ECLI:CZ:NSS:2011:9.AS.32.2011:68
sp. zn. 9 As 32/2011 - 68
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely
Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci
žalobce: V. V., zastoupeného JUDr. Vlastou Dohnalovou, advokátkou se sídlem Petra
Bezruče 598, Sokolov, proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství
policie Karlovarského kraje, se sídlem Sokolovská 108/A, Karlovy Vary, proti
rozhodnutí žalovaného o uložení blokové pokuty ze dne 23. 6. 2010, blokem série
NE/2007 č. E 6121988, o přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na
pozemních komunikacích, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v
Plzni ze dne 27. 10. 2010, č. j. 17 A 49/2010 - 37,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá v záhlaví
označené usnesení Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým byla
odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 6. 2010, bloku série
NE/2007 č. E 6121988. Tímto rozhodnutím byla stěžovateli v blokovém řízení uložena
pokuta ve výši 100 Kč za přestupek proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu
podle §22 odst. 1 písm. l) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném
pro projednávanou věc (dále jen „zákon o přestupcích“), neboť porušil §6 odst. 1
písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách
některých zákonů (zákon o silničním provozu), podle kterého je řidič motorového vozidla
povinen být za jízdy připoután bezpečnostním pásem, pokud jím je vozidlo vybaveno.
Stěžovatel označuje jako důvody kasační stížnosti skutečnosti uvedené
v ustanovení §103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Připouští, že podle dosavadní judikatury
Nejvyššího správního soudu sice není proti rozhodnutí v blokovém řízení přípustná
žaloba, to však správní orgán nezbavuje povinnosti vydat rozhodnutí v souladu
se zákonem a za splnění všech zákonem stanovených podmínek. Ačkoli stěžovatel
od počátku řízení namítá, že pro vydání rozhodnutí v blokovém řízení nebyly dány
zákonné podmínky, krajský soud se těmito námitkami nezabýval a k ověření tvrzení
stěžovatele neprovedl žádné dokazování. Krajský soud zcela pominul jeho tvrzení,
že se přestupku uvedeného v bloku nedopustil a že tento přestupek byl v bloku
příslušníkem Policie ČR chybně zaznamenán. Stěžovatel trvá na skutečnosti,
že při předmětné silniční kontrole neměl v pořádku lékárničku, a že tedy jeho jednání
nespočívalo v tom, že by řídil vozidlo bez použití bezpečnostních pásů. Pokud krajský
soud v odůvodnění svého rozhodnutí opakovaně odkazuje na skutečnost, že zasahující
policista popsal přestupek v záznamu, který předal Městskému úřadu Sokolov, pak takový
úřední záznam nemůže sloužit jako důkaz. Důkazem v řízení může být toliko výslech
zasahujícího policisty, k němuž ovšem krajský soud nepřistoupil. Krajský soud se dále
nevypořádal s námitkami stěžovatele, že rozhodnutí vydané v blokovém řízení neobsahuje
veškeré zákonem stanovené náležitosti (chybějící místo spáchání přestupku a jméno,
příjmení a funkce oprávněné osoby). Stejně tak není v pokutovém bloku uvedeno bydliště
stěžovatele a ani z jeho podpisu není zřejmé, že by s uložením pokuty v blokovém řízení
souhlasil. Ze všech výše uvedených důvodů proto stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší
správní soud napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu
k dalšímu řízení. Zároveň navrhuje, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti
odkladný účinek ve smyslu §107 s. ř. s.
Žalovaný se k podané kasační stížnosti nevyjádřil.
Z obsahu předloženého spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující skutečnosti
rozhodné pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti:
Stěžovateli byla dne 23. 6. 2010 uložena pokuta 100 Kč za přestupek podle
ustanovení §22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích, a to pokutovým blokem série
NE/2007 č. E 6121988. Stěžovatel uloženou pokutu na místě uhradil. Pokutový blok
obsahuje následující údaje: jméno a příjmení V. V., datum narození X, bydliště H. S., L., pokuta
uložena za přestupek dle §22 odst. 1 písm. l) zák. č. 200/90 Sb., ve znění pozdějších
předpisů, totožnost ověřena OP X, doba, místo a popis přestupkového jednání 23. 6. 2010 17:20
Krásno - Čistá, řidič – pásy, RZ X, celková výše uložené pokuty 100 Kč. Pokutový blok dále
obsahuje údaj o místu a datu vystavení: Krásno 23. 6. 2010, otisk úředního razítka Policie
ČR, vlastnoruční podpis oprávněné osoby, a dále údaj o potvrzení převzetí dílu B –
pokutového bloku dne 23. 6. 2010 včetně podpisu stěžovatele.
Dne 29. 6. 2010 bylo Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie Karlovarského
kraje, obvodním oddělením Horní Slavkov, zasláno Městskému úřadu Sokolov oznámení
o uložení pokuty v blokovém řízení č. j. KRPK-36003/PŘ-2010-190912. Dne 12. 7. 2010
stěžovatel obdržel oznámení, které dne 2. 7. 2010 vydal Městský úřad Sokolov, odbor
dopravně správních agend, pod č. j. ODSA-297589/2010/Tk, o dosažení dvanácti bodů
v bodovém hodnocení, a výzvu k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí
řidičského oprávnění.
Proti rozhodnutí o uložení blokové pokuty podal stěžovatel žalobu ke krajskému
soudu, v níž namítal, že žalovaný neuvedl v pokutovém bloku právní kvalifikaci přestupku
v souladu se zjištěným skutkových stavem a že pokutový blok neobsahuje všechny
zákonem stanovené náležitosti. Stěžovatel poukázal na skutečnost, že pokutový blok
neobsahuje čitelné údaje o bydlišti stěžovatele a době a místu přestupkového jednání, není
v něm ani slovně vyjádřen popis přestupkového jednání a zcela chybí jméno, příjmení
a funkce oprávněné osoby. Stěžovatel rovněž nesouhlasil s tím, že by podepsal blok
na pokutu, podle kterého se měl dopustit přestupku tak, jak je mu kladeno za vinu.
Napadeným usnesením krajský soud podanou žalobu jako nepřípustnou odmítl.
Dospěl k závěru, že stěžovatel projevil souhlas s projednáním přestupku v blokovém
řízení a akceptoval, že se tohoto přestupku dopustil tím, že při jízdě osobním vozidlem
nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Krajský soud upozornil, že pokud
stěžovatel měl jakékoli pochybnosti o charakteru přestupkového jednání, které mu bylo
kladeno za vinu, měl možnost sporné skutkové a právní otázky řešit v následně
zahájeném správním řízení o přestupku. Dále uvedl, že na pokutovém bloku bylo
vyznačeno komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta uložena, toto rozhodnutí bylo
vydáno na základě projeveného souhlasu stěžovatele a stěžovatel se mu dobrovolně
podrobil, když uloženou blokovou pokutu zaplatil. V důsledku toho se stěžovatel zbavil
práva na projednání věci v řízení o přestupcích a na uplatnění řádných opravných
prostředků. Pokud stěžovatel až následně zpochybnil právní otázku řešenou v blokovém
řízení, pak se dle názoru krajského soudu pokusil zvrátit pro sebe nepříznivý dopad
uzavřeného blokového řízení, kdy mu na podkladě zjištěného přestupku byly připsány dva
body do bodového systému, čímž dosáhl dvanácti bodů s následkem pozbytí řidičského
oprávnění.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná, přičemž podle ustálené
judikatury Nejvyššího správního soudu v případě, kdy je kasační stížností napadeno
usnesení o odmítnutí návrhu (nebo o zastavení řízení), lze kasační stížnost podat
pouze z důvodu dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (k tomu srovnej např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98, publikovaný
pod č. 625/2005 Sb. NSS: „Je-li kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí
pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající
v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Pod tento důvod spadá také případ, kdy vada
řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí
návrhu, a dále vada řízení spočívající v tvrzené zmatečnosti řízení před soudem.“).
Ve shodě s výše uvedeným tak Nejvyššímu správnímu soudu přísluší
se v předmětné věci zabývat pouze tím, zda bylo namístě žalobu stěžovatele odmítnout,
tj. zda proti rozhodnutí o pokutě uložené v blokovém řízení je či není přípustná žaloba
ve správním soudnictví, a již mu nepřísluší se přímo zabývat věcnou správností žalobou
napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v rozsahu
důvodů uplatněných kasační stížností a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Jak Nejvyšší správní soud v minulosti opakovaně judikoval, blokové řízení je svou
povahou řízením specifickým, zkráceným, zjednodušeným, ve kterém do značné míry
splývá řízení s jeho výsledkem - uložením pokuty. K posouzení právního charakteru aktu
spočívajícího v uložení blokové pokuty se Nejvyšší správní soud vyjádřil již ve svém
rozhodnutí ze dne 29. 12. 2004, č. j. 6 As 49/2003 - 46, publikovaném pod č. 505/2005
Sb. NSS, v němž konstatoval, že „posuzuje-li Nejvyšší správní soud charakter uložení blokové
pokuty z hlediska přímého dopadu do sféry stěžovatelčiny, tj. do stěžovatelčiných subjektivních práv,
pak dospívá k závěru, že uložení pokuty v blokovém řízení představuje akt vydaný příslušným správním
orgánem s cílem autoritativně zasáhnout do právních vztahů osoby obviněné z přestupku jako účastníka
řízení o přestupku. Jde tedy o rozhodnutí mající podobu individuálního správního aktu. Jsou tak splněny
podmínky podávané z §65 odst. 1 s. ř. s., tj. jde o úkon správního orgánu, jímž se osobě,
která se přestupku dopustila, zakládá povinnost zaplatit pokutu. Materiální sféra stěžovatelčina
tedy byla takovým úkonem zřetelně zasažena a takový úkon si tedy obecně vyžaduje nutnost přezkumu
ve správním soudnictví, neboť subsumpci pod žádnou z legálních výjimek přezkoumatelnosti tu dovodit
nelze.“
Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že uložení pokuty v blokovém řízení
je správním rozhodnutím ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s., nicméně z hlediska možnosti jeho
přezkumu ve správním soudnictví zároveň v citovaném rozhodnutí uvedl následující:
Označuje-li soudní řád správní za nepřípustnou žalobu proti správnímu rozhodnutí, vůči
němuž žalobce nevyčerpal řádné opravné prostředky [§68 písm. a) s. ř. s.], tím spíše
(a minori ad maius) musí být nepřípustná žaloba proti rozhodnutí o uložení pokuty
v blokovém řízení podle §84 a násl. zákona o přestupcích, které bylo vydáno v důsledku
souhlasu účastníka řízení, a tedy jeho vědomého rozhodnutí, že přestupek nebude
projednáván v řízení, jehož předmětem by bylo skutkové a právní posouzení jeho jednání.
Jednou z podmínek přípustnosti vydání rozhodnutí v blokovém řízení podle §84 odst. 1
zákona o přestupcích je skutečnost, že osoba, která se měla přestupku dopustit,
je ochotna pokutu zaplatit. Další podmínkou obsaženou v tomtéž ustanovení, která musí
být splněna kumulativně, je skutečnost, že přestupek byl spolehlivě zjištěn.V případě,
že by ten, kdo by se dle názoru správního orgánu měl přestupku dopustit, nepovažoval
přestupek za spolehlivě zjištěný, případně by z jiného důvodu nebyl ochoten pokutu
zaplatit, bylo by nutno otázky skutkové dokazovat a v návaznosti na to provést právní
posouzení věci. To by probíhalo v „běžném“ správním řízení, jehož iniciování je fakticky
v dispozici osoby, která se měla přestupku dopustit. Osoba obviněná z přestupku tak buď
považuje přestupek za spolehlivě zjištěný, nehodlá o něm vést řízení a souhlasí se sankcí,
která jí je v blokovém řízení ukládána, nebo přestupek nemá za prokázaný a nesouhlasí
se zaplacením pokuty, přičemž využívá svého práva, jež jí nelze odepřít, na zahájení
správního řízení o přestupku.
V uvedené právní věci však stěžovatel tohoto práva nevyužil. Nejvyšší správní
soud se ztotožňuje se závěry krajského soudu, že stěžovatel dne 23. 6. 2010 prokazatelně
a vědomě projevil souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení a svým podpisem
akceptoval, že se uvedeného přestupku dopustil tím, že dne 23. 6. 2010 v 17:20 hod. nebyl
při jízdě osobním vozidlem RZ X v obci Krásno – Čistá za jízdy připoután
bezpečnostním pásem, což bylo kvalifikováno jako přestupek podle §22 odst. 1 písm. l)
zákona o přestupcích. Tyto údaje jsou obsahovou součástí vystaveného a ručně
vypsaného pokutového bloku, s nimiž stěžovatel měl možnost se seznámit a tedy
je i zpochybnit či žádat odstranění jím shledaných nejasností a rozporů. Stěžovatel však
tyto údaje potvrdil svým vlastnoručním podpisem. Pokutový blok obsahuje zákonem
stanovené formální náležitosti tak, jak stanoví §85 odst. 4 zákona o přestupcích,
tj. obsahuje jednoznačné údaje o tom, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta
v blokovém řízení uložena. V této souvislosti pak nelze krajskému soudu vytýkat, že svou
argumentaci podpořil také údaji obsaženými v oznámení o uložení pokuty v blokovém
řízení ze dne 29. 6. 2010. Toto oznámení učiněné příslušníkem Policie ČR Městskému
úřadu v Sokolově je součástí správního spisu a údaje v něm obsažené zcela korespondují
s údaji obsaženými na pokutovém bloku, z nichž při následném zpracování oznámení
příslušník Policie ČR zjevně vycházel.
Vlastnoručním podpisem obviněný (stěžovatel) stvrdil svůj souhlas se spolehlivým
zjištěním přestupku a s jeho projednáním v blokovém řízení, tj. jednoznačně potvrdil
naplnění podmínek stanovených v §84 zákona o přestupcích. Pokud stěžovatel měl
jakékoli pochybnosti o charakteru přestupkového jednání, které mu bylo zasahujícím
příslušníkem Policie ČR vytýkáno, nemusel považovat předmětný přestupek za spolehlivě
zjištěný a souhlasit s uložením sankce v blokovém řízení (a souhlasným konáním
blokovou pokutu uhradit), ale měl možnost, aby z jeho pohledu nejasné skutkové a právní
otázky byly vyřešeny v následně vedeném správním řízení o přestupku. Stěžovatel
při obvinění z přestupku vyjádřil svůj souhlas s rozhodnutím o uložení pokuty
v blokovém řízení a svůj souhlas kvalifikovaně nezpochybnil ani v řízení před správním
soudem, kdy v žalobě brojil toliko proti druhu a právní kvalifikaci jednání, kterého se měl
uvedeného dne dopustit.
Smyslem přezkumu správních rozhodnutí ve správním soudnictví je přitom
poskytnutí soudní ochrany osobám, které tvrdí, že byly dotčeny na svých právech
a nedomohly se před správními orgány požadované ochrany, ač se o to pokusily využitím
dostupných prostředků, které jim zákon dává k dispozici. Za situace, kdy sám stěžovatel
ani nepožadoval, aby s ním bylo vedeno řízení o přestupku, tj. nevyvolal samotné řízení
v prvním stupni, proti němuž jsou přípustné opravné prostředky, nemůže se nyní úspěšně
dožadovat soudní ochrany.
Jakkoli Nejvyšší správní soud plně respektuje právo na spravedlivý proces, jehož
podstatnou složkou je právo na projednání věci nezávislým soudem, v případě, kdy osoba
obviněná z přestupku vyjádří svůj souhlas s rozhodnutím o uložení pokuty v blokovém
řízení a vzdá se tímto vedení dalšího správního řízení, není proti takovému rozhodnutí
přípustné podání žaloby a nelze je tedy podrobit věcnému přezkumu ve správním
soudnictví. Ochrana v podobě projednání věci nezávislým soudem je zde odepřena z toho
důvodu, že stěžovatel jakožto osoba obviněná z přestupku vyslovil ve smyslu výše
uvedeného svůj souhlas, nezpochybnil jemu předložené údaje na rozhodnutí v blokovém
řízení a spokojil se s ukončením věci tímto způsobem, bez vyjádření jakýchkoliv
pochybností. V souvislosti s výše uvedeným tak neobstojí ani ty kasační námitky
stěžovatele, podle kterých krajský soud pochybil, pokud k ověření tvrzení stěžovatele
neprováděl v řízení žádné dokazování. Jak již bylo shrnuto výše, stěžovatel
se v předmětné věci spokojil s uložením pokuty v blokovém řízení, svým souhlasem
vyloučil provádění správního řízení a za tohoto stavu krajský soud nepochybil, pokud
žalobu stěžovatele odmítl, neboť nebyl oprávněn provádět meritorní (věcný) přezkum
napadeného rozhodnutí, případně s tím spojené dokazování.
Nejvyšší správní soud tak nezjistil naplnění žádného z důvodů uplatněných
stěžovatelem v kasační stížnosti, sám neshledal ani jiné vady uvedené v ustanovení §109
odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, kasační stížnost proto
podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením §60 odst. 1 s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení
úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona a žalovanému správnímu orgánu
žádné náklady řízení nevznikly.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud vydal rozhodnutí ve věci samé,
již samostatně nerozhodoval o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. dubna 2011
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu