ECLI:CZ:NSS:2011:9.AFS.77.2010:133
sp. zn. 9 Afs 77/2010 - 133
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně:
IRON & STEEL GROUP, s.r.o., se sídlem Vlašimská 5, Praha 10, zastoupené
JUDr. Ing. Vladimírem Nedvědem, advokátem se sídlem Mírové náměstí 157/30, Litoměřice,
proti žalovanému: Celní ředitelství Plzeň, se sídlem Ant. Uxy 11, Plzeň, proti rozhodnutím
žalovaného ze dne 15. 7. 2009, č. j. 5305-2/09-1601-21, ve znění opravného rozhodnutí
ze dne 16. 2. 2010, č. j. 1710-9/2010-16001-21, ze dne 15. 7. 2009, č. j. 5307-2/09-1601-21,
ze dne 15. 7. 2009, č. j. 5309-2/09-1601-21, ve znění rozhodnutí ze dne 16. 2. 2010,
č. j. 1710-8/2010-16001-21, a ze dne 15. 7. 2009, č. j. 5314-2/09-1601-21, ve znění rozhodnutí
ze dne 16. 2. 2010, č. j. 1710-7/2010-16001-21, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2010, č. j. 57 Ca 74/2009 - 73,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
V období leden až duben 2007 dovezla žalobkyně do České republiky ocelové bezešvé
trubky od ukrajinského výrobce OJSC Dnepropetrovsk Tube Works, jež byly propuštěny
do režimu volného oběhu na základě celních prohlášení (JSD), v nichž bylo předmětné zboží
zařazeno pod zbožový kód 7304 39 58 a doplňkový kód 99. Kontrolní skupina Celního
ředitelství Praha provedla u žalobkyně v období od 1. 9. 2008 do 12. 2. 2009 následnou
kontrolu těchto dovozů zaměřenou mimo jiné na správnost sazebního zařazení zboží.
V kontrolním protokolu ze dne 12. 2. 2009, č. j. 13470-18/08-170100-24, kontrolní skupina
konstatovala, že žalobkyně navrhla zařadit dovezené zboží do Taric kódu 7304 39 58 99,
do nějž patří „ostatní“ trubky, jež nelze zařadit mimo jiné do podpoložky 7304 39 58 30,
která zahrnuje trubky s kruhovým průřezem nejvýše 406,4 mm a současně s hodnotou
uhlíkového ekvivalentu Cekv nejvýše 0,86. Po přezkoumání kruhového průřezu a hodnoty
uhlíkového ekvivalentu u dovezených trubek kontrolní skupina dospěla k závěru, že předmětné
zboží splňovalo kritéria stanovená v podpoložce 7304 39 58 30 a mělo být proto správně
zařazeno do této podpoložky. Celní úřad Plzeň na základě tohoto kontrolního zjištění následně
doměřil žalobkyni dodatečnými platebními výměry antidumpingové clo podle článku 1 nařízení
Rady (ES) č. 954/2006 ze dne 27. června 2006, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo
z dovozu určitých bezešvých trubek a dutých profilů ze železa nebo oceli, pocházejících
z Chorvatska, Rumunska, Ruska a Ukrajiny, kterým se zrušují nařízení Rady (ES) č. 2320/97
a (ES) č. 348/2000, kterým se ukončuje prozatímní přezkum a přezkum před pozbytím
platnosti antidumpingových cel z dovozu určitých bezešvých trubek a dutých profilů ze železa
nebo nelegované oceli, pocházejících mimo jiné z Ruska a Rumunska, a kterým se ukončují
prozatímní přezkumy antidumpingových cel z dovozu určitých bezešvých trubek a dutých
profilů ze železa nebo nelegované oceli, pocházejících mimo jiné z Ruska, Rumunska,
Chorvatska a Ukrajiny. Odvolání žalobkyně proti dodatečným platebním výměrům zamítl
žalovaný rozhodnutími uvedenými v záhlaví tohoto rozsudku.
Proti rozhodnutím žalovaného brojila žalobkyně žalobami u Krajského soudu v Plzni;
mimo jiné tvrdila, že jí bylo vytýkáno porušení nezávazného právního předpisu,
neboť v nařízení Rady (ES) č. 954/2006 je obsažen kód Taric, který je p odle žalovaného
informativní, a nikoliv kód kombinované nomenklatury, který je závazný. Krajský soud spojil
věci ke společnému projednání a žaloby rozsudkem ze dne 31. 3. 2010, č. j. 57 Ca 74/2009 - 73,
zamítl. K nadnesené otázce uvedl, že Integrovaný celní sazebník ES – Taric – nemá
v posuzovaném případě jen informativní povahu, neboť číselný kód kombinované
nomenklatury ex73043958 spolu s doplňkovým kódem Taric 7304395830 byly součástí čl. 1
Nařízení (ES) č. 954/2006, a proto byl uvedený doplňkový kód závazný v celém rozsahu
a přímo použitelný ve všech členských státech. V posuzované věci je pak rozhodné,
zda předmětné zboží naplňuje podmínky čl. 1 Nařízení (ES) č. 954/2006.
Žalobkyně napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností, v níž namítala,
že pro vyměření cla je rozhodující nejen popis výrobků uvedený v citovaném nařízení,
ale též údaj Integrovaného celního sazebníku ES (Taric), tj. údaj 7304 39 58 30, který se uvádí
při dovozu zboží. Podle žalobkyně je údaj Taric rozhodující, neboť v celním řízení byl
předmětem zpochybnění ze strany celní správy . Je-li Integrovaný celní sazebník (Taric) pouze
informativní, nemůže se stát údaj z tohoto sazebníku uvedený v nařízení Rady (ES) č. 954/2006
právně závazný; nebyla tudíž porušena právní povinnost při zařazení zboží a nebyl dán důvod
k doměření cla. Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského
soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožňuje s argumentací krajského soudu,
přičemž zdůrazňuje přímou a bezprostřední aplikovatelnost Nařízení Rady (ES) č. 954/2006,
které bylo řádně publikováno v Úředním věstníku EU.
Nejvyšší správní soud nejprve konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas osobou
oprávněnou, má veškeré požadované náležitosti a jsou splněny i ostatní podmínky řízení; soud
proto přistoupil k posouzení věci samé a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Základním předpisem na úrovni Evropské unie (resp. v době realizace předmětných
dovozů Evropských společenství), který upravuje kombinovanou nomenklaturu, Taric
a sazební zařazení zboží, je nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní
a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (Úř. věst. L 256 , 7. 9. 1987, s. 1,
zvláštní vydání v českém jazyce Kapitola 02 Svazek 02 s. 382); pro projednávaný případ
ve znění nařízení Rady (ES) č. 254/2000 ze dne 31. ledna 2000, kterým se mění nařízení (EHS)
č. 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (Úř. věst. L 28,
3. 2. 2000, s. 16, zvláštní vydání v českém jazyce Kapitola 02 Svazek 09 s. 357). Toto nařízení
je v souladu s čl. 249 Smlouvy o založení Evropského společenství (nyní čl. 288 Smlouvy
o fungování Evropské unie) závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských
státech.
Nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 zavádí kombinovanou nomenklaturu založenou
na osmimístných číselných kódech a slovním popisu zboží, která splňuje požadavky
jak společného celního sazebníku, tak statistiky zahraničního obchodu Společenství a jiných
politik Společenství týkajících se dovozu a vývozu zboží. Kombinovaná nomenklatura sestává
z harmonizovaného systému popisu a číselného označování zboží Světové celní organizace
(prvních šest čísel), dalšího třídění Společenství k této nomenklatuře (podpoložky kombinované
nomenklatury na sedmém a osmém místě), předběžných ustanovení, doplňkových poznámek
ke třídám a kapitolám a poznámek pod čarou vztahujících se k podpoložkám kombinované
nomenklatury. Kombinovaná nomenklatura je uvedena v příloze I. nařízení včetně celních
sazeb a je každoročně novelizována nařízením Komise publikovaným v Úředním věstníku
Evropské unie. V tomto ohledu je tedy zřejmé, že kombinovaná nomenklatura je jakožto
součást nařízení závazná a přímo použitelná.
Článek 2 nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 pak ukládá Komisi, aby zavedla integrovaný
sazebník Evropských společenství (dále jen „Taric”), jenž splňuje požadavky společného celního sazebníku,
statistiky zahraničního obchodu a obchodní, zemědělské a jiných politik Společenství týkajících se dovozu
nebo vývozu zboží. Tento sazebník se zakládá na kombinované nomenklatuře a skládá se z a) opatření
stanovených v tomto nařízení; b) doplňkového třídění Společenství (dále jen „podpoložky Taricu”), nezbytného
k provádění specifických opatření Společenství uvedených v příloze II; c) jakýchkoli jiných informací nezbytných
pro uplatňování nebo správu kódů Taricu a doplňkových kódů vymezených v čl. 3 odst. 2 a 3; d) sazeb cel
a jiných dovozních nebo vývozních poplatků, včetně osvobození od cla a preferenčních cel uplatňovaných
při dovozu nebo vývozu specifického zboží; e) opatření uplatňovaných při vývozu nebo dovozu specifického zboží,
uvedených v příloze II. Podle čl. 3 odst. 2 nařízení jsou podpoložky Taricu určeny devátým
a desátým místem, tvořícím spolu s číselnými kódy kombinované nomenklatury číselné kódy
Taricu. Neexistuje-li žádné další třídění Společenství, označí se deváté a desáté místo číslicemi
„00”. Podle článku 5 odst. 1 nařízení používá Komise a členské státy Taric při uplatňování
opatření Společenství týkajících se dovozu do Společenství a vývozu z něj. Podle druhého
odstavce téhož ustanovení se kódy Taricu a dopl ňkové kódy použijí na veškerý dovoz
a případně veškerý vývoz zboží zahrnutého v odpovídajících podpoložkách. V souladu s čl. 6
nařízení Komise zajišťuje zavedení, aktualizaci, správu a zveřejnění Taricu a využívá přitom podle možností
prostředků automatického zpracování dat. Zejména přijme opatření nezbytná k a) integrování opatření
obsažených v tomto nařízení nebo uvedených v příloze II do Taricu; b) zavedení kódů Taricu a doplňkových
kódů; c) neprodlené aktualizaci Taricu; d) okamžitému zveřejnění změn Taricu v elektronickém formátu.
Taric (Tarif Intégré Communautaire) tedy obsahuje veškerá obchodní opatření
stanovená v právních předpisech Společenství (Unie), ať už tarifních, zemědělských
či obchodních. Taric má podobu internetové databáze a je denně aktualizován. Ačkoliv
původně Komise každoročně zveřejňovala úplné znění Taricu v Úředním věstníku, rozhodla
se v roce 2004 v této praxi nepokračovat s ohledem na možnost každodenní změny
obchodních opatření, která nutně vedla k zastarávání publikovaného textu (viz Sdělení o Taric,
Úř. věst. C 258, 20. 10. 2004, s. 18). Z výše uvedeného plyne, že Taric nemá podobu právního
předpisu, není publikován v Úředním věstníku, a proto nemůže být právně závazný;
jeho obsahem jsou však informace o obchodních opatřeních obsažených v jiných předpisech
Společenství (Unie), které jsou právně závazné. Účelem Taricu je právě shromáždění informací
o těchto opatřeních na jednom místě, aby se veřejnost mohla okamžitě seznámit s jejich
změnami a nemusela přitom procházet velké množství právních předpisů Společenství (Unie),
které tato opatření a jejich změny závazně formulují. Podpoložky Taric (deváté a desáté číslo
zbožového kódu) přitom nejsou ničím jiným než spárováním zboží (definovaného
osmimístným kódem kombinované nomenklatury) a příslušného obchodního opatření
k tomuto zboží nebo jeho některým druhům (zavedeného závazným právním předpisem
Společenství). Z tohoto pohledu je nutné vnímat kódy Taric jako užitečný identifikátor zboží
a k němu se vztahujících obchodních opatření (tarifních i netarifních, případně žádných). Stejně
je třeba vnímat i užití čtyřmístného doplňkového kódu Taric (předvídaného v čl. 3 odst. 3
nařízení), který zpravidla identifikuje konkrétní osobu – např. výrobce – z konkrétní země
a konkrétní obchodní opatření, jež se ho týká. Užije-li deklarant v celním řízení určitý kód
Taric, je celní orgán oprávněn předpokládat, že tím odkazuje na konkrétní zboží a konkrétní
obchodní opatření, s nimiž je příslušný kód Taric svázán. Shodně je třeba nahlížet na užití kódu
Taric celním orgánem ve správním rozhodnutí. Toto vnímání kódů Taric odpovídá postoji
Soudního dvora, který kódy Taric podrobuje výkladu z hlediska správného zařazení zboží
pod tyto kódy a v případě nesprávného zařazení aprobuje uložení antidumpingového cla
a dokonce i pokuty příslušnému deklarantovi (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 7. 10. 2010
ve věci C-382/09 Stils Met, dosud nepublikováno). Z tohoto důvodu nepovažoval Nejvyšší
správní soud za nutné předkládat Soudnímu dvoru v této věci předběžnou otázku (rozsudek
Soudního dvora ve věci 283/81 C.I.L.F.I.T. [1982] Recueil s. 3415, body 13 a 14).
Podstatou projednávané věci je uložení konečného antidumpingového cla na základě
nařízení Rady (ES) č. 954/2006. Článek 1 tohoto nařízení stanoví: na dovoz některých bezešvých
trubek a dutých profilů ze železa nebo oceli, kruhového průřezu, s vnějším průměrem nej výše 406,4 mm,
s hodnotou uhlíkového ekvivalentu (CEV) nejvýše 0,86 podle vzorce a chemického rozboru Světového
svářečského institutu (IIW), kódů KN ex73041010, ex73041030, ex73042100, ex73042911,
ex73043180, ex73043958, ex73043992, ex73043993, ex73045189, ex73045992 a ex73045993
(kódy TARIC 7304101020, 7304103020, 7304210020, 7304291120, 7304318030, 7304395830,
7304399230, 7304399320, 7304518930, 7304599230 a 7304599320), pocházejících z Chorvatska,
Rumunska, Ruska a Ukrajiny se ukládá konečné antidumpingové clo. Dále je v čl. 1 obsažena tabulka
se sazbami konečného antidumpingového cla ve vazbě na jednotlivé výrobce z předmětných
zemí společně s doplňkovým kódem Taric. Pro ukrajinského výrobce OJSC Dnepropetrovsk
Tube Works je stanovena sazba cla 12,3 % a doplňkový kód Taric A742. Nařízení vstoupilo
v platnost dne 30. 6. 2006, bylo publikováno v Úředním věstníku (L 175, 29. 6. 2006, s. 4),
a je proto obecně závazné a přímo použitelné v členských zemích Evropských společenství
(Unie) včetně České republiky.
Argumentace žalobkyně rozporující oprávněnost celních orgánů uložit konečné
antidumpingové clo podle předmětného nařízení je založena na předpokladu, že pro uložení
antidumpingového cla je rozhodující Taric kód. Tato úvaha je však nesprávná. V souladu
s poznámkou 18 k čl. 1 nařízení se vymezení rozsahu výrobku, na nějž dopadá konečné
antidumpingové clo, určuje kombinací popisu výrobku v čl. 1 odst. 1 nařízení a popisem
výrobku podle příslušných kódů kombinované nomenklatury. Antidumpingové clo se tedy
neukládá na dovoz veškerého zboží ze třetích zemí uvedeného pod příslušným kódem
kombinované nomenklatury, ale jen na tu část zboží, která je uvedena popisem výrobku
v úvodu článku 1 odst. 1 nařízení. Konkrétně v případě žalobkyně bylo antidumpingové clo
uloženo za dovoz zboží uvedeného pod kódem kom binované nomenklatury 7304 39 58,
které mělo vnější průměr nejvýše 406,4 mm a hodnotu uhlíkového ekvivalentu nejvýše 0,86.
Tomuto zboží odpovídá nařízením výslovně uvedený kód Taric 7304 39 58 30. Sazba
konečného antidumpingového cla je pak v čl. 1 nařízení stanovena v závislosti na zemi původu
zboží a výrobce zboží. V případě žalobkyně se jedná o ukrajinského výrobce O JSC
Dnepropetrovsk Tube Works a sazbu cla ve výši 12,3 %. Tomuto sazebnímu zařazení
pak odpovídá nařízením výslovně uvedený doplňkový kód Taric A742.
Z výše uvedeného vyplývá, že rozhodující pro uložení antidumpingového cla podle
článku 1 nařízení Rady (ES) č. 954/2006 je dovoz výrobků definovaných v tomto článku. Kódy
Taric (případně doplňkové kódy Taric) obsažené v tomto nařízení samy o sobě uložení
konečného antidumpingového cla nezakládají, nýbrž slouží pouze jako stručná identifikace
dovozů, na něž článek 1 nařízení dopadá. Užití kódů Taric v celním řízení vyplývající z čl. 5
nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 je záležitost čistě praktická, neboť jinak by bylo třeba vždy
přesně slovně popisovat dovážené výrobky. Tato praxe je ostatně žalobkyni známá,
neboť sama použila kód Taric při dovozu předmětného zboží na Jednotném správním dokladu,
kde v položce 33 vyplnila zbožový kód 7304 39 58 99. Tím žalobkyně deklarovala, že dováží
určité zboží – mimo jiné takové, které nepodléhá konečnému antidumpingovému clu podle
nařízení Rady (ES) č. 954/2006. Následná kontrola však prokázala, že žalobkyně dovezla jiné
zboží, než deklarovala, na nějž navíc konečné antidumpingové clo podle citovaného nařízení
dopadá. Tím došlo k porušení právní povinnosti žalobkyně (deklarace nesprávných,
resp. nepravdivých údajů); skutečnost konstatovaná celními orgány, že žalobkyně měla správně
použít kód Taric 7304 39 58 30, je pouze nutným důsledkem nesprávné deklarace dováženého
zboží, nikoliv příčinou uložení konečného antidumpingového cla. Nejvyšší správní soud proto
uzavírá, že konečné antidumpingové clo bylo žalobkyni uloženo za dov oz výrobků
definovaných v čl. 1 nařízení Rady (ES) č. 954/2006, nikoliv za užití nesprávného kódu Taric.
Kasační námitku žalobkyně proto soud shledal nedůvodnou.
Jelikož v řízení o kasační stížnosti nevyšly najevo žádné vady, k nimž je nutno přihlížet
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 s. ř. s.), Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako
nedůvodnou. O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60 odst. 1
s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch a žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné
náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. dubna 2011
JUDr. Radan Malík
předseda senátu