ECLI:CZ:NSS:2011:9.AS.11.2011:74
sp. zn. 9 As 11/2011 - 74
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně:
Anglicko-české gymnázium AMAZON s.r.o., se sídlem Rytířská 406/10, Praha 1,
zastoupené JUDr. Michaelou Šubrtovou, advokátkou se sídlem Dlouhá 16, Praha – Staré
Město, proti žalovanému: Česká školní inspekce – Pražský inspektorát, se sídlem
Arabská 683, Praha 6, proti inspekční zprávě žalovaného ze dne 15. 4. 2010,
č. j. ČŠIA-167/10-A, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 7. 12. 2010, č. j. 5 A 197/2010 - 45,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností brojí žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) proti
usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 7. 12. 2010,
č. j. 5 A 197/2010 - 45, jímž byla odmítnuta žaloba, kterou se stěžovatelka domáhala
zrušení inspekční zprávy České školní inspekce – Pražského inspektorátu ze dne
15. 4. 2010, č. j. ČŠIA-167/10-A, ve znění opravného usnesení.
Městský soud žalobu odmítl s odůvodněním, že žalobou napadená inspekční
zpráva nenaplňuje definiční znaky rozhodnutí ve smyslu §65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Městský
soud při rozhodování vyšel z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 2. 2006,
č. j. 3 Aps 2/2005 - 44, z něhož vyplývá, že proti inspekční zprávě vyhotovené Českou
školní inspekcí dle §19 odst. 6 již zrušeného zákona č. 564/1990 Sb., o státní správě
a samosprávě ve školství (dále jen „zákon o státní správě a samosprávě ve školství“),
se nelze ve správním soudnictví bránit žalobou podle §65 a násl. s. ř. s. Inspekční zpráva
v nyní projednávané věci byla vydána na základě zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním,
základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „školský zákon“). Dle městského soudu jsou však závěry
uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu aplikovatelné i na inspekční zprávu
vydanou podle školského zákona. Předmětná inspekční zpráva obsahuje zjištěné
skutečnosti z inspekční činnosti a jejich hodnocení, neobsahuje žádná opatření přijatá
k nápravě a nezakládá ani závazně neurčuje práva či povinnosti. Městský soud uzavřel,
že žalobou napadená inspekční zpráva není rozhodnutím ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s.,
a je tak na základě §70 písm. a) s. ř. s. vyloučena z přezkumu ve správním soudnictví.
Městský soud žalobu vyhodnotil s odkazem na §68 písm. e) s. ř. s. jako nepřípustnou
a odmítl ji dle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
V záhlaví označené usnesení městského soudu napadla stěžovatelka kasační
stížností, v níž brojí proti názoru městského soudu, že žaloba je nepřípustná. Stěžovatelka
namítá, že inspekční zpráva je podkladem pro rozhodování jiného správního orgánu,
a to mj. Magistrátu hlavního města Prahy, jakožto orgánu, který rozhoduje o odejmutí
dotací. Inspekční zpráva tedy, byť zprostředkovaně, zasahuje do práv a povinností
stěžovatelky. Stěžovatelka poukazuje na tu část inspekční zprávy, kde se uvádí: „ Pro účely
zvýšení dotací podle ustanovení §5 zákona č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám,
předškolním a školským zařízením, ve znění pozdějších předpisů, je právnická osoba vykonávající činnost
školy hodnocena podprůměrně.“, k čemuž konstatuje, že zcela nepochybně tak citovaná věta
zakládá právo Magistrátu hlavního města Prahy odstoupit od smlouvy uzavřené
na základě zákona č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám,
předškolním a školským zařízením, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o poskytování dotací soukromým školám“), což má nepochybný dopad do jejích práv,
neboť by v případě odstoupení od smlouvy byla povinna vrátit poskytnuté finanční
prostředky. Stěžovatelka uvádí, že v případě, když dle §1 zákona o poskytování dotací
soukromým školám existuje na dotaci právní nárok, musí být odejmutí dotace soudně
přezkoumatelné, přičemž stěžovatelce není jasné, jakým způsobem by se měla proti
inspekční zprávě bránit, když by žaloba směřující proti takové zprávě byla nepřípustná.
Podle stěžovatelky nejsou závěry rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
č. j. 3 Aps 2/2005 - 44 aplikovatelné na právě posuzovaný případ, jelikož uvedeným
rozhodnutím posuzovaná inspekční zpráva nijak nezasahovala do práv dotčeného
subjektu. Stěžovatelka uvádí, že dříve nebylo v inspekčních zprávách uvedeno výsledné
hodnocení škol či školských zařízení pro účely zákona o poskytování dotací soukromým
školám takovým způsobem, jakým se tak stalo u právě posuzované inspekční zprávy .
Odkazuje přitom na výše citovanou pasáž z inspekční zprávy o podprůměrném
hodnocení školy.
Stěžovatelka dále poukazuje na své jednání s Magistrátem hlavního města Prahy,
který měl uvést, že závěry inspekční zprávy jsou pro něj směrodatné a neměnné
a v případech školy s podprůměrným hodnocením nelze postupovat jinak než dotaci
odejmout. Stěžovatelka také uvádí, že Magistrát hlavního města Prahy podle svého
vyjádření neměl důvod nesouhlasit se závěry inspekční zprávy, když ani nemá prostředky
k tomu, aby její závěry mohl podrobovat svému vlastnímu hodnocení . Pokud
by inspekční zpráva měla mít jen hodnotící charakter a nezakládala, neměnila ani nerušila
práva a povinnosti stěžovatelky, pokládá si stěžovatelka otázku, zda je možné postupovat
dle §6 odst. 4 zákona o poskytování dotací soukromým školám, který nepochybně
spojuje s inspekční zprávou určité následky. Stěžovatelka ponechává na zvážení,
zda obsah inspekční zprávy ve spojení s §6 odst. 4 zákona o poskytování dotací
soukromým školám nepřekračuje ústavní meze, že „pouze zákon je zmocněn k tomu,
aby omezoval práva a povinnosti“, přičemž nyní je odejmutí dotací realizováno skrze
odstoupení od smlouvy, jakožto úkonu účastníka této smlouvy.
Stěžovatelka současně poukazuje na fakt, že inspekční zpráva byla vydána ve znění
tzv. opravného usnesení, což jistou formou rozhodnutí je, a navíc znění inspekční zprávy
bylo finalizováno až poté, co vrchní školní inspektorka zamítla její námitky rozhodnutím
č. j. ČŠIG-1198/10-G21. Stěžovatelka také uvádí, že u ní proběhly celkem tři inspekce
ze strany České školní inspekce, přičemž pouze v inspekční zprávě v nyní projednávané
věci byla hodnocena negativně. Domnívá se, že závěry této inspekční zprávy nemají
oporu v provedeném šetření ani v zákoně, a navíc soudí, že inspekční zpráva mohla
být ovlivněna rozsáhlou mediální kauzou, která proti ní byla počátkem roku 2010 vedena .
Stěžovatelka považuje za nepřípustný stav, kdy by závěry inspekční zprávy byly
podkladem pro odejmutí dotačních prostředků a tato zpráva by nemohla být podrobena
soudnímu přezkumu. Z výše uvedených důvodů navrhla napadené rozhodnutí městského
soudu zrušit.
Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný uvádí, že inspekční zpráva je výstupem
hodnotící činnosti a nerozhoduje o právech a povinnostech právnické osoby vykonávající
činnost hodnocené školy či školského zařízení. Žalovaný souhlasí s tím, že inspekční
zpráva je podkladem pro odstoupení od smlouvy dle §6 odst. 4 zákona o poskytování
dotací soukromým školám. Žalovaný citoval ust. §6 odst. 4 zákona o poskytování dotací
soukromým školám, přičemž v části textu tohoto zákonného ustanovení „… může krajský
úřad podle charakteru nedostatků odstoupit od smlouvy…“ zvýraznil slovo „může“, a uvedl,
že krajský úřad z inspekční zprávy skutečně vychází, ale zvažuje přitom i další okolnosti
a podklady zjištěné od jiných orgánů, případně z vlastní činnosti. K možnosti obrany proti
inspekční zprávě uvádí, že ust. §174 odst. 13 školského zákona počítá s institutem
připomínek k obsahu inspekční zprávy a následného stanoviska České školní inspekce
k nim, a poukazuje na skutečnost, že v daném případě bylo vydáno i opravné usnesení
dotýkající se inspekční zprávy, aby byly nedostatky v provedeném hodnocení uvedeny
do souladu se zjištěními, právním stavem a kompetencemi České školní inspekce.
K námitce, že dříve inspekční zprávy neobsahovaly hodnocení školy ve vztahu k zákonu
o poskytování dotací soukromým školám ve formě, v jaké je uvedeno v inspekční zprávě
v právě souzené věci, žalovaný konstatuje, že se tak skutečně v minulosti nedělo.
Až na základě spolupráce s krajskými úřady byla do inspekčních zpráv pojata formulace
v návaznosti na zákon o poskytování dotací soukromým školám, dle žalovaného nejde
přitom o jiný, nový závěr. Žalovaný upozornil na skutečnost, že podprůměrné hodnocení
stěžovatelky je východiskem pro §5 odst. 3 písm. b) zákona o poskytování dotací
soukromým školám, nikoli pro §6 odst. 4 uvedeného zákona, pro který jsou určující
závažné nedostatky v činnosti právnické osoby spadající pod vymezení v §1 odst. 1
uvedeného zákona.
K té části kasační stížnosti, kde stěžovatelka vychází z toho, že inspekční zpráva
byla vydána ve znění tzv. opravného usnesení, což je dle stěžovatelky jistou formou
rozhodnutí, žalovaný konstatuje, že ani v případě uvedeného opravného usnesení nemůže
jít o rozhodnutí ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný dále uvádí, že rozhodnutí
o námitkách se týkalo protokolu [§174 odst. 12 písm. b) školského zákona v návaznosti
na §174 odst. 2 písm. d) a e) školského zákona], což je jiný právní institut než inspekční
zpráva, proti níž mohou směřovat připomínky. Rozhodnutí o námitkách proti protokolu
tak dle žalovaného nejsou v daném řízení o kasační stížnosti relevantní. V závěru
vyjádření ke kasační stížnosti se žalovaný vyslovil k faktu, že u stěžovatelky proběhly tři
kontroly ze strany České školní inspekce, přičemž zdůraznil, že nynější řízení se týká jen
inspekční zprávy z druhé kontroly v pořadí, ostatní jsou pro probíhající soudní řízení
bez významu. První inspekce byla provedena na žádost stěžovatelky po zahájení školy
jako případný podklad pro poskytnutí dotace podle zákona o poskytování dotací
soukromým školám, třetí inspekce byla provedena jako následná inspekční činnost,
při které bylo ověřováno, zda byly odstraněny nedostatky vytknuté stěžovatelce při druhé
inspekci.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána osobou k tomu oprávněnou, je podána včas,
jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, stěžovatelka je v řízení
o kasační stížnosti zastoupena advokátkou. Důvod kasační stížnosti odpovídá důvodu
podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Zdejší soud přezkoumal napadené usnesení městského
soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, zkoumal při tom,
zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 2 a odst. 3 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatelka v kasační stížnosti uvedla, že ji podává z důvodů dle §103 odst. 1
písm. a) a písm. e) s. ř. s. Vzhledem k tomu, že kasační stížnost směřuje proti usnesení
městského soudu, jímž byla žaloba odmítnuta, přichází dle ustálené judikatury Nejvyššího
správního soudu v takovém případě do úvahy jen důvod kasační stížnosti dle §103
odst. 1 písm. e) s. ř. s. (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005,
č. j. 3 Azs 33/2004 - 98, publikovaný pod č. 625/2005 Sb. NSS, všechna citovaná
rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz), pod který spadají všechny
stěžovatelčiny kasační námitky.
Nejvyšší správní soud při posuzování stěžejní otázky, zda inspekční zpráva České
školní inspekce je samostatně soudně přezkoumatelná ve správním soudnictví , vycházel
především z ust. §65 odst. 1 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení je k žalobě ve správním
soudnictví oprávněn (aktivně legitimován) ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen
přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního
orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti.
Nejvyšší správní soud v usnesení rozšířeného senátu ze dne 23. 3. 2005,
č. j. 6 A 25/2002 - 42, publikovaném pod č. 906/2006 Sb. NSS, dospěl k závěru,
že ust. §65 odst. 1 s. ř. s. nelze „vykládat doslovným jazykovým výkladem, ale podle jeho smyslu
a účelu. Žalobní legitimace podle tohoto ustanovení musí být dána pro všechny případy, kdy je dotčena
právní sféra žalobce […], tj. kdy se jednostranný úkon správního orgánu, vztahující se ke konkrétní věci
a konkrétním adresátům, závazně a autoritativně dotýká jejich právní sféry. Nejde tedy o to, zda úkon
správního orgánu založil, změnil, zrušil či závazně určil práva a povinnosti žalobce, nýbrž o to, zda
se - podle tvrzení žalobce v žalobě – negativně projevil v jeho právní sféře.“ Rozhodné pro přezkum
proto bude hodnocení, zda inspekční zpráva může zasáhnout do právní sféry
stěžovatelky.
Nejvyšší správní soud se ztotožnil s hodnocením městského soudu, že inspekční
zpráva dle §174 odst. 12 písm. a) školského zákona není rozhodnutím ve smyslu §65
odst. 1 s. ř. s., nezasahuje sama o sobě do právní sféry stěžovatelky, a není tak způsobilá
samostatného přezkumu ve správním soudnictví. V rámci inspekční činnosti, která ústí
v inspekční zprávu, Česká školní inspekce zjišťuje a hodnotí podmínky, průběh a výsledky
vzdělávání, a to podle příslušných školních vzdělávacích programů, a dále zjišťuje
a hodnotí naplnění školního vzdělávacího programu a jeho soulad s právními předpisy
a rámcovým vzdělávacím programem [srov. §174 odst. 12 písm. a) školského zák ona
v návaznosti na §174 odst. 2 písm. b) a písm. c) školského zákona]. Inspekční zpráva
tak v rámci zákonem vymezeného okruhu skutečností, které má zjišťovat a hodnotit,
popisuje zjištěný skutkový stav, jenž následně také hodnotí. Inspekční zpráva sama o sobě
nezakládá stěžovatelce práva a povinnosti či jinak zasahuje do její právní sféry. V dané
souvislosti lze poukázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2009,
č. j. 9 As 28/2009 - 30, který se zabýval otázkou, zda rozhodnutí o námitkách
proti protokolu vydanému dle §18 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole,
ve znění pozdějších předpisů, v rámci provedené veřejnosprávní kontroly dle zákona
č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů
(zákon o finanční kontrole), ve znění pozdějších předpisů, má povahu rozhodnutí,
které by podléhalo přezkumu ve správním soudnictví. Nejvyšší správní soud v tomto
rozhodnutí dospěl k závěru, že: „Protokol o zjištění z provedené kontroly má spíše charakter dále
ověřitelného sdělení, které deklaruje určitá konkrétní zjištěná fakta, na základě nichž si pak správní
orgán činí úsudek o dalším postupu. Rozhodnutí o námitkách proti obsahu protokolu tak je možno
považovat spíše za podklad, na jehož základě může správní orgán o právech a povinnostech stěžovatele
rozhodovat ve správním řízení. Teprve v něm může být vydáno meritorní rozhodnutí s dopady
do hmotných práv účastníka…“ Obdobný závěr je možno přijmout i v nyní projednávané
věci. Inspekční zpráva obsahuje skutková zjištění a jejich hodnocení, která ovšem
nepředstavují přímý zásah do právní sféry stěžovatelky. Nejvyšší správní soud je toho
názoru, že v daném případě došlo k zásahu do právní sféry stěžovatelky až odstoupením
od smlouvy o zvýšení dotace učiněným podle §6 odst. 4 zákona o poskytování dotací
soukromým školám. Proti tomuto odstoupení se lze po vyčerpání opravných prostředků,
pokud je zákon připouští, bránit žalobou k soudu. V rámci takového soudního sporu
bude možno k námitce posoudit i ty části inspekční zprávy, které tvořily podklad
pro odstoupení od smlouvy.
Ani námitka, že posuzovaná inspekční zpráva zakládá právo Magistrátu hlavního
města Prahy odstoupit od smlouvy o poskytnutí zvýšení dotace uzavřené dle §5 zákona
o poskytování dotací soukromým školám, případně také od smlouvy podle §3 zmíněného
zákona, nevede k závěru, že inspekční zpráva sama o sobě zasahuje do právní sféry
stěžovatelky. Zásah do právní sféry stěžovatelky spočívá ve zmiňovaném odstoupení
od smlouvy o poskytnutí zvýšení dotace, příp. od smlouvy podle §3 zákona
o poskytování dotací soukromým školám, nikoli v inspekční zprávě. Ani skutečnost,
že inspekční zpráva je podkladem pro rozhodnutí krajského úřadu, v daném případě
Magistrátu hlavního města Prahy, nemění nic na skutečnosti, že do právní sféry
stěžovatelky bylo zasaženo až odstoupením od smlouvy o poskytnutí zvýšení dotace,
nikoli samotnou inspekční zprávou.
Nejvyšší správní soud nepřisvědčil ani námitce stěžovatelky, že obsah inspekční
zprávy ve spojení s §6 odst. 4 zákona o poskyt ování dotací soukromým školám
překračuje ústavní meze, že „pouze zákon je zmocněn k tomu, aby omezoval práva
a povinnosti“, přičemž v právě posuzované věci bylo odejmutí dotací realizováno toliko
prostřednictvím odstoupení od smlouvy, jakožto úkonu účastníka této smlouvy. Zdejší
soud k tomu uvádí, že v této námitce stěžovatelka opět spojuje zásah do svých práv
s inspekční zprávou, resp. jejím obsahem. Jak již bylo konstatováno výše , inspekční
zpráva nepředstavuje sama o sobě zásah do právní sféry stěžovatel ky, není proto namístě
namítat, že k takovému zásahu není dostatečný zákonný podklad. Do právní sféry
stěžovatelky zasahuje až odstoupení od smlouvy podle §6 odst. 4 zákona o poskyt nutí
zvýšení dotace, uvedené ustanovení zákona pro takové odstoupení však představuje
dostatečný podklad.
Stěžovatelka v kasační stížnosti vyjádřila nesouhlas s hodnocením městského
soudu, že i na nyní posuzovanou věc lze aplikovat závěry rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu ze dne 22. 2. 2006, č. j. 3 Aps 2/2005 - 44. V tomto rozhodnutí dospěl
zdejší soud k závěru, že proti inspekční zprávě, vyhotovené Českou školní inspekcí podle
§19 odst. 6 již zrušeného zákona o státní správě a samosprávě ve školství , se nelze
ve správním soudnictví bránit žalobou podle §65 a násl. s. ř. s. Stěžovatelka poukazuje
na skutečnost, že inspekční zpráva ve věci pod sp. zn. 3 Aps 2/2005 neobsahovala
výslovné konstatování, že posuzovaný subjekt je pro účely zvýšení dotace podle §5
zákona o poskytování dotací soukromým školám hodnocen podprůměrně. Avšak
inspekční zpráva v nyní posuzované věci takové hodnocení obsahuje, když je v její
závěrečné části uvedeno: „Pro účely zvýšení dotací podle ustanovení §5 zákona č. 306/1999 Sb.,
o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením, ve znění pozdějších
předpisů, je právnická osoba vykonávající činnost školy hodnocena podprůměrně.“ Stěžovatelka
uvedla, že na základě právě citované věty jí byla odejmuta dotace. Nejvyšší správní soud
musí v první řadě konstatovat, že odstoupení od smlouvy o poskytnutí zvýšení dotace
uzavřené podle §5 zákona o poskytování dotací soukromým školám je možné na základě
ust. §6 odst. 4 zmíněného zákona. Takto odstoupit od smlouvy lze, pokud jsou v činnosti
právnické osoby, která spadá pod vymezení v §1 od st. 1 zákona o poskytování dotací
soukromým školám, zjištěny závažné nedostatky. Pro možnost odstoupení od smlouvy
tak podprůměrné hodnocení stěžovatelky v inspekční zprávě nehraje roli, zjištění
závažných nedostatků se totiž nemusí nutně překrývat s celkovým podprůměrným
hodnocením ze strany České školní inspekce. Výše citovaná věta sama o sobě proto
nemohla vést k odstoupení od smlouvy o poskytnutí zvýšení dotace, podstatné totiž bylo
zjištění závažných nedostatků.
V souvislosti s aplikovatelností závěrů rozsudku zdejšího soudu ze dne 22. 2. 2006,
č. j. 3 Aps 2/2005 - 44, je nutno uvést, že Nejvyšší správní soud neshledává zásadní rozdíl
mezi povahou inspekční zprávy vydané na základě již zrušeného zákona o státní správě
a samosprávě ve školství a inspekční zprávou dle školského zákona. Podstatou
inspekčních zpráv podle obou právních úprav je popis skutkových zjištění a jejich
hodnocení bez přímého dopadu do právní sféry kontrolovaného subjektu. Stěžovatelka
v této souvislosti argumentuje tím, že výsledný závěr inspekční zprávy v nyní
projednávané věci, který v části o podprůměrném hodnocení stěžovatelky odkazuje
na zákon o poskytování dotací soukromým školám a používá i jeho terminologii,
představuje zásadní odlišnost od inspekční zprávy ve věci pod č. j. 3 Aps 2/2005 - 44.
Zdejší soud vychází z toho, že pouhá slovní formulace inspekčních závěrů nemůže
zásadně měnit povahu inspekční zprávy v tom ohledu, jestli je schopná zasáhnout
do právní sféry hodnoceného subjektu či ne. Ani skutečnost, že závěry inspek ční zprávy
dříve vždy přesně nepoužívaly pojmů zákona o poskytování dotací, nemohla znamenat
nemožnost využití takové zprávy tam, kde to zmíněný zákon předvídal. Inspekční zprávu
netvoří pouze výsledný inspekční závěr, ale také dílčí závěry, dílčí hodnocení a konkrétní
skutková zjištění, s jejichž využitím lze dosáhnout interpretace inspekční zprávy
i pro potřeby zákona o poskytování dotací. V daném ohledu lze také využít porovnání
aktuální inspekční zprávy se zprávami jinými, a to předešlými zprávami u kontrolovaného
subjektu, či inspekčními zprávami u jiných subjektů. Z uvedeného tedy vyplývá,
že i z inspekčních zpráv, které doslovně neuváděly pojmy použité v zákoně o poskytování
dotací soukromým školám, tak bylo možno vyčíst závěry rozhodné pro tento zákon.
Argumentaci stěžovatelky o zásadní rozdílnosti proto není možno přisvědčit. Pro otázku
soudního přezkumu inspekční zprávy není rozhodný fakt, jestli se slovní vyjádření
inspekčního závěru přesně drží pojmů použitých v zákoně o poskytování dotací
soukromým školám, nýbrž povaha takové inspekční zprávy, která se změnou právní
úpravy nezměnila – stále jde o popis zjištěného skutkového stavu a jeho hodnocení
bez přímého vlivu do právní sféry dotčeného subjektu.
Nejvyšší správní soud se následně zabýval námitkou, že před městským soudem
napadená inspekční zpráva byla vydána po vydání rozhodnutí č. j. ČŠIG-1198/10-G21,
kterým byly zamítnuty námitky proti protokolu č. j. ČŠIG-1198/10-G21. Zcela ve shodě
se žalovaným je třeba uvést, že zmíněné rozhodnutí se týká námitek proti protokolu,
který je dle §174 odst. 12 písm. b) školského zákona výstupem inspekční činnosti, při níž
Česká školní inspekce vykonává státní kontrolu dodržování právních předpisů,
které se vztahují k poskytování vzdělávání a školských služeb, a vykonává veřejnosprávní
kontrolu dle zákona o finanční kontrole zaměřenou na využívání finančních prostředků
státního rozpočtu přidělovaných podle §160 až 163 školského zákona. Protokol
ve smyslu §174 odst. 12 písm. b) školského zákona a inspekční zprá va ve smyslu §174
odst. 12 písm. a) školského zákona jsou dva oddělené výstupy inspekční činnosti.
Předmětem posuzování v právě souzené věci je inspekční zpráva, nikoli protokol
či rozhodnutí o námitkách proti tomuto protokolu. Nejvyšší správní soud proto nechává
stranou svého posuzování zmínky stěžovatelky o rozhodnutí týkajícím se námitek proti
protokolu, jelikož v dané věci nemají souvislost s předmětem přezkumu.
Stěžovatelka v závěru kasační stížnosti uvedla, že u ní proběhly celkem tři kontroly
ze strany České školní inspekce, přičemž pouze v nyní posuzované zprávě byla
stěžovatelka hodnocena negativně. V nyní projednávané věci je předmětem sporu otázka,
zda je možno inspekční zprávu České školní inspekce samostatně přezkoumat
ve správním soudnictví, informace o počtu inspekčních kontrol u stěžovatelky není
jakkoli schopna ovlivnit takové posuzování. Zdejší soud proto uvedenou námitku
považuje za nepřípadnou a konstatuje, že není třeba v této souvislosti ani provádět
stěžovatelkou navržený důkaz inspekčními zprávami zveřejněnými na internetové adrese
www.csicr.cz. Zdejší soud považuje za irelevantní též námitku, že závěry této inspekční
zprávy nemají oporu v provedeném šetření ani v zákoně, a námitku, že inspekční zpráva
mohla být ovlivněna rozsáhlou mediální kauzou, která proti stěžovatelce byla počátkem
roku 2010 vedena. Těmito námitkami stěžovatelka brojí proti zákonnosti, objektivnosti
a správnosti inspekční zprávy, předmětem přezkumu ze strany zdejšího soudu je ovšem
zcela jiná otázka, a to možnost samostatného přezkumu inspekční zprávy ve správním
soudnictví.
Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná, proto ji dle §110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s. zamítl.
O věci přitom rozhodl bez j ednání postupem podle §109 odst. 1 s. ř. s., dle kterého
o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., dle kterého nes tanoví-li tento zákon jinak, má účastník,
který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem,
které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka
v soudním řízení úspěch neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, nevznikly v řízení
náklady, které by překračovaly jeho běžnou úřední činnost.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. května 2011
JUDr. Radan Malík
předseda senátu