ECLI:CZ:NSS:2011:9.AFS.21.2011:109
sp. zn. 9 Afs 21/2011 - 109
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobkyně:
HEX Teplice spol. s r.o., se sídlem Újezdeček č.e. 266, zastoupená JUDr. Petrem
Vaňkem, advokátem se sídlem Na Poříčí 12, Praha 1, proti žalovanému: Finanční
ředitelství v Ústí nad Labem, se sídlem Velká Hradební 61, Ústí nad Labem, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 8. 2010, č. j. 4152/10-1200-506330, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 1. 2011,
č. j. 15 Af 72/2010 - 60, o návrhu na přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává.
Odůvodnění:
Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení
v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský
soud“), kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne
16. 8. 2010, č. j. 4152/10-1200-506330; tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání
stěžovatelky proti rozhodnutí Finančního úřadu v Teplicích ze dne 25. 1. 2010,
č. j. 7577/10/210913506702, dodatečnému platebnímu výměru na daň z příjmů
právnických osob za zdaňovací období roku 2006, kterým jí byla dodatečně vyměřena daň
ve výši 537 360 Kč, a zároveň jí vznikla zákonná povinnost uhradit penále z této částky
(20 %) ve výši 107 472 Kč.
Kasační stížnost podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní
soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně ustanovení §73
odst. 2 až 4 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu
a přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv
třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.
Při posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je proto
třeba, aby se Nejvyšší správní soud primárně zaměřil na zkoumání, zda stěžovatel uvádí
skutečnosti, které by dokládaly možnost vzniku nenahraditelné újmy. Tento neurčitý
právní pojem byl již Nejvyšším správním soudem vyložen, např. v usnesení ze dne
5. 10. 2004, č. j. 6 Afs 25/2003 - 59, publikovaném na www.nssoud.cz: „Nenahraditelná
újma, která by stěžovateli při výkonu nebo jiných právních následcích rozhodnutí mohla vzniknout,
a jež je základní podmínkou pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti [§73 odst. 2 s. ř. s.],
musí představovat výjimečný a závažný stav, který již nelze v dalším běhu času nijak odčinit“. Důvody
možného vzniku nenahraditelné újmy jsou vždy subjektivní, závislé pouze na osobě
a situaci stěžovatele. Je proto logické, že v řízení o přiznání odkladného účinku nese
břemeno tvrzení právě stěžovatel a nikdo jiný nemůže jeho tvrzení nahradit. Soud
posuzuje jím uvedené skutečnosti dle ustanovení §73 s. ř. s., není však povinen
ani oprávněn tyto skutečnosti jakýmkoli způsobem sám dovozovat.
Stěžovatelka v tomto směru pouze poukazuje na to, že jí může hrozit daňová
exekuce, a proto žádá přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný k tomu uvedl, že tento požadavek není oprávněný, neboť není splněna
základní podmínka spočívající v tom, aby výkon nebo jiné právní následky napadeného
rozhodnutí pro stěžovatelku znamenaly nenahraditelnou újmu.
S tímto závěrem žalovaného se lze zcela ztotožnit, neboť stěžovatelčin strohý
poukaz na hrozbu možné daňové exekuce není způsobilý prokázat hrozbu nenahraditelné
újmy. Podle názoru Nejvyššího správního soudu totiž takovou hrozbu jakékoliv zasažení
či postižení majetku (a případné finanční potíže z toho plynoucí) samo o sobě,
bez uvedení dalších skutečností, neosvědčuje.
Návrhu na přiznání odkladného účinku by bylo možno vyhovět pouze na základě
řádně odůvodněné žádosti, tedy pokud by stěžovatelka zcela individualizovaně svými
tvrzeními obsahově naplnila právní pojem nenahraditelné újmy. Typicky se tak stane
uvedením konkrétních práv a chráněných zájmů, které by výkonem rozhodnutí byly trvale
dotčeny. Přitom (jak je již výše uvedeno) důvody možného vzniku nenahraditelné újmy
jsou závislé na osobě a situaci stěžovatelky a takto individuálně je také soud povinen
je posoudit. Pokud ovšem stěžovatelka v projednávané věci odůvodňuje svůj návrh
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti pouhým tvrzením hrozby postižení svého
majetku bez jakékoli bližší konkretizace, není možno toto tvrzení považovat za relevantní
a především ani za dostatečné pro posouzení vzniku nenahraditelné újmy, jakožto
základní podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud tak na základě výše uvedených úvah dospěl k závěru,
že stěžovatelka ve svém návrhu neosvědčila ve smyslu §73 s. ř. s. ve spojení s §107 s. ř. s.
skutečnosti, které by potvrzovaly možnost vzniku výjimečného a závažného stavu,
který by již nebylo možno v dalším běhu času nijak odčinit. Proto jejímu návrhu
na přiznání odkladného účinku nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. května 2011
JUDr. Radan Malík
předseda senátu