ECLI:CZ:NSS:2011:8.AS.65.2010:106
sp. zn. 8 As 65/2010 - 106
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera, v právní věci žalobkyně: M. D., proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 1. 10. 2007, čj. OAM-15-538/2007, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 4. 8. 2010, čj. 8 Ca 379/2007 - 86,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 1. 10. 2007, čj. OAM-15-538/2007, uložil žalobkyni
povinnost uhradit náklady spojené se správním vyhoštěním v částce 35 350 Kč do 15 dnů ode
dne nabytí právní moci. Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně žalobou, kterou Městský
soud v Praze zamítl rozsudkem ze dne 28. 5. 2009, čj. 8 Ca 379/2007 - 31.
II.
[2] Rozsudek městského soudu napadla žalobkyně kasační stížností, v níž požádala
o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Městský soud jí zaslal potvrzení o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech pro účely osvobození od soudních poplatků. Poté,
kdy jej žalobkyně vyplnila, žalobkyni vyzval ke sdělení, z jakých prostředků hodlá na území ČR
žít, když odmítá opustit území republiky poté, co jí bylo uloženo správní vyhoštění. V reakci
na tuto výzvu uplatnila žalobkyně námitku podjatosti proti soudcům senátu Městského soudu
v Praze, který v této věci rozhoduje. Nejvyšší správní soud usnesením dne 2. 12. 2009 rozhodl,
že ve výroku uvedení soudci nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování o kasační stížnosti.
Žádost o ustanovení zástupce a o osvobození od soudních poplatků následně městský soud
zamítl usnesením ze dne 5. 2. 2010, čj. 8 Ca 379/2007 - 73. Usnesením ze dne 29. 3. 2010 vyzval
žalobkyni, aby do 10 dnů od doručení usnesení zaplatila soudní poplatek za kasační stížnost.
Na tuto výzvu žalobkyně reagovala podáním ze dne 27. 4. 2010, ve kterém znovu požádala
o osvobození od soudních poplatků. Podáním ze dne 6. 5. 2010 požádala o prodloužení lhůty
k zaplacení soudního poplatku vzhledem k tomu, že doposud nebylo rozhodnuto o její žádosti
o osvobození od soudního poplatku ze dne 27. 4. 2010.
[3] Usnesením ze dne 4. 8. 2010, čj. 8 Ca 379/2007 - 86, městský soud zastavil řízení o kasační
stížnosti pro nezaplacení soudního poplatku. Uzavřel, že žalobkyně byla poté, co nesplnila
poplatkovou povinnost, vyzvána k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost. Současně
byla poučena o následcích spojených s nezaplacením poplatku. Žalobkyně soudní poplatek
nezaplatila ani poté, co soud posečkal z důvodu její žádosti o prodloužení lhůty k zaplacení
soudního poplatku.
III.
[4] Posledně uvedené usnesení napadla žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížností z důvodů
podle §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
Namítla, že v řízení o žalobě byla od soudního poplatku osvobozena. Majetkové poměry soudu
řádně prokázala. Následný dotaz soudu, aby prokázala, „z jakých prostředků hodlá na území ČR
žít“ považovala za xenofobní útok na svoji osobu. Jinými prostředky nemohla doložit, že nemá
žádný výdělek. Městský soud rovněž neřešil v pořadí druhou žádost o osvobození od soudního
poplatku a řízení o kasační stížnosti zastavil. Postup soudu, i jeho rozhodnutí, jsou podle
stěžovatelky nezákonné a nepřezkoumatelné. Prokázala, že splňuje předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků. Soudu bylo známo, že je žadatelkou o udělení mezinárodní ochrany
a že její základní životní potřeby jsou hrazeny státem v souladu s §42 zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu. Na její situaci se nic nezměnilo. Z tohoto hlediska je irelevantní stupeň její integrace
do české společnosti a vůle získat prostředky k obživě. Pro posouzení žádosti o osvobození
od soudního poplatku je rozhodná aktuální finanční situace žadatele. Soud není oprávněn
zkoumat, zda by tato osoba prostředky měla, kdyby se více snažila je získat. S poukazem
na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2006, čj. 3 Azs 35/2006 - 104,
stěžovatelka namítla, že nemohla doložit více dokladů k prokázání své nemajetnosti.
IV.
[5] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek městského soudu z hlediska
v kasační stížnosti uplatněných bodů, jakož i ve smyslu §109 odst. 3 s. ř. s. Kasační stížnost není
důvodná.
[6] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti kasační stížnosti;
ze soudního spisu totiž zjevně vyplývá absence dvou podmínek řízení. Nebyl především zaplacen
soudní poplatek za kasační řízení [§2 odst. 2 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních
poplatcích a Položka 15 Sazebníku poplatků, který tvoří přílohu jmenovaného zákona]
a stěžovatelka rovněž není zastoupena advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Z judikatury Nejvyššího
správního soudu se však podává, že „[s] ohledem na povahu rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost
směřuje, by trvání na splnění poplatkové povinnosti znamenalo řetězení řešeného problému, které by ve svém
důsledku popíralo smysl samotného řízení, jehož předmětem je posouzení zákonnosti rozhodnutí o zastavení
předchozího řízení, které bylo následkem nesplnění právě této povinnosti ze strany stěžovatele, tedy povinnosti
zaplatit soudní poplatek. Nejvyšší správní soud se proto po zvážení všech okolností případu postavil
na stanovisko, že opětovné nesplnění této povinnosti nelze považovat za překážku, jež by bránila posouzení
kasační stížnosti a vydání meritorního rozhodnutí.“ (rozsudek ze dne 28. 4. 2004, čj. 6 Azs 27/2004 - 41,
dostupný na www.nssoud.cz). Analogicky je třeba postupovat, pokud jde o nedostatek zastoupení
stěžovatele advokátem. Kasační stížnost je tudíž přípustná.
[7] Kasační stížnost směřuje proti usnesení, jímž bylo zastaveno řízení o kasační stížnosti
v důsledku nezaplacení soudního poplatku. Podstatné však je, že stěžovatelka nepodala kasační
stížnost proti usnesení ze dne 5. 2. 2010, kterým soud zamítl její v pořadí první žádost
o osvobození od soudních poplatků. V uvedeném usnesení městský soud zdůvodnil, proč
se domnívá, že v případě stěžovatelky nejsou splněny podmínky pro přiznání osvobození
od soudních poplatků. Usnesení obsahovalo poučení o právu podat proti němu kasační stížnost.
Přípustnost kasační stížnosti proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o osvobození od soudních
poplatků vyplývá též ze soudní judikatury (srov. např. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 27. 5. 2010, čj. 1 As 70/2008 - 74, publ. Pod č. 2099/2010 Sb. NSS).
[8] Stěžovatelka tedy byla oprávněna proti názoru městského soudu o nesplnění podmínek
pro osvobození od soudního poplatku brojit již opravným prostředkem proti zmíněnému
rozhodnutí. Žalobkyně to však neučinila, kasační stížnost nepodala, ačkoli jí bylo usnesení
doručeno a ona jej osobně převzala. Teprve po marném uplynutí lhůty k podání kasační stížnosti
ji městský soud vyzval znovu k úhradě poplatku z kasační stížnosti. Stěžovatelka však místo
zaplacení soudního poplatku znovu požádala o přiznání osvobození.
[9] Opakovaná žádost o osvobození od soudních poplatků nemůže nic změnit na tom,
že důvody, pro které městský soud stěžovatelce osvobození nepřiznal, nebyly včas a úspěšně
zpochybněny. V pořadí druhá žádost o osvobození byla podána teprve v reakci na zaslanou
výzvu k úhradě soudního poplatku. Ze soudního spisu nevyplývá, že by stěžovatelka žádost
podala proto, že u ní došlo k zásadní změně majetkových poměrů, což by případně mohlo vést
k odlišnému posouzení takové žádosti. V kasační stížnosti navíc opakovaně zdůrazňuje, že se její
majetkové poměry nezměnily. Obdobně jako v předchozí žádosti pouze opakuje, že je uprchlicí
a že je bez práce majetku a dalších příjmů.
[10] Druhá žádost tedy z hlediska podmínek pro případné osvobození nepřináší vůbec nic
nového. Tato okolnost je zásadní při úvaze, zda byl městský soud povinen rovněž o této žádosti
samostatně rozhodnout. Účelem přiznání osvobození od soudních poplatků podle §36 odst. 3
s. ř. s. je zajistit, aby těm, kteří objektivně nemohou vzhledem k osobní či majetkové situaci
uhradit soudní poplatek, nebyl znemožněn přístup k soudní ochraně. Rozhodně však nelze tuto
žádost uplatňovat jako „univerzální obranu“ proti každé výzvě soudu k úhradě soudního
poplatku. Poplatková povinnosti k úhradě soudního poplatku vznikla v tomto případě
již podáním kasační stížnosti. Stěžovatelka neměla na výběr, zda bude brojit proti usnesení
o nepřiznání osvobození od soudních poplatků kasační stížností nebo zda vyčká zaslání další
výzvy k úhradě poplatku a znovu požádá o osvobození. Pokud v mezidobí nedošlo ke změně
faktických poměrů, které by případně mohly odlišné rozhodnutí o druhé žádosti odůvodňovat,
postupoval městský soud správně, pokud o v pořadí druhé žádosti samostatně nerozhodoval.
[11] Opačný přístup by totiž nutně musel vést k nekonečnému řetězení téhož problému, neboť
by nebylo možné účastníku řízení zabránit, aby na každou výzvu k úhradě soudního poplatku
reagoval za nezměněného skutkového stavu novou žádostí o osvobození. To by bylo v rozporu
se zásadou procesní ekonomie. Městský soud proto správně vycházel z toho, že v řízení nebyly
shledány podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků a poplatek nebyl
ani v následné lhůtě zaplacen. Proto řízení o kasační stížnosti správně zastavil.
[12] Za této situace bylo v kasační stížnosti možné s úspěchem namítat pouze to, že nebyly
splněny podmínky pro zastavení řízení o kasační stížnosti. Například to, že stěžovatelka nebyla
vyzvána k úhradě soudního poplatku nebo vznášet výhrady k obsahu takové výzvy či k jejímu
doručení. Stěžovatelka však nemohla teprve v této fázi řízení namítat, že byly splněny podmínky
pro přiznání osvobození od soudních poplatků, a proto je rozhodnutí o zastavení řízení o kasační
stížnosti nezákonné. Tyto námitky měla případně uplatnit v kasační stížnosti proti unesení
o zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků tak, aby případné splnění těchto
podmínek bylo postaveno již tehdy najisto. To se však nestalo. Jiné námitky však kasační stížnost
neobsahuje.
[13] Nejvyšší správní soud proto zhodnotil kasační stížnost jako nedůvodnou. V řízení přitom
nevyšly najevo ani jiné vady, k nimž by musel přihlížet z úřední povinnosti (§109 odst. 3 s. ř. s.).
Kasační stížnost proto zamítl (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
[14] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60 odst. 1 a contrario
za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť neměl ve věci
úspěch Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení
právo na náhradu nákladů příslušelo, náklady řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 28. července 2011
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu