ECLI:CZ:NSS:2011:9.AS.57.2011:78
sp. zn. 9 As 57/2011 - 78
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně:
T. T. H., zastoupená Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem se sídlem Příkop 6, Brno, proti
žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční
policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 8. 2007,
č. j. SCPP-1857/C-252-2007, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2009, č. j. 9 Ca 295/2007 - 34,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá
zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský
soud“), kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 8. 2007,
č. j. SCPP-1857/C-252-2007. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto její odvolání proti
rozhodnutí Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, Oddělení
cizinecké policie Brno – venkov, ze dne 23. 4. 2007, č. j. SCPP-58-14/BR-II-SV-2007,
kterým jí bylo uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou jí nelze umožnit
vstup na území České republiky. Stěžovatelka v řízení o kasační stížnosti požádala rovněž
o přiznání jejího odkladného účinku.
Kasační stížnost podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní
soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Přitom užije přiměřeně ustanovení §73
odst. 2 až 4 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu
a přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv
třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.
Nejvyšší správní soud se při posuzování daného návrhu o přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti zaměřil na zkoumání, zda stěžovatelka v návrhu na odkladný
účinek uvádí skutečnosti, které by dokládaly možnost vzniku nenahraditelné újmy. Tento
neurčitý právní pojem byl již Nejvyšším správním soudem vyložen, např. v usnesení
ze dne 5. 10. 2004, č. j. 6 Afs 25/2003 - 59, publikovaném na www.nssoud.cz,
a to tak, že „nenahraditelná újma, která by stěžovateli při výkonu nebo jiných právních následcích
rozhodnutí mohla vzniknout a jež je základní podmínkou pro přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti, musí představovat výjimečný a závažný stav, který již nelze v dalším běhu času nijak odčinit“.
Jelikož důvody možného vzniku nenahraditelné újmy jsou vždy subjektivní, závislé pouze
na osobě a situaci stěžovatele, je proto logické, že v řízení o přiznání odkladného účinku
nese břemeno tvrzení právě stěžovatel, a nikdo jiný nemůže jeho tvrzení nahradit.
Tyto důvody jsou také závislé na skutkových okolnostech posuzovaného případu,
přičemž Nejvyšší správní soud je povinen podle ustanovení §73 s. ř. s. je v těchto
intencích i zkoumat. Zdejší soud však není povinen ani oprávněn tyto skutečnosti sám
dovozovat (shodně viz usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 10. 2003,
č. j. 52 Ca 9/2003 - 144, publikované pod č. 87/2004 Sb. NSS).
V dané věci stěžovatelka v návrhu na přiznání odkladného účinku, který je součástí
podání kasační stížnosti, pouze uvedla, že s ohledem na charakter správního řízení
je zřejmé, že bezodkladný výkon rozhodnutí správního orgánu by pro ni znamenal
nenahraditelnou újmu. Žádné další konkrétní důvody, proč by měl Nejvyšší správní soud
vyhovět jejímu návrhu na přiznání odkladného účinku, neuvedla. Nespecifikovala
ani jaká újma jí má být v případě nevyhovění způsobena.
Vzhledem k tomu, že kasační stížnost není odkladným účinkem vybavena
ze zákona a Nejvyšší správní soud jej může přiznat pouze na návrh, je nutno, aby byl
návrh na přiznání odkladného účinku řádně odůvodněn. Měl-li by být návrh stěžovatelky
úspěšný, musela by svými dostatečně věrohodnými a přesvědčivými tvrzeními obsahově
naplnit právní pojem nenahraditelné újmy. Stěžovatelka však ve svém návrhu
nepředestřela, jakým způsobem se v jejím případě konkrétně výkon rozhodnutí
žalovaného projeví a jaké konkrétní neodčinitelné důsledky to způsobí. Absence těchto
důvodů a vysvětlení, proč by měl zdejší soud návrhu vyhovět, zabraňuje Nejvyššímu
správnímu soudu návrh ve prospěch stěžovatelky posoudit. Nejvyšší správní soud znovu
zdůrazňuje, že není povinen ani oprávněn tyto skutečnosti jakýmkoli způsobem sám
vyvozovat z celkového obsahu kasační stížnosti či snad z předloženého správního spisu.
Na základě výše uvedených úvah tak Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že stěžovatelka ve svém návrhu neosvědčila ve smyslu §73 s. ř. s., ve spojení s §107
s. ř. s., skutečnosti, které by potvrzovaly možnost vzniku výjimečného a závažného stavu,
který by již nebylo možno v dalším běhu času nijak odčinit. Proto jejímu návrhu
na přiznání odkladného účinku nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. června 2011
JUDr. Radan Malík
předseda senátu