ECLI:CZ:NSS:2011:9.AS.51.2011:54
sp. zn. 9 As 51/2011 - 54
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobce: J.
J., zastoupený JUDr. Zdeňkem Navrátilem, advokátem se sídlem Bašty 416/8, Brno, proti
žalovanému: Magistrát města Brna, se sídlem Malinovského nám. 3, Brno, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 4. 2009, č. j. MMB/0090625/2009,
sp. zn. OÚSR/MMB/0068240/2009/2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2011, č. j. 29 Ca 109/2009 - 32, o návrhu
na přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení
v záhlaví specifikovaného rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta
jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 4. 2009, č. j. MMB/0090625/2009,
sp. zn. OÚSR/MMB/0068240/2009/2.
Kasační stížnost nemá podle ustanovení §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odkladný účinek.
Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně
ustanovení §73 odst. 2 až 4 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek,
jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce
nenahraditelnou újmu a přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným
způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.
Prvotní podmínkou pro přiznání odkladného účinku je dle ustanovení §73 odst. 2
s. ř. s. věrohodné tvrzení stěžovatele, že výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
by pro stěžovatele znamenaly nenahraditelnou újmu. Tento neurčitý právní pojem byl
již Nejvyšším správním soudem vyložen, a to např. v usnesení ze dne 5. 10. 2004,
č. j. 6 Afs 25/2003 - 59, dostupném na www.nssoud.cz: „Nenahraditelná újma,
která by stěžovateli při výkonu nebo jiných právních následcích rozhodnutí mohla vzniknout, a jež
je základní podmínkou pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti [§73 odst. 2 s. ř. s.], musí
představovat výjimečný a závažný stav, který již nelze v dalším běhu času nijak odčinit“. Důvody
možného vzniku nenahraditelné újmy jsou vždy subjektivní, závislé pouze na osobě
a situaci stěžovatele. Je proto logické, že v řízení o přiznání odkladného účinku nese
břemeno tvrzení právě stěžovatel a nikdo jiný nemůže jeho tvrzení nahradit. Soud
posuzuje jím uvedené skutečnosti dle ustanovení §73 s. ř. s., není však povinen
ani oprávněn tyto skutečnosti jakýmkoli způsobem sám dovozovat.
V projednávané věci však stěžovatel v návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti neuvedl žádné skutečnosti, které by možnost vzniku nenahraditelné újmy
ve smyslu výše uvedeném osvědčovaly. Nekonkretizuje, v čem by měla v jeho případě
nenahraditelná újma spočívat a omezil se pouze na obecné tvrzení, že stav nastalý
v důsledku výkonu napadeného rozhodnutí by již nebylo možné fakticky obnovit. Toto
tvrzení nedoložil ani nepodepřel žádnými konkrétními a přesvědčivými argumenty.
Právě vzhledem k tomu, že kasační stížnost není odkladným účinkem vybavena
ex lege a Nejvyšší správní soud jej může přiznat pouze na návrh a ve výjimečných
případech, je nutno, aby žádost o přiznání odkladného účinku byla řádně odůvodněna.
Má-li být tato žádost úspěšná, musí stěžovatel vždy zcela individualizovaně svými
dostatečně věrohodnými a přesvědčivými tvrzeními obsahově naplnit právní pojem
nenahraditelné újmy. Přitom důvody možného vzniku takové újmy jsou vždy závislé
na skutkových okolnostech posuzovaného případu a v těchto intencích je soud povinen
je posuzovat. Tomuto požadavku však stěžovatel ve svém návrhu nedostál a jeho tvrzení
proto není možno považovat za relevantní a především ani za dostatečné pro posouzení
vzniku nenahraditelné újmy, jakožto základní podmínky pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Na základě výše uvedeného tak Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že stěžovatel neosvědčil ve smyslu §73 s. ř. s., ve spojení s §107 s. ř. s., skutečnosti,
které by potvrzovaly možnost vzniku výjimečného a závažného stavu, který by již nebylo
možno v dalším běhu času nijak odčinit. Nejvyšší správní soud proto návrhu stěžovatele
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. května 2011
JUDr. Radan Malík
předseda senátu