ECLI:CZ:NSS:2011:9.AS.102.2011:72
sp. zn. 9 As 102/2011 - 72
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely
Zemanové a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Radana Malíka v právní věci
žalobce: R. V., zast. JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Žitná 45, Praha 1,
proti žalovanému: Policie České republiky, ředitelství služby cizinecké policie, se
sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2011,
č. j. CPR-16225-2/ČJ-2010-9CPR-V234, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 6. 2011, č. j. 15 A 17/2011 - 41,
o návrhu na přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení
v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým byla zamítnuta
jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2011, č. j. CPR-16225-2/ČJ-2010-
9CPR-V234.
Kasační stížnost nemá podle ustanovení §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odkladný účinek.
Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně
ustanovení §73 odst. 2 až 4 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek,
jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce
nenahraditelnou újmu a přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným
způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.
Prvotní podmínkou pro přiznání odkladného účinku je dle ustanovení §73 odst. 2
s. ř. s. věrohodné tvrzení stěžovatele, že výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
by pro stěžovatele znamenaly nenahraditelnou újmu. Tento neurčitý právní pojem
byl již Nejvyšším správním soudem vyložen, a to např. v usnesení ze dne
5. 10. 2004, č. j. 6 Afs 25/2003 - 59, dostupném na www.nssoud.cz: „Nenahraditelná újma,
která by stěžovateli při výkonu nebo jiných právních následcích rozhodnutí mohla vzniknout,
a jež je základní podmínkou pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti [§73 odst. 2 s. ř. s.],
musí představovat výjimečný a závažný stav, který již nelze v dalším běhu času nijak odčinit“. Důvody
možného vzniku nenahraditelné újmy jsou vždy subjektivní, závislé pouze na osobě
a situaci stěžovatele. Je proto logické, že v řízení o přiznání odkladného účinku nese
břemeno tvrzení právě stěžovatel a nikdo jiný nemůže jeho tvrzení nahradit. Soud
posuzuje jím uvedené skutečnosti dle ustanovení §73 s. ř. s., není však povinen
ani oprávněn tyto skutečnosti jakýmkoli způsobem sám dovozovat.
V projednávané věci však stěžovatel v návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti neuvedl žádné skutečnosti, které by možnost vzniku nenahraditelné újmy
ve smyslu výše uvedeném osvědčovaly. Nijak nekonkretizoval, v čem by konkrétně měla
v jeho případě nenahraditelná újma spočívat a omezil se pouze na prostou žádost
o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 s. ř. s.
Právě vzhledem k tomu, že kasační stížnost není odkladným účinkem vybavena
ex lege a Nejvyšší správní soud jej může přiznat pouze na návrh a ve výjimečných
případech, je nutno, aby žádost o přiznání odkladného účinku byla řádně odůvodněna.
Má-li být tato žádost úspěšná, musí stěžovatel vždy zcela individualizovaně svými
dostatečně věrohodnými a přesvědčivými tvrzeními obsahově naplnit právní pojem
nenahraditelné újmy. Přitom důvody možného vzniku takové újmy jsou vždy závislé
na skutkových okolnostech posuzovaného případu a v těchto intencích je soud povinen
je posuzovat. Tomuto požadavku však stěžovatel ve svém návrhu nedostál. Prosté
požádání o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti proto není možno považovat
za relevantní pro posouzení vzniku nenahraditelné újmy, jakožto základní podmínky
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Na základě výše uvedeného tak Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že stěžovatel neosvědčil ve smyslu §73 s. ř. s., ve spojení s §107 s. ř. s., skutečnosti,
které by potvrzovaly možnost vzniku výjimečného a závažného stavu, který by již nebylo
možno v dalším běhu času nijak odčinit. Nejvyšší správní soud proto návrhu stěžovatele
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. září 2011
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu