ECLI:CZ:NSS:2011:7.AS.105.2010:96
sp. zn. 7 As 105/2010 - 96
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: R. D., zastoupen
Mgr. Vojtěchem Fořtem, advokátem se sídlem Npor. O. Bartoška 15, Domažlice ,
proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 9. 2010, č. j. 17 A
22/2010 – 35,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 9. 2010, č. j. 17 A 22/2010 – 35,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 9. 2010, č. j. 17 A 22/2010 - 35, byla
zamítnuta žaloba podaná žalobcem (dále jen „stěžovatel“) proti rozhodnutí Krajského úřadu
Plzeňského kraje (dále jen „krajský úřad“) ze dne 10. 3. 2010, č. j. DSH/60/10, jímž bylo
zamítnuto odvolání stěžovatele a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Domažlice ze dne
10. 12. 2009, č. j. OPP-10928/09-47289/2009/Mencl., kterým byl stěžovatel uznán vinným
ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle
ust. §22 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o přestupcích“) a byla mu uložena na základě ust. §22 odst. 5 citovaného zákona pokuta ve výši
10 000 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců
a povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1000 Kč.
Krajský soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že neshledal důvodnými žalobní námitky,
v nichž stěžovatel poukazoval na bezvýznamnost a nulovou společenskou nebezpečnost hladiny
alkoholu v dechu ve výši 0,04 promile a vyslovil názor, že je věcí zákonodárce, jaký zájem a jakým
způsobem chce chránit. Vzhledem k tomu, že nestanovil žádnou hranici pro množství požití
alkoholického nápoje a v České republice platí nulová tolerance k alkoholu při provozu
na pozemních komunikacích, považuje se každé porušení povinnosti stanovené řidiči
v ustanovení §5 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., ve zněn í pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o silničním provozu“) za nebezpečné. Materiální stránka přestupku podle ust. §22
odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích je podle krajského soudu naplněna již vykonáním jízdy
v době, po kterou je řidič ještě pod vlivem požití jakéhokoliv množství alkoholického nápoje.
Domněnka stěžovatele, že v době, kdy začal řídit vozidlo, již nebyl ovlivněn alkoholem
z předchozího dne, kdy mezi 17:00 a 24:00 h vypil 6 dvanáctistupňových piv, nemohla vést
k závěru, že jeho jednání nebylo protiprávní. Dne 31. 10. 2009 v 11:56 h nevěděl, zda účinky
požitých alkoholických nápojů z předchozího dne trvají, a přesto řídil motorové vozidlo. Policie
při kontrole zjistila, že měl v dechu více než 0,00 promile alkoholu a řízením motorového vozidla
za této situace mohl ohrozit bezpečnost a plynulost provozu na pozemní komunikaci, a tak je
zřejmé, že jeho jednání bylo společensky nebezpečné. Formální i materiální stránka daného
přestupku byla naplněna. Krajský soud shledal nedůvodnou námitku neadekvátnosti uložené
sankce s tím, že stěžovateli byla uložena sankce na samé dolní hranici sazeb stanovených
zákonem o přestupcích. Požadavku na změnu správního rozhodnutí nevyhověl, neboť nemůže
na základě žaloby ani ze své úřední povinnosti napadené rozhodnutí měnit ani určovat,
že se stěžovatel přestupku nedopustil. Odkázal přitom na §78 odst. 1 a 2 s. ř. s. Ustanovení
§22 odst. 12 zákona o přestupcích vytváří zákonnou mez i pro moderační oprávnění soudu
podle §65 odst. 3 s. ř. s. Proto krajský soud zamítl rovněž požadavek stěžovatele na změnu
správního rozhodnutí a určení, že se přestupku nedopustil, a tudíž mu nebudou uloženy žádné
sankce.
Stěžovatel v kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě uplatnil důvod podle ust. §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s. V kasační stížnosti namítal, že krajský soud dospěl k nesprávným závěrům
při posuzování jeho námitek. Naměřenou hodnotu alkoholu v dechu ve výši 0,04 promile
považuje za natolik bagatelní, že nemohl nikoho ohrozit a jeho jednání nemohlo být nijak touto
hodnotou ovlivněno. Doznal se, že den předtím vypil několik piv, ale měl za to, že v době, kdy
vozidlo řídil, tj. druhý den v poledne, již požitým alkoholem nebyl nijak ovlivněn. Je nepochybné,
že kdyby se následně podrobil krevní zkoušce, nebyl by u něj žádný alkohol v krvi zjištěn. Sankce,
které mu byly uloženy, považuje s ohledem na stupeň nebezpečnosti přestupku za neadekvátní,
a to i z toho důvodu, že podobné sankce jsou ukládány při dopravních nehodách se zraněním,
popř. tehdy, kdy je řidič přistižen při řízení motorového vozidla v opilosti. Vyšší hladina alkoholu
by se objevila i při používání např. přípravků proti rýmě či kašli. Pokud je hladina alkoholu
do 0,2 promile, nikdo, pokud se dotyčná osoba nepřizná, že pila alkoholické nápoje, se případem
nezabývá. Kdyby se stěžovatel nedoznal k předchozímu požití alkoholických nápojů, předmětný
přestupek by nikdo neřešil. Z nespočetného množství znaleckých posudků vyplývá, od jaké
hladiny v krvi alkohol ovlivňuje jednání člověka. V každém případě při hladině 0,04 promile
alkoholu stěžovatel nijak alkoholem ovlivněn nebyl. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší
správní soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu rozhodnutí.
Krajský úřad se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotož nil se závěry krajského soudu.
Zdůraznil, že stěžovateli nebyla naměřena hodnota alkoholu v dechu ve výši 0,28 pr omile,
ale ve výši 0,04 promile. Došlo totiž k odečtení toleranční odchylky dechového analyzátoru, která
činí 0,04 promile, a hodnoty neprokazující požití alkoholu ve výši 0,2 promile. Ta je považována
za hladinu, která může být způsobena i jinými vlivy, n apř. přirozenou hladinou alkoholu v krvi,
požitím ovocného kompotu nebo přípravku proti kašli či rýmě – samozřejmě při požití v běžném
množství. Nevznikají tak důvodné pochybnosti, že zjištěná hladina ve výši 0,04 promile byla
způsobena požitím alkoholického nápoje. Provedení lékařského vyšetření spojeného s odběrem
krve stěžovatel při silniční kontrole nepožadoval a souhlasil s hodnotou naměřenou pomocí
dechového analyzátoru. Pokud by byl proveden i odběr krve v blízké době po silniční kontrole,
hladina alkoholu v krvi by vykázala velice podobné hodnoty. Krajský úřad považuje kasační
stížnost za nedůvodnou, a proto navrhl její zamítnutí.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil
stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
V dané věci je nesporné, že stěžovatel dne 30. 10. 2009 požil alkoholické nápoje a že dne
31. 10. 2009 v 11.56 hodin mezi obcemi Kdyně a Prapořiště řídil motorové vozidlo . Při kontrole
dopravní hlídkou Policie České republiky bylo za použité přístroje Dräger zjištěno 0,28 promile
alkoholu v dechu stěžovatele, po odečtení tolerance 0,04 promile. S naměřenou hodnotou
stěžovatel souhlasil a nežádal lékařské vyšetření spojené s odběrem krve nebo moči. Jeho stížní
námitky tak směřují proti tomu, že měl svým jednáním porušit povinnost stanovenou ust. §5
odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu, tedy že řídil vozidlo v takové době po požití
alkoholického nápoje, kdy by mohl být ještě pod jeho vlivem, a v důsledku toho se dopustit
přestupku dle ust. §22 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích.
Podle §22 odst. 1 písm. b) zák ona o přestupcích se přestupku dopustí ten,
kdo v provozu na pozemních komunikacích řídí vozidlo nebo jede na zvířeti bezprostředně
po požití alkoholického nápoje nebo po užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití
alkoholického nápoje nebo po užití jiné návykové látky, po kterou je ještě pod jejich vlivem.
Ke stížní námitce ohledně bagatelnosti naměřené hodnoty alkoholu v dechu odkazuje
Nejvyšší správní soud na svůj rozsudek ze dne 11. 3. 2010, č. j. 5 As 24/2009 – 65, publ. pod.
č. 2063/2010 Sb. NSS, dostupný na www.nssoud.cz, v němž vyslovil názor, že „(j)akákoli
naměřená hodnota vyšší než nula nasvědčuje výskytu určitého množství alkoholu v organismu. Z tohoto pohledu
je tedy třeba každý takový výsledek dechové zkoušky považovat za pozitivní, přičemž i minimální hodnota
alkoholu v dechu řidiče naměřená při dechové zkoušce vznáší pochybnost o tom, zda -li tento řidič před řízením
motorového vozidla nepožil alkoholický nápoj a nebyl při řízení vozidla pod jeho vlivem.“ Tento způsob
posuzování vychází ze zásady tzv. nulové tolerance alkoholu při řízení motorových vozidel, která
v České republice platí a podle níž je jakékoliv množství alkoholu z požití alkoholických nápojů
způsobilé k tomu, aby jím byl řidič při řízení ovlivněn. V jejím důsledku lze rozlišit pouze
dvě kategorie naměřených hodnot alkoholu u osob řídících vozidlo nebo jedoucích na zvířeti
ve smyslu zákona o silničním provozu, hodnoty nulové a nenulové. Zákonodárce žádným
způsobem nekonstruuje třetí kategorii, která by zahrnovala naměř ené hodnoty nízké až bagatelní,
ani neumožňuje odvození její existence z platných právních předpisů.
V rozsudku ze dne 21. 9. 2010, č. j. 8 As 59/2010 – 78, publ. pod. č. 2168/2011 Sb. NSS,
www.nssoud.cz, Nejvyšší správní soud uvedl, že „(p)rokáže-li správní orgán právně konformním
způsobem přítomnost alkoholu v krvi obviněného a tato skutečnost je zapříčiněna požitím alkoholického nápoje,
jsou (za dalších předpokladů) naplněny znaky skutkové podstaty přestupku dle §22 odst. 1 písm. b) zákona
o přestupcích.“ Ve stejném rozhodnutí vyslovil názor, podle něhož „(p)ředchází-li orgány veřejné moci
do jisté míry obraně obviněných prostřednictvím argumentů souvisejících s tzv. fyziologickou hladinou tím,
že za prokazatelné ovlivnění alkoholem v důsledku požití alkoholického nápoje p ovažují pouze hodnoty vyšší
než 0,20 g/kg alkoholu v krvi, je jejich chování vedeno pochopitelnou snahou o zefektivnění výkonu veřejné moci
(přestože se může jevit problematickým z hlediska zásady legality, která se uplatní i ve správním trestání).
Z takového postupu však není možno bez dalšího dovodit, že se postih daného p řestupku fakticky uplatní
až od „nemarginální“ hranice alkoholu v krvi, resp. že této hladině se přibližující hodnoty, jako je 0,24 g/kg
v posuzované věci, zakládají rozumné pochybnosti o ovlivnění alkoholem v důsledku požití alkoholického nápoje.“
V případě stěžovatele je rozhodnou skutečností zjištěná přítomnost alkoholu v krvi.
K naplnění objektivních znaků skutkové podstaty tedy mohlo dojít jen tak, že stěžovatel požil
alkoholický nápoj (případně jinou návykovou látku s alkoholem jako účinnou látkou) a poté řídil
vozidlo v natolik krátké době po tomto požití, že byl ještě pod vlivem alkoholického nápoje , resp.
jiné návykové látky s alkoholem jako účinnou látkou. Znakem skutkové podstaty výše uvedeného
přestupku je to, že pod vliv alkoholu jako účinné látky alkoholického nápoje nebo jiné návykové
látky mající vliv na řidičovu pozornost a schopnost ovládat vozidlo se stěžovatel musel dostat
jen a pouze požitím tohoto nápoje, resp. této látky. Protože výskyt alkoholu v těle může
být zapříčiněn i jinými faktory než pouze požitím alkoholického nápoje nebo jiné návykové látky
s alkoholem jako účinnou látkou, slouží z praktických důvodů k eliminaci tohoto jevu odečet
toleranční hodnoty z naměřené hodnoty alkoholu v dechu. V případě pochybností o správnosti
údajů vyplývajících z orientační dechové zkoušky existuje i možnost lékařského vyšetření
spojeného s krevní zkouškou. K tomu, aby mohla být shledána vina za spáchání přestupku podle
§22 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích, tak musí být p rokázáno, že přítomnost alkoholu
v krvi obviněného z přestupku byla zapříčiněna tím, že požil alkoholický nápoj nebo jinou
návykovou látku s alkoholem jako účinnou látkou. Znamená to tedy, s ohledem na požadovaný
důkazní standard a důkazní břemeno, které v přestupkovém řízení leží na správním orgánu
(srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 5. 2006, č. j. 2 As 46/2005 - 55,
www.nssoud.cz), musí být nad vší rozumnou pochybnost prokázáno, že přítomnost alkoholu
v krvi řidiče má právě tuto příčinu, a že tedy nebyla způsobena příčinou jinou. Důkazní břemeno
nese správní orgán.
Přestože není a priori vyloučeno, že by výsledky rozboru krve stěžovatele v rámci lékařské
kontroly po provedení silniční kontroly vykázaly nižší, či dokonce nulovou, hodnotu alkoholu
v krvi, sama o sobě tato námitka stěžovatele nemůže vést k závěru, že hladina alkoholu v jeho
krvi nebyla prokázána nad vší rozumnou pochybnost. K orientační dechové zkoušce byl použit
přístroj, u něhož nebylo důvodu se domnívat, že by měřil hladinu alkoholu zkresleně. Při urče ní
výše této hladiny na základě naměřené hodnoty byla vzata v úvahu možná odchylka měření
a rovněž fyziologická hladina alkoholu v krvi a o tyto hodnoty byl výsledek měření korigován
ve prospěch stěžovatele. Lze tedy mít za to, že bylo prokázáno, že v krvi stěžovatele se nacházelo
množství alkoholu nad běžnou fyziologickou hladinu. Vzhledem k tomu, co stěžovatel
sám uvedl, že večer předcházejícího dne požil šest dvanáctistupňových piv, bylo myslitelným,
a dokonce vysoce pravděpodobným, vysvětlením, že přítomnost alkoholu v jeho krvi byla
zapříčiněna právě požitím uvedených alkoholických nápojů. Takový závěr byl z hlediska
prokázání objektivní stránky přestupku, tedy jednání stěžovatele, jeho následku a příčinné
souvislosti mezi jednáním a následkem (požití alkoholického nápoje a následně řízení vozidla
v takové době po tomto požití, po kterou byl ještě pod vlivem uvedeného nápoje) zcela
dostačující, zvláště s ohledem na to, že v konkrétním případě nevyvstaly žádné důvody
k domněnce, že přítomnost alkoholu v krvi stěžovatele by mohla mít jinou příčinu.
Sám stěžovatel ostatně tento skutkový závěr správních orgánů nezpochybnil a při silniční
kontrole nepožádal o lékařské vyšetření, ačkoliv byl obeznámen s výsledkem dechové zkoušky.
Skutkové okolnosti, jež vyšly najevo při zjišťování objektivní stránky jednání stěžovatele, tedy
nezavdaly příčinu k rozumné pochybnosti o tom, jak se do krve stěžovatele zjištěný alkohol
dostal. Správní orgán tedy nepochybil, když dospěl k závěru, že jednáním stěžovatele (řízením
vozidla v době, po kterou byl ještě p od vlivem alkoholického nápoje) došlo k naplnění
objektivních znaků skutkové podstaty přestupku podle ust. §22 odst. 1 písm. b) zákona
o přestupcích, byť naměřená hodnota alkoholu v dechu stěžovatele byla velice nízká.
K závěru, že tímto jednáním došlo k e spáchání přestupku podle citovaného ustanovení
však mohl správní orgán dospět pouze tehdy, pokud by vedle objektivních znaků skutkové
podstaty byly naplněny i znaky subjektivní.
Podle §3 zákona o přestupcích k odpovědnosti za přestupek postačí zavinění
z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění. Protože zákon
ve vztahu k přestupku podle §22 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích jinak nestanoví, postačuje
k naplnění subjektivní stránky odpovědnosti za tento přestupek z avinění z nedbalosti. Podle
§4 přestupkového zákona je pak přestupek spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel a) věděl,
že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ale bez přiměřených
důvodů spoléhal na to, že tento zájem neporuší nebo neohrozí, nebo b) nevěděl, že svým
jednáním může ohrozit zájem chráněný zákonem, ač to vzhledem k okolnostem a svým osobním
poměrům vědět měl a mohl. Z vyjádření stěžovatele v žalobě i v kasační stížnosti vyplývá,
že když začal řídit vozidlo, domníval se, že již nebyl ovlivněn alkoholem z předchozího dne.
Je tedy nepochybné, že věděl, že svým jednáním (řízením vozidla pod vlivem alkoholu
pocházejícího z alkoholického nápoje) může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem
(objekt přestupku, jímž je v konkrétním případě stěžovatele zájem, aby řidič říd il vozidlo
neovlivněn alkoholem jako účinnou látkou alkoholického nápoje, která může snížit jeho
pozornost a schopnost ovládat vozidlo). Věděl totiž, že v době ne zcela vzdáleně předcházející
době, kdy vozidlo řídil, požil alkoholický nápoj. Úkolem správního orgánu proto bylo postavit
na jisto, že důvody, pro které stěžovatel spoléhal na to, že neporuší nebo neohrozí zájem
chráněný zákonem, nejsou přiměřené.
Přiměřenost důvodů stěžovatele musela být založena na jeho úvaze zejména o tom,
kdy (s jakým časovým odstupem) před řízením vozidla pil alkoholické nápoje, v jakém množství
a zda jeho tělo odbourává alkohol standardně nebo s tím má potíže vedoucí k prodloužení doby
odbourávání oproti obvyklým poměrům. Jestliže by stěžovatel pil alkoholické nápoje natol ik
krátkou dobu před řízením vozidla a v natolik velkém množství vzhledem k této době
a s přihlédnutím k případným jemu známým nestandardním obtížím jeho těla s odbouráváním
alkoholu, že by se nemohl rozumně domnívat, že v mezidobí jeho tělo již alkohol odbouralo,
pak by jeho důvody, pro které se spoléhal, že zájem, aby neřídil pod vlivem alkoholu, neporuší,
nebyly přiměřené. V takovém případě by jednal zaviněně ve formě vědomé nedbalosti. Naopak
pokud by se vzhledem ke všem výše uvedeným rozhodným faktorům mohl rozumně domnívat,
že v době, kdy řídil vozidlo, již nemohl být alkohol v jeho krvi v míře přesahující fyziologickou
hladinu přítomen, zavinění by u něho nebylo dáno, a tedy by ani nepřicházela v úvahu jeho
odpovědnost za přestupek podle §22 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích.
Nejvyšší správní soud podotýká, že opačný výklad, a sice že již samotná přítomnost
alkoholu v krvi ve výši přesahující fyziologickou hladinu postačuje k závěru, že stěžovatel naplnil
skutkovou podstatu přestupku podle §22 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích , by byla
v zásadním rozporu se základní zásadou přestupkového práva spočívající v odpovědnosti pouze
za zaviněné jednání. Fakticky by vedla k zavedení objektivní odpovědnosti za přestupek.
Nic takového však zákon o přestupcích nepředpokládá, naopak bezvýjimečně počítá
s přestupkem jako zaviněným jednáním naplňujícím znaky skutkové podstaty příslušného
ustanovení přestupkového či jiného zákona.
Jakákoli o skutková zjištění opřená úvaha o tom, zda zavinění, tedy subjekti vní stránka
přestupku, bylo u stěžovatele dáno, však v rozhodnutí správních orgánů obou instancí absentuje.
Městský úřad Domažlice k zavinění uvedl, že „V daném případě se nepodařilo prokázat R. D. úmysl,
neboť tento tvrdil, že alkoholické nápoje požíval předchozí ho dne v době od 17:00 hodin do 24:00, pak již žádné
alkoholické nápoje nepožil, hlídkou byl kontrolován následující den v 11:56 hodin. Nepochybně se však jedná o
nedbalost, a to nedbalost vědomou.“ Závěr o nevědomé nedbalosti se tak vůbec nezabývá klíčovou
otázkou, zda stěžovatel měl přiměřené důvody se domnívat, že v době, kdy řídí vozidlo, již
nemohl být alkohol v jeho krvi v míře přesahující fyziologickou hladinu přítomen. Rozhodnutí
krajského úřadu jako odvolacího orgánu pak úvahu o naplnění subjektivní stránky přestupku
neobsahuje vůbec a omezuje se pouze na závěr, že stěžovatel řídil vozidlo v takové době po
požití alkoholického nápoje, po kterou byl ještě pod vlivem alkoholu. Správní orgány tedy
nezjistily dostatečně skutkový stav, neboť v jejich rozhodnutích absentují skutková zjištění a
úvahy, zda stěžovatel jednal zaviněně. Skutková podstata, z níž krajský úřad v napadeném
rozhodnutí vycházel, tak nemá oporu ve spisech. Krajský soud proto pochybil, když napadené
rozhodnutí správního aproboval.
V první řadě je třeba v dalším řízení posoudit, zda se lze spokojit s tvrzením stěžovatele,
že vypil v den předcházející řízení vozidla v době mezi den mezi 17:00 a 24:00 h 6
dvanáctistupňových piv. Pokud nevyjde najevo, že stěžovatelova tvrzení jsou nepravdivá, bude
třeba se zabývat konkrétním průběhem požívání tvrzených šesti piv, zejména, zda stěžovatel požil
uvedená piva postupně v zásadě stejným tempem (tj. zhruba jedno pivo zhruba za o něco více
než hodinu), anebo zda v určité době pil rychleji než předtím nebo potom. V případě, že nevyjde
najevo nic nad rámec dosud zjištěného, bude třeba vycházet z takového skutkového stavu, který
vyplývá ze spisu a který vychází z tvrzení stěžovatele. Na základě uvedených skutkových zjištění
bude třeba určit, v jakou dobu by vzhledem k době požívání alkoholických nápojů a množství,
které stěžovatel požil, byl alkohol v jeho krvi při normálním průběhu odbourávání vzhledem
k pohlaví a hmotnosti stěžovatele zcela odbourán. Přitom lze vycházet z údajů, které jsou obecně
dostupné a určené řidičům nacházejícím se v takové situaci. Právě na základě takových údajů
si řidič může a má činit úsudek o tom, zda ještě je pod vlivem alkoholu z alkoholických nápojů,
které požil, a zda tedy již může řídit vozidlo.
Vyplyne-li z uvedených úvah a výpočtů, že stěžovatel se mohl rozumně domnívat,
a to včetně jisté bezpečnostní časové rezervy, že alkohol v jeho těle již byl v 11:56 h zcela
odbourán, nelze v takovém případě zásadně dospět k závěru, že stěžovatel skutkovou podstatu
definovanou v §22 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích nenaplnil z vědomé nedbalosti, řídil-li
v tuto dobu vozidlo. Opačný závěr by bylo možno učinit, ledaže by bylo zjištěno, že stěžovatel
věděl, anebo nevěděl, ale měl a mohl vědět, že alkohol od bourává obecně (kvůli např.
své dlouhodobé zdravotní anomálii) nebo v daném konkrétním případě (třeba proto, že trpí
incidentními, přechodnými potížemi, o nichž lze mít za to, že normální průběh odbourávání
alkoholu mimořádně zpomalují) pomaleji, nežli je obvyklé, a přesto řídil. Pak by jeho zavinění
v úvahu přicházelo, a to případně i ve formě úmyslu. Pro závěr o zavinění stěžovatele je tedy
nezbytné, aby bylo prokázáno, že neměl vzhledem k okolnostem přiměřené důvody pro závěr,
že (již) alkohol v jeho krvi není. Řidič je v takovém případě, nemá-li konkrétní důvody k jinému
závěru, zásadně oprávněn vycházet z presumpce předvídání normálního fungování svého
organizmu.
Jelikož kasační stížnost je důvodná, Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu
podle §110 odst. 1 věta prvá s. ř. s. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Ve věci
rozhodl v souladu s §109 odst. 1 s. ř. s., podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační
stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.
Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu
řízení, je tento vázán právním názorem vysloveným ve zrušujícím rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. května 2011
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu