžovatel v podané kasační stížnosti, a dospěl k závěru, že kasační stížnost je opodstatněná.
Mezi účastníky řízení je spornou jediná otázka spočívající v tom, že pokud je dovážené
zboží vínem s přídavkem řepného cukru a kukuřičného alkoholu, zda tato skutečnost (s ohledem
na doplňkovou poznámku 5/ k číslu 2204), nebrání tomu, aby dovážené zboží bylo zatříděno
do čísla 2204 kombinované nomenklatury celního sazebníku.
Na posouzení uvedené otázky dopadá nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává
celní kodex Společenství (dále jen „celní kodex“), a především nařízení Rady č. 2658/87, ve znění
nařízení Komise č. 1719/2005. Podle článku 1 nařízení Rady č. 2658/87 byla zavedena
nomenklatura zboží (dále jen „kombinovaná nomenklatura“), která je uvedena v příloze č. I.
V kapitole 22 této přílohy je zařazeno zboží označené rubrikou „Nápoje, lihoviny a ocet“. V ní je pak
obsaženo číslo kombinované nomenklatury 2204, které zahrnuje zboží označované jako: „Víno
z čerstvých hroznů, včetně vína obohaceného alkoholem; vinný mošt jiný než čísla 2009“. Číslo kombinované
nomenklatury 2206 pak v sobě zahrnuje zboží označované jako: „Ostatní kvašené (fermentované)
nápoje (například jablečné víno, hruškové víno, medovina); směsi kvašených (fermentovaných) nápojů a směsi
kvašených (fermentovaných) nápojů s nealkoholickými nápoji, jinde neuvedené ani nezahrnuté“.
K pravidlům pro výklad kombinované nomenklatury se Nejvyšší správní soud vyslovil
již dříve. Bylo tomu tak např. v rozsudku ze dne 10. 2. 2004, č. j. 2 As 59/2003 - 70, který
byl publikován ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 628/2005, v němž
vyslovil, že: „Při zařazování zboží do podpoložky kombinované nomenklatury celního sazebníku (§58 zákona
ČNR č. 13/1993 Sb., celního zákona) je třeba vycházet prvotně ze znění čísel a poznámek tak, jak to vyplývá
ze znění prvního všeobecného pravidla pro interpretaci Harmonizovaného systému; čísly se přitom míní právě
ona čtyřmístná čísla, jež tvoří jednu z úrovní členění Harmonizovaného systému. Poznámky ke třídě lze aplikovat
až po řádném zařazení výrobku do odpovídajícího čísla, a to postupně, tj. poznámku uvedenou na druhém místě
lze aplikovat teprve po vyloučení možnosti aplikace poznámky uvedené na místě prvém.“. Jelikož se vyslovený
právní názor opíral o ustanovení zákona, které bylo v souvislosti se vstupem České republiky
do Evropské unie ke dni 30. 4. 2004 zrušeno, nelze se bezezbytku opřít o principy výkladu, které
zákon vytýčil. Obdobně se v této věci nelze zcela opřít o nařízení Komise č. 600/2006, přestože
je v souladu se stanoviskem Výboru pro celní kodex. Je tomu tak proto, že bylo vydáno
až po realizovaném dovozu zboží do České republiky (potažmo do Evropské unie) a takový
postup by proto mohl být nepřípustnou retroaktivitou. Na dovážené zboží, resp. na jeho
zatřídění je proto třeba nahlížet ve světle právních předpisů účinných v okamžiku propuštění
tohoto zboží do volného oběhu, tedy účinných v období od 1. 3. 2005 do 5. 12. 2005.
Nejvyšší správní soud se při svém rozhodování zabýval i otázkou, zda se Soudní dvůr
již dříve nezabýval meritem věci, tj. otázkou sazebního zařazení dováženého zboží, resp. nápoje
z hroznů s nízkým stupněm prokvašení, u kterého došlo v průběhu jeho fermentace k přidání
řepného cukru a kukuřičného alkoholu, tedy příměsí, které nemají svůj původ ve vinné révě
(šťávě z hroznů). Nejvyšší správní soud zjistil, že tomu tak nebylo. Za nejblíže podobný a tedy
nejvíce vypovídající lze považovat případ „Sangria“, kdy Soudní dvůr rozsudkem ze dne
17. 10. 1995, ve věci Pardo & Fils a Camicas, C-59/94 a C-64/94, Recueil, s. I-3159, rozhodoval
předběžnou otázku, zda se nápoj sangria podřadí pod položku 2205 – vermut a ostatní víno
z čerstvých hroznů, připravené pomocí aromatických bylin nebo jiných aromatických látek,
či 2206 – ostatní kvašené (fermentované) nápoje (například jablečné víno, hruškové víno,
medovina), směsi kvašených (fermentovaných) nápojů a směsi kvašených (fermentovaných)
nápojů s nealkoholickými nápoji, jinde neuvedené ani nezahrnuté. V uvedeném rozsudku (bod
10) Soudní dvůr konstatoval, že „[v] rámci ustálené judikatury je třeba za účelem zajištění právní jistoty
a snadnosti kontrol hledat rozhodující kritérium pro sazební zařazení zboží obecně v objektivních znacích
a vlastnostech zboží, jak jsou vymezeny ve znění položky společného celního sazebníku a v poznámkách
k příslušnému oddílu nebo kapitole. Pro účely výkladu společného celního sazebníku podle ustálené judikatury
i poznámky, které se vztahují ke kapitolám společného celního sazebníku, stejně tak jako vysvětlivky
k nomenklatuře Rady pro celní spolupráci, představují důležité prostředky pro zajištění jednotného použití
společného celního sazebníku a jako takové poskytují poznatky využitelné pro jeho výklad (rozsudek ze dne
9. srpna 1994, Neckermann Versand, C-395/93, Recueil, s. I-4027, bod 5).“ K tomu se Soudní dvůr
vyjádřil obdobně i v rozsudcích ze dne 27. 9. 2007, Medion a Canon Deutschland, C-208/06
a C-209/06, Sb. rozh. s. I-7963; ze dne 5. 6. 2008, JVC, C-312/07 , Sb. rozh. s. I-4165, bod 33; ze
dne 26. 9. 2000, Eru Portuguesa, C-42/99, Recueil, s. I-7691, bod 13; ze dne 15. 9. 2005, Intermodal
Transports, C-495/03, Sb. rozh. s. I-8151, bod 47; ze dne 8. 12. 2005, Possehl Erzkontor, C-445/04,
Sb. rozh. s. I-10721, bod 19, a ze dne 16. 2. 2006, Proxxon, C-500/04, Sb. rozh. s. I-1545, bod 21).
Protože se však jednotlivé rozsudky Soudního dvora zabývají zejména konkrétním porovnáváním
vlastností zboží a jeho charakteristik s popisem zboží v rámci jednotlivých položek kombinované
nomenklatury, nebylo možné z rozhodovací praxe Soudního dvora dovodit existenci jiných
možných principů, kromě již uvedeného, jimiž by se mělo řídit zařazování zboží pod položky
kombinované nomenklatury.
Při porovnávání položek 2204 a 2206 je nutno vycházet jednak z legislativy [zejména
z charakteristiky jednotlivých položek a z Obecných pravidel pro interpretaci kombinované nomenklatury
(dále též „Obecná pravidla“)], jednak je možné se inspirovat některými úvahami
z citovaného rozsudku ve věci „Sangria“. V tomto případě se Soudní dvůr zabýval otázkou,
zda přidání vody a cukru do vína ovlivní jeho celní zařazení. Vyšel zejména z argumentu,
že pokud byla k vinnému základu přidána voda, nedošlo tím ke změně podstaty nápoje, jenž
i přesto zůstal „vinným“. Otázkou však zůstává, zda i v případě, kdy byly v průběhu fermentace
do nápoje přidány přísady jako řepný cukr a především kukuřičný alkohol, nedošlo ke změně
výsledného produktu do té míry, že by nápoj již nadále nemohl být podřazen pod položku 2204.
Je totiž třeba uvážit to, že se jedná o alkoholový nápoj a jako takový by a priori alkohol
v něm obsažený měl mít původ v produktu, z něhož by jinak fermentací vznikl (z hroznové
šťávy). V souladu s judikaturou Soudního dvora je pak nutné v první řadě vycházet
z charakteristiky daného zboží v rámci kombinované nomenklatury. Ponechat stranou nelze
ani hledisko potřeby a požadavků spotřebitelů, jak je vyjádřeno ve stanovisku generálního
advokáta Tizzana, předneseném dne 15. 1. 2004 k věci C-475/01, Komise v. Řecko, v níž byl vydán
rozsudek dne 5. 10. 2004, (Komise v. Řecko, C-475/01, Sb. rozh. s. I-8923), který v bodech 94 a 95
uvedl, že: „[…] je třeba si uvědomit, že vermut se nevyrábí ze stejných surovin jako ovocná vína, protože
k hroznovému vínu se přidává nejen líh, ale také malé množství bylinné směsi, která dává vermutu jeho zvláštní
chuť“. […] „organoleptické vlastnosti vermutu neodpovídají organoleptickým vlastnostem tichých ovocných vín a že
obě dvě tyto kategorie nápojů uspokojují rozdílné potřeby spotřebitelů“(27). […] vína typu likérových vín, jako
je sherry nebo madeira, která „se většinou konzumují jednak jako aperitivy, jednak jako dezertní vína“, nemohou
být srovnávány se stolními víny, které „uspokojují […] rozdílné potřeby spotřebitelů“(28)“.
Nejvyšší správní soud při předběžném projednání kasační stížnosti posoudil věc tak, že z
nařízení Komise (ES) č. 2031/2001, kterým se mění příloha I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87
o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku, ve vztahu ke kapitole 22
bodu 5. doplňkových poznámek, týkajících se podpoložek 2204 21 11 až 2204 21 99 a 2204 29 12
až 2204 29 99, vyplývá, že nejblíže se dovážené zboží blíží tzv. „likérovému vínu“ [písm. c)]. Ani
do této položky však v konečném důsledku produkt zařadit nelze, neboť nařízení stanoví,
že do produktu lze přidat pouze „produkt z destilace vína, koncentrovaný hroznový mošt či směs těchto
produktů“. To potvrzují i informace o výrobě dezertních likérových vín jako je portské, sherry,
marsala, madeira, malaga atd., v nichž se nachází přídavek vinného destilátu. Pro úplnost
lze dodat, že dovážené zboží nelze zařadit pod písm. b) z toho důvodu, že toto ustanovení počítá
pouze s přidáním alkoholu „pocházejícího z destilace vína“. Zařazení pod písm. a) pak vylučuje větší
objemové procento alkoholu posuzovaného dováženého zboží, než s jakým toto ustanovení
směrnice počítá. Navíc i zde je stanoven požadavek na původ produktu, a to, že produkt
byl „získán přidáním produktu vzniklého destilací vína do nezkvašeného hroznového moštu, jehož přírodní
objemový obsah alkoholu není nižší než 8,5 % obj.“, což rovněž dovážené zboží nesplňuje. Z dikce
nařízení tak mimo jiné vyplývá, že produkty zařazované do podpoložek 2204 21 11 až 2204 21 99
jsou produkty výlučně „vinného“ původu, tedy jsou získávány z hroznového moštu a přidáním
produktu vzniklého destilací vína či hroznového moštu; mají tudíž výlučně „vinný“ charakter.
Pro argument nezařazování předmětného vína do podpoložek 2204 21 80 až 2204 21 94
svědčí také výkladové nařízení Komise č. 600/2006, zejména text jeho přílohy, v němž
je stanoveno, že výrobek sestávající z tmavočervené, nepěnivé kapaliny, bez usazenin,
se skutečným objemovým obsahem alkoholu přibližně 16 % vol, u něhož podle laboratorní
analýzy nejméně polovina nepochází z vinných hroznů (výrobek se získává z vinného moštu,
do něhož byl během kvašení přidán řepný cukr a ethylalkohol z kukuřice) nemůže být zařazen
jako jiné víno do čísla 2204. Jak ale žalobkyně uvádí, výše citované výkladové nařízení bylo přijato
až po rozhodnutí českých celních orgánů a jeho aplikací by tak mohlo dojít k nepřípustné pravé
retroaktivitě. Na druhou stranu je však možné konstatovat, že výkladová opatření pouze
„deklarují“ určitý korektní výklad, který zde byl (či měl být) již v okamžiku přijetí daného
předpisu. V této své funkci se výkladová opatření Komise přibližují výkladové funkci soudní
judikatury.
Nejvyšší správní soud proto (s ohledem na uvedené) došel při předběžném projednání
kasační stížnosti k závěru, že dovážené zboží, resp. vína s přídavkem řepného cukru
a kukuřičného alkoholu nelze zařadit do čísla 2204 kombinované nomenklatury, jak se domnívá
žalobkyně či krajský soud, ale lze je zařadit pod číslo 2206, konkrétně pod položku kombinované
nomenklatury 2206 00 [Ostatní kvašené (fermentované) nápoje (například jablečné víno, hruškové víno,
medovina); směsi kvašených (fermentovaných) nápojů a směsi kvašených (fermentovaných) nápojů
s nealkoholickými nápoji, jinde neuvedené ani nezahrnuté]. Je tomu tak proto, že zboží – víno, do něhož
byl v průběhu fermentace přidán řepný cukr a kukuřičný alkohol, nemá výlučný původ ve vinné
révě. Takovýto výrobek proto nelze považovat ani za likérové víno, neboť podle doplňkové
poznámky 4c) ke kapitole 22 je přípustné do produktu podřaditelného číslu 2204 kombinované
nomenklatury přidat toliko produkt (alkohol) získaný destilací vína (vinného moštu). Jelikož
dovážené zboží nelze zařadit pod číslo 2204 ani pod 2205, přičemž jeho zařazení do čísel 2201
až 2203, 2205, 2207, 2209 je pojmově vyloučeno, lze podle Nejvyššího správního soudu
dovozovat, že dovážené zboží je třeba zařadit pod položku 2206 00 kombinované nomenklatury
celního sazebníku.
Jelikož v předmětné věci stěžovatel vyslovil návrh, aby se Nejvyšší správní soud obrátil
s otázkou výkladu práva Společenství na Soudní dvůr, žalobkyně obdobný návrh předestřela
v jiné věci taktéž projednávané kasačním soudem, v níž naopak vystupuje v postavení stěžovatele
(sp. zn. 7 Afs 3/2010), a právní názor kasačního soudu na možné řešení předkládané otázky není
zcela nepochybný, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že ve věci nelze rozhodnout bez toho,
aby otázka výkladu práva Společenství: „zda je třeba nápoj - víno obsažené v lahvích a 0,75 LTR
s obsahem alkoholu 15,8 % – 16,1 % vol, do kterého byl v průběhu jeho výroby přidán řepný cukr a kukuřičný
alkohol, tedy substance, které nemají původ v čerstvých hroznech, zařadit do čísla 2204 nebo do čísla 2206
kombinované nomenklatury celního sazebníku“ byla zodpovězena Soudním dvorem (čl. 234 odst. 3
Smlouvy o ES).
Se zřetelem k tomu, že se Nejvyšší správní soud obrátil s touto otázkou na Soudní dvůr
již dříve, a to ve věci vedené pod sp. zn. 7 Afs 11/2008, která je Soudním dvorem vedena
pod sp. zn. C-339/09, rozhodl kasační soud v této věci usnesením ze dne 5. 8. 2009,
č. j. 7 Afs 23/2008 - 83, tak, že řízení nejprve přerušil do doby než Soudní dvůr rozhodne
o předběžné otázce tohoto soudu položené v obdobné věci týchž účastníků vedené pod
sp. zn. 7 Afs 11/2008. Je tomu tak proto, že pro zodpovězení sporné otázky o zařazení
dovážených vín do čísla 2204 nebo do čísla 2206 kombinované nomenklatury celního sazebníku
není rozhodné, zda byl řepný cukr a kukuřičný alkohol přidán do zboží - nápoje - vína, který
je svým zabarvením červené nebo bílé (čiré).
Rozsudkem ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. C-339/09, ve věci Skoma - Lux s. r. o. proti
Celnímu ředitelství Olomouc, rozhodl první senát Soudního dvora tak, že „Nařízení Rady (EHS)
č. 2658/87, ze dne 23. 7. 1987, o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku, ve znění
nařízení Komise (ES) č. 1719/2005, ze dne 27. 10. 2005, musí být vykládáno v tom smyslu, že kvašený
(fermentovaný) nápoj z čerstvých hroznů, prodávaný v lahvích 0,75 l, s obsahem alkoholu 15,8% až 16,1% obj.,
do kterého byl v průběhu fermentace přidán řepný cukr a kukuřičný alkohol, je třeba zařadit do čísla 2206
kombinované nomenklatury uvedené v příloze I. tohoto nařízení“. Soudní dvůr ve svém rozhodnutí nejprve
deklaroval právní názor, že rozhodující kritérium pro sazební zařazení zboží je třeba hledat v jeho
objektivních charakteristikách a vlastnostech, jak jsou definovány zněním položky kombinované
nomenklatury a v poznámkách ke třídám nebo kapitolám. Důležitými prostředky pro zajištění
jednotného použití a výkladu sazebníku jsou jak poznámky předcházející kapitolám společného
sazebníku, tak i vysvětlivky k harmonizovanému systému (dále jen „VHS“). Soudní dvůr
považuje za jednoznačné, že z VHS týkajících se čísla 2204 ve spojení s doplňkovou poznámkou
5 písm. c) ke kapitole 22 kombinované nomenklatury vyplývá, že alkohol obsažený v likérovém
víně, ať již je výsledkem alkoholového kvašení nebo je jen přidán, musí pocházet výlučně
z hroznů. Z toho tedy vyplývá, že nápoj, do něhož byl v průběhu výroby přidán kukuřičný
alkohol, nelze zařadit do čísla 2204 kombinované nomenklatury, aniž je třeba přezkoumávat,
zda likérové víno ve smyslu čísla 2204 může obsahovat řepný cukr. Soudní dvůr tedy došel
k závěru, že dovážené nápoje nelze zařadit nejen do čísla 2204, ale také do čísla 2203 a 2205
kombinované nomenklatury. Naopak konstatoval, že dotčený nápoj, s ohledem na jeho
objektivní charakteristiky a vlastnosti, splňuje podmínky pro zařazení do čísla 2206 kombinované
nomenklatury, a že zatřídění do tohoto čísla nebrání ani přidání alkoholu, má-li i nadále
charakteristické vlastnosti výrobků zařazených do tohoto čísla, tedy kvašených nápojů.
Jak již dříve vyslovil Soudní dvůr např. v rozsudku ze dne 24. června 1969, Milch-, Fett-
und Eierkontor, 29/68, Recueil, s. 165, bod 3; ze dne 3. února 1977, Benedetti, 52/76, Recueil,
s. 163, bod 26; usnesení ze dne 5. března 1986, Wünsche, 69/85, Recueil, s. 947, bod 13,
a rozsudek ze dne 14. prosince 2000, Fazenda Pública, C-446/98, Recueil, s. I-11435, bod 49, je
vnitrostátní soud (zde Nejvyšší správní soud) vázán rozsudkem, který Soudní dvůr vydá v řízení
o předběžné otázce, pokud jde o výklad či platnost dotčených aktů orgánů Unie. Uvedené
lze dovodit zejména z rozsudku Velkého senátu Soudního dvora ze dne 5. 10. 2010, ve věci
sp. zn. C-173/09, G. I. E. proti Natsionalna zdravnoosiguritelna kasa, v němž především
konstatoval, že: „Právo Unie brání tomu, aby vnitrostátní soud, kterému přísluší rozhodnout v návaznosti na
vrácení věci soudem vyššího stupně, který rozhodoval v rámci kasačního opravného prostředku, byl v souladu
s vnitrostátním procesním právem vázán právními posouzeními soudu vyššího stupně, jestliže se s ohledem na
výklad, který požadoval od Soudního dvora, domnívá, že uvedená posouzení nejsou v souladu s právem Unie“.
Pokud má výklad Soudního dvora ve věci práva Unie vyšší závaznost, nelze dovodit než to, že je
právní názor ve věci předložené předběžné otázky závazný i pro Nejvyšší správní soud.
Nejvyšší správní soud proto ve shodě s právním názorem obsaženým v rozsudku
Soudního dvora ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. C-339/09, ve věci Skoma - Lux s. r. o. proti Celnímu
ředitelství Olomouc, jakož i se svým názorem vysloveným při předběžném projednání této věci,
došel k závěru, že krajský soud pochybil, vyslovil-li právní názor, že pokud je dovážené zboží
vínem s přídavkem řepného cukru a kukuřičného alkoholu, nebrání tato okolnost, s poukazem
na doplňkovou poznámku 5) k číslu 2204, tomu, aby dovážené zboží bylo zatříděno do čísla 2204
kombinované nomenklatury celního sazebníku. Právě naopak, bylo-li dovážené zboží vínem
s přídavkem řepného cukru a kukuřičného alkoholu, je zcela v souladu se zákonem i právem ES,
právní názor stěžovatele, že dovážené zboží mělo být správně zařazeno do čísla 2206
kombinované nomenklatury celního sazebníku.
Z uvedených důvodů pak nemůže obstát argument žalobkyně, že by jí dovážené víno
mělo být zatříděno pod číslo 2204 z toho důvodu, že je určeno ke konzumaci jako víno. Je tomu
tak proto, že účel použití výrobku může představovat relevantní kriterium pro zařazení zboží
pouze tehdy, pokud zařazení nelze provést pouze na základě objektivních charakteristik
a vlastností zboží. Tak tomu ale v této věci nebylo. Z uvedeného proto vyplývá, že dovážené
zboží - nápoj - označovaný jako „bílé víno dezertní Muškát moldavský“ spadá vzhledem ke svým
objektivním charakteristikám a vlastnostem jednoznačně a výhradně pod číslo 2206 kombinované
nomenklatury.
Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že napadený rozsudek
krajského soudu je nezákonný, neboť je založen na nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení (§103 odst. 1 písm. a/ s. ř. s.), proto jej zrušil, a věc vrátil tomuto soudu
k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.).
V tomto řízení bude na krajském soudu, aby v mezích bodů správní žaloby, účinné právní
úpravy a vysloveného právního názoru Nejvyššího správního soudu opětovně posoudil
zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí stěžovatele, a teprve po té vydal rozhodnutí, které
bude odpovídat zákonu.
Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu
řízení, je tento soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem
ve zrušovacím rozhodnutí (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud ve věci rozhodl v souladu s ustanovením §109 odst. 1 s. ř. s., podle
něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal
důvody pro jeho nařízení.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. ledna 2011
JUDr. Jaroslav Hubáček
předseda senátu