ECLI:CZ:NSS:2011:8.AS.23.2010:89
sp. zn. 8 As 23/2010 - 89
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera, v právní věci žalobce: M. K., zastoupen
JUDr. Janou Kudrnovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Na Hradbách 3, Moravská Ostrava, proti
žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského 125, Pardubice,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 4. 2009, čj. SpKrÚ 16747/2009/ODSH/12, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka
v Pardubicích, ze dne 18. 11. 2009, čj. 52 Ca 30/2009 - 44,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Magistrát města Pardubic, odbor dopravy, rozhodnutím ze dne 5. 3. 2009,
čj. MmP 8676/2008OD-ODSA-I, zamítl námitky žalobce proti neodečtení čtyř bodů podle
§123e odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích
a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) [dále též „zákon o silničním
provozu“ nebo „zákon“] a potvrdil záznam bodů v registru řidičů.
[2] Krajský úřad Pardubického kraje, odbor dopravy, silničního hospodářství a investic,
rozhodnutím ze dne 30. 4. 2009, čj. SpKrÚ 16747/2009/ODSH/12, zamítl odvolání žalobce
proti shora specifikovanému rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.
II.
[3] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové,
pobočka v Pardubicích (dále jen „krajský soud“), v níž předně poukázal na nepřezkoumatelnost
napadeného rozhodnutí pro nesrozumitelnost. Není z něj zřejmé, zda žalovaný rozhodoval
o odvolání žalobce proti rozhodnutí o námitkách proti oznámení o dosažení celkového počtu
dvanácti bodů, nebo o odvolání proti rozhodnutí o námitkách proti neodečtení čtyř bodů.
[4] Zákon o dopravě upravuje v §123e pravidlo o postupném odečítání bodů, pokud řidiči
není po zákonem stanovenou dobu pravomocně uložena sankce za přestupek nebo trest
za trestný čin, spáchaný jednáním zařazeným do bodového hodnocení. Jádro žalobní
argumentace spočívalo v nesouhlasu žalobce se závěrem žalovaného, že užití tohoto pravidla
brání dosažení dvanácti bodů, tedy že se dané ustanovení týká pouze řidiče, který dosáhl
maximálně jedenácti bodů. Podle žalobce to z citovaného ustanovení nevyplývá. Měly mu být
podle shora uvedeného ustanovení odečteny čtyři body z celkového počtu dosažených bodů.
Žalovaný provedl rozšiřující výklad §123e odst. 1 písm. a) zákona v neprospěch žalobce.
Skutečnost, že je možné §123e odst. 1 zákona aplikovat i v případě dosažení dvanácti bodů,
potvrzuje odstavec 4 tohoto ustanovení, v němž se hovoří o odečtení všech dvanácti
zaznamenaných bodů. Žalobce s ohledem na §123c odst. 3 a §123f odst. 4 zákona nepozbyl
řidičské oprávnění, neboť podal námitky proti provedenému záznamu, kterým bylo dosaženo
celkového počtu dvanácti bodů. O těchto námitkách nebylo dosud pravomocně rozhodnuto.
[5] Krajský soud žalobu zamítl rozsudkem ze dne 18. 11. 2009, čj. 52 Ca 30/2009 - 44.
Ve vztahu k namítaným formálním nedostatkům rozhodnutí žalovaného dospěl k závěru,
že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně není možné zaměnit s jeho jiným rozhodnutím.
K žalobní námitce nesprávného výkladu §123e zákona o silničním provozu krajský soud uvedl,
že není možné vycházet pouze z jazykového nebo systematického výkladu. Je nutné zohlednit
smysl a účel právní úpravy bodového hodnocení porušení povinností stanovených zákonem
o silničním provozu. Právní úprava odečítání bodů podle §123e zákona umožňuje, aby řidič
motorového vozidla, kterému byly v registru řidičů zaznamenány body za porušení zákona
o silničním provozu, změnou svého chování pozitivně ovlivnil své postavení a svým aktivním
postojem odvrátil hrozbu ztráty řidičského oprávnění. Tato možnost změny chování však má
svou zákonem stanovenou hranici, kterou představuje dosažení dvanácti bodů zaznamenaných
v registru řidičů. Názor žalobce, dle kterého je možno uvedený odečet bodů provádět i v případě,
kdy řidič již dosáhl dvanácti bodů, je v rozporu se smyslem a účelem dané právní úpravy,
jímž je postihovat recidivu páchání přestupků proti bezpečnosti provozu na pozemních
komunikacích. S dosažením maximálního počtu bodů zákon o silničním provozu spojuje jediný
právní následek, a to pozbytí řidičského oprávnění a odnětí řidičského průkazu (§123c odst. 3
zákona). Řidičské oprávnění lze znovu získat jen zákonem stanoveným způsobem.
[6] Podle krajského soudu ani z §123e odst. 6 zákona o silničním provozu, který ukládá
příslušnému obecnímu úřadu povinnost oznámit řidiči odečtení všech 12 bodů, nevyplývá
žalobcem tvrzený závěr, že při dosažení hranice dvanácti bodů je možné odečítat body způsobem
stanoveným v §123e odst. 1 písm. a) zmíněného zákona. Dané ustanovení upravuje odečtení
všech dvanácti bodů, nikoli jen čtyř bodů z celkového počtu dosažených bodů, jak stanoví §123e
odst. 1 písm. a) citovaného zákona. Ustanovení §123e odst. 6 zákona o silničním provozu
je nutno aplikovat na ty skutkové okolnosti, se kterými uvedený zákon přímo spojuje možnost
odečtu všech dvanácti zaznamenaných bodů. Takovou skutkovou okolností však není případ, kdy
žalobce dosáhl hranice dvanácti bodů, neboť zde zákon umožňuje pouze jediný následek,
a to pozbytí odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a řidičského oprávnění. Zákonný
předpoklad pro aplikaci §123e odst. 6 stanoví zákon v ustanovení §123d odst. 4, podle něhož
je odečet všech dvanácti bodů možný jen v případě splnění zákonných podmínek pro vrácení
řidičského oprávnění.
[7] Krajský soud svůj závěr o nemožnosti aplikace §123e odst. 1 při dosažení dvanácti bodů
opřel rovněž o znění důvodové zprávy k zákonu o silničním provozu, v níž je doslovně uvedeno,
že zaznamenané body je možno odečítat před dosažením jejich plného počtu. Dále
je v ní obsaženo, že důsledkem dosažení plného počtu dvanácti bodů je pozbytí odborné
způsobilosti k řízení motorových vozidel a řidičského oprávnění přímo ze zákona na dobu
jednoho roku, přičemž k opětovnému získání řidičského oprávnění je třeba se podrobit
přezkoušení z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel.
[8] Krajský soud se neztotožnil ani s žalobcovým výkladem §123f odst. 4 zákona o silničním
provozu, který upravuje přerušení lhůt pro odevzdání řidičského průkazu v případě podání
námitek proti záznamu o dosažení celkového počtu 12 bodů. Žalobce má samozřejmě možnost
obrany před nesprávným záznamem nebo odečtem bodů, a to využitím prostředků obrany
ve smyslu §123f citovaného zákona. I když žalobce této možnosti využil, a to v jiném správním
řízení, nutno konstatovat, že takový postup neměl na zákonnost rozhodnutí žalovaného žádný
vliv. Při přezkoumání rozhodnutí byl totiž ve smyslu §75 odst. 1 s. ř. s. podstatný právní
a skutkový stav, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Krajský soud přitom zjistil,
že správní řízení o námitkách proti oznámení o dosažení celkového počtu dvanácti bodů bylo
přerušeno na základě žádosti žalobce, a to až do rozhodnutí krajského soudu o této žalobě.
Z toho vyplývá, že k datu vydání rozhodnutí žalovaného existoval v registru řidičů u žalobce
počet dvanácti zaznamenaných bodů, přičemž zde neexistovalo žádné rozhodnutí správního
orgánu ani krajského soudu, ze kterého by vyplývalo, že by zaznamenaný počet bodů v registru
řidičů v počtu dvanácti bodů nebyl správný.
III.
[9] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost z důvodu podle
§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Neztotožnil se v ní ani s jedním důvodem, pro který krajský soud
zamítl jeho žalobu. Krajský soud ve svém rozhodnutí dle stěžovatele zcela účelově odkazoval
na některá rozhodnutí Ústavního soudu. Teleologický výklad nemá přednost před ostatními
výkladovými metodami. Výklad zákona je sice nutno provádět i v kontextu různých
společenských zájmů a hledat při něm cíl a důvod přijetí právní úpravy, avšak krajský soud
odhlédl od skutečnosti, že takovým výkladem nesmí být porušeno základní právo stěžovatele
na to, aby státní moc byla uplatňována jen v případech, v mezích a způsoby stanovenými
zákonem. Jednoznačně rozšiřující výklad krajského soudu je proto výkladem, který v konečném
důsledku porušuje uvedené základní právo žalobce. Ústavní soud připouští možnost odchýlit
se od doslovného znění ustanovení zákona pouze ze závažných důvodů jako je účel zákona,
historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z právních principů. Stěžovatel
s odkazem na publikaci Teorie práva od Viktora Knappa uvedl, že není rozhodné,
co zákonodárce chtěl vyjádřit, ale co lze ze slov zákona vyčíst. Je na místě upřednostnit právní
jistotu adresáta právní normy. Naopak dochází k nejistotě, pokud je účelový výklad před
výkladem jazykovým, systematickým a logickým, a to navíc za situace, kdy je zjišťován úmysl
zákonodárce z důvodu veřejného zájmu na „potrestání neukázněného řidiče“.
[10] Stěžovatel dále polemizoval s krajským soudem v jeho závěru, že pokud by bylo možné
odečítat body i po dosažení celkového počtu dvanácti bodů, ztratil by celospolečenský zájem na
postihu neukázněných řidičů smysl. Zájem na postihu recidivujících řidičů by neztratil smysl,
maximálně by ztratila smysl taková právní úprava. V posuzovaném případě je však
situace složitější: stěžovatel dosáhl celkového počtu dvanácti bodů v lednu 2008 a proti oznámení
o dosažení 12 bodů podal námitky. Rozhodnutí žalovaného o těchto námitkách nabylo právní
moci dne 10. 4. 2008 a dne 18. 4. 2008 stěžovatel odevzdal řidičský průkaz. Pokud by toto
rozhodnutí žalovaného bylo konečné, nemohlo by dojít k nyní posuzované situaci, neboť
by přicházel v úvahu pouze postup podle §123d zákona. Pochybení však nastalo na straně
správního orgánu prvého i druhého stupně, jejichž rozhodnutí bylo následně zrušeno rozsudkem
krajského soudu. Do současnosti nebylo o těchto námitkách správním orgánem rozhodnuto.
To, že stěžovatel řidičské oprávnění nepozbyl, mu nelze přičítat k tíži. Podle stěžovatele
je otázkou, zda je z hlediska účelu a smyslu posuzované právní úpravy přiměřené slepě
prosazovat ztrátu řidičského oprávnění, a to v situaci, kdy řidič již žádný bodový přestupek
nespáchal a na jeho straně tak jednoznačně došlo k pozitivní odezvě.
[11] V důvodové zprávě k zákonu o silničním provozu je uvedeno, že důsledkem dosažení
dvanácti bodů je pozbytí řidičského oprávnění na dobu jednoho roku přímo ze zákona. Podle
stěžovatele však tento úmysl zákonodárce není v textu zákona zachycen. Je třeba se přiklonit
ke znění zákona, nikoliv k důvodové zprávě. Řidičské oprávnění řidič nepozbývá dosažením
dvanácti bodů, ale uplynutím pěti pracovních dnů od doručení oznámení o dosažení dvanácti
bodů. Pokud by stěžovatel pozbyl řidičské oprávnění ze zákona, mohl by již nyní požádat o jeho
vrácení.
[12] Stěžovatel se neztotožnil ani s výkladem §123e odst. 6 zákona o silničním provozu, neboť
neupravuje odečtení jakýchkoliv bodů, ale toliko povinnost správního orgánu řidiči písemně
oznámit nejpozději do pěti pracovních dnů odečtení všech dvanácti bodů. Stěžovatel plně
nerozumí krajským soudem zmiňované souvislosti mezi §123e odst. 1 písm. a) a §123e odst. 4
zákona ve znění účinném do 31. 8. 2008, neboť obě ustanovení upravují něco zcela jiného:
§123e odst. 1 upravuje odečítání bodů a §123e odst. 4 (v nyní účinném znění §123e odst. 6)
oznamovací povinnost správního orgánu. Stěžovatel nikdy netvrdil, že by důsledkem aplikace
§123f odst. 4 zákona bylo snížení počtu bodů. Tvrdil, že důsledkem aplikace daného ustanovení
je přerušení běhu lhůt k odevzdání řidičského průkazu. Není však možné dojít k závěru,
že se jedná o lhůtu, která řidiči běží z důvodu pozbytí řidičského oprávnění, neboť k jeho pozbytí
nemohlo vzhledem k přerušení běhu lhůty dojít.
IV.
[13] Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
V.
[14] Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.). Kasační stížnost není důvodná.
[15] Stěžovatel v kasační stížnosti nejprve zrekapituloval důvody, pro které byla jeho žaloba
zamítnuta, a sice že krajský soud jednak neshledal namítanou nepřezkoumatelnost rozhodnutí
žalovaného a jednak se ztotožnil s právním posouzením §123e zákona o silničním provozu
žalovaným. Ačkoliv stěžovatel v kasační stížnosti uvedl, že nesouhlasí ani s jedním z uvedených
důvodů rozhodnutí krajského soudu, jeho kasační argumentace směřovala toliko do právního
posouzení možnosti odečtu čtyř bodů podle §123e zákona i v případě, kdy jako řidič již dosáhl
celkového počtu dvanácti bodů.
[16] Nejvyšší správní soud proto toliko ve stručnosti konstatuje, že námitka
nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného, jež měla být dle stěžovatele způsobena nesprávným
uvedením data rozhodnutí správního orgánu prvého stupně není důvodná. Krajský soud
se s nastolenou otázkou vypořádal plně v intencích relevantní právní úpravy i související
judikatury a své úvahy podrobným způsobem vtělil do svého rozsudku. Datum vyhotovení
správního rozhodnutí se nemusí shodovat s datem jeho vypravení (srov. např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 4. 2010, čj. 7 As 11/2010–134, nebo ze dne 9. 9.2010,
čj. 7 As 65/2010 - 51, všechna rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).
Podle §71 odst. 2 písm. a) správního řádu se vydáním rozhodnutí rozumí předání stejnopisu
písemného vyhotovení rozhodnutí k doručení podle §19, popřípadě jiný úkon k jeho doručení,
provádí-li je správní orgán sám; na písemnosti nebo poštovní zásilce se tato skutečnost vyznačí
slovy: "Vypraveno dne:". Datem vydání správního rozhodnutí prvního stupně tedy není datum
jeho vyhotovení, které je v posuzovaném případě uvedeno v jeho záhlaví, tj. 4. 3. 2009, ale datum
vypravení, tj. 5. 3. 2009. Žalovaný tudíž nepochybil, jestliže rozhodnutí správního orgánu prvého
stupně identifikoval, mimo jiné, datem jeho vypravení. Rozhodnutí správního orgánu prvého
stupně je v napadeném rozhodnutí žalovaného dostatečně konkretizováno, pročež jej nelze
zaměnit s jiným rozhodnutím správního orgánu prvého stupně. Nadto, jak správně uvedl krajský
soud, je z žalobních námitek nepochybné, že stěžovatel neměl žádné pochybnosti, proti kterému
správnímu rozhodnutí podává opravný prostředek a nebyl ani v nejistotě o předmětu konaného
řízení a podstatě vzniklého sporu.
[17] Nejvyšší správní soud dále přistoupil k posouzení samotné podstaty sporu mezi žalobcem
a žalovaným, a sice zda je možné aplikovat §123e odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu
i za situace, kdy řidič již dosáhl maximálně možného počtu dvanácti bodů. Je třeba předeslat,
že o námitkách proti oznámení ve smyslu §123c odst. 3 ve spojení s §123f odst. 4 zákona nebylo
v rozhodné době správním orgánem pravomocně rozhodnuto z důvodu, že sám stěžovatel
požádal o přerušení správního řízení, a to až do doby rozhodnutí krajského soudu v nyní
přezkoumávané věci, tedy o námitkách proti neodečtení čtyř bodů z registru řidičů
[18] Pro přehlednost Nejvyšší správní soud připomíná znění ustanovení zákona o silničním
provozu, která jsou relevantní pro posuzovanou věc.
Podle §123c odst. 3 zákona „(p)říslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností při provedení
záznamu bodů, kterým řidič dosáhl celkového počtu 12 bodů, neprodleně písemně oznámí tuto skutečnost řidiči
a vyzve jej k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu nejpozději do 5 pracovních dnů
ode dne doručení tohoto oznámení. Řidič pozbývá řidičské oprávnění uplynutím 5 pracovních dnů ode dne, v němž
mu bylo toto oznámení doručeno.“
Podle §123c odst. 5 zákona „(ř)idič, který pozbyl odbornou způsobilost podle odstavce 3, je povinen
výzvu podle odstavce 3 splnit.“
Podle §123d odst. 1 zákona „(ř)idič, který podle §123c odst. 3 pozbyl řidičské oprávnění,
je oprávněn požádat o vrácení řidičského oprávnění nejdříve po uplynutí 1 roku ode dne pozbytí řidičského
oprávnění podle §123c odst. 3.“
Podle §123e odst. 1 písm. a) zákona „(ř)idiči, kterému nebyla ode dne uložení pokuty v blokovém
řízení nebo nabytí právní moci rozhodnutí, na jehož základě mu byl v registru řidičů zaznamenán naposled
stanovený počet bodů, pravomocně uložena sankce za přestupek nebo trest za trestný čin, spáchaný jednáním
zařazeným do bodového hodnocení, po dobu 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců, se odečtou 4 body
z celkového počtu dosažených bodů.“
Podle §123e odst. 6 zákona „(o)dečtení všech 12 zaznamenaných bodů oznámí příslušný obecní
úřad obce s rozšířenou působností písemně řidiči nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne, ke kterému byl záznam
o odečtení bodů proveden v registru řidičů.“
Podle §123f odst. 1 zákona „(n)esouhlasí-li řidič s provedeným záznamem bodů v registru řidičů,
může podat proti provedení záznamu písemně námitky obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému
k provádění záznamu.“
Podle §123f odst. 4 zákona „(p)odá-li řidič námitky proti provedenému záznamu, kterým bylo
dosaženo celkového počtu 12 bodů, běh lhůt stanovených v §123c odst. 3 se přerušuje ode dne doručení námitek
příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností do dne, v němž rozhodnutí podle odstavce 3 nabude
právní moci.“
[19] Samotná podstata existence bodového hodnocení je obsažena v §123a zákona o silničním
provozu. Prostřednictvím bodového hodnocení dochází k průběžnému sledování kázně i recidivy
řidičů a přispívá k zajištění bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích.
Bodové hodnocení řidičů v sobě obsahuje složku represivní i preventivní. Represivní složka
spočívá v zaznamenávání bodů za spáchaný přestupek nebo trestný čin a zejména pak v samotné
ztrátě řidičského oprávnění po dosažení 12 bodů. Složka preventivní v sobě zahrnuje možnost
řidiče svým aktivním jednáním čelit hrozbě ztráty řidičského oprávnění, a to jednáním, které není
bodově hodnoceno, v důsledku čehož dochází k odečtu zákonem stanoveného počtu bodů.
To má přispět k pozitivní motivaci řidičů k dodržování předpisů o provozu na pozemních
komunikacích a k eliminaci těch, kteří se dlouhodobě a opakovaně porušování těchto předpisů
dopouští.
[20] Nejvyšší správní soud konstatuje, že krajský soud nastolil teoretická východiska
pro právní posouzení vzniklé sporné hmotně právní otázky natolik detailním způsobem,
že Nejvyšší správní soud nepovažuje za účelné se jimi znovu blíže zabývat a opětovně odkazovat
na příslušnou judikaturu Ústavního soudu, neboť krajský soud tak učinil vyčerpávajícím
způsobem. Je třeba souhlasit s krajským soudem v tom, že jazykový výklad je výkladem pouze
prvotním, jímž se interpret poprvé seznamuje s obsahem právní normy. Ostatně obecně platí,
že to, zda smysl a účel právní normy je skutečně takový, jak se zdá z jazykového výkladu
právního předpisu, musí potvrdit nebo vyvrátit ostatní výkladové metody – především výklad
teleologický, logický, systematický a případně historický, jejichž závěry je nezbytné poměřovat
imperativem ústavně konformní interpretace a aplikace (k tomu srov. také rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 23. 2. 2010, čj. 4 As 30/2009 - 67).
[21] Stěžovatel označil výklad krajského soudu za extenzivní a v rozporu se zásadou legality
obsaženou v čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky. Nejvyšší správní soud na tomto
místě, v obecné rovině, odkazuje např. na nález Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2001,
sp. zn. II. ÚS 277/99, http://nalus.usoud.cz, podle kterého jsou-li k dispozici dva rovnocenné
výklady, z nichž jeden je extenzivní a druhý restriktivní, musí soud zvolit ten z nich, jenž
odpovídá dalším metodám výkladu, zejména pak úvaze teleologické. Jednotlivá ustanovení
zákona je pak třeba vykládat tak, abych jejich aplikací bylo možno dosáhnout účelu, který
zákonodárce sledoval. Z u vedeného vyplývá, že extenzivní výklad, a to při sledování účelu
zákona, automaticky nepředstavuje zásah do ústavně garantovaných práv účastníka řízení.
[22] Zákon o silničním provozu v rámci bodového hodnocení porušení povinností na jednu
stranu upravuje systém přičítání bodů řidiči, jenž se dopouští jednání v rozporu s pravidly
silničního provozu a na stranu druhou pak možnost odečítání bodů takovému řidiči, který
se po zákonem stanovenou dobu nedopustil bodově hodnoceného chování. Preventivní
i represivní složka bodového systému se v tomto smyslu prolínají. Děje se tak ovšem jen
do té doby, než řidič dosáhne dvanácti bodů. Smyslem možného odečítání bodů je motivace
řidiče, který se již dopustil bodově hodnoceného jednání, aby po stanovenou dobu jednal právně
nezávadným způsobem, tj. aby se po dobu minimálně dvanácti měsíců nedopustil dalšího bodově
hodnoceného jednání. Účelem totiž je, aby řidič skrze své nezávadné chování nedosáhl celkového
počtu dvanácti bodů, se kterým zákon spojuje závažné následky v podobě ztráty řidičského
oprávnění a povinnosti odevzdat řidičský průkaz. V případě, kdy řidič již dosáhl maximálního
počtu bodů, je třeba vyjít z toho, že preventivní působení bodového systému selhalo, a proto
je na místě využít jeho represivního nástroje, a sice ztráty řidičského oprávnění a vyloučení
z provozu na pozemních komunikacích po stanovenou dobu.
[23] V důsledku opakovaného porušování předpisů o provozu na pozemních komunikacích,
jež je doprovázeno bodovým hodnocením, může řidič dosáhnout nejvíce dvanácti bodů (§123a
odst. 1 zákona). Negativní následky dosažení tohoto počtu bodů jsou obsaženy zejména v §123c
odst. 3 a 5 zákona. Příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností musí řidiči neprodleně
písemně oznámit dosažení zákonného bodového limitu a současně jej vyzvat k odevzdání
řidičského průkazu nejpozději do pěti pracovních dnů ode dne doručení tohoto oznámení. Řidič
následně pozbývá řidičské oprávnění uplynutím pěti pracovních dnů ode dne, v němž mu bylo
toto oznámení doručeno. K pozbytí řidičského oprávnění tudíž dochází přímo ze zákona,
bez povinnosti vydávat správní rozhodnutí, a to uplynutím uvedené lhůty. Získáním dvanácti
bodů coby maximálního počtu bodů dosažitelných v rámci bodového hodnocení řidičů tedy
obecně nastupuje nevyvratitelná právní domněnka o tom, že řidič není odborně způsobilý
k řízení motorových vozidel, a to minimálně na dobu stanovenou v §123d odst. 1 zákona. Řidič,
který pozbyl odbornou způsobilost, je povinen odevzdat řidičský průkaz. Řidičské oprávnění
však pozbývá i v případě, kdy ve stanoveném termínu řidičský průkaz neodevzdá.
[24] Odborná způsobilost k řízení motorových vozidel a nabytí, resp. pozbytí řidičského
oprávnění, které je výrazem existence či absence takové způsobilosti, spolu sice na jednu stranu
úzce souvisí, na stranu druhou však z hlediska svého právního významu nesplývají. Podle §3
odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu může řídit motorové vozidlo pouze osoba, která
je držitelem příslušného řidičského oprávnění. Podle §80 an. zákona řidičské oprávnění
opravňuje jeho držitele k řízení motorového vozidla zařazeného do příslušné skupiny nebo
podskupiny řidičského oprávnění. Řidičské oprávnění je žadateli udělováno na jeho žádost,
a to při kumulativním splnění zákonem předepsaných podmínek. Jednou z podmínek pro udělení
a držení řidičského oprávnění je odborná způsobilost řidiče k řízení motorových vozidel; tato
podmínka musí být naplněna po celou dobu držení řidičského oprávnění (§82 odst. 1 písm. c)
a odst. 2 zákona). Podrobnější podmínky pro získání odborné způsobilosti k řízení motorových
vozidel upravuje též zákon č. 247/2000 Sb. o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti
k řízení motorových vozidel. Řidičský průkaz je pak veřejnou (úřední) listinou, která „pouze“
osvědčuje udělení a existenci řidičského oprávnění k řízení motorových vozidel (§103 odst. 1
a §109 odst. 1 zákona).
[25] Odborná způsobilost k řízení motorových vozidel je základním předpokladem pro získání
řidičského oprávnění a s tím spojené vydání řidičského průkazu. V drtivé většině případů
je řidičské oprávnění a držení řidičského průkazu též osvědčením odborné způsobilosti jeho
držitele. Zákon o silničním provozu však v §123c odst. 3 předpokládá, že mezi okamžikem
provedení záznamu bodů, kterým řidič dosáhl celkového počtu dvanácti bodů a odevzdáním
řidičského průkazu nastává jistá časová prodleva, a to kupř. oproti závažnému jednání řidiče
ve smyslu §118a odst. 1 zákona, za které může policista zadržet řidičský průkaz na místě.
V uvedeném mezidobí nastává situace, kdy řidič na jedné straně pozbyl odbornou způsobilost
k řízení motorového vozidla, avšak dosud disponuje řidičským oprávněním i řidičským
průkazem, který jej opravňuje k řízení motorového vozidla. Tato prodleva je vymezena jednak
pojmem „neprodleně“ ve vazbě na povinnost správního orgánu oznámit dosažení dvanácti bodů
řidiči a jednak lhůtou o maximální délce pěti pracovních dnů ode dne doručení oznámení,
ve které má řidič povinnost odevzdat řidičský průkaz.
[26] Pro závěr, že se v případě odborné způsobilosti a odevzdání řidičského oprávnění
z hlediska obsahu i času jedná o dvě samostatné skutečnosti, zřetelně svědčí ustanovení §123c
odst. 5 zákona, podle kterého řidič, který pozbyl odbornou způsobilost podle odstavce 3,
je povinen výzvu podle odstavce 3 splnit. Povinnost uposlechnout výzvy k odevzdání řidičského
průkazu tak nastupuje až poté, kdy řidič pozbyl odbornou způsobilost, což se stalo právě
provedením záznamu bodů, kterým řidič dosáhl celkového počtu 12 bodů.
[27] Je třeba znovu vidět, že bodovým hodnocením se v souladu s §123a zákona zajišťuje
sledování opakování páchání přestupků nebo trestných činů, spáchaných porušením vybraných
povinností. Systém bodového hodnocení je proto svou povahou evidencí rozhodných
skutečností a reálně se dotýká oprávnění a povinností řidiče pouze v zákonem předpokládaných
situacích, především pokud řidič dosáhne celkového počtu dvanácti bodů. I proto právní předpis,
dlužno konstatovat, že ke škodě věci, nestanoví správnímu orgánu povinnost informovat řidiče
o jakémkoli pohybu na jeho „bodovém účtu“, ale tuto povinnost stanoví pouze v zákonem
stanovených případech. Je tomu tak vedle dosažení dvanácti bodů např. při odečtení všech
dvanácti zaznamenaných bodů podle §123e odst. 6 zákona či při opravě záznamu o počtu
stanovených bodů dle §123f odst. 2 zákona.
[28] Nepochybně je třeba, aby řidiči, který podal námitky proti záznamu, kterým bylo dosaženo
12 bodů, byl zachován odkladný účinek, alespoň pokud jde o důsledky, které dosažení 12 bodů
má. Zákon spojuje s uplatněním námitek proti záznamu specifický následek, a sice přerušení lhůt
k pozbytí řidičského oprávnění a odevzdání řidičského průkazu podle §123c odst. 3. Řidič tak
nadále má řidičské oprávnění a disponuje řidičským průkazem, který může využívat, byť
již pozbyl odbornou způsobilost k řízení motorového vozidla. K překlenutí doby do rozhodnutí
o námitkách proti záznamu o dosažení dvanácti bodů mohl zákonodárce nepochybně zvolit též
jiná řešení. Mohl např. založit fikci, že se do nabytí právní moci rozhodnutí o námitkách na řidiče
hledí, jako by dvanácti bodů nedosáhl. Obdobný důsledek by patrně nastal, pokud by zákon
nic bližšího v tomto ohledu nestanovil a podání námitek proti dosud nepravomocnému záznamu
bodů by mělo k pozbytí odborné způsobilosti „čistý“ odkladný účinek. Přesto tak zákonodárce
neučinil a důsledky spojil výlučně s pozbytím řidičského oprávnění a povinností odevzdat řidičský
průkaz.
[29] Nejvyšší správní soud je přesvědčen, že specifický způsob odkladu účinků záznamu
o dosažení celkového počtu 12 bodů byl zvolen právě proto, že zákon s plynutím času počítá
v rovině hmotného práva v podobě odečítání bodů dle §123e zákona. Právě proto nemá podání
námitek vliv na existenci odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel, ale „pouze“
na pozbytí řidičského oprávnění a tím spojenou povinnost odevzdat řidičský průkaz.
[30] Podání námitek má tedy za následek situaci, kdy řidič i přes dosažení dvanácti bodů
se může nadále účastnit provozu na pozemních komunikacích, neboť došlo k přerušení lhůty
pro pozbytí řidičského oprávnění a povinnosti odevzdat řidičský průkaz. Tato skutečnost však
nemůže zapříčinit odpočet bodů podle §123e odst. 1 zákona, neboť podstata tohoto institutu
je jiná. Dané ustanovení je možné aplikovat pouze za situace, kdy řidič ještě nedosáhl dvanácti
bodů. Obecně se vztahuje k řidiči, který neztratil odbornou způsobilost, disponuje řidičským
oprávněním, a proto je možné kontinuálním sledováním jeho chování v průběhu (minimálně)
dvanácti až třiceti šesti měsíců osvědčit jeho polepšení. Z žádného ustanovení §123e,
které upravuje odečítání bodů, však nevyplývá, že by odečtením bodů v důsledku řádného
chování po předepsanou dobu mohlo dojít k opětovnému nabytí odborné způsobilosti, kterou
řidič předtím pozbyl právě dosažením dvanácti bodů. Tu lze znovu nabýt toliko postupem
dle §123d, tedy uplynutím jednoho roku ode dne pozbytí řidičského oprávnění a dále
prokázáním, že se žadatel podrobil přezkoušení z odborné způsobilosti. Jinými slovy řečeno,
v případě, že řidič již dosáhne dvanácti bodů, a to nezávisle na přerušení běhu lhůt daných
v §123c odst. 3 zákona, nemůže se takto získaných bodů zbavit řádným chováním, s nímž počítá
§123e odst. 1, ale pouze cestou jinou, stanovenou v ustanoveních §123d odst. 1 a 3 zákona,
která upravují, jakým způsobem musí řidič postupovat při dosažení dvanácti bodů.
[31] Na shora uvedené důsledky dosažení dvanácti bodů proto nemá vliv odkladný účinek
námitek stanovený v §123f odst. 4 zákona, neboť skrze tento procesněprávní institut je možné
toliko oddálit (přerušením běhu lhůt uvedených v §123c odst. 3 zákona), nikoliv zvrátit následky
dosažení dvanácti bodů, a to samozřejmě za předpokladu, že námitky jsou nedůvodné. Z právní
úpravy bodového hodnocení ani z důvodové zprávy nelze dovodit, že by řidič i při dosažení
dvanácti bodů mohl podáváním námitek proti provedení záznamu v registru řidičů zcela zvrátit
negativní následky, které jsou s dosažením dvanácti bodů spojeny a naopak, že by těmito
námitkami mohl využít institutu odečítání bodů stanoveného v §123e odst. 1 zákona.
[32] Zbývá doplnit, že teprve v případě, pokud by byly uplatněné námitky shledány důvodnými
a správní orgán by provedl v souladu s §123f odst. 2 zákona opravu záznamu o dosaženém
počtu stanovených bodů, by odborná způsobilost řidiče k řízení motorových vozidel nadále trvala
a k jejímu opětovnému nabytí by nebylo třeba postupovat podle §123d zákona. Pak by rovněž
bylo možné zohlednit dobu po podání námitek při následném odpočtu bodů.
[33] Stěžovatel rovněž krajskému soudu vytkl nesprávný výklad §123e odst. 6 zákona. Podle
tohoto ustanovení odečtení všech dvanácti zaznamenaných bodů oznámí příslušný obecní úřad
obce s rozšířenou působností písemně řidiči nejpozději do pěti pracovních dnů ode dne,
ke kterému byl záznam o odečtení bodů proveden v registru řidičů. Krajský soud v tomto směru
vyložil, že dané ustanovení je třeba aplikovat na situace, se kterými zákon spojuje odečtení všech
dvanácti bodů, a sice v případě splnění zákonných podmínek pro vrácení řidičského oprávnění
dle §123d odst. 4 zákona. Stěžovatel má za to, že §123e odst. 1 písm. a) a §123e odst. 6 zákona
spolu nesouvisí.
[34] Nejvyšší správní soud konstatuje, že obsahem §123e odst. 6 zákona je oznamovací
povinnost správního orgánu ve vztahu k řidiči, který na základě zákonem předvídaných právních
skutečností nemá v registru řidičů zaznamenán žádný bod. Tak se může stát jednak vrácením
řidičského oprávnění po uplynutí alespoň jednoho roku po jeho ztrátě ve spojení právě s §123d
odst. 4 zákona a jednak odečtením všech dosažených bodů v souvislosti s nezávadným jednáním
řidiče po dobu třiceti šesti měsíců ve smyslu §123e odst. 1 písm. c) zákona. Podstatou daného
ustanovení je informování řidiče o tom, že v jeho registru již není zaznamenán žádný bod.
Legislativní formulace „odečtení všech dvanácti zaznamenaných bodů“ není nejvhodnější, neboť
striktním výkladem by správní orgán nemusel vůbec plnit svou informační povinnost o odečtení
všech dosažených bodů ve vztahu k takovým řidičům, kteří dosáhli jedenácti či méně bodů a kteří
díky řádnému chování po dobu třiceti šesti po sobě jdoucích kalendářních měsíců mají právo
na to, aby jim byly odečteny všechny dosažené body. Právě z tohoto důvodu se v §123e odst. 1
písm. c) nehovoří o „čtyřech“ bodech, jako v případě odečtení bodů podle písmen a) a b)
předmětného ustanovení, ale o „zbývajících“ bodech. Proto je toto ustanovení třeba chápat
ve smyslu „odečtení všech získaných bodů“ toho kterého řidiče; tento výklad podporuje
i tzv. argumentum a rubrica. Odečtení „všech dvanácti dosažených bodů“ je skutečně možné jen
postupem podle §123d, jak správně konstatoval krajský soud. Každopádně ani z tohoto
ustanovení nelze vyvodit, že by řidiči mohly být odečteny čtyři body v případě, kdy již dosáhl
celkového počtu dvanácti bodů. Ačkoliv stěžovatel v kasační stížnosti neshledal souvislost mezi
§123e odst. 6 a §123e odst. 1 zákona, sám v žalobě argumentoval prvně uvedeným ustanovením
právě z důvodu, že se v něm hovoří o odečtení všech dvanácti zaznamenaných bodů, z čehož
dovodil, že je možné postupovat podle §123e odst. 1 zákona i v případě, kdy dosáhl celkového
počtu dvanácti bodů. Proto nemůže krajskému soudu úspěšně vytýkat, že své úvahy vedl daným
směrem.
[35] Se zřetelem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že stěžovatelem
uplatněné kasační námitky nejsou důvodné. Přitom neshledal jiné vady, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti. Kasační stížnost proto dle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl jako
nedůvodnou.
[36] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto v souladu s §60 odst. 1
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá tedy právo na náhradu
nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu podle obsahu spisu žádné náklady nad rámec jeho
běžné úřední činnosti nevznikly. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno
ve výroku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 3. května 2011
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu