ECLI:CZ:NSS:2011:9.AS.51.2011:60
sp. zn. 9 As 51/2011 - 60
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobce: J.
J., zastoupený JUDr. Zdeňkem Navrátilem, advokátem se sídlem Bašty 416/8, Brno,
proti žalovanému: Magistrát města Brna, se sídlem Malinovského nám. 3, Brno, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 4. 2009, č. j. MMB/0090625/2009,
sp. zn. OÚSR/MMB/0068240/2009/2, ve věci odstranění stavby, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2011,
č. j. 29 Ca 109/2009 - 32,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení
v záhlaví specifikovaného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“),
kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 4. 2009,
č. j. MMB/0090625/2009. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatele
proti rozhodnutí Úřadu městské části města Brna Brno - Žebětín, stavebního odboru
(dále také „stavební úřad“), ze dne 27. 1. 2009, č. j. SU/08/1990/2/Vo (plot), kterým
mu bylo podle ustanovení §129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním
plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), nařízeno odstranění stavby:
„oplocení postaveného na pozemku p. č. 2308/1 k. ú. Žebětín“.
Krajský soud neshledal námitku stěžovatele, dle které rozhodovaly správní orgány
na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, za důvodnou. Zdůraznil, že mezi
účastníky nebylo sporné, že stěžovatel v rozporu se stavebním zákon em realizoval bez
rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu na svém pozemku oplocení, které je tvořeno
z betonových tvárnic, proměnné výšky. Již v roce 2007 zahájil stavební úřad řízení
o odstranění předmětné stavby, ve kterém pak po zrušení rozhodnutí v odvolacím řízení
pokračoval. Za účelem zjištění skutečného stavu věci nařídil na den 25. 4. 2008 ústní
jednání spojené s místním šetřením a současně uložil stěžovateli strpět ohledání stavby
na jeho pozemku. Jak opatření o nařízení ústního jednání, tak usnesení o povinnosti strpět
ohledání, bylo stěžovateli doručeno do vlastních rukou dne 31. 3. 2008. Stěžovatel
se jednání bez omluvy nezúčastnil.
Bez ohledu na neúčast stěžovatele stavební úřad při místním šetření z přilehlé
komunikace a ze sousedního pozemku (par. č. 2306/1, k. ú. Žebětín) zjistil existenci
sporné stavby oplocení, které je tvořeno zdí z betonových tvárnic proměnné výšky.
Sdělením ze dne 23. 6. 2008, doručeným stěžovateli dne 30. 6. 2008, byl stěžovatel
seznámen s tím, že je ukončeno dokazování. Stěžovatel byl vyrozuměn o tom ,
že má právo vyjádřit se ke všem podkladům a současně byl poučen, že ke dni 28. 11. 2008
má možnost podat žádost o dodatečné povolení předmětné stavby.
Skutečnost, že oplocení bylo v projednávané věci postaveno bez územního
souhlasu, je mezi stranami nesporná a byla ověřena právě při provedeném místním
šetření. Námitka stěžovatele, že z přilehlé komunikace a sousedního pozemku nebylo
možno zjistit přesné technicko-stavební údaje, je pro účely uvedeného zjištění zcela
irelevantní. Nepožádal-li stěžovatel o dodatečné povolení sporné stavby, nezbylo
stavebního úřadu než nařídit její odstranění.
Námitku stěžovatele, dle které se pro svůj dlouhodobý pobyt v zahraničí
ani nemohl účastnit místního šetření, ani nemohl požádat o dodatečné povolení stavby,
krajský soud zamítl. Připomněl stěžovateli, že oznámení o místním šetření převzal
do vlastních rukou dne 31. 3. 2008 a nic mu tedy nebránilo řádně se omluvit a pokusit
se dohodnout se stavebním úřadem náhradní termín. Žádost o dodatečné povolení stavby
navíc mohl podat již v roce 2007, neboť již od tohoto roku bylo vedeno řízení
o odstranění sporného oplocení.
Krajský soud dospěl k závěru, že skutkový stav byl v projednávané věci zjištěn
dostatečně a plně postačoval k posouzení věci. Žalobu proto dle ustanovení §78 odst. 7
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu právního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř. s.“), zamítl.
V kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že rozsudek krajského soudu napadá v plném
rozsahu z důvodu uvedeného v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. nezákonnosti
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
Obsahově však míří kasační stížnost spíše do ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Stěžovatel trvá na svém závěru, že v projednávané věci nebyl náležitě zjištěn
skutkový stav a stavební orgány v tomto důsledku nemohly správně posuzovat skutkové
a právní otázky, které pro své rozhodnutí potřeboval y zodpovědět. Tímto postupem
došlo k porušení ustanovení §3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“).
Dokazování bylo provedeno pouze „zprostředkovaně“, ohledáním dotčené stavby
ze sousedního pozemku a přilehlé komunikace a nikoli z pozemku, na níž se předmětná
stavba nachází. Tímto způsobem nemohly být ze strany stavebního úřadu zjištěny přesné
technicko-stavební údaje o provedené stavbě. Správní orgán tak dospěl k nesprávným
závěrům, když byl ve skutečnosti použit na stavbu jiný než uvedený materiál a dokonce
i výška dotčené stavby je správním orgánem uvedena mylně. V závěru kasační stížnosti
požádal stěžovatel o přiznání odkladného účinku.
Stěžovatel navrhuje napadený rozsudek krajského soudu zrušit a věc mu vrátit
k dalšímu řízení.
Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry krajského soudu
a odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí. Dále uvedl, že skutkový stav věci byl zjištěn
dostatečně. Sporná stavba se nachází na hranicích pozemků parcelní čísla 2306/1, 2309,
2312, 2310/1, vše v katastrálním území Žebětín. Existenci stavby včetně použitého
konstrukčního materiálu proto bylo možno ověřit i ohledáním ze sousedních pozemků.
Odkázal na bohatou fotodokumentaci, založenou ve správním spisu. Zdůraznil,
že stěžovatel žádné relevantní skutečnosti, které by zpochybňovaly zjištěný skutkový stav
věci, neuvedl. Navrhuje kasační stížnost pro nedůvodnost zamítnout.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná, a stěžovatel je zastoupen osobou s vysokoškolským právnickým
vzděláním (§105 odst. 2 s. ř. s.). Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu
v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.), ověřil
při tom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná .
Stavební zákon stanoví v ustanovení §76 odst. 1, že umísťovat sta vby nebo
zařízení, jejich změny, měnit jejich vliv na využití území, měnit využití území a chránit
důležité zájmy v území lze jen na základě územního rozhodnutí nebo územního souhlasu.
Územní rozhodnutí i územní souhlas mají tytéž právní účinky, představují totiž povolení
v citovaném ustanovení uvedených činností. Pokud jde o rozhraničení, kdy je nutné vydat
územní rozhodnutí a kdy postačuje územní souhlas, je klíčovým ustanovením §96 odst. 2
stavebního zákona.
V souladu s ustanovením §96 odst. 2 písm. a) stavebního zákona postačí územní
souhlas u všech (není zde stanovena žádná výjimka) kategorií uvedených v §103 odst. 1
a 2 zákona. Jde o stavby, jejich změny, terénní úpravy, zařízení a udržovací práce,
které nevyžadují ani stavební povolení, ani ohlášení. Územní souhlas má tedy stejné
právní účinky jako územní rozhodnutí, když se od územního rozhodnutí odlišuje jen tím,
že územní souhlas se vydává ve skutkově a procesně jednodušších případech, které mají
bezkonfliktní povahu.
Mezi tyto jednodušší stavby patří v souladu s ustanovením §103 odst. 1 písm. d)
stavebního zákona i ploty. Pro umístění a realizaci jakéhokoliv oplocení, tedy i plotů
nad určitou výšku nebo plotů hraničících s veřejným prostranstvím a veřejnou pozemní
komunikací, je nutný pouze územní souhlas, popřípadě územní rozhodnutí o umístění
stavby, a nadále se již nevyžaduje ohlášení či stavební povolení. Pokud se nepodaří splnit
podmínky pro vydání územního souhlasu, je nutno požádat o územní rozhodnutí podle
ustanovení §86 a následujících stavebního zákona.
Mezi stranami je nesporné, že stěžovatel oplocení, tj. stavbu, jejíž odstranění bylo
v projednávané věci nařízeno, provedl bez územního souhlasu příslušného stavebního
úřadu. Dále je mezi stranami nesporné, že jde o betonové oplocení , což stěžovatel sám
uvedl v žalobě, respektive v jejím doplnění. Výše uvedené skutečnosti vyplývají
také z fotodokumentace založené ve správním spisu.
V souladu s ustanovením §129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona přikročí
stavební úřad k nařízení odstranění stavby, pokud stavba byla provedena nebo
je prováděna bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu. Pro nařízení odstranění
nepovolené stavby bylo v projednávané věci proto dostačující zjištění, že na pozemku
p. č. 2308/1 k. ú. Žebětín došlo k postavení plotu bez územního souhlasu. Výška plotu
či použitý materiál nejsou podstatné. Tyto skutečnosti by mohly být relevantní
např. při posuzování odchylek od územního souhlasu či rozhodnutí, tj. pokud by sporná
stavba byla provedena v rozporu s vydaným rozhodnutím či opatřením. Tak tomu však
v projednávané věci zjevně nebylo.
Za této situace jsou námitky stěžovatele, dle kterých nemohly být provedením
ohledání z příslušné komunikace či sousedních pozemků zjištěny přesné
technicko-stavební údaje o provedené stavbě, zcela irelevantní. Stěžovatel totiž nepopírá
ani existenci samotné stavby, nepopírá ani její vlastnictví. Netvrdí, ani že územním
souhlasem disponoval, ani že pro provedení oplocení nebyl územní souhlas nutný.
Dle ustanovení §129 odst. 3 stavebního zákona přeruší stavební úřad řízení
o odstranění stavby jen tehdy, pokud stavebník nebo vlastník stavby požádá o její
dodatečné povolení a předloží doklady ve stejném rozsahu jako k žádosti o stavební
povolení. Řízení o dodatečném povolení stavby tedy nemůže být zahájeno z moci úřední.
Z obsahu správního spisu je nesporné, že stěžovatel ke dni vydání napadeného
rozhodnutí žádost o dodatečné povolení stavby nepodal.
Kasační soud se proto ztotožňuje se závěrem krajského soudu, že správními
orgány tvrzený skutkový stav má oporu ve správním spisu a plně postačoval pro vydání
napadeného rozhodnutí.
Pro úplnost kasační soud uvádí, že usnesením ze dne 12. 5. 2011,
č. j. 9 As 51/2011 - 54, rozhodl předseda senátu o tom, že kasační stížnosti se odkladný
účinek nepřiznává.
V souzené věci současně nebylo shledáno žádné zásadní pochybení krajského
soudu, a proto z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud v souladu s §110 odst. 1
s. ř. s. kasační stížnost zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle §109
odst. 1 s. ř. s., dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla
bez jednání.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 s. ř. s. Stěžovatel
neměl v tomto soudním řízení úspěch, a proto nemá dle ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s.
právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému náklady řízení o kasační stížnosti
nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly. Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud
rozhodl, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. září 2011
JUDr. Radan Malík
předseda senátu