ECLI:CZ:NSS:2011:9.ANS.6.2011:68
sp. zn. 9 Ans 6/2011 - 68
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely
Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci
žalobce: N. H. K., zastoupeného Mgr. M. Š., proti žalovanému: Úřad pro ochranu
osobních údajů, se sídlem Pplk. Sochora 27, Praha 7, o žalobě na ochranu proti
nečinnosti žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 28. 5. 2010, č. j. 10 Ca 189/2009 - 28, o návrhu na přiznání
odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává .
Odůvodnění:
Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá v záhlaví
označený rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým mu byla
uložena povinnost vydat do 30 dnů od právní moci rozsudku rozhodnutí o žádosti
žalobce o zjednání nápravy ze dne 6. 6. 2008. Stěžovatel v kasační stížnosti požádal
o přiznání odkladného účinku.
Žalobce ve svém vyjádření ke kasační stížnosti upozornil, že stěžovatel
ve svém návrhu na přiznání odkladného účinku neuvádí žádné skutečnosti osvědčující
vznik nenahraditelné újmy. Proto podle jeho názoru nejsou dány důvody pro jeho
přiznání.
Kasační stížnost nemá podle ustanovení §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odkladný účinek.
Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně
ustanovení §73 odst. 2 až 4 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek,
jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce
nenahraditelnou újmu a přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným
způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.
Otázkou, zda v řízení o kasační stížnosti může vzniknout nenahraditelná újma
správnímu orgánu a zda může být vyhověno jeho návrhu na přiznání odkladného účinku,
se Nejvyšší správní soud zabýval v usnesení rozšířeného senátu ze dne 24. 4. 2007,
č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, publikovaném pod č. 1255/2007 Sb. NSS. V tomto rozhodnutí
Nejvyšší správní soud vyslovil, že „i správní orgán může navrhnout při podání kasační stížnosti,
aby jí byl přiznán odkladný účinek, a to ze stejných důvodů jako žalobce (§73 odst. 2 a 4, §107
s. ř. s.). Samotné podání kasační stížnosti, není-li ze zákona spojeno s odkladným účinkem či nebyl-li
vysloven soudním rozhodnutím, nemá však na plnění povinností správním orgánem žádný vliv.“
Také správní orgán tedy může navrhnout, aby kasační stížnosti byl přiznán
odkladný účinek. Přiměřeným použitím §73 odst. 2, 4 s. ř. s. v kasačním řízení pak je
třeba dle závěrů rozšířeného senátu v prvé řadě rozumět, že stěžovatel (žalovaný správní
orgán) se může odkladného účinku domáhat poukazem na stejné zákonné podmínky jako
žalobce. Ty, ač stanoveny shodně pro všechny stěžovatele (žalobce, osobu zúčastněnou
na řízení, žalovaného), se budou zjevně opírat o jiné skutkové okolnosti podle toho,
která z procesních stran je uplatní. S ohledem na postavení správního orgánu v systému
veřejné správy bude přiznání odkladného účinku kasační stížnosti k jeho žádosti
vyhrazeno zpravidla ojedinělým případům, kde by respektování soudního rozhodnutí
mohlo způsobit závažné důsledky (rozšířený senát uvádí např. vrácení řidičského
oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému
recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem zločinnému podniku,
apod.).
Prvotní podmínkou pro přiznání odkladného účinku je dle ustanovení §73 odst. 2
s. ř. s. věrohodné tvrzení stěžovatele, že výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by
pro stěžovatele znamenaly nenahraditelnou újmu spojenou s realizací napadeného
soudního rozhodnutí. Tento neurčitý právní pojem byl již Nejvyšším správním soudem
vyložen, a to např. v usnesení ze dne 5. 10. 2004, č. j. 6 Afs 25/2003 - 59, dostupném
na www.nssoud.cz: „Nenahraditelná újma, která by stěžovateli při výkonu nebo jiných právních
následcích rozhodnutí mohla vzniknout, a jež je základní podmínkou pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti [§73 odst. 2 s. ř. s.], musí představovat výjimečný a závažný stav, který již nelze
v dalším běhu času nijak odčinit“. Důvody možného vzniku nenahraditelné újmy jsou vždy
subjektivní, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele. Je proto logické, že v řízení
o přiznání odkladného účinku nese břemeno tvrzení právě stěžovatel a nikdo jiný nemůže
jeho tvrzení nahradit. Soud posuzuje jím uvedené skutečnosti dle ustanovení §73 s. ř. s.,
není však povinen ani oprávněn tyto skutečnosti jakýmkoli způsobem sám dovozovat.
V projednávané věci stěžovatel svůj návrh na přiznání odkladného účinku
odůvodnil tak, že v případě, kdy by postupoval v souladu s napadeným rozsudkem
městského soudu a Nejvyšší správní soud by následně dospěl k závěru, že kasační stížnost
je důvodná, bylo by nutno na takové rozhodnutí pohlížet jako na nicotné. Právní následky
tohoto postupu by pak dle názoru stěžovatele měly vážný dopad zejména do právní jistoty
žalobce a taktéž Policie České republiky (dále jen „Policie ČR“), která bude účastníkem
případného správního řízení a jejíž činnost bude dle podání žalobce dotčena zjednáním
požadované nápravy. Stěžovatel uvádí, že ačkoli nelze předvídat, jak bude o žádosti
žalobce rozhodnuto, v případě, že jí bude vyhověno, budou některé z možných náprav
podle §21 odst. 1 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně
některých zákonů, kroky nevratnými, což by mohlo pro správce (Policii ČR) představovat
nenapravitelnou újmu.
Shora uvedené skutečnosti však nejsou dle názoru Nejvyššího správního soudu
způsobilé vznik nenahraditelné újmy osvědčit. Důsledky, kdy v případě shledání
důvodnosti kasační stížnosti a následného zrušení rozsudku městského soudu by bylo
rozhodnutí stěžovatele, vydané na základě tohoto rozsudku, nicotné, již byly řešeny
ve shora citovaném rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49. Rozšířený senát v této souvislosti vyslovil, že řešením
mnohdy obtížných procesních situací není označení kasační stížnosti za součást řádného
procesního postupu správního orgánu ve správním řízení, byť jejím podáním správní
orgán zpochybňuje závazný právní názor soudu; ostatně je obtížně představitelné,
že by stejný význam mohl být přiznán i kasační stížnosti podané žalobcem či osobou
na řízení zúčastněnou.
Výrazem procesní rovnosti žalobce a žalovaného správního orgánu je právo obou
obrátit se v případě nesouhlasu s výsledky soudního přezkumu provedeného soudem
na Nejvyšší správní soud s kasační stížností. To však samo o sobě nemůže znamenat,
že procesy navazující na pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně,
tj. např. povinnost správního orgánu pokračovat ve správním řízení dle pokynů
vyslovených v soudním rozhodnutí, ustanou až do rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu o kasační stížnosti. Podání kasační stížnosti nelze pokládat za překážku vedení
správního řízení, neboť kasační stížnost není součástí tohoto řízení a úkonem, který
by vylučoval či bránil správnímu orgánu ve věci rozhodnout.
V žádném případě pak nelze za nenahraditelnou újmu obecně označit stav,
kdy je správní orgán povinen vydat rozhodnutí, a to bez specifikace výroku, tj. kdy
ani nelze předvídat, jak konkrétně bude ve věci rozhodnuto. Je nutno upozornit,
že v projednávané věci bylo před městským soudem zahájeno a vedeno řízení o žalobě
proti nečinnosti správního orgánu, kdy napadeným rozhodnutím byla stěžovateli
(žalovanému správnímu orgánu) uložena povinnost vydat ve věci rozhodnutí, nikoli
povinnost vydat rozhodnutí konkrétního obsahu a s určitým výrokem. Stěžovatel
v návrhu sám připouští, že nelze předvídat, jakým způsobem bude ve věci rozhodnuto.
Za této procesní situace tak z povahy věci osvědčení nenahraditelné újmy prakticky
nepřichází do úvahy.
Stěžovatel dále vznik nenahraditelné újmy popisuje pouze obecně, když uvádí,
že právní následky jeho dalšího postupu by měly vážný dopad zejména do právní jistoty
žalobce a Policie ČR. Poukazuje na skutečnost, že v případě kladného rozhodnutí
o žádosti žalobce na zjednání nápravy by se některé kroky podle §21 odst. 1 zákona
č. 101/2000 Sb. staly kroky nevratnými, což by pro Policii ČR jako správce osobních
údajů mohlo představovat nenapravitelnou újmu. Je tedy zřejmé, že argumentace
stěžovatele se opírá o zcela nekonkrétní a toliko hypotetické úvahy, které nejsou způsobilé
vznik nenahraditelné újmy prokázat.
Na základě výše uvedeného tak Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že stěžovatel neosvědčil ve smyslu §73 s. ř. s., ve spojení s §107 s. ř. s., skutečnosti, které
by potvrzovaly možnost vzniku výjimečného a závažného stavu, který by již nebylo
možno v dalším běhu času nijak odčinit. Nejvyšší správní soud proto návrhu stěžovatele
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. května 2011
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu