ECLI:CZ:NSS:2011:7.AS.33.2011:61
sp. zn. 7 As 33/2011 - 61
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce: S. B.,
zastoupen Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem, se sídlem Příkop 838/6, Brno, proti žalované:
Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2010, č.
j. 10 Ca 236/2008 - 33,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce S. B. domáhá u Nejvyššího správního soudu
vydání rozsudku, kterým by byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2010, č.
j. 10 Ca 236/2008 - 33, a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Městský soud v Praze (dále také „městský soud“) napadeným rozsudkem ze dne
26. 4. 2010, č. j. 10 Ca 236/2008 - 33, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení
rozhodnutí žalované Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, ze dne
2. 9. 2008, č. j. CPR-7461-1/ČJ-2008-9CPR-C261, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce
a současně potvrzeno usnesení Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké
policie Brno, Inspektorátu cizinecké policie Znojmo ze dne 25. 3. 2008,
č. j. CPBR-00192/ČJ-2008-68PZ-CI, o zastavení řízení ve věci žádosti o povolení
k přechodnému pobytu na území České republiky. Městský soud při svém rozhodování vyšel
z toho, že ust. §87b odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky
a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“)
je podle povahy své dispozice právní normou přikazující. Je-li žadateli přikázáno podat žádost
o povolení ve lhůtě 3 měsíců od vstupu na území České republiky, je zároveň zakázáno podat
žádost v jiném časovém úseku. Žádost podaná po uplynutí zákonem vymezené lhůty je zjevně
právně nepřípustná a je tak dán důvod pro zastavení řízení podle ust. §66 odst. 1 písm. b) zákona
č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Speciální
úprava zastavovacích důvodů stanovená v zákoně o pobytu cizinců nevylučuje možnost aplikovat
zastavovací důvody obecně stanovené ve správním řádu. Konstrukce právních norem
je v případě zastavovacích důvodů a v případě žádosti o povolení k přechodnému pobytu
i k pobytu dlouhodobému obdobná. Podávání žádosti je formulováno v přikazovací normě
a právní norma upravující zastavovací důvod je pak v obou případech vystavěna na nedostatku
dovolení. Městský soud neshledal v postupu správních orgánů nic, co by bylo možné označit
za diskriminační či nepřiměřené. Shledal napadené rozhodnutí žalované souladným se zákonem,
a žalobu proto jako nedůvodnou zamítl.
Proti tomuto rozsudku městského soudu podal žalobce jako stěžovatel (dále
jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost, kterou výslovně opřel o ustanovení §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Stěžovatel v jediném stížním bodě doslova namítl, že: „Základním a stěžejním pochybením
správních orgánů byla v daném případě aplikace ust. §66 odst. 1 písm. b) zák. č. 500/2004 Sb. Stěžovatel
opakovaně zdůrazňuje, že podmínky zjevné právní nepřípustnosti žádosti, které jsou obsaženy v ust. §66 odst. 1
písm. b) zák. č. 500/2004 Sb., a pro které lze řízení ve věci žádosti zastavit, musí být zřejmé již ze samotné
žádosti. Typicky se jedná o žádost, k jejímuž projednání není příslušný žádný správní orgán. K aplikaci ust. §66
odst. 1 písm. b) zák. č. 500/2004 Sb. musí dojít ještě před prováděním dokazování. Nalézací správní orgán
však je k projednání žádosti o povolení k přechodnému pobytu věcně příslušný, přičemž také v řízení prováděl
dokazování, a to minimálně výpisem z informačních systémů. V obdobných věci již rozhodoval Městský soud
v Praze (sp. zn. 7 Ca 64/2008 - 22, 11 Ca 144/2008 - 27, 11 Ca 153/2008 - 11 a další), kdy dospěl
k totožnému závěru na který poukazuje stěžovatel a rozhodnutí zrušil.“ Stěžovatel proto navrhl,
aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek městského soudu a věc vrátil tomuto soudu
k dalšímu řízení.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Před věcným přezkoumáním napadeného rozsudku se Nejvyšší správní soud musel
nejdříve zabývat přípustností kasační stížnosti. Podle ust. §104 odst. 4 s. ř. s. „kasační stížnost není
přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v §103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil
v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.“
Podle ust. §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením
odmítne návrh, jestliže je podle tohoto zákona nepřípustný.
Kasační stížnost obsahuje jediný, výše citovaný stížní bod, který podle názoru Nejvyššího
správního soudu nelze považovat za konkretizaci žádného z žalobních bodů. V žalobě byly
obsaženy dva žalobní body. Stěžovatel v žalobě argumentoval především tím, že byl oprávněn
podat žádost o povolení k přechodnému pobytu i po uplynutí tříměsíční lhůty stanovené v §87b
odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Okrajově pak stěžovatel v žalobě také namítl, že odmítnutí
projednání žádosti je nepřiměřeným a diskriminačním opatřením a tím také porušením čl. 9
odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES. S oběma žalobními body
se městský soud řádně vypořádal.
Do své žalobní argumentace ve prospěch závěru o přípustnosti podání žádosti o povolení
k přechodnému pobytu i po uplynutí tříměsíční lhůty sice stěžovatel vložil i větu v následujícím
znění: „Zjevná právní nepřípustnost nastane pouze v případě, že již ze samotné žádosti je zřejmé, že jí nelze
vyhovět.“, tuto větu nicméně nijak nekonkretizoval a pokračoval ve své hlavní argumentaci.
Nejvyšší správní soud má za to, že citovaná věta není žalobním bodem, z něhož by bylo patrno,
z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí
za nezákonné nebo nicotné (srov. ust. §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a vysvětlující judikaturu,
zejména rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005,
č. j. 2 Azs 92/2005 - 58, publikovaný pod č. 835/2006 Sb.NSS). Tato věta je pouhým obecným
tvrzením, aniž by bylo jakkoliv přiblíženo, jaký má toto tvrzení vztah ke konkrétní projednávané
věci. Přiblížení činí stěžovatel až v kasační stížnosti. Teprve z ní je zřejmé, že podle názoru
stěžovatele nemohla být jeho žádost zamítnuta pro zjevnou nepřípustnost, neboť správní orgán
již prováděl dokazování, a nepřípustnost proto nebyla od počátku zřejmá. Z žaloby však nebylo
možné takovou námitku nijak dovodit, a nelze tudíž ani městskému soudu vytknout, že se k ní
nevyjádřil. Jelikož byla citovaná věta plynule zařazena do textu žalobní argumentace ve prospěch
závěru o přípustnosti podání žádosti o povolení k přechodnému pobytu i po uplynutí tříměsíční
lhůty, bylo možné pouze předpokládat, že toto obecné tvrzení má být jedním z podpůrných
argumentů ve prospěch uvedeného závěru.
V kasační stížnosti uplatněný důvod tedy nenachází v žalobě ekvivalent. Stěžovatel
se domáhá zrušení rozsudku městského soudu z důvodu, který neuplatnil v žalobě, ačkoliv mu
v tom objektivně nic nebránilo. Na základě zásady vigilantibus iura scripta sunt lze proto
po stěžovateli spravedlivě žádat, aby nesl nepříznivé následky spojené s neuplatněním uvedeného
stížního důvodu již v řízení o žalobě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu
ze dne 25. 9. 2008, č. j. 8 Afs 48/2006 - 155, publikován pod č. 1743/2009 Sb.NSS, či ze dne
22. 9. 2004, č. j. 1 Azs 34/2004 - 49, publikován pod č. 419/2004 Sb.NSS).
Jelikož stěžovatel neuplatnil svůj jediný stížní důvod v žalobě, ačkoliv tak objektivně
učinit mohl, je kasační stížnost podle ust. §104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná. Nejvyšší správní soud
proto přistoupil k jejímu odmítnutí na základě ust. §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s ustanovením §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. dubna 2011
JUDr. Jaroslav Hubáček
předseda senátu